Nelegální vs. legální podnikání

Neoprávněné podnikání v cestovním ruchu a lamentace na to už jsou evergreenem. Téma je bohužel přes všechno úsilí ACK ČR stále živé. Boj s podnikáním na černo je jako boj s vícehlavou saní: jednu utnete – a narostou dvě jiné, přinejmenším dotud, pokud nebude vůle k řešení opravdu na všech stranách.

ACK ČR podává podněty své i svých členů, vždy náležitě podložené, avšak občas naráží na nechuť živnostenských úřadů a vždy na to, že v zájmu zachování mlčenlivosti se musí spokojit s odpovědí typu „zabývali jsme se“, takže zametení pod stůl je snadné – dá se zjistit leda z toho, zda hříšník přestane hřešit nebo ne. Hřešit dál se dá ovšem i proto, že pokuta není dost odstrašující…

ACK ČR si již připsala kladné výsledky v nejednom případě. Velkou pomocí a oporou v tomto směru je ministerstvo pro místní rozvoj. Odbor cestovního ruchu důsledně řeší podnikání neoprávněných organizátorů zájezdů a to jak na základě svých vlastních poznatků, tak i podnětů od ACK ČR. A na rozdíl od nás se výsledky může dozvědět. Bohužel hříšníků je víc, než se dá zvládnout v omezeném počtu pracovníků, byť velmi obětavých. Na něco podobného si stěžují i živnostenské úřady.

Samostatnou kapitolou jsou školy. Pokud samy organizují akce jen pro své žáky, mají na to právo – ale jsou si vědomy rizik, která tím na sebe berou?

Snaha o co nejnižší cenu a amatérismus učitele mohou vést k angažování nespolehlivého dopravce či nevhodného ubytovacího objektu. V případě nehody padne plná odpovědnost na školu, zatímco při objednání zájezdu přes cestovní kancelář ručí vůči zákazníkovi právě cestovní kancelář, která má, resp. je moudré, aby měla, uzavřeno pojištění odpovědnosti, což si lze ověřit.

Pokud si škola sama uspořádá zájezdy autobusem do Rakouska či Německa, nastane jí ještě problém s přihlášením a zaplacením obratové daně z dopravy; při nesplnění hrozí vysoké pokuty. Sečteno a podtrženo: vyplatí se svěřit to ověřeným odborníkům.

Co který subjekt smí podnikat, poradí brožura ACK „NE × Oprávněné podnikání v cestovním ruchu“, vydaná ve spolupráci s MMR – a samozřejmě také pracovníci ACK ČR.

Ing. Eva Mráčková, manažer ACK ČR

Bude novela zákona o DPH dostatečným impulsem, aby lázně podnikaly vždy legálně?

Lázeňské subjekty již léta nabízejí kromě lázeňské péče i škálu kratších pobytů s rehabilitačními a wellness procedurami. Tyto pobyty splňují beze zbytku definici zájezdu. Přesto lázeňská zařízení prosazovala názor, že jich se požadavky zákona č. 159/1999 Sb. netýkají, protože ona postupují podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Časem si většina lázeňských zařízení zřídila pro forma cestovní agentury, jakkoliv jejich nabídku tvoří zpravidla vypsané zájezdy.

Od roku 2006 už tato mimikry neobstojí vůbec, protože zájezdem je i forfait. Jenže z namátkou vybraných 20 lázeňských podniků jen jeden nabízí výlučně léčebnou péči a tři další si zařídily koncesi cestovní kanceláře. Takže na šedočernou ekonomiku zbývá 80 %. Aby se formálně vyhovělo předpisům, zařazují mnohé lázně do vypsaného relaxačního programu lékařskou konzultaci. Nicméně balíček procedur obsažený v ceně zájezdu je povětšině pevně sestaven dříve, než ho klient koupí, natož aby jej lékař stačil vidět. Lázním se tento postup vyplatil: nejen že se nestaraly o pojištění pro případ úpadku jako cestovní kanceláře, ale nadto byly léčebné služby osvobozeny od DPH – a to už je veliký rozdíl a značná konkurenční výhoda oproti stejným programům cestovních kanceláří (a wellness hotelů; ty ovšem povětšině také zasahují za hranu zákona).

Zákon o péči o zdraví lidu byl však od 1. 4. 2012 zrušen a nahrazen zákonem 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Návazně došlo novelou zákona o DPH se stejnou účinností k diferenciaci, kdy osvobození od DPH je striktně vázáno na léčebný či preventivní účel. A protože i v tom je možné pojmy vykládat různě a účelově, vydalo Generální finanční ředitelství 29. 3. „Informaci k uplatnění DPH ve zdravotnictví od 1. 4. 2012″, která vykládá pojmy jasně, striktně a logicky: za zdravotní službu nelze považovat lázeňský pobyt, kdy v programu není zahrnuta konzultace lékaře a ani pobyt, kde sice konzultace v programu je, ale program je sestaven předem, ne na základě zdravotního stavu pacienta…

Konečně tedy bylo úředně jasně pojmenováno rozlišení léčby od relaxace s prvky, které patří spíše do životního stylu než do zdravotnictví. Z uvedeného průzkumu nabídky programů s lékařskou prohlídkou spadá 90 % právě do formálních, kde je náplň předem dána a lékař může jen zabránit příp. aplikaci nevhodné procedury. Změnit náplň tak, aby pomohla více, je prakticky nereálné.

Lze očekávat, že si finanční úřady tento způsob podnikání lázeňských zařízení pohlídají, pokud jde o DPH. Bude zajímavé, zda se tato zařízení postaví čelem i k zákonu č.159/1999 Sb. ACK ČR vyzývá k rovné konkurenci a nabízí lázeňským podnikům součinnost jak v oblasti vymezení, co je to zájezd, tak i svou střechu, pod kterou najdou materiály, jak dostát požadavkům legislativy v oblasti cestovního ruchu. Těm, komu se nechce, resp. nevyplatí se na trhu cestovního ruchu za těchto okolností angažovat, můžeme nabídnout spolupráci s cestovními kancelářemi, díky níž se starosti s plněním zákona č.159/1999 Sb. přesunou na CK, které tu od toho jsou, a lázně se mohou soustředit na své poslání, v kterém jsou nepochybnými odborníky.

Ing. Eva Mráčková, manažer ACK ČR

Právní okénko

Soudní dvůr Evropské unie se sídlem v Lucemburku vydal 1. března 2012 rozhodnutí, kterým objasnil daňový spor z oblasti cestovního ruchu vzniklý v ČR. Jedná se o spor mezi společností Star Coaches, s. r. o., která poskytovala cestovním kancelářím přímo nebo prostřednictvím subdodavatelů službu přepravy osob, a Finančním ředitelstvím pro hlavní město Prahu. Ve sporu jde o to, zda se na služby poskytované přepravní společností cestovním kancelářím vztahuje obecný režim DPH, který umožňuje provést odpočet DPH, anebo zvláštní režim pro cestovní kanceláře, který odpočet neumožňuje.

Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-220/11 Star Coaches, s. r. o., proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu

Spor se před Soudní dvůr v Lucemburku dostal prostřednictvím dvou předběžných otázek, které v rámci projednávání věci položil Soudnímu dvoru Nejvyšší správní soud ČR. Obě otázky se týkaly výkladu čl. 306 směrnice o DPH, který stanoví:

1. Členské státy uplatňují zvláštní režim DPH na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi v souladu s touto kapitolou, jednají-li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani. Tento zvláštní režim se nevztahuje na cestovní kanceláře, které vystupují jen jako zprostředkovatelé a na které se pro výpočet základu daně vztahuje čl. 79 první pododstavec písm. c).
2. Pro účely této kapitoly se za cestovní kanceláře považují též organizátoři turistických zájezdů.

Nejvyšší správní soud si zejména nebyl jist v tom, zda lze za cestovní kancelář ve smyslu citovaného článku směrnice považovat také přepravní společnost typu Star Coaches, s. r. o., která pouze zajišťuje přepravu osob tím, že poskytuje autobusovou přepravu cestovním kancelářím (nikoli přímo cestujícím), a neposkytuje žádné další služby (ubytování, informace, konzultace apod.). Pochybnosti Nejvyššího správního soudu nebyly zcela neopodstatněné. Soudní dvůr totiž v jednom ze svých dřívějších rozhodnutí C-200/04 Madgett a Baldwin uvedl, že zvláštní režim DPH použitelný na cestovní kanceláře a organizátory turistických zájezdů se bez ohledu na jejich formální povahu použije na hospodářské subjekty, které v rámci své jiné činnosti uskutečňují plnění totožná s plněními uskutečňovanými cestovními kancelářemi či organizátory.

K jakému závěru došel Soudní dvůr, jakož i více informací z odůvodnění rozhodnutí, o jeho závaznosti a praktických důsledcích pro spor v ČR se dočtete na www.ackcr.cz .

JUDr. Klára Havlíčková, Holubová-advokáti s. r. o.
klara.havlickova@holubova.cz

V dubnu přivítala ACK ČR nového přidruženého člena:

Španělská kancelář pro cestovní ruch OET, Vídeň