Cestovní ruch je běh na dlouhou trať

Návazně na publikování loňských výsledků incomingu, kde se podle ČSÚ zvýšily příjezdy o 3,8 % a počty přenocování o 2,6 %, se znovu ozvaly stesky, že největší část krajíce zase ukousla Praha. Známý mediální mluvčí se v této souvislosti nechal slyšet, že je to tím, že v regionech stále chybějí luxusní hotely o čtyřech a více hvězdičkách, což prý turisty od cesty odrazuje. Tak nevím. V místech, která už jsou populární, v období špiček kvalitní hotely jistě chybějí. Ale jinak? Statistika počtu hotelů dle tříd za poslední období sice zatím není dostupná, ale jisté je, že ty luxusní přibývají. Při cestách do regionů leckde potkáte nový či přebudovaný čtyřhvězdičkový hotel tam, kde by ho člověk ani nečekal. Jenže ta nejnovější dostupná statistika říká, že jakkoliv hotely dvou nejvyšších tříd měly v posledních dvou letech nejvyšší vytíženost, u těch mimo Prahu byla obsazenost loni o něco málo horší než předloni. Přitom podíl Prahy a regionů na incomingu se pohyboval právě opačným směrem. Takže luxusní hotely samy určitě spásu nepřinesou. Spíš se obávám, že nejeden takový luxusní hotel v regionu stojí a s důvěrou čeká, kdy do něj ti kýžení turisté konečně houfně dorazí.

Na regionálních poznávacích trasách organizovaných agenturou CzechTourism pro cestovní kanceláře a agentury jsme takových hotelů viděli více. Předvedly krásný interiér, bohatou paletu služeb – a očekávaly, jak na závěrečném workshopu budou pršet poptávky a objednávky. Leckdy marně. Proč? Protože cestovní ruch je komplikovanější než hraběcí rady v mediálních vystoupeních.

Přiznejme si konečně otevřeně, že krásných hotelů v zajímavé krajině s pozoruhodnými památkami či folklorem je ve světě – i v tom docela blízkém – spousta. Léta jsme my a naše kraje byli Popelkou, zatímco ti okolní si budovali pozici na trhu. Ta se nezíská ani neztrácí tak snadno. Nám sice hodně pomohl punc novinky, ten je ale ze samé podstaty přechodný, a tak se už pomalu vytrácí – ještě že je tu to chystané předsednictví EU, které bohdá přinese novou publicitu, nový impulz.

Díky fondům EU se zaplnila i nejhorší díra v propagaci, máme přehršle prospektů na tom nejlepším papíře (pohříchu ne vždy nejlépe vymyšlené – některé strnule staromódní, jiné až příliš místně omezené bez vazby na přirozené spádové oblasti). Místní destinační managementy či jiní nadšenci se předhánějí ve vymýšlení atraktivních programů, skoro všude se něco děje, nabízí. Tak jako na „západě“, až na tu jeho tradici. Co ale zoufale nemáme, je, jak ty zahraniční turisty do těch zajímavých míst dopravit. Dálnic je málo a kvůli frekvenci a způsobu jízdy kamionů jsou často o strach, silnice jsou v žalostném stavu. Trendy turistiky v posledních letech udávají čím dál více letecké společnosti, zvláště ty nízkonákladové. A zdaleka s nimi nelétají jen účastníci jednodenních pánských jízd. Proto je příznačné, že se zvyšují počty turistů a ubytovaných hostů tam, kam tyto společnosti létají. Proto dále narostl incoming do Prahy (o 8,2 %), proto se incoming výrazně zvýšil v Jihomoravském kraji – o 8,7% (Brno – letiště Tuřany). Karlovy Vary ponechme stranou, ty jsou díky vazbám ruské klientely kapitolou samy o sobě. Letišť s mezinárodním provozem naštěstí přibývá, čímž se zpřístupňují další místa, která od nich mají slušnou dostupnost. Těm ostatním (pokud nejsou ve spádové oblasti od hranic nebo při dálnici) zbývají jen dvě cesty: především bojovat o dopravní dostupnost zuby nehty a současně vymýšlet, zda a jak mohou nalákat turisty na tak dlouhou dobu, aby je delší přístupová vzdálenost neobrala o většinu času, který hodlají v ČR strávit. Což v zemi, která nepatří mezi typicky pobytové, není zrovna snadný úkol.

Ve všech případech však musí každý, kdo se do cestovního ruchu pustí, počítat s tím, že sebekvalitnější služby, program ani základnu neprodá hned. Zázraky se sice mohou stát, ale to jsou výjimky potvrzující pravidlo, které zní, že i při sebelepší propagaci se nové místo na trhu zavádí nejméně tři roky. Přitom často není rozhodující ani tak skutečná hodnota nabízeného, jako představa výlučnosti, kterou tomu vtisknu. Maďaři svého času úspěšně zhodnocovali guláš na pusztě. V Paříži je na Boulogneském lesíku pozoruhodná jen jeho pověst.

A tak se, milí místní budovatelé turistických nabídek, prosím nedejte odradit. Až si pozvete na fam trip ostřílené cestovní kanceláře, nelamte hůl nad sebou ani nad nimi, když vás hned nezařadí do svých programů. Ony víc než kdo jiný nesou svou podnikatelskou kůži na trh, a proto nemohou nést náklady uvádění místní destinace do povědomí turistické veřejnosti. To je v prvé řadě na vás místních. Teprve pak cestovní kanceláře tomu povědomí dají tvar v podobě konkrétní nabídky. Také od nich nečekejte žádné proslovy: to, že pokusy o organizovanou debatu vyznívají do ztracena není nezájem. Jenže komu by bylo příjemné veřejně hostiteli vytýkat, že tu chybí spojení, tam nejsou sociální zařízení vzorem moderní hygieny, v restauraci vázla obsluha nebo že nebýt toho fam tripu, v životě o vás ještě neslyšeli, což je škoda. Popovídejte si s nimi jednotlivě, pak se dozvíte víc než na školení z fondů EU. A hlavně – po čase se ozvěte znovu, zvláště když už budete přesněji vědět, co a pro koho chcete vytvářet. Protože kdo nabízí všechno všem, ten nakonec zpravidla nevynikne (a neuspěje) v ničem. A mezitím se snažte prezentovat tak, aby veřejnost nabyla dojmu, že je to to nej!

Ing. Eva Mráčková

www.ackcr.cz