V souvislosti s připravovanou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015, o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, do české legislativy, bylo publikováno již mnoho rozporuplných reakcí. Jak se k plánovaným změnám v legislativě, které upravují prodej zájezdů a spojených cestovních služeb cestovních kanceláří a agentur, staví Asociace cestovních kanceláří České republiky?

Plánovaná směrnice, která musí být do české legislativy začleněna nejpozději první den roku 2018, s účinností od července 2018, obsahuje několik bodů, vyvolávajících mezi podnikateli v cestovním ruchu vzrušené reakce. Nejvíce se novinka dotkne klíčového zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Trnem v oku je především plánovaný garanční fond, který má jako další nástroj posílit ochranu spotřebitele.

A tady zní právem ze strany cestovních kanceláří nejhlasitější kritika. Zájezdy, které pořádají, jsou z hlediska případné insolvence dodavatele nejlépe zajištěnými nabízenými produkty na českém trhu. Prodávající ručí kupujícímu obchodní smlouvou za sjednané služby v rozsahu bezmála celého světa. Za své služby si cestovní kanceláře, které podnikají ve vysoce konkurenčním globálním prostředí, účtují minimální marži. Veškeré služby cestovních kanceláří jsou přitom vysoce pojištěny a není třeba připomínat, že cestovní kanceláře hradí pojišťovnám nemalé pojistné.

Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že pojišťovny jsou povinny v případě insolvence cestovní kanceláře hradit zákazníkům na základě pojistných smluv repatriaci a prostředky investované do koupě zájezdu do 100 procent jejich celkové výše. Zákazník je tak chráněn v maximální možné míře. Cestovní kanceláře jsou navíc povinny udržovat svůj pojistný limit u pojištění úpadku po celou dobu trvání pojistné smlouvy v takové výši, aby tato částka pokryla nároky klientů v případě insolvence smluvní cestovní kanceláře.

V návrhu novely zákona stojí, že cestovní kanceláře mají do fondu přispívat až 0,25 procenta obratu ročně a v případě, že by bylo nutné větší čerpání z fondu z důvodu insolvence některé cestovní kanceláře, zavádí se mimořádný příspěvek na doplnění fondu ve výši 0,5 procenta. MMR má dle navrhovaného textu zákona vydávat každý rok prováděcí vyhlášku s nastavenou hranicí výše příspěvku a po řadě jednání s oběma asociacemi veřejně slíbilo, že počáteční hranice ročního příspěvku do garančního fondu bude stanovena na 0,1 procenta z obratu každé cestovní kanceláře a nejvyšší potřebnou horní hranicí prostředků, sdružených takto v garančním fondu, bude 50 milionů korun.

Podnikatelé v cestovním ruchu však nemají žádnou záruku, že bez opory v zákonu bude tato dohoda dodržena.

Ačkoliv by dle návrhu měly mít cestovní kanceláře povinnost odvádět finanční prostředky do fondu, nebudou mít dle návrhu zákona žádnou kontrolu nad jeho hospodařením a případným čerpáním sdružených prostředků v řádu desítek či stovek milionů korun.

Navrhovaný garanční fond je proto v tuto chvíli nadbytečný a jeho existence se negativně odrazí nejen v podnikání cestovních kanceláří, ale logicky také ve zvýšených cenách zájezdů pro zákazníky. Jediným způsobem, jak se s existencí garančního fondu mohou cestovní kanceláře ekonomicky vyrovnat, je totiž promítnout odvody do garančního fondu do cen zájezdů. Cestovní kanceláře se sídlem v jiném státě EU však povinnost odvodů do garančního fondu mít nebudou.

Skutečnost, že je zde evidentní snaha tento dozajišťovací fond do zákona populisticky prosadit, vyvolává dojem, že stát nevěří podnikatelům – cestovním kancelářím v jejich dodržování zákonných povinností. To je pro podnikatele v cestovním ruchu neakceptovatelné. Přitom cestovní ruch („jeho“ podnikatelské subjekty) přináší ročně České republice více než 100 mi­liard Kč příjmů do státního rozpočtu a podílí se tak cca 3 procenty na HDP a přibližně 5 procenty na celkové zaměstnanosti. Primárním cílem ACK ČR je proto zabránit existenci nadbytečného dozajišťovacího garančního fondu či alespoň zajistit jeho větší transparentnost a možnost větší kontroly ze strany oborových podnikatelských subjektů.

ACK ČR přivítala nové členy – 4/2017

		All4Yachting, s. r. o.
		Morabeza, s. r. o.
		HYSON TRAVEL
		I TODO TRAVEL (CZECH), s. r. o.