ACK ČR je proti novele zákona
č. 159/1999 Sb. v nezměněné podobě

Návrh novely obsahuje vedle některých dobrých pasáží i nedomyšlená a nebezpečná ustanovení. Zároveň je na obzoru nová evropská legislativa, která celý zákon podstatně změní. ACK ČR volá po úpravě novely – nebo po jejím odložení.

Devět měsíců poté, kdy rozpuštěním Poslanecké sněmovny spadlo pod stůl i projednávání návrhu novely zákona č. 159/1999 Sb., putuje tento návrh znovu do vlády ve věcně naprosto totožné podobě jen s vyměněnou terminologií dle nového občanského zákoníku. Předkladatel, ministerstvo pro místní rozvoj, dobře ví, že dotčené subjekty (cestovní kanceláře) měly a mají vůči navrhovanému znění výhrady. ACK ČR žádala, aby alespoň ty nejmarkantnější byly do nového návrhu promítnuty. MMR však argumentuje časovou nouzí: v horizontu tří let bude nutné do české legislativy promítnout podstatně změněné principy evropské směrnice Package Travel Directive. Novelizovat zákon častěji než po uplynutí 1 roku se nesmí a MMR se dle odboru cestovního ruchu obává, že přepracování současného návrhu a jeho připomínkové řízení by zabralo dva roky. I když pomineme, že na úpravě pasáží se mohlo pracovat, ale nepracovalo, těch devět měsíců přechodné vlády, Asociace cestovních kanceláří jako sdružení podnikatelů sotva může akceptovat, že provedení a projednání několika změn by mělo trvat tak dlouho. Nejde ani o nový zákon, ani o velkou změnu. Kdyby podnikatelé měli ve své činnosti postupovat takto „operativně“, zkrachovali by do jednoho. Jenže ono je jednodušší vysvětlit, proč něco nejde, než hledat cesty, jak to udělat.

O jaké pasáže jde? Návrh nadbytečně zatěžuje cestovní kanceláře a málo chrání trh před nepoctivým podnikáním. Jsme proti tomu, aby zákon stanovoval minimální limit pojistného plnění paušálními částkami (4 miliony Kč v případě, že cestovní kancelář organizuje, nabízí a prodává zájezdy, jejichž součástí je letecká nebo námořní lodní doprava a 1 milion Kč pro cestovní kancelář, která organizuje, nabízí a prodává pouze zájezdy, jejichž součástí taková doprava není). Živnost cestovní kanceláře zahrnuje příliš široké spektrum činností, než aby je bylo možné vtěsnat do dvou kategorií, nadto jejich vymezení by v praxi znamenalo další problémy (jak má postupovat „autobusová“ cestovní kancelář, která na objednávku zorganizuje dva tři zájezdy s linkovou leteckou dopravou? To bude postavena na roveň cestovní kanceláři pořádající charterové seriály?). Některé typy zájezdů nepředstavují žádné nebo jen minimální riziko (např. firemní akce hrazené fakturou po realizaci, incomingové cestovní kanceláře realizují většinu obratu se zahraničními partnery, a tedy ne jako zájezd). Pokud budou pojišťovny důsledně kontrolovat, aby dostávaly od cestovních kanceláří požadované výkazy, mohou samy dobře posoudit, zda je limit pojistného plnění stanoven v dostatečné výši. Paušální minimum je pro některé firmy směšně malé, pro jiné by znamenalo nadbytečné zatížení. Takových cestovních kanceláří není má­lo – a nejsou to vždycky malé firmy, ale např. incomingové cestovní kanceláře, autobusoví dopravci, kteří mimo obvyklých jednodenních výletů zorganizují pár dvoudenních zájezdů a v neposlední řadě pár poctivých spolků, které nechtějí obcházet zákon. Při zavedení minimálních limitů by možná změnili názor. Limity by nikomu neprospěly a paradoxně by znamenaly zatížení i pro pojišťovny, protože ty by si musely obstarat zase vyšší limit svého zajištění – a zajišťoven je velmi málo. Přes naléhání asociací cestovních kanceláří dosud v legislativě České republiky nebyl učiněn ani vážně míněný pokus o vytvoření jiné možnosti záruky pro cestovní kanceláře, než je pojištění.

ACK ČR také nevidí důvody k nadbytečnému předávání citlivých obchodních údajů na MMR; stačí, že je musí dostat pojišťovna. ACK ČR je zásadně proti tomu, aby mohl úředník MMR sám okamžitě zakázat činnost prodeje zájezdů cestovní kanceláři. Takové vyhodnocení by měla nejdříve učinit pojišťovna. Zakázat prodej zájezdů znamená poslat cestovní kancelář do konkurzu. Pokud by to úředník v dobré víře, resp. v obavě udělal chybně, nevratně poškodí nejen dotyčnou cestovní kancelář, ale i všechny její klienty. Kdo jim to vynahradí? A pokud stát – tak tedy z daní nás všech.

Návrh novely rovněž nijak neomezuje nekalou činnost nepodnikatelských subjektů, které nabízejí kombinace služeb cestovního ruchu bez oprávnění a bez jakékoliv záruky, resp. ochrany peněz spotřebitelů. Návrh sice obsahuje sankce, ale ty jsou při zachování možnosti obcházet zákon sotva použitelné. Vždyť právě tento zákon je v České republice obcházen léta. ACK ČR proti tomu bojuje – ale i pokud se živnostenské úřady snaží proti provinilcům postupovat, často ztroskotají právě na právních kličkách.

Takže novelizujme rozumně. A pokud by to nešlo, bylo by lépe vydržet bez novely až do přijetí nové evropské směrnice. Ochranu peněz klientů již dnes obstará zákon. Městský soud v Praze již dvakrát odmítl odvolání pojišťovny proti rozsudkům, které jí přikazovaly vyplatit plnou náhradu klientům poškozeným úpadkem cestovní kanceláře.

ACK ČR přivítala nového člena: CK Aquatravel, s. r. o., Hrdějovice

Pozor na termíny
v novém občanském zákoníku

Občanský zákoník spolu se zákonem o obchodních korporacích přinesly změny do všech vztahů. Některé nabudou platnost od 1. 7. 2014. Opomenutí může být drahé.

V legislativní úpravě korporátních, smluvních nebo majetkových vztahů může mít zdánlivá maličkost, kterou i mírně informovaný čtenář snadno přehlédne, netušené souvislosti a následky. Proto poté, kdy se cestovní kanceláře a agentury popraly s kapitolou smlouvy o zájezdu, uspořádaly Svaz obchodu a cestovního ruchu a Asociace cestovních kanceláří ČR pro své členy další seminář, tentokrát na téma podnikatelských subjektů jako takových. Tedy co nepřehlédnout pokud jde o společenské smlouvy, nemovitosti (včetně těch, které nemovitostmi nově nejsou), kde číhá nebezpečí ve smluvních vztazích – a kam všude tyto změny promítnout.

Přednášející JUDr. Sáša Navrátilová, MBA zahájila seminář pořádaný 1. dubna, případně větou, že nový občanský zákoník připomíná apríl. Dokonce ani komentátoři z řad autorů zákoníku se neshodují na jednotném výkladu – a judikatura Nejvyššího soudu, která by měla výklad sjednotit, bude přicházet nejdříve tak za 3 roky. Nicméně zákony jsou zákony –, a tak následoval celodenní hutný přísun informací a praktických rad, které smlouvy prověřit, jaká opomenutí by mohla přijít draho (např. nereagování na návrh smlouvy) a že ty poznatky je nutné promítnout i do vnitropodnikových předpisů a informačních technologií.

Členové ACK ČR a SOCR měli jako obvykle na seminář vstup zdarma (komerční semináře tohoto rozsahu se nabízejí za 4 500 Kč) a kdo se nemohl zúčastnit, má stručný obsah k dispozici na webových stránkách ACK ČR pro členy.

Materiály na této dvoustraně připravila
Ing. Eva Mráčková, manager ACK ČR

Právní okénko

Vzhledem k tématu aktuálního čísla časopisu si neodpustím předat do povědomí cestovních kanceláří rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 852/2005, týkající se cyklistických zájezdů, který byl publikován dokonce i ve Sbírce soudních rozhodnutí, tedy v jakémsi přehledu toho nejdůležitějšího z judikatury, v roce 2006. Z rozsudku vyplývá, co se podle práva České republiky rozumí řádným zajištěním cyklistického zájezdu. Závěry rozsudku jsou beze zbytku použitelné i pro právní úpravu smlouvy o zájezdu v novém občanském zákoníku.

Skutkové pozadí sporu nebylo nijak výjimečné. Žalobci uzavřeli s cestovní kanceláří cestovní smlouvy na cyklistický zájezd do Provence. Během zájezdu byli účastníci zájezdu ubytováni v motelu Formule 1. Na výzvu delegátky cestovní kanceláře žalobci stejně jako předchozího dne umístili svá kola na parkovišti před motelem, kde je přivázali vlastními řetězy a lanky ke kovovému hrazení parkoviště. Učinili tak přesto, že sami výslovně požadovali, aby kola mohli na noc umístit do autobusu, kterým po Francii cestovali. Ráno žalobci zjistili ztrátu kol. Škodu, která vznikla odcizením jízdních kol v průběhu zájezdu, požadovali žalobci po cestovní kanceláři. Ta však jakoukoli odpovědnost za jejich ztrátu popřela. Co na to soud?

Podle názoru soudu zajišťuje-li cestovní kancelář cyklistický zájezd, při kterém jeho účastníci používají vlastní jízdní kola, patří – podle povahy takového zájezdu – mezi povinnosti cestovní kanceláře zajistit, aby v průběhu ubytování byla tato kola zajištěna proti poškození a odcizení. Nesplnění této povinnosti je nutné považovat za porušení povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy zajistit zájezd řádně.

V posuzovaném případě cestovní kancelář v průběhu ubytování kola proti poškození a odcizení nezajistila, proto byla shledána odpovědnou za vznik škody a byla jí uložena povinnost škodu žalobcům nahradit. Odpovědnost byla posouzena podle § 852i odst. 1 ObZ, kterému v novém občanském zákoníku odpovídá ustanovení § 2542, jež zní: „Pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního ruchu jiné osoby.“

Pokračování, kde se dočtete další souvislosti a zobecnění i pro jiné typy zájezdů, jakož a hlavně i to, jak se zajistit proti rozšiřování povinností ad absurdum, najdete na www.ackcr.cz. 

Foto: Thinkstockphotos.com

Autorkou článku je JUDr. Klára Havlíčková Holubová-advokáti s. r. o.   klara.havlickova@holubova.cz