Dne 20. 7. 2011 byl na serveru Novinky.cz i v řadě dalších médií uveřejněn článek „Pozor na nezákonné storno poplatky zájezdů", vycházející z informací spotřebitelského časopisu dTest o stornopoplatcích v cestovním ruchu. Autoři článku v něm prohlašují, že cestovní kanceláře si účtují neoprávněné stornopoplatky v době storna krátce před odjezdem. Vycházejí přitom z naprosto mylného tvrzení, že stornovaný zájezd se prodá na last minute a pokud ne, že cestovní kancelář má k dobru cenu nevyužitých služeb jako je letenka, ubytování a stravování a výhody má dokonce i delegát.
Protože článek občanského sdružení Test i premisy, ze kterých vychází, jsou velmi tendenční a hrubě poškozují cestovní kanceláře, zvláště tím, že naznačují, že cestovní kanceláře vědomě ba protizákonně poškozují své klienty, ohradila se ACK ČR neprodleně proti takto používaným dezinformacím – podrobný text vyšel týž den na Novinkách.cz i na webové stránce www.ackcr.cz a byl předán všem členům ACK pro potřeby jejich argumentace vůči klientům-čtenářům inkriminovaného článku.
Hlavní argumenty pro eventuální potřebu nečlenských cestovních kanceláří a agentur lze shrnout takto:
Poplatky za storno zájezdů nejen že nejsou nezákonné – uvedení výše odstupného, které je povinen zákazník cestovní kanceláři uhradit při odstoupení od cestovní smlouvy, je přímo zákonem deklarovaná část cestovní smlouvy. Stornopoplatky tedy ze zákona přímo vyplývají a spotřebitel je musí znát. Velmi důležité je i to, že všechny cestovní kanceláře nabízejí klientovi cestovní pojištění a pojištění pro případ zrušení zájezdu.
Pokud jde o výši stornopoplatků, neexistuje zákonné ustanovení, které by ji jakýmkoliv způsobem stanovovalo nebo určovalo její výpočet. Není pravdou, že by cestovní kancelář ušetřila na tom, „že na zájezdu, na kterém nebudete, minimálně nic nesníte, nikdo vám nebude uklízet pokoj a „ulehčíte" letadlu i delegátovi.", jak sdělil dTest. Touroperátor musí za objednané služby zaplatit, ať je čerpá nebo ne – letenky na jméno vč. příslušenství většina leteckých společností nejen nerefunduje, ale ani nevymění za letenky pro eventuální náhradní osobu, obsazená či prázdná místa v charterových letadlech cestovní kanceláře hradí včetně palivového příplatku v plném rozsahu (podobně musí CK uhradit celý autobus a ne jen zaplněná místa). Obdobně toto platí i pro garanci služeb ubytovacích kapacit. Také tvrzení, že delegátovi odpadne práce, je nesprávné, protože delegát musí být k dispozici, ať přijede o klienta více nebo méně, nadto i storno klienta je práce navíc.
Vrcholem článku je navádění klientů, aby požadovali po cestovní kanceláři vyúčtování stornopoplatků, což by se obrátilo i proti klientům samým. Cestovní kancelář není povinna klientovi takové vyúčtování provádět (ledaže by se k tomu smluvně zavázala). To by mohl požadovat jedině soud. ACK ovšem varuje klienty i sdružení TEST, aby tak nečinili, protože reálně riskují úhradu všech soudních poplatků.
ACK vyzvala OSS Test, aby napříště sdělení tohoto typu konzultovali s oborovými sdruženími a nabídla mu v tomto součinnost.
ACK poukazuje na to, že se na internetu objevují skutečně nezákonné nabídky (např. při těch nabídkách zájezdů nebo ubytování od zahraničních subjektů, kde se spotřebitel dozví podmínky smlouvy až po rezervaci, která je závazná a podléhá již placení stornopoplatků). Na to je třeba veřejnost upozorňovat.
Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR
Proti ztrátě radosti – oslovte svého poslance!
Návrh nového Občanského zákoníku prošel 8. 6. 2011 prvním čtením. Po té byl přikázán k projednání Ústavněprávnímu výboru a zároveň bylo dohodnuto, že se projednáváním připomínek budou zabývat i experti politických stran, a to nejen v létě, ale i nyní v září. V dílu VI – Zájezd, a zvláště v příslušné části Důvodové zprávy jsou stále ustanovení, která představují pro cestovní kanceláře i jejich klienty potenciál velkých problémů, mezi nimi i populistická „újma na ztrátě radosti z dovolené". Proto ACK ČR oslovila všechny poslance, senátory i politické strany dopisem s žádostí o korekci takových ustanovení. ACK vyzývá všechny kolegy, cestovní kanceláře a agentury i spřízněné subjekty, aby oslovili s obdobnou žádostí své poslance, senátory a další relevantní kontakty. Text otevřeného dopisu přinášíme níže.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
dovolte, abychom se na Vás obrátili ve věci právě projednávaného návrhu občanského zákoníku, konkrétně dílu VI – Zájezd. Občanský zákoník jako jedna z hlavních právních norem zahrnuje velmi širokou oblast, a tak je pochopitelné, že jeho autoři nemohou obsáhnout specifika jednotlivých oborů a mohou proto formulovat některá ustanovení nadbytečně podrobně nebo populisticky, aniž jsou si vědomi, jaký bude skutečný dopad v praxi – totiž ten, že se tyto formulace mohou obrátit přesně opačným směrem, než bylo v zájmu ochrany spotřebitele zamýšleno.
Asociace cestovních kanceláří České republiky, která je nejstarším a největším sdružením podnikatelů svého druhu v ČR, k návrhu OZ již v předchozích fázích uplatňovala v rámci svých pravomocí připomínky, akceptované i ministerstvem pro místní rozvoj. Některé z nich byly již zapracovány do textu návrhu zákona, pohříchu však ne do textu Důvodové zprávy, která je podpůrným prostředkem při výkladu zákona, a proto je jí třeba věnovat nemenší pozornost. Sněmovní tisk č. 362 v dílu Zájezd a zvláště v Důvodové zprávě k tomuto dílu potřebuje z důvodu jednoznačného výkladu zákonného ustanovení novely OZ stále ještě několik úprav, o jejichž podporu, resp. návrh Vás níže prosíme. Pasáž týkající se smlouvy o zájezdu totiž obsahuje některá ustanovení, která nejen zhorší podnikatelské prostředí, ale v konečném efektu se obrátí i proti zájmům spotřebitelů, a to zvláště budou-li vykládána v kontextu s výkladem Důvodové zprávy.
Nejkřiklavější a populisticky opakovaně zneužíváno je výslovné zavedení tzv. náhrady újmy za ztrátu radosti z dovolené.
Pro žádné jiné odvětví týkající se volnočasových aktivit není podobný institut zaveden. Pokud se cestující ubytuje v hotelu na vlastní pěst, obdrží za předplacené služby v případě jejich nekvality nejvýše slevu z akceptované ceny. Přitom jeho „ztráta radosti z dovolené" je zcela totožná.
Pokud jde o argumentaci navrhovatele, upozorňujeme, že v podobě praxe v Německu (v přesně omezené formě) tento institut již u nás existuje formou dobrovolného přijetí standardu ITQ; pokud spotřebitel chce, může jej mít. Zkušenosti cestovních kanceláří však nenasvědčují tomu, že by ITQ standard byl klienty hojněji vyhledáván v období, kdy zrovna nebyl mediální ikonou občanského zákoníku. Pro pojišťovny je to ovšem dobrý obchod a je smutné, že jim ministerstvo spravedlnosti v tomto směru dělá neúmyslnou, ale účinnou reklamu. Název „Ztráta radosti z dovolené" je nebezpečně vágní a populistický. Hrozí vyvolat řadu zbytečných sporů – a tak zatímco Soudcovská unie poukazuje na přetíženost soudů a nárůst počtu soudních sporů, ministr spravedlnosti předkládá zákon, který hrozí tuto přetíženost zcela zbytečně znásobit (jak tomu bylo např. v Německu, když se tam tento termín začal uplatňovat – a trvalo několik let, než se situace díky výkladu soudů zklidnila). Vzhledem k tomu, že i mezinárodní průzkumy ukázaly, že Češi patří k nejaktivnějším stěžovatelům na světě, by nárůst sporů u nás byl ještě razantnější.
Ve skutečnosti přinese zákonná formulace náhrady za újmu na „ztrátě radosti z dovolené" poškození všech spotřebitelů:
- Zahlcení CK spekulativními reklamacemi a komerční pojištění CK pro tyto případy prodraží režii CK a tím i zájezdy.
- Zahlcení justice spory bude znamenat:
- nárůst výdajů rezortu spravedlnosti = státního rozpočtu,
- zhoršení přehlednosti a jistoty právního prostředí – právní nejistota díky vágní formulaci po dobu, než spor bude rozhodnut (prodlužování sporů, které může vést až k žalobám a následným pokutám z EU, a tím i dalším nárokům na rozpočet).
- Dosavadní právní úprava zahrnuje náhradu škody včetně nemajetkové újmy – a rozsudky tohoto typu již byly vyneseny. Paragraf 2515 by tedy měl (je-li to v kontextu ostatních právních ustanovení nutné) formulovat právo na úhradu nemajetkové újmy a nevyvolávat populistické excesy pojmem „ztráta radosti z dovolené", o výkladu v Důvodové zprávě ani nemluvě (argumentace odpočinkem po práci a jeho cenou navádí k zavedení nerovných podmínek mezi spotřebiteli, protože např. senioři, studenti atd. žádnou placenou dovolenou nemají).
Proti spotřebiteli se v konečném důsledku obrátí i ustanovení § 2506. Jestliže by byl pořadatel nucen při poskytnutí náhradního zájezdu nést vyšší vícenáklady, nebude v jeho možnostech takový zájezd logicky nabídnout – a spotřebitel zůstane bez dovolené. Platná právní úprava ponechává stranám možnost dohodnout se, což je pro obě strany, spotřebitele nevyjímaje, výhodnější.
Nepochopitelná je pasáž Důvodové zprávy k jinak správně formulovanému ustanovení § 2513 o pomoci cestujícímu v nesnázích, kde se praví: „V jiných případech, např. onemocní-li cestující, utrpí-li úraz nebo ztratí-li se v průběhu zájezdu, záleží na okolnostech jednotlivého případu. V každém případě má pořadatel zájezdu i za této nebo podobné situace poskytnout cestujícímu v nesnázích takovou pomoc, která je v jeho možnostech a kterou na něm lze rozumně požadovat." Až potud naprostý souhlas. Následující text: „To se týká např. také práva cestujícího na repatriaci. Zahrnuje-li smlouva do služeb poskytovaných v rámci zájezdu i dopravu, má cestující právo, aby mu cestovní kancelář zajistila nejen dopravu zpět do místa odjezdu, popřípadě do jiného místa, pokud s tím zákazník souhlasí, ale také náhradní ubytování a stravování, je-li toho třeba," – svědčí o tom, že navrhovatel nerozumí organizování zájezdů; jeho pojetí nemá nikde ve světě obdoby. Neexistuje právní důvod, aby pořadatel byl nucen zajistit příp. i hradit individuální cestu zpět (a související služby) pro cestujícího, který se dostal do nesnází bez zavinění pořadatele (pořadateli nevzniknou z volného místa v dopravním prostředku žádné uspořené náklady). K řešení případů nesnází bez zavinění cestujícího existuje pojištění, které se cestujícím doporučuje uzavřít; za ostatní případy, kdy cestující svévolně opustí zájezd tím, že se vlastní vinou ztratí nebo dokonce např. opije a zmešká odlet, spáchá trestný čin a je zadržen policií atd., nemůže nést odpovědnost cestovní kancelář, ale cestující.
Prosím Vás proto jménem českých cestovních kanceláří a agentur, o laskavou podporu při avizovaných jednáních o návrhu novely občanského zákoníku (na úrovni expertů politických stran, v ústavněprávním výboru i v plénu PSP ČR), a abyste výše uvedené argumenty zohlednili a podpořili jasnou formulaci předmětných paragrafů a výkladu důvodové zprávy tak, aby svou vágností neumožňovala absurdní výklad práva jako např. formulace „ztráta radosti z dovolené". Asociace cestovních kanceláří České republiky je Vám v tomto směru k dispozici – a ráda v zájmu věci poskytne všestrannou součinnost i podrobnější vysvětlení.
V úctě Viliam Sivek
předseda Asociace cestovních kanceláří ČR
www.ackcr.cz