AHR ČR je proti návrhu novely Autorského zákona

Nedávno přijatý zákon č. 81/2005 Sb., který upravil znění autorského zákona č. 121/2000 Sb., přinesl určitou úlevu majitelům a provozovatelům ubytovacích zařízení v tom, že je zbavil povinnosti platit autorské odměny za užití předmětu ochrany (autorského práva) rozhlasovými a televizními přijímači na pokojích ubytovacích zařízení. Zákonodárci zdravým rozumem nakonec většinou hlasů zbavili tohoto břemene i nemocniční pokoje a léčebny.

Veřejnost byla umělci a jejich ochrannými autorskými organizacemi mylně informována, že hoteliéři nechtějí akceptovat jejich oprávněné požadavky a platit jim autorské odměny. Hlavním naším argumentem pro dosažení této úlevy bylo přesvědčení, že hotelový pokoj není veřejným prostorem, neboť slouží jako „náhradní domov“ na časově omezenou dobu hotelovému hostu. (Ostatně Evropský soudní dvůr dodnes nerozhodl, zda hotelový pokoj je či není veřejným prostorem…) Na rozdíl od prostor veřejně přístupných – hotelové haly, lobby bary, restaurace, vinárny, snack bary atp., ve kterých jsou umístěny audio-vizuální technické prostředky, za které jsou kolektivním správcům autorské odměny placeny na základě řádně uzavřených smluv.

Odpůrci přijaté novely se odvolávali na soudní spory vedené v Evropě a využívali jednostranných argumentů zkreslujících reálnou situaci. V rámci Evropy jsou aplikovány dva modely autorského práva. Jedním je pojetí ve Velké Británii, Irsku, Rakousku. Druhé je běžné v ostatní Evropě. Proto také Evropský parlament ponechával na národních vládách, aby problematiku ochrany autorských práv řešily svojí cestou.

Přesto se opět opakuje situace, v níž Ministerstvo kultury vytrhává z kontextu dění v Evropské unii v oblasti autorských práv a snaží se zvrátit současný stav a vrátit zpět povinnost ubytovacím zařízením platit autorské odměny za užití rozhlasových a televizních přijímačů na pokojích.

V důvodové zprávě Ministerstva kultury ČR zcela chybí údaje o finančním dopadu na podnikatelské prostředí vyplývajícím z navrhované novely. Je zcela reálné hovořit o značných dopadech na podnikatelské prostředí tím spíše, když jsou Ministerstvem kultury udělovány další licence novým kolektivním správcům (např. k 1. lednu 2007 OAZA – Ochranná asociace zvukařů-autorů) a rozrůstajícím se požadavkům rozhlasových a televizních vysílatelů na autorské odměny. Negativní dopad se projeví i v rozpočtech územních samosprávných celků, neboť i ty jsou provozovatelem četných ubytovacích zařízení nejen zdravotnické povahy, jak se uvádí v důvodové zprávě…

Asociace hotelů a restaurací ČR zaujala toto stanovisko:

1. nesouhlasí s nutností novelizace zákona č. 121/2000 Sb. za situace, kdy není jasné, jakým rozsudkem Evropského soudu (C-293/98 nebo C-306/05) se má Česká republika řídit. Žádáme proto Ministerstvo kultury, aby požádalo Evropský soud o sdělení stanoviska v této otázce.

2. V případě, že Evropský soud potvrdí překonání původního rozsudku C-293/98 rozsudkem novým C-306/05, chápe nezbytnost legislativní úpravy, avšak nesouhlasí s předloženým návrhem úpravy zákona č. 120/2000 Sb. a navrhuje tuto úpravu § 23:

„Provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pomocí přístrojů technicky způsobilých k příjmu rozhlasového a televizního vysílání ubytovaným v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním, jsou-li tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému užívání ubytovaným osobám, a v případě, že signál do těchto přístrojů není poskytován provozovatelem ubytovacího zařízení. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 rovněž nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních v případě, že signál do těchto přístrojů není poskytován provozovatelem zdravotnického zařízení.“

3. Nesouhlasí s částmi důvodové zprávy, kde je poukazováno na rozpor s platnými mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

4. Žádá, aby důvodová zpráva byla doplněna o dopad na podnikatelské subjekty a rozpočty územních samosprávných celků.

5. Žádá, aby byl novelou vymezen konečný počet kolektivních správců.

6. Žádá, aby pro účely vyjednávání byl stanoven jeden kolektivní správce zastupující i ostatní ochranné autorské organizace, s nímž by byla uzavřena jedna smlouva mezi reprezentujícím kolektivním správcem a představitelem profesních sdružení k užívání předmětu ochrany autorského práva.

-ahr-