Není průvodce jako průvodce

V říjnovém čísle se nedostalo místo podrobněji rozvést, jak si nepřesnou či neúplnou formulací v nabídce zájezdu nezpůsobit problémy. K častým nedorozuměním dochází, pokud jde o průvodce zájezdu. Pojem průvodce si totiž v cestovním ruchu vykládá každý jinak a správných informací najdeme v katalozích zájezdů pomálu. S ohledem na možné (z)klamání zákazníka a následné reklamace je lépe, aby zákazník z nabídky jasně viděl, co má čekat.

U pobytových zájezdů už si cestovní kanceláře i jejich klienti celkem zvykli, že v místě je ne průvodce, ale delegát cestovní kanceláře. Ani zde ale není od věci, pokud cestovní kancelář, resp. její delegát, klienty vhodným způsobem upozorní, že má povinnost starat se ještě i o další klienty – a že tedy je k dispozici, ale ne okamžitě na zavolání, natož 24 hodin denně. Že v případech akutních zdravotních problémů se turisté mají obrátit především na asistenční službu své pojišťovny, která funguje nepřetržitě a poradí i zařídí potřebné včetně tlumočení, a to i v době, kdy delegát musí asistovat u příjezdu či odjezdu jiné skupiny.

U poznávacích zájezdů jsou očekávání klientů a skutečnost na štíru často. V rozpisu služeb bývá standardně napsáno: průvodce po celou dobu zájezdu. Většina cestovních kanceláří tím míní svého (resp. najatého) pracovníka, který je celou dobu přítomen, zajišťuje bezporuchovou realizaci služeb, cestou vykládá zajímavosti o projížděných destinacích a místech a turisty dovede či nasměruje, kde která zajímavost, o níž se dočetli v popisu u zájezdu, leží. Zákazník je zpravidla přesvědčen, že k tomu patří i doprovod a výklad všude tam, kde je v popisu zájezdu objekt uveden, pokud možná, i maličko nad tento rozsah. Kdo má pravdu?

Evropská (a odvozeně i česká) norma definuje průvodce cestovního ruchu takto:

„Osoba, která provádí návštěvníky v jazyce podle jejich výběru a poskytuje výklad o kulturním a přírodním dědictví oblasti, přičemž tato osoba má obvykle specializaci na příslušnou oblast vydanou a/nebo uznávanou příslušným úřadem.“

Ten, kdo zajišťuje plnění programu zájezdu a poskytuje praktické místní informace, se v normě nazývá „vedoucí zájezdu“ nebo „doprovod zájezdu“ (odlišnosti v definici jsou minimální). Cestovní kanceláře by proto měly v nabídce (nebo aspoň ve smlouvě) přesněji specifikovat, zda je v ceně zájezdu zahrnut skutečně průvodce = včetně výkladu v památkových místech, nebo jen doprovod. Předejde se tím nejen nedorozumění, ale i reklamacím. Nový občanský zákoník, který vstoupí v platnost 1. 1. 2014, totiž říká: „Nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil, nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady. Nezjedná-li pořadatel nápravu ani v přiměřené lhůtě, kterou mu zákazník určí, může si zákazník zjednat nápravu sám a pořadatel mu nahradí účelně vynaložené náklady.“

V případném sporu by zákazník nejspíš obhájil důvodné očekávání, že když je v programu návštěva chrámu sv. Petra v Římě, tak že se mu tam dostane zasvěceného výkladu, a ne jen upozornění, že tam dotyčný český průvodce podávat výklad nesmí, že to všechno řekne v autobuse.

Mimochodem, vzhledem k volnému pohybu služeb v zemích EU i Evropského hospodářského prostoru je český občan oprávněn poskytovat průvodcovské služby v ČR (stejně jako v kterémkoliv jiném státě EU) poskytovat tyto služby i v ostatních státech – ale za podmínek, které v daném státě platí. Bližší informace k tomuto tématu najdete v materiálech Asociace průvodců ČR na www.asociacepruvodcu.cz.

Text: Ing. Eva Mráčková, ­manager ACK ČR
Foto: -pmu-

www.ackcr.cz

Rok boje s neoprávněným podnikáním

V květnu loňského roku se Asociace rozhodla, že i ona sama bude podávat podněty živnostenským úřadům a inspektorátům ČOI, aby tím přispěla k boji s neoprávněným podnikáním. Zvolili jsme cestu upozornění a teprve pak oznámení.

Za podpory Ministerstva pro místní rozvoj vznikla brožurka o Neoprávněném podnikání. Touto publikací jsme obeslali několik desítek subjektů s požadavkem na ukončení činnosti, která je v rozporu se zákonem, nebo na jeho legalizaci. Ve 28 případech k nápravě nedošlo, a tak jsme nakonec museli odeslat podnět úřadům. Bylo až s podivem, jak se nekale podnikající subjekty dokážou obratně vyhýbat postihům a prodlužovat dobu řízení pomocí opakujících se odvolání. Jeden ze subjektů dokonce ihned při kontrole použil svého právního zástupce, který se přetahuje s živnostenským úřadem dodnes. Doufejme, že také tato kauza nakonec dospěje do zdárného konce.

Je pravda, že první úspěchy jsme mohli oslavit až letos v létě. I když ne vždy se jednalo o řešení uspokojující. Dvě oznámení, po důkladném šetření živnostenskými úřady a několika odvoláních kontrolovaných subjektů, skončily žádostí o vydání koncese k provozování cestovní kanceláře. Další podnět skončil bankrotem subjektu, a jakékoliv další šetření tak pozbylo efektu. Poslední dvě dosud vyřešená oznámení pak skončila udělením pokuty.

Co je však absolutně neuspokojující, je výše této pokuty. Načerno podnikající subjekt si totiž velmi jednoduše spočítá, že než si komplikovaně zařizovat koncesi, podléhat všem kontrolám úřadů a zajistit si nákladné pojištění proti úpadku, je daleko jednodušší pokračovat stejně jako doposud, tedy nelegálně. Pokuta ve výši pár tisícikorun totiž vyjde daleko levněji.

I tak se nevzdáváme a budeme dál v této bitvě s větrnými mlýny pokračovat. Jste členy naší asociace? Máte i vy nějaký podnět? K němu pár důkazů o nelegálním podnikání, které se dají při oznámení použít? Těšíme se na ně!

Text: Michal Veber, tajemník ACK ČR
Ilustrace: Thinkstockphotos.com

www.ackcr.cz

Právní okénko

Těm, kteří se zavázali k využívání tzv. dlouhodobého rekreačního produktu, chodí zpravidla v říjnu nebo v listopadu výzvy k zaplacení splátky nebo poplatku za účast v systému. Zrovna loni touto dobou mi volal spotřebitel, který se chtěl ze systému vyvázat, protože už zkrátka nechtěl nikam jezdit, ale když volal, bylo již pozdě. Třeba pro některé ještě letos pozdě nebude, proto si tentokrát dovolím „zhřešit“ okénkem se spotřebitelským tématem.

Kdy správně vypovědět „dlouhodobý rekreační produkt“?

Dlouhodobý rekreační produkt je zkratka, kterou zavádí současný občanský zákoník pro smlouvu uzavřenou na období delší než jeden rok, na základě které spotřebitel za úplatu získává nejrůznější výhody spojené s ubytováním. Typicky se jedná o právo na slevu.

Nic není zadarmo, a proto právu na poskytnutí slevy odpovídá povinnost spotřebitele platit pravidelné, zpravidla roční, platby nebo splátky. Jejich výše je úměrná poskytované slevě a především kvalitě ubytování.

Dokud spotřebitel výhody spojené s ubytováním čerpá, může se mu dlouhodobý rekreační produkt vyplácet. Pokud ale spotřebitel přestane ubytování prostřednictvím tohoto systému využívat, např. z důvodu věku, zdraví, nebo finanční situace, mohou se povinné pravidelné platby stát nepříjemným závazkem. Jak ze systému ven?

Ustanovení § 66 odst. 2 občanského zákoníku zakládá spotřebiteli právo bez udání důvodů písemně vypovědět smlouvu, kterou byl sjednán dlouhodobý rekreační produkt. Výpověď ovšem nelze realizovat kdykoli, ale pouze ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy byl spotřebitel vyzván k zaplacení kterékoliv následující splátky. Lhůta je zachována, pokud spotřebitel před jejím uplynutím výpověď alespoň odešle. V takovém případě nemá poskytovatel právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění. Je bez významu, zda poskytovatelem dlouhodobého rekreačního produktu je česká společnost, společnost z jiného členského státu EU nebo ze státu třetího.

Také nový občanský zákoník umožňuje v ustanovení § 1867 spotřebiteli účast na dlouhodobém rekreačním produktu ukončit po zaplacení druhé splátky bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy ho podnikatel vyzval k zaplacení kterékoli další platby nebo splátky. Rozdíl je pouze v tom, že od nového roku už se nebude v tomto případě dlouhodobý rekreační produkt „vypovídat“ nýbrž se od něj bude „odstupovat“. Výsledek bude ale v praxi stejný – účast v systému bude ukončena bez povinnosti platit jakékoli další splátky.

Popsaný způsob je jediný způsob, jak platně ukončit účast na dlouhodobém rekreačním produktu, pakliže uplynula delší doba než jeden rok a 14 dnů od uzavření smlouvy.

Autorkou článku je JUDr. Klára Havlíčková Holubová-advokáti s. r. o. klara.havlickova@holubova.cz

ACK ČR přivítala nové členy:
Uniqa pojišťovna, Praha

a čekatele
CA D&A Travel, s. r. o., Lázně Kynžvart
CA MultiTravel.cz – Sweet Media, s. r. o., Petříko
CK Viola Travel, s. r. o., Praha

www.ackcr.cz