Jsou klienti chráněni v případě úpadku cestovní kanceláře?

Klientům cestovní kanceláře Parkam Holidays, která se dostala do úpadku v roce 2011, vyplatila pojišťovna Generali pouze necelých 60 procent vzniklé škody s tím, že pojistná částka na více nestačí. Vzhledem k medializaci tohoto případu došlo ke znejistění veřejnosti: ochrání klienty cestovní kanceláře zákon – nebo ne? Dá se spolehnout na pojistný certifikát – a k čemu tedy vlastně je? Proč jsou klienti pojišťovnou odkazováni, aby se hlásili jako věřitelé u správce konkurzní podstaty, když před tím je měl zákon, respektive pojištění ochránit?

Kauza „Parkam“ tím do značné míry rázem znehodnotila to, co za léta vybudoval zákon č. 159/1999 Sb.: právní jistotu klientů cestovních kanceláří. A to je to poslední, s čím se jak spotřebitelé, tak cestovní kanceláře mohou smířit. Byl by to další – a psychologicky obtížně vyvratitelný – argument ve prospěch nákupu dovolených od zahraničních cestovních kanceláří nebo obstarání služeb individuálně, což díky internetu není nesnadné. Ne že by v prvním či druhém případě klient nic neriskoval – ale protože jedná každý samostatně, tak když se spálí, není to případ pro média a dozví se to leda několik přátel a možná ani ti ne, protože neúspěchem se málokdo chlubí.

ACK proto neprodleně zahájila kroky k nepopiratelnému vyjasnění vztahů. Problematika byla projednávána na ministerstvu pro místní rozvoj, které v podstatě sdílí názor ACK, že ze zákona č. 159/1999 Sb. je pojišťovna povinna plnit do plné zákonem stanovené výše a měla by hrát roli garanta správné výše pojistné částky. Ze zákona k tomu dostala potřebné nástroje, totiž právo vyžádat si od cestovní kanceláře přístup ke všem dokladům, které souvisejí s pojištěním zájezdů. Nicméně pravomocně může rozhodnout jen soud.

ACK ČR proto v zájmu všech cestovních kanceláří a jejich klientů podnikla kroky k iniciaci jediného možného východiska: soudního rozhodnutí. Svým prohlášením 21. února t. r. nabídla postiženým klientům možnost soustředit se naším prostřednictvím k hromadné žalobě, protože žalovat může jen zúčastněná (postižená) strana. ACK ČR podnikla tento krok ve věci Parkam Holidays ne proto, aby se postavila proti pojišťovnám či jedné konkrétní pojišťovně, ale v zájmu celého oboru.

Veřejnost očividně tento krok uvítala. Za první dva dny se ACK přihlásily na tři desítky klientů, dnes je to již více než dvojnásobek. A klienti ve svých dopisech vyjadřují vděčnost za to, že na nich někomu záleží. V kauze Parkam totiž u jednotlivých klientů paradoxně většinou nejde o závratné částky. Hezky to vyjádřila jedna z nich: „Chtěla bych Vám alespoň touto cestou velmi, ale opravdu velmi poděkovat za podporu a pomoc při řešení sporu s pojišťovnou v souvislosti s krachem CK Parkam Holidays. Chtěla jsem jít do soudního sporu osobně, ale popravdě, šancí bych zřejmě moc neměla. Jenže mně už nejde jen o peníze samotné, ale o princip. Věřím, že toto vše přispěje jen dobru věci.“

Jakkoliv se další postižení stále ještě hlásí, je věc již tak daleko, že jistá advokátní kancelář zaslala pojišťovně poslední výzvu k zaplacení zbývající částky. V případě, že pojišťovna částku neuhradí, bude následovat podání u soudu.

V tuto chvíli nelze předjímat, jak pojišťovna zareaguje, případně kdy a k jakému výsledku dojde soud. V každém případě z této kauzy vzejde velmi důležité poučení pro celý obor. Buďto je ochrana klientů dostatečná – ACK ČR je o tom přesvědčena – pak ji soud potvrdí a bude možné s klidem pokračovat v dosavadní praxi. Pokud by zákon neformuloval ochranu klientů dostatečně jasně, bude vyznění případu precedentní. Jakkoliv v českém právu precedens není závazný, bylo by přinejmenším s podivem, aby naň praxe a případné soudy nereagovaly.

Doba je příznivá i pro eventuální podrobnější znění zákona, protože v návaznosti na nové znění Občanského zákoníku je novelizace zákona č. 159/1999 Sb. plánována v každém případě. ACK ČR již předala ministerstvu pro místní rozvoj některé náměty, mimo jiné i to, aby se možnost zajištění záruky pro případ úpadku rozšířila i o možnost bankovní záruky tak, aby pojištění bylo možností a ne stoprocentním monopolem. Aby si také cestovní kanceláře mohly vybrat – a ne být jen vazaly pojišťoven. Další, velmi podstatné náměty ACK ČR pro novelu se orientují především na omezení možností obcházet zákon.

Ing. Eva Mráčková,
vedoucí sekretariátu ACK ČR

www.ackcr.cz

Právní okénko

Fenomén slevových portálů a jeho ekonomické dopady do oblasti cestovního ruchu již byl rozebírán v nejednom čísle COT business. V dubnovém právním okénku na něj zacílíme z právního pohledu. Konkrétně se zaměříme na to, jaký má nákup zájezdu nebo jiné služby cestovního ruchu s využitím slevového portálu dopad na vztah mezi zákazníkem a cestovní kanceláří.

Nákup na slevovém portálu

Slevové portály jsou v zásadě minimálně dvojího druhu. Jedny si dovolím označit jako pravé a druhé jako nepravé. Pravý slevový portál je internetovým prodejním místem a zákazník si zde kupuje slevu. Nepravý slevový portál naopak není prodejním místem a dochází zde pouze ke zprostředkování nákupu zájezdů různých cestovních kanceláří se slevou.

Při nákupu s využitím slevového portálu vstupuje do hry třetí hráč – provozovatel slevového portálu. K provozování pravého slevového portálu stačí živnostenské oprávnění pro volnou živnost v oboru výroba, obchod a služby nezařazené nebo v oboru zprostředkování obchodu a služeb. Provozovatelem nepravého slevového portálu může být jen cestovní agentura nebo cestovní kancelář.

Nákup zájezdu nebo jiné služby prostřednictvím nepravého slevového portálu se žádným způsobem neliší od běžného nákupu zájezdu prostřednictvím cestovní agentury na internetu. Blíže k odpovědnosti cestovní agentury při prodeji zájezdů odkazuji na právní okénko z 07/2011.

Dále se budeme zabývat jen nákupem na pravém slevovém portálu. Na otázku, za co zákazníkovi při nákupu na pravém slevovém portálu odpovídá cestovní kancelář a za co provozovatel slevového portálu, neexistuje absolutní odpověď. Záleží totiž na obsahu smlouvy mezi cestovní kanceláří a provozovatelem slevového portálu. Pro vymezování odpovědnostních vztahů je ale určující, že předmětem nákupu je nikoli zájezd nebo jiná služba, ale zpravidla pouze sleva na zájezd nebo jinou službu.

Jen obtížně lze proto dovodit jakoukoli odpovědnost provozovatele ve vztahu k zájezdu jako takovému. Provozovatel zákazníkovi v podstatě odpovídá jen za řádné dodání slevy (poukázky) podle objednávky. To, zda zákazníkovi garantuje více, např. dobu uplatnitelnosti slevy, rozsah slevy, zaměnitelnost slevy za jinou slevu atd., záleží již čistě na jeho smluvním ujednání s cestovní kanceláří.

Zákazník by se měl o rozložení odpovědnosti mezi provozovatele a cestovní kancelář dozvědět ze smluvních podmínek dostupných na slevovém portálu. Tyto smluvní podmínky by měly odrážet obsah smlouvy mezi provozovatelem portálu a cestovní kanceláří.

Pokračování článku je dostupné na www.ackcr.cz 

JUDr. Klára Havlíčková
Holubová-advokáti s. r. o.

klara.havlickova@holubova.cz

V dubnu přivítala ACK ČR tyto nové členy:
Uniglobe Travel Czech Republic and Slovakia, s. r. o., Praha
Německá turistická centrála pro ČR a SR
Travel Marketing International – TMI, s. r. o., Praha
Click2Claim, s. r. o., Holice
AKCENTA CZ, a. s. Centrála devizových služeb, Hradec Králové
Obchodní akademie Holešovice, Praha