Business trip ACK: V Maďarsku je stále co objevovat

Poté, co si čeští turisté náležitě vychutnali moře a pochlubili se dovolenou strávenou i ve vzdálených zemích, přicházejí znovu ke slovu zajímavé nabídky z bližšího okolí. Buď na kratší, resp. tzv. druhé dovolené – nebo jako zajímavá alternativa pobytu, nezávislá na rozmarech letecké dopravy. V poměru kvalita–cena již delší dobu díky příznivému kurzu vítězí Maďarsko, a tak je pochopitelné, že ACK ČR již po několik let organizuje ve spolupráci se svým přidruženým členem – Maďarskou turistikou – obchodní cesty cestovních kanceláří do vybraných oblastí Maďarska, s cílem představit nové kapacity a možnosti nabídky a navázat přímé obchodní kontakty.

První taková cesta vedla v roce 2009 do západní Panonie a Budapešti – tedy oblasti nejbližší a nejlépe dostupné. Účastníci byli tehdy překvapeni, ba nadšeni tím, co všechno tam maďarská strana může nabídnout. Nadšeni byli poté i naši hostitelé. Počet českých turistů tam totiž následně podstatně vzrostl, což inspirovalo obě strany, ACK i Maďarskou turistiku, k zacílení i na další oblasti. V loňském roce jsme s účastníky business tripu ACK zamířili v osvědčeném nepřehlédnutelně modrém autokaru firmy Civa Trans do lázní kolem Balatonu a v letošním dubnu jsme se v obdobné sestavě vypravili do zvlněného pásu kolem slovenských hranic.

Toto území – Mátra, jakož i okolí Egeru a Tokaje – je od nás nejen vzdálenější, ale i hůře dostupné, protože na slovenské straně dosud neexistuje rychlé silniční spojení. Nejvýhodnější je tak využít maďarské dálnice a jet přes Budapešť. Je to sice zajížďka, ale časově se vyplatí. Čeští turisté sem však samozřejmě nemohou jezdit „na otočku“, resp. na víkend jako do západní Panonie. Výhodou naopak je, že jde o méně okoukanou a z našeho hlediska méně turisticky vytěženou oblast, která se však rychle rozvíjí – vznikají zcela nové kapacity a ty dosavadní jsou často přetvářeny do špičkové kvality. Atraktivit je tu tolik, že je čím naplnit i delší zájezdy. V Mátře se uplatní i všechny formy pohybu v přírodě – dokonce tam mají i stezku pro segwaye. Nejlepší zbrusu nový hotel s výhledem na nejvyšší vrchol se příznačně jmenuje Ózon. Dosud je tam patrná menší návštěvnost z naší republiky: zatímco v lázních, které jsou k nám blíže, najdete většinou informační tabule a materiály i v češtině, pod Mátrou vévodí jednoznačně maďarština, jakžtakž doplňovaná angličtinou, v kvalitních hotelech eventuálně i němčinou. V hodně známých a frekventovaných lázních jako jsou jeskynní lázně Miskolc-Tapolca se ale každý Čech zorientuje snadno, protože najde i polštinu a slovenštinu. A světe div se, přes věhlas a nespornou atraktivitu těchto lázní, jsou zde ceny vstupného ani ne poloviční ve srovnání s akvaparky u nás. Pravda, tzv. zážitkových prvků typu toboganů a vodních hřibů v Miskolc-Tapolce zatím moc nepotkáte, ale na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že skutečné zážitky jsou naprosto jedinečné, voda je teplá a masážních prvků plno. Abychom nekřivdili provozovatelům v Česku – Maďaři mají oproti nim tu výhodu, že nemusí ohřívat a platit vodu – vyvěrá sama dostatečně teplá, a v některých lázeňských místech ji musí naopak ochlazovat.

Jeskynní lázně Miskolc-Tapolca

Trendy v turistice jednoznačně směřují k zážitkům a prožitkům – a také k tomu, aby si turista po shonu a stresu všedních dnů trochu hýčkal tělo a duši – klidem nebo pohybem, jak kdo. I v Maďarsku si toho jsou vědomi a využívají k tomu předpoklady, které jim v podobě hojnosti termálních a léčivých vod příroda tak štědře nadělila. Vybere si každý.

V levnějších ubytovacích kategoriích v místech s termálními lázněmi lze spatřovat ideální cíl pro rodinnou dovolenou: mnoho dětí ocení četné zážitkové prvky v areálech víc než mořské pláže – voda je teplá, a tak se tu dá vydovádět za každého počasí. Ceny v obchodech či gastronomických zařízeních jsou obdobné těm u nás. Tam, kde to podmínky dovolí, jako např. v Egerszalók, je bazén s termální a léčivou vodou součástí i méně luxusních kapacit jako je kempink a apartmánové domky. Luxusní rezort Saliris s vodním komplexem v nádherném okolí včetně „maďarského Pamukkale“ najdete jen kousíček odtud.

Maďarský cestovní ruch stále více sází i na náročné turisty. Nové hotely jsou převážně čtyřhvězdičkové s nejmodernějším vybavením a wellness centry – a ty starší, které za to stojí, se na tuto třídu úspěšně adaptují. Každý náročný turista má z čeho vybírat: nový hotel s moderním designem – nebo původní zámek sloužící po renovaci jako hotel. Během tří dnů z pětidenního business tripu jsme stačili projít hned dva pozoruhodné zámecké hotely – a ve třetím, zámeckém hotelu Gróf Degenfeld, jsme byli ubytováni. Interiér i vybraná gastronomie byly zážitkem samy o sobě včetně vinného lístku k večeři, kdy místo obvyklé volby: bílé nebo červené – byly podávány pečlivě vybrané druhy vína podle chodu, který se právě servíroval, což byly lahůdky špičkové i v kontextu výtečné maďarské kuchyně. Zámek si podržel tradici hospodaření na okolních pozemcích – tedy vlastní vinici a vlastní vinné sklepy. Ideální tip pro menší incentivu a náročné společenské akce. Na výlet kamkoliv do okolí vás v případě zájmu odvezou vlastním mikrobusem.

Speciálně na manažery a podobně vytížené individuální turisty se zaměřuje zámecké sanatorium a ozdravný hotel Főnix v Nógrádgárdony v samé blízkosti slovenských hranic. Nabízejí tam především programy k otestování rizika kardiovaskulárních chorob – a zároveň k jejich prevenci a změně životního stylu. Pokud to někdo nestihl včas a prodělal srdeční příhodu či operaci, může se zde doléčit jako v lázních.

V okolí Tokaje čeká na návštěvníky řada vinných sklepů

Hodování v hotelu Gróf Degenfeld

Eger i Tokaj jsou především pojmem pro dobré víno. Vinice a vinné sklepy jsou takřka všudypřítomné, kvalita vína nejen příslovečná, ale na Tokajsku přímo pečlivě střežená, kdy ani datum sběru hroznů není věcí vinaře, ale je stanoveno každoročně z moci úřední. Plíseň ve sklepě není známkou nepořádku, ale naopak podmínkou kvality vína – a kdybyste snad chtěli zbytek ochutnávky vylít (protože jich máte za ten den zvládnout víc než zdrávo), tak to můžete chrstnout přímo na stěnu: plíseň žije z vína – a víno zase získává na kvalitě díky ní. V Egeru je pro turistické skupiny nejlépe zajít do Údolí krásných žen, kde je sklípků jako máku (některé zařízené až jako restaurace) – a v sezoně se na prostranství mezi nimi konají nejrůznější akce včetně možnosti rožnění. V Tokaji není sklepů méně, ale skála je tam tvrdší, sklepy proto menší, a tak jsou více orientovány na samotné ochutnávky a prodej vína – něco k zakousnutí, někde dostanete i guláš, ale na kompletní menu tam většinou není místo. Zato láhve archivního tokajského Aszú jsou vystaveny ve výklenku jak na oltáři. Vinice a vinné sklepy najdete v celé oblasti, ochutnávku z takového sklepa tak lze absolvovat i na selském dvoře a přikusovat langoše čerstvě vytažené z pece, což má také svou atmosféru. Komu je víno moc krotké, může zavítat do některé z palíren proměňujících nejrůznější místní ovoce ve víceprocentní lahodný mok. Kvalitní pálinka voní božsky – ale samozřejmě stojí víc než levná samohonka na asijském tržišti.

Poznat na vlastní oči turistické atraktivity i podmínky pro návštěvu (konkrétní příjezdovou komunikaci či parkoviště, typ pokojů a postelí, schůdnost pro starší či handicapované atd.) je jedna věc, ale k dojednání konkrétní turistické nabídky musí být dvě strany. Proto ACK neorganizuje pouhý fam trip, ale business trip, kde důležitou součástí programu je vždy workshop s místními podnikateli. Teprve tam je prostor k vzájemné výměně kontaktů, individuálním dotazům, jednání ohledně podmínek a cen. Pozornost a význam, které centrála severního Maďarska zájezdu českých cestovních kanceláří udělila, nejlépe dokládá fakt, že na náš workshop přišla i maďarská televize. A zájem českých účastníků dokládá skutečnost, že nenastala žádná hluchá místa. A tak se všichni účastníci vraceli obtěžkáni získanými materiály, plni dojmů a s přáním podívat se do roka a do dne zase o kousek dál.

Text: Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR
Foto: František Vaňásek, fotostudio Imago