Pozor na směrnici EU o zájezdech

Evropský parlament projednal směrnici o zájezdech s připomínkami, které znesnadňují postavení podnikatelů ještě hůř než sám už tak špatný návrh Evropské komise. Lobbing na obranu musí být připraven jednotně a včas, jinak na to doplatí všichni.

O nové směrnici, která má nahradit platnou směrnici 90/314/EHS, nehovoříme poprvé, připravuje se léta. V souvislosti se změnami na trhu zájezdů a jim obdobných akcí logicky zahrnuje daleko širší okruh služeb než klasické zájezdy. Vyvstanou problémy s definicí produktu, odkdy má být zákazník chráněn přísnými pravidly směrnice – a při jakém nákupu už je zodpovědnost jen na něm. To bude jeden velký oříšek, ale celkem legitimní. Není možné stejný produkt sešněrovat cestovním kancelářím – a bookingovým serverům nechat pro totéž konkurenční výhodu v podobě volných rukou. Nejlepší by byly samozřejmě volnější ruce pro všechny, ale to je bohužel nereálný sen. Kdyby tak bylo možné vrátit se k původnímu smyslu: dát klientovi informace a nenechat ho v cizině na holičkách, pokud zkrachuje cestovní kancelář! Pokud cestuje neorganizovaně, tak nikoho nezajímá, co si počne, když zkrachuje podnikatel, jehož služby si předem objednal. Rozdíl je jen v tom, že na smůlu jednotlivce není tak vidět. Přičinlivá spotřebitelská lobby a populismus v EU zanášejí do tzv. „ochrany spotřebitele“ v cestovním ruchu stále nové prvky, které nemohou nepoškodit celý sektor – a v konečném důsledku i toho spotřebitele. Rozjeté kolo se bohužel nedá zastavit, musíme však udělat všechno pro to, aby se udrželo v mezích.

Nová směrnice se tedy rozhodně rozroste stejně jako její název: původně navrhovaný Package Travel Directive se proměnil na Directive on package travel and assisted travel arrangements. Definice zájezdu (package) se upřesní tak, že se do služeb tvořících kombinaci jednoznačně zahrne pronájem automobilů a lodí a zájezdem bude kombinace služeb sestavená v rámci téhož procesu i v případě, že jsou s poskytovateli služeb uzavřeny jednotlivé smlouvy. Tím se postavení různých subjektů zajišťujících stejné služby poněkud narovná. Z definice zájezdu, resp. z působnosti směrnice budou naopak vyňaty služební cesty zakoupené na základě rámcové smlouvy podnikatele s cestovní kanceláří, resp. specializovanou firmou. ACK ČR kvituje, že se po našem úsilí, trvajícím léta a podpořeném ze strany MMR, konečně podařilo aspoň tenhle segment B:B z rámce směrnice vypustit. Na těchto změnách se předkladatel a parlament celkem shodli. Ne tak na přesné definici cest s asistovanou přípravou, která bude ještě věcí diskuse, jíž je určitě třeba věnovat pozornost.

Alarmující jsou pasáže, které na cestovní kanceláře stále větší měrou přesouvají odpovědnost, respektive náklady prakticky za všechno, i za zemětřesení. Návrhy Evropské komise (EK) i Evropského parlamentu (EP) omezují cestovním kancelářím možnost jednostranného zvýšení ceny zájezdu (varianta EK do 10 % ceny zájezdu, EP od 3 do 8 % ceny zájezdu) – a dokonce hovoří o tom, že zvýšení si pořadatel může ve smlouvě vyhradit jen tehdy, když se zaváže promítnout do ceny i odpovídající snížení v případě opačné změny cen dopravy atp. či úpravy kurzu měny.

Ještě výraznější dopad budou mít požadavky na pořadatele v případech vyšší moci. Nelze-li zajistit včasný návrat zájezdu, má být pořadatel nejen povinen zajistit klientovi pokračování pobytu, ale nést náklady dle EK ve výši 100 eur/noc za nejvýše 3 noci (dle EP za stejnou kategorii ubytování, není-li to možné, pak ve výši 125 eur a nejvýše na 5 nocí) s tím, že u osob s omezenou schopností pohybu a jejich doprovodu pořadatel nese náklady neomezeně. Oproti dosavadním stanoviskům EU je to vlastně upřesnění již stanovené sporné odpovědnosti, proti které asociace cestovních kanceláří unisono protestovaly.

Jenže návrh nové směrnice zavádí další velmi nebezpečnou novinku: Zákazník má mít právo bez stornopoplatku zrušit uzavřenou smlouvu před zahájením realizace zájezdu, pokud v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti s výrazným dopadem na souborné služby. EK se spíše brání tomu, aby jmenovala subjekt, který určí, že takové okolnosti nastaly, EP dává jako příklad ministerstva zahraničí. Absolutní nepřijatelnost takto stanovené pravomoci cestujícího tkví v tom, že žádný orgán není ochoten nést odpovědnost za rozhodnutí, že takové okolnosti nastaly. Pokud by odpovědnost nesl, dá se to akceptovat, byť za cenu vícenákladů za odpovídající pojištění. Praxe z posledních let však dostatečně ukázala, že případná varování resp. doporučení ministerstev zahraničí jsou často vyhlašována paušálně na větší než zasažené území a mnohdy také preventivně, i když skutečná situace tak rázný krok nevyžaduje. Třeba na příkladu událostí v Egyptě se jasně ukázalo, že různé státy EU volí různá doporučení. Na ACK ČR se pak obracejí jedni turisté se stížnostmi, že cestovní kancelář zájezd nezrušila – a druzí se stížností, že nemohli svůj pobyt realizovat/dokončit, protože cestovní kancelář zájezd skrečovala. Pokud by podle této směrnice mohla polovina klientů předem stornovat pobyt kvůli svým obavám bez stornopoplatků – a druhá polovina mohla vyžadovat jeho realizaci, přivedlo by to nejednu firmu k bankrotu. Přesná formulace takového ustanovení nejen v textu, ale i v odůvodnění směrnice tedy bude pro cestovní kanceláře klíčová.

Evropský parlament dodal k návrhům této směrnice ještě další úžasný nápad, jehož negaci je třeba zabezpečit. Za významnou změnu smlouvy se má považovat, jestliže se čas letu změní o více než tři hodiny. V takovém případě by tedy podle EP měl cestující na vybranou, zda se změnou souhlasí – nebo smlouvu o zájezdu stornuje bez stornopoplatků.

Proces projednávání legislativy EU je složitá záležitost a bude tedy pokračovat i u této směrnice, jen co odezní volby do parlamentu. Jenže poté se projednávání přesune z pracovní skupiny, kde jednají odborníci, do úrovně více politické. ACK ČR vyzývá všechny zainteresované, vč. MMR, aby se k nám připojili a použili všechny nástroje a kontakty k prosazení rozumné míry úprav. Zároveň vyzýváme spotřebitelské organizace, aby si uvědomily, že populistická opatření zdánlivě chránící spotřebitele se v důsledku obrátí proti nim: podnikatelům totiž nezbude, než náklady na opatření spojená s nadměrnou ochranou promítnout do cen, takže za snížení rizika pro pár osob zaplatí nakonec všichni. Pro spotřebitele je výhodnější, aby si míru ochrany, např. pojištění, mohl volit sám, a ne mít cenu vyšší o nejobsáhlejší pojistku bez výběru. Prodělají na tom všichni kromě pojišťoven. Ty nicméně z tak rafinované obchodní politiky opravdu nepodezírám.

Ing. Eva Mráčková,manažer ACK ČR

Karel IV. a cestovní ruch

Za půldruhého roku vstoupíme do roku 700. výročí narození největšího a nejznámějšího českého panovníka – příležitost pro Českou republiku se ukázat, jaká se hned tak neopakuje. Jenže cestovní ruch trošku zaspal.

Dne 14. května 2016 uplyne 700 let od narození Karla IV., českého krále a císaře Svaté říše římské. „Deklarací vůle spolupracovat na realizaci oslav zástupci z řad politiků a významných institucí veřejného života zahájili oficiální přípravy na národní výročí v roce 2016, kdy v Senátu proběhlo Slavnostní přípravné setkání Národní komise, která bude koordinovat oslavy na celostátní úrovni. Zastřešující organizací pro koordinaci národních aktivit v rámci oslav je spolek Otec vlasti Karel IV. V rámci národního výročí proběhne několik stovek akcí na různých úrovních (celostátní, krajské, regionální i individuální). Na národní úrovni se připravuje např. celovečerní film, televizní i rozhlasový seriál, on-line encyklopedie, slavnostní koncert ve Svatovítské katedrále či historické rytířské turnaje v Jelením příkopu Pražského hradu. Hlavními mediálními partnery projektu národního výročí jsou Česká televize a Český rozhlas. Některé další projekty proběhnou v rámci mezinárodní spolupráce. Podporu myšlence národních oslav vyjádřila řada organizací, namátkou třeba Kancelář prezidenta republiky, Hlavní město Praha, Národní památkový ústav, Správa Pražského hradu, ministerstva kultury, školství, zahraničních věcí a místního rozvoje, Česká filharmonie a další.“ Tolik z tiskové zprávy Senátu PČR.

Odborníkům je známo, že propagaci v incomingu je třeba spustit s dostatečným předstihem. ACK ČR léta volá po koncepčním a koordinovaném pořádání velkých akcí schopných přitáhnout zájem turistů k České republice tak, jako to bylo, blahé paměti, v případě výstavy Rudolfa II. Nyní se blíží nemenší výročí – a ani ne dva roky předem cestovní kanceláře nevědí, co konkrétně se kdy a kde bude pořádat. Marketingové zaměření CzechTourism pro rok 2016 je, přinejmenším pro vnější subjekty, věcí neznámou, jednotlivé kulturní a jiné instituce sice již plánují nějaké akce – ale skutečně nosná celonárodní úroveň, která by již měla vyhlašovat highlight do světa, se teprve rodí – a zastřešující organizací pro koordinaci má být spolek, tedy subjekt bez jakékoliv úřední pravomoci. K oslavám se sice hlásí nejvyšší představitelé státu – ale někdo jim zapomněl včas vysvětlit, jak se tato jedinečná šance pro incoming každým dnem zmenšuje. Přitom Karel IV. je téma nejen pro Prahu, ale i další regiony včetně tras překračujících hranice. Cestovní kanceláře by měly mít již letos v létě informace se závaznými fakty, aby na nich mohly stavět nabídky, a CzechTourism by je měl co nejdříve prezentovat do zahraničí.

Ing. Eva Mráčková,manažer ACK ČR

ACK ČR přivítala nového člena:

CK Fischer

Právní okénko

V souvislosti se vstupem nového občanského zákoníku v účinnost se na mne obrátila řada cestovních kanceláří s žádostí o revizi jejich smluv a především všeobecných obchodních podmínek. Po cca půl roce již je možné hodnotit a zmínit aspoň tři chyby, které se dle mé praxe objevují nejčastěji. Všechny chyby by vydaly spíše na knihu.

První zkušenosti s revizí všeobecných podmínek podle NOZ

Chyba č. 1 – nepochopení rozdílu mezi právem jednostranně zvýšit cenu a jinými změnami podmínek smlouvy o zájezdu

Občanský zákoník dává cestovní kanceláří za určitých v zákoně vyjmenovaných podmínek právo jednostranně zvýšit cenu zájezdu. Slovo „jednostranně“ znamená, že za podmínek stanovených zákonem se cestovní kancelář nemusí zákazníka ptát, zda s navýšením ceny souhlasí, a zákazník nemá lhůtu na rozmyšlenou a nemá právo vyslovovat souhlas nebo nesouhlas. Cestovní kancelář má právo oznámení o jednostranném navýšení ceny zákazníkovi zaslat nejpozději 21 dnů před zahájením zájezdu, a jestliže tak učiní, je zákazník povinen částku, o kterou se cena navýšila, uhradit.

Něco zcela jiného je změna jakýchkoli jiných podmínek smlouvy o zájezdu nebo změna ceny zájezdu v případech, které zákon nepředpokládá. Tady cestovní kancelář změnu nemůže „jednostranně“ uskutečnit. Je povinna zákazníkovi poslat návrh změny smlouvy a stanovit lhůtu k odstoupení od smlouvy. Neodstoupení zákazníka ve stanovené lhůtě znamená, že s návrhem změny zákazník souhlasí (dohoda). Odstoupení zákazníka mu zakládá nové nároky, např. náhradní zájezd, vrácení ceny, eventuálně náhrada škody.

Na odlišnost popsaných situací je při tvorbě všeobecných podmínek třeba pamatovat a první popsanou situaci je nezbytné v podmínkách dokonce výslovně upravit, což je současně častá chyba č. 2.

Podrobnější informace včetně těch o třetí chybě najdete v pokračování článku na www.ackcr.cz. 

Autorkou článku je JUDr. Klára Havlíčková Holubová-advokáti, s. r. o.   klara.havlickova@holubova.cz