Ametyst domovem mimo domov

Do hotelu Ametyst na Královských Vinohradech chodím už více než tucet let. Není to jenom proto, že náhodou patří k mým nejoblíbenějším pražským hotelům pro jeho nevtíravou eleganci, útulnost a přátelskou atmosféru, ale i proto, že se zde celkem pravidelně setkávám s jeho generálním ředitelem Wolfgangem Teuflem, abych si s ním vyměnil názory na aktuální stav hotelnictví v Praze. Taková pracovní návštěva je také příjemnou záležitostí už jenom proto, že pan Teufl a hotel Ametyst mají ve svém charakteru hodně společného. Jako by se během těch dvanácti let nic nezměnilo. Na rozdíl ode mne jsou oba stále dokonale uhlazení, přirozeně pohodoví a až nevídaně pohostinní. Ale přece v tomto světě nic nezůstává beze změny, zvláště teď, kdy hotely v Praze prožívají snad ty nejtěžší časy od začátku devadesátých let minulého století. Když sedíte u baru hotelu Ametyst, člověk zapomíná na všechny méně příjemné životní peripetie. Zdá se jako by nepříjemnosti měly velký problém překonat vstupní hotelové dveře, proniknout dovnitř a narušit tak zdejší příjemnou atmosféru. S poněkud naivním úsměvem na tváři jsem se pana Teufla zeptal, co dobrého, od mé poslední návštěvy, přinesl současný hektický společenský a politický život hotelu Ametyst a jeho hostům.

Už před dvěma roky jsme dokončili velkou rekonstrukci, abychom úplně změnili vzhled interiéru hotelu. Vyměnili jsme všechny televize za moderní s plochými obrazovkami, instalovali jsme nové minibary, nové podlahy, nový nábytek v restauračních prostorech, baru a recepci. Už rok nabízíme hostům internetové WiFi spojení zdarma, což v dnešní době považuji nejen za nutnost, ale také za samozřejmost. Jak jste si jistě všiml, také jsme provedli velkou obměnu vnitřních dekorací i obrazů v naši nevšední hotelové galerii. Myslím si, že se nám podařilo hotel ještě více zútulnit.

A personál? Je občas obměna také dobrá?

V našem případě to bylo nutné. Přišli jsme na to, že někteří zaměstnanci se nechovali tak poctivě, jak by měli – zejména v kuchyni a restauračním provozu, a toto si nemůže dovolit žádný slušný hotel. Zakročil jsem rychle, razantně a spravedlivě. Důsledkem je, že máme nový, mladší a zodpovědnější tým, který zase zajišťuje našim hostům ten nejlepší standard služeb. Nevím, jestli jsem vám už o tom říkal, ale náš současný šéfkuchař je Čech, který získal výbornou praxi v Itálii, a umí připravit autentické italské lahůdky. Tím nemyslím obyčejnou pizzu nebo těstoviny, ale ty nejrafinovanější rybí pokrmy a delikatesní saláty. Musím říct, že ohlasy hostů jsou v tomto směru velmi potěšující.

Všiml jsem si, že na jídelním lístku nabízíte také jídla, která mají vyloženě rakouský šmak. Není divu, když vy sám jste z Rakous, které jsou domovem světoznámých specialit i některých znamenitých vín. Organizujete nějaké speciální gastronomické akce pro hosty?

Samozřejmě, a zvláště mimo sezonu, abychom zlepšili poněkud snížené příjmy na začátku roku. Například od 1. března nabízíme tři vynikající rakouská vína spolu s jednohubkami za mimořádně příznivé ceny. Až se zlepší počasí, začneme každou druhou nebo třetí sobotu v měsíci nabízet tradiční rakouské speciality jako je „Wiener Schnitzel“, samozřejmě spolu s rakouskými víny. Naším záměrem je nejen přilákat klienty, kteří nejsou ubytovaní v hotelu, ale taky, aby naši hosté večeřeli v hotelové restauraci. V okolí je velké množství restaurací a barů, a když je hezké počasí, hosté si často vyjdou a pak se navečeří někde jinde mimo hotel. Možná, že jsem vám teď právě odhalil, co se skrývá za mým čertovským (red: nebo snad až teuflovským) úsměvem vždy, když začne večer pršet.

A teď bych trochu obrátil list na poněkud méně příjemnou stránku současné situace. Pomalu z každé strany je slyšet, jak už se česká ekonomika dostala z krize ven, a přesto české hotelnictví zjevně prožívá svoje nejtěžší momenty od tzv. sametové revoluce. Jak to vnímáte vy, a jakou perspektivu z krátkodobého hlediska má toto odvětví v Praze, kde je konkurence neobvykle tvrdá?

Kdyby to byla jen tvrdá konkurence, tak bych to bral se vším všudy. V současné době je v Praze asi 120 000 lůžek ve čtyřhvězdičkových a pětihvězdičkových hotelech. A to je o třetinu víc, než mají například ve Vídni. Navíc pražské hotely, které patří do silných mezinárodních řetězců jako Marriott, Hilton a Mandarin, se mohou spoléhat na finanční podporu od svých centrál. Obsazenost ve čtyřhvězdičkových hotelech byla v lednu a únoru v rozmezí od 34 do 45 procent. Některé pětihvězdičkové hotely vykazovaly obsazenost dokonce menší než dvacet procent. Proto přistoupily k tomu, že nabízejí velmi nízké sazby, aby získaly jakoukoliv klientelu. To je situace velice špatná zejména pro samostatné soukromé hotely jako Ametyst, které si nemohou dovolit dumpingové ceny a nemohou jít pod úroveň ziskovosti. Podívejte se na internet, najdete tam luxusní hotely, které nabízejí nocleh za 12 až 30 eur. Takové ceny nepokryjí ani základní náklady.

V České republice k tomu všemu ještě velmi rychle rostou ostatní náklady, například elektřina. Ale také ceny potravin jsou velmi vysoké. Dokonce jsme už začali nakupovat některé potraviny, které v kuchyni nezbytně potřebujeme, v Rakousku, kde jsou levnější. Totéž platí o benzínu a naftě. Jsou momenty, kdy se divím, jak místní lidé tady mohou žít. Vždyť v Rakousku, kde jsou ceny nižší, mají lidé několikanásobně vyšší platy.

A to máme ještě před sebou další zdražení kvůli plánovanému sjednocení DPH, a to už na podzim…

Toto není jenom špatná zpráva pro celý obor cestovního ruchu, ale taky pro státní kasu. Vždyť jestli zruší dolní sazbu DPH, brzo budou mít úřady na starosti dalších 10 000 až 15 000 nezaměstnaných, kteří budou muset opustit svá místa v cestovním ruchu v důsledku jeho útlumu. Nemyslím si, že se hotely budou zavírat, ale budou muset udělat další škrty ve svých rozpočtech, a to hlavně znamená zredukovat počet zaměstnanců. V tom případě nebude možné ani udržet dosavadní standard služeb, a Praha zase získá nedobrou pověst, jak to známe z dřívějších dob. Převaha nabídky nad poptávkou není jen u hotelových služeb, ale taky u těch restauračních. V centru Prahy začal neúprosný boj o klienty. Sám můžete vidět na vlastní oči, jak velký počet restaurací v centru zeje prázdnotou. Na druhé straně to nevypadá tak, že by tento konkurenční boj přinesl prospěch klientům. Naopak, znovu se rozmnožují negativní zprávy v zahraničním tisku o tom, jak nepoctiví pražští číšníci okrádají své hosty.

Myslíte, že státní a městské orgány si vůbec uvědomují, že je potřeba něco udělat?

Určitě si toho musí být vědomy. Ale jestli v minulosti moc nedělaly, dnes nedělají vůbec nic. Když sledujete českou televizi, občas vidíte propagaci zahraničních destinací jako Řecka, Egypta, Španělska či Rakouska. Jak často vidím reklamy lákající Čechy, kteří mimochodem milují sníh a hory, aby přijeli lyžovat do rakouských Alp nebo italských Dolomit. Češi jezdí poměrně hodně a rádi do těchto destinací, a je to částečně taky díky efektivnímu marketingu. Bohužel jsem však ještě neviděl žádnou propagační kampaň České republiky nebo Prahy v rakouské nebo německé televizi. Jestli se tam něco objeví o Praze, pak to bývá jen o tom nebo onom negativním jevu.

Jestli by stát chtěl opravdu něco dělat pro český příjezdový cestovní ruch v době, kdy turisté opět vyjíždějí na zahraniční cesty, a to je trend ve většině evropských států, určitě by nám neměl podtrhnout nohy hned na začátku tím, že zruší dolní sazbu DPH. V Německu, kde taky museli přijmout některá nepopulární opatření v důsledku finanční krize, se rozhodli zcela opačně, a snížili DPH na 7 procent. A důsledek? Znovuoživení byznysu a slušný růst příjmů pro firmy i pro stát. Teď o tom uvažují rovněž v Rakousku. Je to jen logické. Chtějí si zabezpečit největší možné příjmy z cestovního ruchu, a snížit náklady podnikatelům v cestovním ruchu. My jsme ti, kteří se starají o turisty a poskytují jim kvalitní služby, aby se k nám rádi vraceli. Bohužel, tady politici vyměňují svoje státní úředníky v příslušných úřadech stejně často jako svoje ponožky, a pak asi nikdo ani pořádně neví, co má dělat.

V závěru bych se chtěl vrátit k poněkud příjemnějším úvahám. Vaše hotelové heslo, které skutečně velmi dobře charakterizuje hotel Ametyst, se dá do češtiny přeložit jako „Váš domov, když jste mimo domov“. Po přečtení diskusních příspěvků na internetových stránkách, například TripAdvisor, to vypadá, že si většina vašich klientů myslí totéž. Osobně jsem nikdy nebyl vaším hostem, nicméně mám pocit, že pro vás je Ametyst také domov mimo domov. Je to tak?

Já bydlím se svou rodinou v hezkém domku nedaleko Prahy. A jsem tam šťastný. Pravda však je, že v Ametystu trávím dost času. Mimochodem moje práce je současně mým koníčkem, a hotel Ametyst považuji za svoje „baby“, na které jsem pyšný a nemohu jinak, než ho považovat taky za svůj domov mimo domov.

Text: Fred Rooks
Foto: Hotel Ametyst

www.hotelametyst.cz