Proti nelegálnímu prodeji zájezdů

Sezona za dveřmi, nový občanský zákoník v záběhu – a mnozí nelegální prodejci zájezdů podnikají vesele dál. Co proti tomu dělá ACK ČR – a co proti tomu musí udělat legislativa?

Asociaci cestovních kanceláří, jako všechny poctivé cestovní kanceláře, rozhořčuje bezostyšnost těch agentur a tzv. nepodnikatelských subjektů, které protiprávně prodávají vlastním jménem zájezdy, aniž by k tomu měly koncesi cestovní kanceláře – a ještě se často chlubí tím, že jsou levnější. Aby ne, když nedodržují pravidla na ochranu spotřebitele, která služby prodražují. Již několik let proto ACK ČR spolupracuje s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a s živnostenskými úřady, kterým vysvětluje na praktických příkladech, co je legální, a co ne. Živnostenským úřadům pak dává podněty k šetření přesnými podklady od našich členů, kdo a v čem zákon porušil. Některé živnostenské úřady se činí. Na náš podnět už si několik cestovních agentur opatřilo koncesi cestovní kanceláře a několik podnikatelů dostalo pokutu. Jiné úřady se příliš nenamáhají. Jeden např. sdělil, že šetření nemohlo proběhnout, protože si podnikatel opakovaně nevyzvedl poštu. Přitom má kamennou provozovnu, kde ho lze kontaktovat. Úřad se podnětu ACK ČR samozřejmě nezbaví, my se nevzdáme, ale věc se táhne. Nadto, dokonce i když se úřady opravdu snaží, často jim svazuje ruce znění zákona.

Tvůrci nového občanského zákoníku se sice snažili přistřihnout křidélka organizátorům bez koncese, ale jejich chvályhodná snaha se zarazila na dvou věcech. Za prvé, vše stále platí jen pro podnikatelský způsob, což je určení natolik pružné, že se z něj nepoctivec vyvlékne. Za druhé, nový občanský zákoník sice rozšířil povinnosti pořadatele i na subjekty, které vyvolají dojem, že jsou pořadateli i v případě, že sami poskytují jen jednu službu, zatímco tu další mazaně rozepíšou na jinou spřízněnou firmu. Jenže kámen úrazu je v tom, že nový OZ odkazuje na podmínky „podle jiného právního předpisu“ – (snad) zákon č. 159/1999 Sb. Ten ale zůstal v nezměněné podobě a pojmy občanského zákoníku nezná.

ACK ČR proto soustavně jedná s MMR ČR a žádá takovou novelizaci zákona č. 159/1999 Sb., která by z textu novely schválené předchozí vládou zpracovala skutečně potřebné pasáže, které chybějí: co je podnikatelský způsob prodeje zájezdů, rozšíření povinných záruk o jiné možnosti než pojištění (bankovní garance nebo státní garanční fond) a propojení na nový občanský zákoník.

Čtěte pozorně

Pravdivé informace vytržené z kontextu občas způsobí zbytečné ukvapené reakce.

Dnešní hektická doba svádí k tomu dělat závěry na základě titulků zpráv, rychločtení či mediálních zkratek a šumů. Pak nastane panika: jaké změny musím zaregistrovat a oznamovat klientům pokud jde o Nařízení EU o právech cestujících v letecké dopravě? Nebo: To se vážně budu muset pojistit pro případ úpadku, když jen přeprodávám zájezdy touroperátorů? To může myslet vláda vážně? Asociace, co proti tomu děláš?!

Uveďme situaci na pravou míru. Je pravda, že návrh novely Nařízení ES č. 261/2004, byl schválen Evropským parlamentem. Podstatnou informací však je, že předložený návrh byl schválen s řadou změn – pozměňovacích návrhů bylo skoro 170. Tento materiál teprve putuje do dalšího schvalovacího procesu, kde změny budou, či nebudou přijaty. Některé jsou jen ve prospěch cestujících, jiné se snaží ulehčit situaci leteckým dopravcům s docela logickým odůvodněním, že čím složitější budou pravidla, tím spíše se budou dopravci snažit jim vyhnout. Cestující by tak paradoxně mohli získat místo rychlé kompenzace leda běhání po soudech, resp. vymahačích.

Pravdu o tom, jak bude vypadat novela zákona č. 159/1999 Sb., zatím nikdo nezná. Ani předložení jakéhokoliv návrhu do Legislativní rady vlády ještě nic neznamená. Koneckonců byl text původního zákona díky značnému úsilí ACK ČR přepsán v Parlamentu k nepoznání, jinak by byl znamenal konec cestovních kanceláří v České republice. Kdo si přečetl pozorně slova náměstka Jiřího Houdka z tiskové konference MMR, dozvěděl se, že povinné pojištění záruky pro případ úpadku se bude od roku 2015 vztahovat na všechny pořadatele zájezdů. Je pravdou, že dle nového občanského zákoníku se pořadatelem může stát i cestovní agentura. Jenomže to se netýká každé agentury, ale jen toho, kdo „zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost“ (citát OZ). ACK ČR uvítá, jestliže povinnost pojištění padne výslovně na všechny pořadatele zájezdů, tedy i na ty, kteří se tomu vyhýbají rozepsáním služeb na více spřízněných subjektů. V každém případě bychom však tvrdě bojovali, kdyby někdo měl ten scestný nápad vyžadovat pojištění u čistých prodejců zájezdů cestovních kanceláří, natož pokud neinkasují zálohy. A není už vůbec žádný důvod pojišťovat agentury pracující v režimu B2B (tedy převážně incoming).

O odpovědnosti cestovních kanceláří a pojišťovnách

O tom, co změnil nový občanský zákoník, pokud jde o odpovědnost cestovních kanceláří, se debatovalo na jednání touroperátorské sekce ACK ČR.

Den před zahájením veletrhu Holiday World Praha se sešli členové touroperátorské a retailerské sekce Asociace cestovních kanceláří České republiky, aby si připomněli, jaká je jejich odpovědnost vůči klientům: jaká byla v minulosti a co na tom změnil nový občanský zákoník. Místopředseda ACK ČR a předseda touroperátorské sekce Mgr. Zdeněk Kříž k tomu pozval hosty z nejzkušenější pojišťovny v tomto směru – ERV, která na náš trh zaváděla pojištění profesní odpovědnosti pro cestovní kanceláře i ITQ Kodex.

Nový občanský zákoník toho v odpovědnosti cestovních kanceláří zdánlivě mnoho nezměnil. Cestovní kancelář stejně jako dosud odpovídá za škody způsobené v důsledku zavinění svého i dodavatelů služeb spojených se zájezdem. Vyvinit se může jen ve třech známých případech. Co se ale změnilo, je rozsah té odpovědnosti. Dříve totiž byla většina škod, týkajících se osoby zákazníka, dosti pevně určena vyhláškami. Nový občanský zákoník určení výše škody nesměruje na vyhlášky, stanovit je mají soudy individuálně pro každý případ. A nikdo neví, jak takové soudní rozhodnutí bude vypadat. Jasné je jen to, že se odškodnění podstatně zvýší, protože zrušené vyhlášky už dávno neodrážely realitu.

Další neznámou je náhrada nemajetkové újmy. I ta tu byla již dříve, ale mnohem méně propracovaná. Nemajetková újma se bude řešit ve dvou rovinách: na jedné straně nemajetková újma v souvislosti např. s úrazem a podobnými maléry, na druhé straně ona zprofanovaná „ztráta radosti z dovolené“, v mluvě zákona přesněji definovaná jako újma za narušení dovolené: „Při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníkovi vedle škody na majetku také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.“ Jedinou jistotou je, že povinnost hradit tuto újmu se týká opravdu jen dovolené, nikoliv např. služební apod. cesty. Co to je zmařenÍ nebo podstatné zkrácení zájezdu už budou muset stanovit soudy. Pravděpodobně se budou inspirovat zahraniční praxí a frankfurtskými tabulkami, i když i německý občanský zákoník právě v této souvislosti také poukazuje na to, že újma musí být opravdu závažná, aniž se vysvětluje, co to je.

Materiály na této dvoustraně připravila Ing. Eva Mráčková, manager ACK ČR
Foto: Michal Veber, tajemník ACK ČR

Právní okénko

V tomto právním okénku se zaměříme na promlčení práv zákazníků vůči cestovní kanceláři, jmenovitě na promlčení práv zákazníků vyplývajících z vad zájezdu a na promlčení práva na náhradu újmy.

Promlčení práv zákazníka z reklamace a promlčení práva na náhradu újmy

Promlčení a jeho pravidla upravuje občanský zákoník v ustanoveních § 609 až 654. Podstata promlčení práva je vyjádřena hned v ustanovení § 609, které stanoví: „Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.“ Je-li promlčené právo uplatněno u soudu, nepřihlíží soud k okolnosti promlčení práva automaticky, ale jen na základě námitky dlužníka, že je právo promlčeno.

Cestovní kancelář je povinna poskytnout svému zákazníkovi zájezd bez vad. Poskytne-li mu zájezd vadný, vzniká zákazníkovi nárok na slevu z ceny zájezdu. Podmínkou vzniku tohoto práva je včasné reklamování vady u cestovní kanceláře. Reklamacím podle nového občanského zákoníku bylo věnováno právní okénko 12/2013.

Pravidla běhu promlčecí lhůty u práv, která musejí být reklamována, stanoví občanský zákoník v ustanovení § 628, a to říká, že pokud má být určité právo uplatněno nejprve u příslušné osoby, začne promlčecí lhůta běžet až ode dne, kdy bylo takto uplatněno. Na rozdíl od práva na poskytnutí slevy, právo zákazníka na náhradu újmy reklamováno být nemusí.

Jaká je promlčecí lhůta v tom kterém případě a co musí udělat cestovní kancelář, se ­do­­č­tete v pokračování článku na www.ackcr.cz 

Autorkou článku je JUDr. Klára Havlíčková   Holubová-advokáti s. r. o.   klara.havlickova@holubova.cz

ACK ČR přivítala nové členy
		CK Akoulina travel company- World Development & Investment Group, s. r. o.
		Praha Travelojobs.com, s. r. o., Praha
		Pohádková říše Fábula – Rostislav Kružík, s. r. o., Jihlava