Viliam Sivek: letošní rok bude prubířský

Rok 2013 je rokem turbulencí a změn. Sice nenastal avizovaný konec světa, zato konec některých ministerstev je reálnější. Bude také končit platnost některých zákonů. Proto jsme se zeptali, jak vidí letošní rok předseda Asociace cestovních kanceláří České republiky a mnohokrát oceněný podnikatel cestovního ruchu Viliam Sivek.

Tento rok bude těžký pro všechny. A pro cestovní kanceláře a agentury dvojnásob – dá se říct, že pro ně bude prubířský. Ekonomická situace v Evropě cestování příliš nenahrává, Češi si utahují opasky doopravdy, inflace ukrajuje z reálné mzdy i z úspor. Koláč cestovního ruchu tedy bude spíš sražený, zatímco přibývá těch, kteří se z něj chtějí přiživit. Jako podnikatelé jsme se naučili poprat se s nepřízní i neočekávanými událostmi. Pro rok 2013 jsme dostali do vínku i notnou dávku nejistot a klacků pod nohy, tak jak nám je naservírovaly státní orgány. To není jen rozhodnutí o DPH až na přelomu roku, které se týká všech. Cestovní kanceláře jsou na tom ještě mnohem hůř. Novela zákona, který upravuje pro cestovní kanceláře otázky samé existence, měla být hotova původně loni v létě, nejpozději na podzim. Jak máte připravovat zájezdy, když nevíte, jak to bude s povinným pojištěním? Pro velké to není až takový problém, ale pro malé cestovní kanceláře je to klíčová informace pro podnikatelské rozhodnutí. Je paradoxem, že celá EU, ale i ČR tvrdí, že chce podporovat malé a střední podniky, které jsou významným zdrojem zaměstnanosti…

O ACK ČR se říká, že je asociací těch velkých. A vy teď horlíte ve prospěch malých? Nebylo by lepší, kdyby jich bylo méně?

ACK ČR je střechou pro všechny podnikatele v cestovním ruchu, kteří to s podnikáním myslí poctivě, bez rozdílu velikosti. Pro ty malé máme podstatně nižší členské povinnosti – a dáváme jim k dispozici know-how těch velkých. Mimochodem, více než čtvrtina našich členských CK a CA jsou skutečně malé firmy do 2 pracovníků, majitele v to počítaje a další polovina je do 10 pracovníků. Takže na ty střední a velké zbývá jen necelá čtvrtina. „Velká“ asociace jsme proto, že jsme první, že máme nejreprezentativnější základnu, nejvíce zkušeností a že s výjimkou CK Fischer sdružujeme všechny velké CK v České republice.

Máte pravdu, že na tak malý trh je u nás cestovních kanceláří a agentur až moc – a ke koncentraci musí dojít. Jenže by k ní mělo dojít na základě trhu – a ne na základě byrokraticky stanovených limitů a monopolu pojišťoven. Na trhu je místo nejen pro velké, ale i pro ty nejmenší CK, které si najdou skuliny se specifickým zaměřením, co se nevyplatí pokrývat těm velkým, co ty velké neumí nebo nemohou.

Vraťme se k povinnému pojištění. Říkáte, že pět pojišťoven na tisícovku cestovních kanceláří je monopol, jenže co s tím?

Je třeba prorazit dvěma cestami: tou první je vytvořit konkurenci. Proto jsme požadovali uzákonění povinné záruky i formou bankovní garance. Jednali jsme o tom opakovaně, jenže je to složité, a tak se to do této novely bohužel nepodařilo. Máme však určitý příslib MMR, že možnost bankovních záruk bude zapracována do další novely zákona č. 159/1999 Sb., která musí být letos přijata, aby navazovala na nový občanský zákoník. Uděláme pro to vše. Nebereme argument, že na bankovní záruku by dosáhl jen málokdo. Kolik zajistného objemu by ten „málokdo“ mohl odčerpat, o tom už se mlčí. Nehledě na to, že bankovní záruka by pomohla třeba těm regionálním cestovním kancelářím, které sedí ve vlastní nemovitosti. A pak je tu ještě druhá cesta: jednat s pojišťovnami o tom, kdo a jak je ochoten úpravou pojistného řešit případy, kdy bude zákon nesmyslně tvrdý a bude požadovat pojistit neexistující výši rizika. ACK ČR s tím počítá, ostatně pro letošek je to jediná možnost.

Pojistné je jen malou součástí nákladů. Jenže rostou i ostatní vstupy – a tlak na cenu také. Kde vidíte chybu?

Větev si pod sebou řežou i podnikatelé sami – tedy řežou ji ti, kteří naučili Čechy nakupovat zásadně pod heslem „sleva“. Sotva jsme zvládli fenomén last minute a překlopili ho do přijatelnějších nákupů na první chvíli, tak přišel nákup na slevových serverech a rychle se stal sportem až drogou i u těch, kdo vlastně šetřit vůbec nemusí. Řešit to fiktivními slevami je cesta do pekel a do rukou ČOI – a dávat doopravdy poloviční slevy je cesta k bankrotu. A o tom se v minulém roce přesvědčily i větší cestovní kanceláře s mnohaletou tradicí. ACK proto uspořádala na toto téma seminář a vypracovala pro členy návod, na co si dát při eventuální spolupráci se slevovými servery pozor. Jeden výjimečně rozumný slevový server Jooka se stal naším členem. Jeho podmínky ovšem připomínají spíš cestovní agenturu, kterou také v živnostenském listě má. Proč podniká jako slevový server, nejlépe svědčí o slevománii, kterou jsem zmínil. Jenže lidé by si měli uvědomit, že koupí příliš levného zájezdu si mohou zkazit požitek z celé dovolené – a cestovní kancelář si zničí jméno.

Vloni se rozjel incoming, hotely byly slušně obsazené. Bude tedy lépe aspoň v této oblasti?

Ani to není tak jednoduché. Turistů přibylo, ale tržby za klienta klesají. Tlak na cenu a neblahý vliv všech těch slevových a hotelových portálů se odráží i v incomingu. Již jsem zmínil vliv krize v Evropě. Velký potenciál zahraničních turistů je v mimoevropských zemích včetně Ruska, jenže tam lepšímu využití brání vízová povinnost. Jde o rozlehlé země a lidé, kteří tam mají peníze – a není jich málo, nemají zájem trávit dny ježděním na vzdálený zastupitelský úřad, který navíc často nestíhá, respektive vyřizuje přesně podle časového limitu vízového kodexu, zatímco jiné státy EU jsou o několik dní rychlejší. Incoming z těchto zemí přesto roste – ale mohl by růst rychleji.

A co regiony a domácí cestovní ruch? Památky ožily akcemi, vyrojila se spousta prospektů…

No právě. Místní nadšenci se snaží všechna čest, ale jen někteří to umějí. Neumíme čerpat evropské peníze – a tam, kde jsou čerpány, se zpravidla promrhají na projekty, které jsou nejen drahé, ale zbytečné. Komu a k čemu poslouží na „íčku“ barevné prospekty objektů bez příběhu, bez průvodce a bez plánku? Proč na mnohých webových stránkách zájemce nenajde informace pro turisty, které by byly dostatečně zajímavé a také prakticky použitelné? Vždyť už dnes je internet podstatným informačním kanálem. Zítra už na papíru uspějí nejvýš mapy – a ty pozítří vytěsní GPS. Proč je portálů pro stejnou turistickou oblast víc a jsou roztříštěné, místo propojené? V ACK ČR jsme proto zřídili sekci památek a významných turistických cílů, aby cestovní kanceláře resp. agentury a památky mohly lépe vzájemně komunikovat a reflektovat, co kdo může a potřebuje. Osvědčuje se to. Spolupracujeme s CzechTourism. Vážíme si každého partnerství a každé spolupráce a jsme k ní otevření vůči všem. Česká republika má spoustu nevyužitých zdrojů – a jedině takhle je lze náležitě zhodnotit.

Takže na závěr: pro koho nebo co tu Asociace cestovních kanceláří ČR konkrétně letos bude, pro koho je výhodná?

Povídat by se o tom dalo celý den, ale stručně: ACK ČR je dům, v němž cestovní kanceláře a agentury najdou přístřeší, přiměřenou ochranu před útoky zvenčí, ať už ze strany legislativy, jiných podnikatelů, mediální sféry nebo sdružení, která si na kritice cestovních kanceláří budují image. Prostor ke sdílení informací a problémů, radu a pomoc. A taky společnou radost na Klubových dnech a tripech. Ten dům a aktivity sdílejí další subjekty cestovního ruchu, takže se vzájemně znají, lépe se jim spolupracuje a jedná. Zveme zajímavé návštěvy i představitele z oblastí, které potřebujeme k podnikání. Letos se musíme zaměřit na novou legislativu, protože je jí hodně, bez jejího zvládnutí to od ledna 2014 nepůjde – a cestovní ruch se musí dělat s předstihem. Kromě toho se chceme orientovat na bourání bariér a na předpoklady pro nové obchodní příležitosti. Ty už jsem zmínil v předchozích odpovědích.

A pro koho je Asociace výhodná? ACK ČR je jako zlatý důl. Nabízí mnoho – záleží jen na tom, kdo z ní chce a umí těžit.

Text: -red-
Foto: Sivek Hotels

www.ackcr.cz 

Právní okénko – 01/2013

Cílem dnešního okénka je informovat o skutečném obsahu rozhodnutí Nejvyššího soudu, které zpravodajské servery okomentovaly titulkem „Rodina po šesti letech vyhrála spor o zkaženou dovolenou v Řecku“ a o jeho praktických dopadech na obdobné kauzy.

Nejvyšší soud a spor o zkaženou dovolenou v Řecku

O co šlo? Dle zjištění soudů, které projednávaly spor mezi poškozenou rodinou a cestovní kanceláří, si rodina zakoupila pobytový zájezd v Řecku a zaplatila za něj 63 600 Kč. Den po příletu vypukl v místě pobytu rozsáhlý požár a situace se stala kritickou. Lidé byli vystaveni rychle se šířícímu ohni a hustému dýmu. Rodina s půlroční dcerou musela přečkat dobu, než oheň vyhasl, v loďce na moři. Následně dostala od delegátek cestovní kanceláře pokyn, aby se vrátila do hotelu, ač v místě pobytu trval požár, celá oblast byla zahalena dýmem, nefungovala elektřina a netekla voda. Rodina, která od české ambasády v Řecku získala informaci, že stav je v této oblasti kritický, a které nebylo doporučeno, aby se do postižených míst vracela, návrat do destinace zavrhla, opatření cestovní kanceláře ve formě výletů v dané oblasti a také dodávek pitné vody a stravy nepřijala, a na vlastní náklady si zajistila návrat do vlasti. Ke stabilizaci požáru došlo tři dny po odletu rodiny domů.

Soud prvního stupně a odvolací soud došly shodně k závěru, že cestovní kancelář nebyla objektivně schopna poskytovat rodině služby, k nimž se v cestovní smlouvě zavázala. Její doporučení, aby se s dítětem vrátili do hotelu a využili nabízených výletů, nepředstavovalo poskytnutí rychlé pomoci v nastalých nesnázích ve smyslu § 852k odst. 1 obč. zákoníku. Za těchto okolností byla cestovní kancelář povinna zajistit rodině služby nižší kvality a uhradit zároveň rozdíl v ceně. Protože žalobci opatření nabídnutá žalovanou nepřijali, vznikl jim současně nárok na vrácení rozdílu v ceně mezi službami zaplacenými a fakticky poskytnutými a na zajištění dopravy zpět na místo odjezdu.

A jak posoudil uvedené závěry nižších soudů Nejvyšší soud, k němuž podala cestovní kancelář dovolání? Nijak. Vůbec se totiž k meritu věci nevyjádřil. Využil možnosti „odmítnout“ dovolání pro jeho nepřípustnost s odkazem na nízkou hodnotu sporu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je na www.nsoud.cz dohledatelné pod sp. zn. 33 Cdo 4661/2010, není tudíž k výkladu důsledků neposkytnutí rychlé pomoci v nesnázích jakkoli přínosné a případné odkazy poškozených klientů na něj v jiných věcech postrádají opodstatnění.

Pokračování článku je dostupné na www.ackcr.cz.