Sbírám kouzelná místa Keni, třeba se můžete nechat inspirovat. Nejprve Kipalo, včera Satao, dnes Delta Dune Lodge, pohádkové místo v kraji, kde spletitými rameny vtéká do Indického oceánu řeka Tana.

Pravda, ten zážitek je vykoupen takřka desetihodinovou cestou prašnými keňskými nesilnicemi, které vedou z větší části savanou a poskytují krom úžasných zážitků hlavně méně úžasný červený prach, kterému se nejvíc líbí v očích, nicméně usedá na všem, kde se dá.

Cestou se nabízelo dost lákadel – krokodýlí farma, solná pole, Malindi… Čas byl však neúprosný a tak jsme, krom krátkého oběda v Malindi, v bistru, které patří Mariovi, pravověrnému Italovi ze Sardinie, jen jeli a jeli. Dopoledne jsme tedy ještě věnovali národnímu parku Tsavo East, ale protože v plánu bylo dojet k oceánu, museli jsme to ostatní oželet. Příště…

Ale pro lítost není místo – Keňa nám dnes ukázala svou druhou tvář. Vyprahlou savanu vystřídala krajina kolem řeky, která je i dnes, půl roku po období dešťů, sytě zelená. Stáda dobytka jsou viditelně šťastnější a větší, stavení i obce jsou početnější. Není divu, život tu bude snazší. Ráz obcí se ale nemění – pořád jsou to prostá stavení, nejčastěji ze dřeva a nepálené hlíny. Pořád tu hlavní obživu poskytuje zemědělství, částečně obchod. Pořád tu potkáváme děti pobíhající kolem cest a dospělé, posedávající a debatující v úzkých kroužcích komunity. Jedna věc je nepřehlédnutelná – každá škola má uniformy ve svých barvách. A škol je tu opravdu hodně. Prosté, ale jsou. Keňa je barevná.

Hodinu před západem slunce přijíždíme k jednomu z ramen řeky, oceán je cítit ve vzduchu. Z landcruiseru přesedáme do říční lodi a necháme se převést pár minut pod skalní útes u samého ústí Tana. Oceánské vlny se tu s ní srážejí v tichém šumění, které dává tomu místu zvláštní atmosféru. Ta jen podtrhuje charakter, který udávají jednoduchá otevřená stavení ze dřeva, poskytující vedle všeho potřebného i to úplně nejdůležitější – absolutně těsný kontakt s okolní přírodou. Bushbaby, malé poloopice galago, se tu dokonce nechávají krmit a klidně se s vámi skamarádí tak, že vám vylezou až na rameno. A všude kolem jemně temně šumí oceán. Pravda, po noci se slony je to změna poměrně výrazná, ale Keňa má mnoho tváří. Byl by hřích je nepoznat všechny.

Zítra bychom rádi navštívili některou z blízkých vesnic, abychom se alespoň trochu seznámili s životem bez příkras. Ale pro dnešek ještě připomeňme na fotkách i Tsavo East…
Pokračujte na další den ZDE.
Den třetí k přečtení ZDE.







Foto: autor