Jihočeská živelná setkání jiného druhu 

Existují vůbec „jižní Čechy neznámé”? Nebo je už máte prochozené křížem i dokola? Nabízíme milé překvapení – v kraji nejnavštěvovanějších památek na své výsluní čeká pěkná řádka míst, kterou letos můžete objevovat s novu vlnou domácí turistiky. Jen se podívejte, jak živelně by to šlo.  

Ptáte se – proč právě živelně? Proč ne třeba rodinně, na kole, v páru nebo parním vláčkem? Ke správné odpovědi vás navedou tipy na cesty za čtyřmi elementy: zemí, vodou, vzduchem a ohněm.

Země živelná

Říká se, že česká krajina má stejné přírodní bohatství jako třeba Spojené státy americké. Jen u nás je vše menší a pokornější. Hezky se to poslouchá a co víc – díky úsporným vzdálenostem zvládnete v Čechách během dne více zážitků. Tak třeba není problém vyrazit do okolí Veselí nad Lužnicí do jihočeského Llana Estacada. Písečnému přesypu u Vlkova se také přezdívá česká Kalahari nebo Sahara. Jisté je, že tato nejznámější písečná duna na Třeboňsku (i za jeho hranicemi) vznikla navátím písku z řeky Lužnice a že v podmínkách CHKO Třeboňsko, je výjimečná. Pro běžného občana je duna nepřehlédnutelná, nicméně vstup na ni není zcela povolen. Zejména na nezpevněné plochy písečného přesypu je z důvodů ochrany zakázán.

Kdo k místu dorazí náhodně, obvykle se domnívá, že jde třeba o navozený písek z nějaké větší stavby anebo prostě „sušinu” zapříčiněnou klimatickým omylem. Případně uslyšíte, že jde o produkt těžebního průmyslu, to proto, že nedaleko rezervace najdete i několik jezer (Veselské pískovny) z bývalých pískových lomů. Vznik duny ale sahá až do doby ledové, jen není jisté, zda do holocénu nebo do jiných mrazivých ér Země. Řekněme tedy, že doba 10 000 – 8 500 let před naším letopočtem je poměrně přesný časový odhad.

• Foto: Jižní Čechy, www.jiznicechy.cz
  Prohlédnout galerii (4 fotografií)
• Foto: Chmee2 / Wikimedia Commons (CC-BY 2.0)
• Foto: Chmee2 / Wikimedia Commons (CC-BY 2.0)
• Foto: Richenza / Wikimedia Commons (CC-BY 2.0)

Vlkovská písečná duna zabírá plochu o rozměrech 80×60 metrů čtverečních a nad terénem se tyčí do výšky čtyř sta centimetrů. Je poměrně stabilizovaná, přesto se na některých místech hromadí jemně žlutý pohyblivý písek, na němž při větru vznikají zřetelné čeřiny. Netypický úkaz je zajímavý i faunou a flórou – rostou tu pískomilné rostliny a teď, brzy na jaře tu pokvetou porosty kolence Morisonova. Rostliny vábí hmyz a své útočiště v písečném domově našly například volné kolonie velké samotářské včely Pískorypky vrbové.

Písečná duna Vlkov je jednou ze zastávek naučné stezky Veselské pískovny, kde se konávají stand-up paddleboardové zábavy a závody. Letní koupání a vodní radovánky jsou tu „na jedničku”.

Přístup je možný ze silnice Veselí nad Lužnicí – Třeboň odbočkou vlevo necelé 2 km od parkoviště u Horusického rybníka.

Voda léčivá

„V Českých Budějovicích by chtěl žít každý…” Cimrmanologové jistě docení význam této věty, možná ale ani oni nevědí, že kousek od Budějek je další místo zajímavé k žití a k turistice – obec Úsilné. Pečlivě upravená jihočeská vesnička, titul Vesnice roku 2014, několik domků v architektuře selského baroka a na návsi kašna, ze které teče občas voda, občas pivo nebo víno… Připomeňme ještě místní pekařky, které při pouti i dalších slavnostech zásobují návštěvníky koblížky a originálním pečivem s názvem Uši voselské, a můžeme konstatovat: „Jojo, v Úsilném by chtěl žít každý.”

Ačkoliv oficiální název místa je Úsilné, místní se pyšní, že žijí ve Voselnu. Na Voselno odkazuje jak zmíněné pečivo, tak znak města – postava oslíka. Voselno, někdy také Oselno, se po domestikovaném lichokopytníkovi jmenuje pravděpodobně díky chovu tažných zvířat pro nedaleké stříbrné doly. Oslík je ve Voselnu oslavován do té míry, že jeho bronzová socha zdobí místní kašnu společně ještě se dvěma bizarními tvory. Právě z těchto nevšedních pítek prýští lahodná úsilná minerální voda z Eliášovy štoly. Voda má konstantní teplotu kolem 10 °C a obsahuje větší množství hořčíku. Voda specifického složení byla objevena díky historické těžbě v nedalekých dolech a hodnoty hořčíku a vápníku dosahují hodnot věhlasné mattonky.

Tajemství místních vodních zdrojů a živlů můžete poznávat i z jiné její stránky. Stačí přímo v Úsilném sestoupit do hlubokého podzemí a prohlédnout si Eliášovu dědičnou štolu. Prohlídky jsou možné po předchozí telefonické domluvě. Trasa vede po kovových chodníčcích, strop štoly místy zdobí krápníková brčka a sintrové polevy (sintr vzniká na stropech, stěnách a podlahách jeskyň při vypařování vody. Ze sintru se vytvářejí výplně krasových jeskyň). S kopáním štoly se začalo už v 16. století, kdy sloužila k odvodňování dolů v Rudolfovském rudním revíru. Ještě ve 20. století zásobovala pitou vodou celé České Budějovice.

• Foto: Petr Hnilička Photography / Fotobanka Jihočeského kraje (www.jiznicechy.cz)
  Prohlédnout galerii (6 fotografií)
• Foto: Petr Hnilička Photography / Fotobanka Jihočeského kraje (www.jiznicechy.cz)
• Foto: Petr Hnilička Photography / Fotobanka Jihočeského kraje (www.jiznicechy.cz)
• Foto: Petr Hnilička Photography / Fotobanka Jihočeského kraje (www.jiznicechy.cz)

Vzhůru na vzduch

Setkání se vzdušným živlem je vlastně to nejjednodušší, čeho si na jihu můžete dopřát. Stačí vyjet do svěží jihočeské přírody a zhluboka dýchat. Přidejte k tomu i malý výšlap na Třístoličník (1311 m) na česko-německo-rakouském Trojmezí a odměnou vám bude velká dávka pocitu nadpozemské svobody. Však je také Třístoličník (německy Dreisesselberg) známý společnými výstupy ze tří zemí k výročí pádu Železné opony. Z vrcholu se rozhlédnete především do Bavorska, dobře jsou vidět Alpy a za vynikajících podmínek, kdy je čistý vzduch a nebe bez mráčku, je prý dalekohledem vidět i mnichovský kostel. Výstup na Třístoličník není horolezeckým výkonem, cesta přesto není vhodná pro kočárky a i cyklisté ochotně využívají snadnějšího přístupu z německé strany. Přes Třístoličník vede hlavní šumavská turistická trasa.

Žulové zvětraliny šumavské bájné hory lákají pěší i cykloturisty, občasné výletníky, fotografy i politiky, bájné krále i čarodějnice. Na okolním Prachaticku koluje řada pověr o filipojakubských nocích a také pověst o trojici vladařů Čech, Rakouska a Bavor, kteří vysedávali na tří skalních věžích a radili se o průběhu státních hranic. Na reálnější historii Třístoličníku odkazuje kaplička pod jeho vrcholem. Nese jméno svatého Jana Nepomuka Neumanna, rodáka z Prachatic. Jeho jméno a americko-křesťanský příběh byly za komunismu utajované: mimo jiné se stal čtvrtým biskupem Filadelfie (1852–1860) a po sv. Alžbětě Anně Setonové druhým světcem z USA. Tento muž se roku 1836 vydal pěšky z jižních Čech do Paříže a protože nestihl dostavník, pokračoval do Le Havru, kde 20. dubna 1836 nastoupil na loď a 1. června přistál v New Yorku.

• Foto: Zuzana Šeredová / Fotobanka projektu Řeka Vltava
  Prohlédnout galerii (4 fotografií)
• Foto: Good Agency / Fotobanka projektu Řeka Vltava
• Foto: Good Agency / Fotobanka projektu Řeka Vltava
• Foto: Good Agency / Fotobanka projektu Řeka Vltava

Vládne ohni

Oheň není jednoduché zkrotit, ale pokud lidem začne sloužit, dějí se skvělé věci. Například pod rukama kovářů vznikají díky ohni krásné i praktické předměty. Že se kovářské řemeslo už moc nenosí? Jak se to vezme. Novohradskou kovárnu, která navazuje na dvou set letou kovárenskou tradici rodiny Grossingerů, má od roku 2003 v pronájmu umělecký kovář Daniel Černý. Díky jeho umu a regionálnímu i evropskému financování se kovárna mohla vrátit ke své původní funkci. Dokonce i návštěvníci si tu mohou pod dohledem zkušeného kováře vyrobit vlastní kovaný výrobek, respektive – pokusit se o to. V letním provozu, o vánočních, velikonočních i jiných svátcích tu můžete být svědky vykování nového kříže nebo zvonku. Než vám kovář předvede umění kovářského řemesla, prohlédnete si sbírku kovářského nářadí, tradiční výrobky i obytný interiér, který přibližuje způsob života v 18. až 19. století

Lokalizace kovárny poblíž brány Nových Hradů není vůbec náhodná – objekt ležel nejenom při cestě na hrad, ale i na dnes již zaniklé odbočce cesty vedoucí od Svinenské brány do centra města.

• Foto: Jan Pirgl / Fotobanka Jihočeského kraje
  Prohlédnout galerii (5 fotografií)
• Foto: Jan Pirgl / Fotobanka Jihočeského kraje
• Foto: Jan Pirgl / Fotobanka Jihočeského kraje
• Foto: Shutterstock.com