Cesta do země javorů

Již třináctou sezonu nabízí cestovní kancelář America Tours to nejlepší z cest na kontinent Severní Ameriky. Bylo by hrubou chybou domnívat se, že se jedná především o cesty do USA. Neméně zajímavou destinací v podání America Tours je také současný cestovatelský hit, kterým je pro nás exotické Mexiko – zejména Cancún – bezvízová turistická perla v srdci tropického poloostrova Yucatán. Dnes ale bude řeč o trochu chladnější, přesto také velmi zajímavé zemi a tou je Kanada, konkrétně o její východní části.

Nejvhodnější dobou pro cestu na východ Kanady je květen až říjen, i když o Kanadě můžeme hovořit jako o celoroční destinaci. Mimosezona je však zcela vhodným obdobím pro pořádání fam-tripů. A tak se 24. března sešla na letišti Ruzyně u přepážky America Tours početná skupina zástupců cestovních kanceláří a agentur, které spolupracují s America Tours. Medializaci celého fam-tripu, ale především Kanady jako zajímavé turistické destinace dostalo na starosti COT.

Osmidenní cestu, která vedla z Toronta, přes Ottawu a Montreal do Quebec City a následně zpět do Montrealu, odkud jsme odlétali zpět do Prahy, připravila America Tours ve spolupráci s ČSA a svým kanadským partnerem Global Tourisme International.

Na břehu Niagary, kam vedla naše první cesta z letiště, jsme žádného tuláka neviděli. Asi by si neměl kam sednout, protože kanadskou stranu vodopádů lemují hotely a restaurace světových značek. První, večerní prohlídku barevně nasvětlených Niagara Falls (Niagarských vodopádů) jsme absolvovali pouze z autobusu, ta hlavní nás čekala druhý den ráno.

Po ránu nám počasí přálo a zblízka jsme si kanadskou stranu vodopádů prohlédli za sluníčka. Touto částí vodopádů proteče v období největšího průtoku za minutu 37 millionů galonů vody, což je cca 140 milionů litrů (foto č.1). My jsme však vodopády zastihli ještě pod částečným příkrovem ledu. Na monumentálnosti a kráse jim to však neubralo.

Následující let vrtulníkem již provázel déšť (foto č.2). Přesto se jednalo o jeden z nejkrásnějších zážitků. Vodopády jsme si prohlédli snad ze všech možných stran a odevšad byly krásné a současně budily respekt. Seshora jsme je viděli nejen z vrtulníku, ale také ze Skylone tower. Využili jsme i možnosti sejít chodbou pod vodopády a vidět tu padající masu vody zespoda. Naposledy jsme se s Niagara Falls a jejich historií setkali v trojrozměrném kině IMEX, kde jsou v předsálí vystaveny sudy, v nichž se dobrodruzi z celého světa snažili sjet vodopády. Přežila jich přibližně polovina. Mezi nimi také Čech Karel Souček (foto č.3).

Cestou do Toronta nás čekala degustace vín na vinici Iniskillin (foto č.4). Ti, kdo preferují silná jižní vína plná slunce, mohou být z běžné produkce kanadského vinařství zklamáni, ale vinice Iniskillin je díky zvláštnímu mikroklimatu mezi jezerem Ontario a nedalekými kopci a s ohledem na letní vedra a brzké silné mrazy významným producentem ledového vína.

V kontrastu s moderním Torontem byla zastávka v malebném městečku Niagara on the Lake, které pamatuje anglicko-americké bitvy v 18. století.

V Torontu nás čekala večeře pořádaná společností Global Tourism v populární buffetové restauraci typu „all you can eat“, kde za jednotný poplatek sníte, co chcete, a jíst můžete, jak dlouho chcete (foto č.5). Tento typ restaurací a způsob stravování je v USA i Kanadě velmi oblíben.

Další den jsme celý strávili vTorontu a zážitků bylo více než dost. Po snídani v  Radisson hotel Admiral a jeho prohlídce si přišla na své především pánská část zájezdu. Nejenže jsme navštívili hokejovou síň slávy, kde srdce Čecha zajásá, neboť na mnoha pohárech je vyryta řada jmen českých hráčů NHL. Na trofej nejcennější – na Stanley Cup (foto č. 6) – bylo dokonce možné si sáhnout nebo se s ní vyfotit.

Dámskou polovinu fam tripu více zajímaly pasáže plné obchodů a obchůdků, spojující na povrchu i pod zemí mrakodrapy v centru města. Mnohdy se jedná o velmi zajímavé architektonické prvky, ve kterých se snoubí staré budovy s moderní architekturou (foto č. 7).

Pak jsme Toronto viděli už pouze seshora (foto č. 8). Nejprve z nejvyšší stavby světa ze CN Tower. Po přísných bezpečnostních opatřeních jsme nejprve vyjeli do 350 m, kde se mnohým zatočila hlava při pohledu prosklenou podlahou. Nejvyšší pohled na Toronto se nám naskytl z výšky 477 m nad zemí. Podruhé jsme si prohlédli největší kanadské město z ptačí perspektivy opět z paluby vrtulníku. Ostatně tento způsob prohlídek je v Kanadě i v USA dost častý a lety jsou relativně cenově dostupné. Další den ráno nás čekal přejezd do Ottawy romantickou cestou tisíce ostrovů. O tom, že bylo cestou na co se dívat, svědčí i fotografie č. 9. 

O Ottawě, Quebecku a Montrealu příště.