Změna je život – vnesou personální a institucionální změny na MMR svěží vítr?

Cestovní ruch je velmi mezioborový fenomén, což klade ztížené nároky na orgán, který se jím má zabývat, ať by jím byl kdokoliv. Ať je to více, nebo méně dobře, už 17 let spadá cestovní ruch v České republice pod ingerenci ministerstva pro místní rozvoj. Za tu dobu se však v čele MMR vystřídalo 13 ministrů – čerstvě jmenovaná Ing. Karla Šlechtová je čtrnáctou.

Průměrná doba ve funkci ministra pro místní rozvoj tak činí ani ne rok a čtvrt. Je to neštěstí jak pro obor, tak i pro ty ministry, kteří často odejdou dřív, než mohou stačit něco pořádně vykonat. Náměstci obvykle sdílejí stejný pohyb, nějakou stabilitu udržuje jen níže postavený aparát, což je a není dobře. Dobré je, že zůstává alespoň někdo, kdo zná, co a jak se v minulosti (ne)osvědčilo. Špatné je, že takhle mohou coby důležité osoby přežívat vedle těch schopných i referenti, kteří by v náročnější soutěži sotva obstáli a že větší pozornost může být věnována hlídání vlastní židle než konstruktivní práci.

Karla Šlechtová tak trochu šokovala tím, že zrušila cestovnímu ruchu sekci, a poslala tak tento obor o stupeň níž. Znamená to menší pozornost oboru – nebo naopak jeho užší skloubení s regionálním rozvojem, do jehož sekce nyní patří? První náměstkyně ministryně pro místní rozvoj, která řídí sekci regionálního rozvoje, Ing. Klára Dostálová prohlásila, že pokládá cestovní ruch za pilíř rozvoje regionů. Statistiky ostatně momentálně vykazují cca 3% nárůst příjezdů zahraničních turistů. Trošku se v tom dá přehlédnout, že se zkracuje průměrná délka pobytu a že příjmy za cestovní ruch v platební bilanci za 1. po­loletí (čerstvější ještě není k dispozici) rostly oproti minulým rokům jen v korunovém či dolarovém vyjádření; v eurech mírně poklesly. Do cestovního ruchu šlo v rámci podporovaných projektů nemalé množství peněz, jenže nemalé množství z nich ne právě účelně. Skutečná a smysluplná koncepce není ani na papíře.

Co tedy od MMR v novém obsazení očekáváme? Řešení „kostlivců ve skříni“, kritický pohled na některé dosud přijaté projekty a jejich ukončení, nebo zefektivnění a koncepční přístup uvnitř oboru i k jeho vnějším vazbám. To znamená:

• aktuálně přepracovat před druhým čtením v Poslanecké sněmovně část návrhu zákona č. 159/1999 Sb. tak, aby došlo k ochraně spotřebitele a zároveň nedošlo k likvidaci cestovních kanceláří ani tím, že by v zákoně zůstaly nesmyslné minimální limity pojistného plnění, ani tím, že by pojišťovny daly unisono ruce pryč od produktu pojištění CK pro případ úpadku za situace, kdy žádné alternativní zajištění v České republice neexistuje,
• okamžitě změnit přístup k novým projektům tak, aby evropské fondy nebyly zaklínadlem pro lokální ambice, ale racionálně využívaným prostředkem pro životaschopné projekty a vylepšení nabídky včetně jejího marketingu,
• prověřit probíhající projekty z hlediska skutečného přínosu pro cestovní ruch a přijmout možná opatření k zefektivnění,
• dopracovat Koncepci státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014–2020 tak, aby odpovídala potřebám a možnostem a obsahovala místo hesel konkrétní termínované úkoly a zodpovědné osoby,
• znovu posoudit způsob řízení cestovního ruchu a smysl léta připravovaného „zákona o cestovním ruchu“; přijmout model, který zajistí skutečnou provázanost stát–regiony–podnikatelé,
• prosadit meziresortní spolupráci a koordinaci v oblastech týkajících se cestovního ruchu a chápání cestovního ruchu jako exportního odvětví tak, aby kroky jiných ministerstev a orgánů cestovnímu ruchu neškodily (např. příliš rigorózní vízová praxe, zbytečně agilní politická prohlášení), ale naopak, aby se vhodné činnosti propojily a akce se využily k vzájemnému prospěchu (kultura + cestovní ruch, sportovní události + cestovní ruch, MPO + MMR, MZV + MMR),
• chápat, že podnikatelé v cestovním ruchu nejsou škůdci a zbyteční příživníci, ale ti, kdo generují HDP a daně a kdo díky dennímu kontaktu se spotřebiteli kvalifikovaně odhadnou možné dopady navrhovaných opatření. Zapojit podnikatelské svazy do přípravy a hodnocení tak, aby MMR mělo zpětnou vazbu, informace přímo z terénu, co je potřeba řešit – a které cesty řešení se v praxi osvědčily a které naopak.

Je toho tedy hodně, řeklo by se až příliš na slabou ženu. Jenže jak Klára Dostálová, tak Karla Šlechtová se prezentovaly jako ženy silné, a tak jim věřme, že to dokážou. První zkušenosti s nedávno rovněž novou ředitelkou odboru cestovního ruchu jsou toho příslibem. Asociace cestovních kanceláří jim k tomu nabízí plnou součinnost.

Ing. Eva Mráčková,
manager ACK ČR