ACK ČR radí a informuje – 3/2015: (Pod)pojištění CK – zbytečně nafouknutá bublina

Dlouho projednávaná novela zákona č. 159/1999 Sb. se zadrhla kvůli pojištění cestovních kanceláří. Co, kdy a jak je potřeba řešit?

Proč novela

Novela zákona č. 159/1999 Sb. byla původně označena jako technická. Kdyby se toho byla opravdu držela, už byla dávno na světě. Takto putuje v bludném kruhu jednání o tom, kdo má být odpovědný za správnou výši pojistného limitu pro případ úpadku cestovní kanceláře a jak zajistit, aby postižení klienti obdrželi opravdu vše, co obdržet mají. Pes je od začátku zákona zakopán v tom, že v České republice existuje jen jediná forma záruky – a ta je na obchodním jednání dvou soukromých subjektů: cestovní kanceláře a pojišťovny. Zákonný limit pojistného plnění minimálně 30 procent z tržeb za zájezdy je dostatečný (přinejmenším, pokud je repatriace provedena s péčí řádného hospodáře). Jen tu a tam není dostatečné, když ten limit stanovuje neseriózní vedení té cestovní kanceláře, která je na cestě k úpadku. Zákon nedovoluje pojišťovnám zkrátit plnění z důvodu podpojištění – jenže termín podpojištění znamená v pojišťovnictví něco jiného než nedostatečný limit. A tak pře, zda mají klienti Parkam Holidays a některých dalších zkrachovalých cestovních kanceláří nárok vůči pojišťovně – nebo vůči státu, leží už hezkých pár měsíců u Ústavního soudu. A pojišťovny unisono tvrdí, že neomezené plnění pojišťovat nebudou. Pak ovšem není možné cestovním kancelářím podmínit činnost uzavřením pojistky, kterou by nikdo nenabízel.

Jak to dělají jinde

Co s tím? Původně navrhované minimální limity neřeší nic, a tak je po právu už ani nikdo nechce. Jablkem sváru je horní limit. Zajistné částky pro případ úpadku cestovních kanceláří nejsou na 100 procentech výše možných škod ani v Německu, Rakousku ani v dalších zemích Evropské unie. V prvních letech se to řešilo tak, že výplaty škody byly úměrně kráceny všem postiženým klientům. Jenže ochrana spotřebitele v EU mezitím doznala změny a po rozsudku soudního dvora ohledně plného odškodnění klientů se již nic krátit nemá. Principy záruk pro případ úpadku cestovních kanceláří v sousedních zemích přesto zůstaly víceméně stejné. Zřejmě tam usoudili, že na vrabce není třeba chodit s kanonem. A to by mělo platit i pro Českou republiku, kde se situace v pojištění cestovních kanceláří začíná konsolidovat.

Jaké bylo „podpojištění“ – o jakých částkách je spor?

Velmi zajímavým čtením je důvodová zpráva k návrhu novely zákona, která uvádí úpadky cestovních kanceláří, s nimi spojené škody a výši pojistných plnění. Pokud tam MMR uvedlo správná čísla, tak když si to spočítáte, za období od roku 2004 do roku 2013 činil rozdíl mezi skutečnou škodou a plněním nějakých 33 milionů Kč v neprospěch klientů. Za 10 let. Přitom roční obrat za zájezdy je v částkách desítek miliard. Mimochodem, opačný rozdíl, kdy byl limit pojistného plnění vyšší než škoda, přesahuje 86 milionů Kč. Pravda, v součtu za všechny pojišťovny. Některé měly při sjednávání pojištění zřejmě lepší odhad. A vrabci na střeše cvrlikají, že pro letošní rok změnily taktiku při uzavírání pojistných smluv i ty pojišťovny, které měly s plněním medializované problémy, takže zřejmě případů podpojištění ještě ubude. Jde tedy o kardinální – nebo o okrajový problém?

Co teď a co potom

Asociace cestovních kanceláří ČR po léta volá po prolomení monopolu pojišťoven. Chceme na tom pracovat i nadále a dosavadní jednání s MMR svědčí, že tam sdílejí tento záměr také, tentokrát doopravdy. Uměli bychom nastolit i takový princip, aby „podzajištění“ nebylo možné udělat. Přinejmenším by si to klient měl možnost a povinnost ohlídat. Otázkou ale je, jestli je to ve světle čísel z důvodové zprávy k návrhu novely zákona tak akutní, aby se řešení muselo uspěchat. Právě tím pak vznikají skuliny, v kterých se uhnízďují nepoctivci. Když budou pojišťovny uzavírat smlouvy jakž takž odpovědně a nebudou pojišťovat, resp. aspoň nepodpojišťovat ty cestovní kanceláře, nad nimiž dělá branže už rok předem kříž, prostě když budou důkladněji kontrolovat, tak nehrozí klientům nic – a i kdyby, tak by to pro stát nepředstavovalo takovou katastrofu, aby nestálo zato problematiku záruk pro cestovní kanceláře řešit jinak než mezi prvním a druhým čtením návrhu zákona.

ACK ČR proto vítá, že návrh novely byl novým vedením ministerstva vzat z druhého čtení, a staví se za to, aby se skutečná novela řešila tak, aby to stálo zato: pořádně a na dlouho. Do roka, nejdéle do dvou let budeme vědět, jaká ustanovení skoro hotové evropské „Směrnice o zájezdech a cestách s asistovanou přípravou“ se do novely musí zapracovat. Pro trh cestovního ruchu, a to nejen pro podnikatele, ale i pro zákazníky, je důležité zachovávat kontinuitu a neměnit předpisy často. Jinak se v nich nikdo neorientuje. Když nebyla novela zákona č. 159/1999 Sb. přijata současně s novým občanským zákoníkem, měla wbýt přijata jen skutečně technická novela, která by pouze uvedla oba předpisy do souladu a nejvýš ještě mohla zvýšit srozumitelnost (co se tím kterým ustanovením rozumí) a vymahatelnost. Což by bylo šlo rychle – a mohlo být schváleno už dávno. Dnes už je efektivita zpracované novely trochu sporná, a to i kdyby se podařilo najít ohledně pojištění kompromis. Už proto, že letošní sezona už stejně proběhne postaru a taky proto, že mezitím třeba Ústavní soud rozhodne, jak to s tou odpovědností vůči klientům podle platného znění zákona je.