Jak a proč využít sdílené pracovní místo v cestovním ruchu?

Sdílené pracovní místo („job sharing“) umožňuje zaměstnat více zaměstnanců v kratším pracovním úvazku na jednu pracovní pozici. Zaměstnanci se při výkonu práce budou střídat tak, aby sdílené pracovní místo bylo v pracovní době obsazeno vždy jedním z nich. Zaměstnanci sdílejí náplň práce připadající na jedno pracovní místo a poměrně podle odpracované doby jim přísluší i mzda nebo plat a nárok na dovolenou.

Tento institut zvyšuje nejen flexibilitu výkonu práce, ale přispívá také ke zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem zaměstnance („work-life balance“). Umožňuje lépe zaměstnat osoby, které si nemohou dovolit pracovat na plný úvazek, jako jsou rodiče s malými dětmi, senioři či studenti. Flexibilní podmínky sdíleného pracovního místa mohou také usnadnit proces návratu do práce (např. po rodičovské dovolené) či umožnit nepřerušení výkonu práce. Zaměstnanci se mohou dělit nejen o objem práce, přidělený na danou pracovní pozici, ale i o vybavení potřebné k jejímu výkonu. Motivací k tvorbě sdílených pracovních míst je také očekávaná podpora v podobě státního příspěvku pro zřízení sdíleného pracovního místa v rámci aktivní politiky zaměstnanosti.

Vzniku sdíleného pracovního místa musí předcházet písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a každým dotyčným zaměstnancem, ve které si stanoví způsob rozvržení pracovní doby. V dohodě je také vhodné upravit rozsah práce připadající na jednotlivé zaměstnance, vymezení jejich kompetencí v rámci pracovní pozice a mechanismus předávání úkolů mezi nimi. Dohoda může být uzavřena jak v rámci pracovní smlouvy, tak samostatně.

Po uzavření zmíněné dohody si budou zaměstnanci na sdíleném pracovním místě sami rozvrhovat pracovní dobu ve vzájemné shodě. Společný rozvrh pracovní doby písemně vypracují a předloží zaměstnavateli nejméně týden před počátkem období, na něž je rozvržena. O případné změně v rozvrhu pak musí zaměstnavatele informovat minimálně dva dny předem.

V dohodě lze také ujednat souhlas se vzájemným zastupováním zaměstnanců pro případ, kdy jeden z nich nebude moci být v práci přítomen. Tím zaměstnavatel předejde situacím, kdy se do práce nedostaví ani jeden zaměstnanec sdílející pracovní místo, a práci by tak neměl kdo vykonávat.

Z institutu sdíleného pracovního místa se lze také flexibilně vyvázat. Závazek z dohody o sdíleném pracovním místě mohou strany rozvázat dohodou či jednostranně i bez udání důvodu s 15denní výpovědní dobou. Rozvázání závazku z této dohody nemá vliv na trvání pracovního poměru zaměstnance.

Aby sdílení pracovního místa v praxi správně fungovalo, je třeba, aby byli zaměstnanci schopni mezi sebou komunikovat. Je nutné dbát na jasné rozdělení pracovních úkolů a určit, kdo je za jejich plnění odpovědný. Proto bude v praxi vhodné tento právní institut kombinovat s některou z metod podporujících práci v týmu, např. s tzv. agilním řízením.

Je otázkou, zda se institut sdíleného pracovního místa nemůže stát v cestovním ruchu, v němž podnikatelé již tři čtvrtě roku žijí jen z naspořených zásob, dalším nástrojem pro překonání krize. Rovněž je zajímavé, že zaměstnanci, kteří sdílejí pracovní místo, nemusejí mít stejné vzdělání a dovednosti. Zaměstnavatel se tedy může zamyslet nad tím, zda pro něj bude výhodné, aby se kompetence zaměstnanců na jednom pracovním místě doplňovaly.