Berounský Golf Resort odpálil první míček

Milovníci golfu jásají. Již od května je u nás otevřen vůbec první privátní golfový klub spojený s rezidenčním bydlením. Pěkné vilky vedle osmnáctky ocení nejen golfoví nadšenci, ale také ti, kteří jsou už dlouho v pokušení, ale doposud hůl v ruce neměli. Blízkost sedmdesátihektarového hřiště je tak pro ně konečně skutečnou motivací.

Na privátní golfový klub jsme se zajeli podívat do Berouna. Průvodcem nám byl Vojtěch Matějček, kdysi dlouholetý manažer Golf Resortu Karlštejn, ale také pořadatel mnoha golfových turnajů. Díky jeho bohatým zkušenostem z project managementu, koordinace výstavby několika golfových hřišť a štěstí v podobě být v tu správnou chvíli na správném místě má dnes možnost stát u zrodu tohoto unikátního areálu coby jeho hlavní manažer.

Hned vedle budoucí klubovny spolu sedíme ve skromném přístavku, který managementu supluje kancelář, a Vojtěch Matějček vypráví o začátcích zdejšího resortu. S ideou vytvoření sportovně-rekreačního golfového areálu v bývalých vojenských prostorech u Berouna na začátku devadesátých let přišel z Německa se navrátivší český podnikatel Hynek Basák. Blízkost metropoli, okolní kopce a lesy se k tomu přímo nabízely, na druhé straně zde byly i určité obavy, zda samotné hřiště v konkurenční nabídce uspěje. A protože Hynek Basák žil dlouhá léta na Západě, rozhodl se, že k nám přinese nový trend. Součástí hřiště budou i rezidenční stavby.

Ocel a zelený trávník

Ovšem výstavba takového areálu není levnou záležitostí. Podnikatel neměl zajištěné financování, vypadalo to, že celý projekt půjde ke dnu. Nakonec však v roce 2004 bylo vydáno územní rozhodnutí. V roce 2005 se na scéně objevil Vojtěch Matějček a pustil se do práce. Začal vyjednávat stavební povolení, hřiště nechal přeprojektovat uznávaným kanadským architektem Lesem Furberem (má „na svědomí“ např. Karlštejn) a věci se daly do pohybu. Banka dala příslib, začalo se stavět, leč příslib se nepodařilo překlopit do úvěru. Výstavba se zastavila. Ovšem v ten moment se objevilo několik investorů, kteří chtěli projekt financovat. Nicméně vyhrává jen jeden, do výstavby berounského privátního golfového klubu vstoupila jihokorejská skupina KOS, která podniká v ocelářském průmyslu. U nás má ještě továrnu v Lovosicích. Majitel z druhé strany zeměkoule není ve světě golfu žádným nováčkem, vlastní hřiště v mateřské zemi, další koupil v Japonsku a podílí se na budování velkého areálu ve Vietnamu.

A protože chtěl mít i část svého byznysu v Evropě, cítí to jako dobrý marketingový nástroj, rozhodl se pro malebné středočeské městečko. V roce 2008 tak začala výstavba, už v září bylo hřiště postavené a v dubnu letošního roku proběhla kompletní certifikace. Koncem května se otevřel celý areál. V českých podmínkách nevídaně svižné.

I korejskému majiteli se líbila vize vytvořit prostor pouze pro rezidenty a členy klubu. Co to však přesně znamená? Vojtěch Matějček přibližuje: „Ten, kdo si koupí dům nebo byt, je rezident a také automaticky člen klubu. A pak je možnost být pouze členem, aniž by tady dotyčný musel bydlet.“ V současnosti má resort šedesát členů, do konce tohoto roku chce mít stovku, do budoucna počítá se čtyřmi sty členy. Pro prvních sto je poplatek 400 tisíc korun. Na tuzemské poměry je to celkem vysoká částka, nicméně Vojtěch Matějček ji dokáže rozumně odůvodnit: „Ano, jsme na dvojnásobné úrovni než některá hřiště v Čechách, což má ovšem dvě příčiny. Jednak náš investor má zkušenost z praxe, že v zahraničí se za členství v podobných zařízeních platí i milionové částky, a naše suma je proto kompromis mezi domácím prostředím a tím, jak to funguje venku. Navíc výše poplatku je zcela závislá na poskytovaných službách. U nás třeba člen nikdy nebude platit za vozík, což se v některých domovských klubech stává. Člen bude mít zpřístupněnou část relaxačního centra v klubovně, ceny v restauraci budou nastaveny diskontní politikou. Může si uspořádat vlastní turnaj, nabídneme mu 24hodinový servis jako v hotelu.“ Jinými slovy, pokud budete vlastníkem jednoho z bytů a přejete si snídani do postele, máte ji mít. Další nespornou výhodou je také kyvadlová doprava mezi Prahou a Berounem. To, nakolik bude hřiště uzavřené veřejnosti, závisí právě na počtu stálých členů. „Ve chvíli, kdy se nám nepodaří naplnit naši optimální vizi počtu členů, budeme nuceni ustoupit a na hřiště pustit i nečleny. S čímž samozřejmě v tuto chvíli počítáme, ale jen v určité dny. Neděle bude výhradně pro členy.“

Mrtvo nedělá dobrou atmosféru

Zcela logicky se nabízí myšlenka, jestli se takto „uzavřený“ prostor nestane dusným mikrosvětem. Vojtěch Matějček vás ale rázem přesvědčí, že to tak nebude. Prostorná klubovna u vchodu do areálu dává tušit, že se zde kromě golfového rozjímání v restauraci budou konat i firemní mítinky, do wellness centra si zajede odpočinout nejedna pražská rodina a svatbu tady uspořádá mnoho zamilovaných párů. Díky tomu, že architektura budovy je velkorysá, promyšleně pracuje s prostorem, by nikdo neměl být rušen. „V žádném případě nechceme být skleníkem, kde to žije vlastním životem mimo okolní dění. Naším cílem je lidem dopřát klid. Vím ze své vlastní zkušenosti, že když si jedu zahrát a vidím plné parkoviště, mám chuť se otočit a jet pryč. To by se u nás nemělo stát. Sto lidí se na našem hřišti ztratí.“ S tím souvisí také absence jakýchkoliv komerčních turnajů, které jsou dnes tolik běžné. „Samozřejmě, pokud nás osloví Česká golfová federace, že chce u nás uspořádat mistrovství republiky, neodmítneme. To je čest pro každého, ale nechceme tady žádné řetězce.“ Vedle nepřeplněného hřiště resort členům nabídne také další mimosezonní akce. V zimě zájezdy do teplých golfových destinací nebo víkendové společenské akce a soutěže.

Co se týká rezidenčního bydlení, dnes je prodáno zhruba 70 procent obytných prostor. A majitelé? Pár cizinců, kteří u nás již léta podnikají, jinak jde o Čechy, vysoce postavené manažery v nadnárodních společnostech. Berounský resort pro ně představoval ideální golfovou budoucnost. Čtvrtina z nich bohužel doposud z časových důvodů golfu nepropadla, bydlení zde je přinutí začít. Představa padesáti kilometrů strávených na silnici, jen abyste si zahráli, je děsila. Tady vyběhnou ze dveří a jamky nacházejí jako houby po dešti.

Text: Vlasta Holéciová
Foto: Zdeněk Sluka