Z avizovaného odpočinkového dne se nakonec stal den poznávací. Vzhledem k tomu, že nebylo nutno nikam se přesunovat, nedala se pominout lákadla nejbližšího okolí. Zvláštní shoda okolností – před dvěma dny jsem měl chuť ochutnat zdejší želví polévku. Po včerejšku jsem na ni zapomněl. Zapomněli byste také, pokud vás náhodou napadají podobné chutě…

První návštěvu jsme směřovali totiž do záchranné stanice pro želvy, která je asi pět kilometrů Medina Palms. Existuje díky spojenému úsilí mnoha skupin s nejrůznějšími zájmy. Jsou zde developeři, jejichž cílem je stavět hotely, jsou zde touroperátoři, jejichž cílem je přivést co nejvíce turistů, jsou zde rybáři, jejichž cíl je jasný, jsou zde komunity, které v duchu dávné tradice považují želvy za afrodisiakum. Ostatně, jako jinde. Přesto se ti všichni společně sešli na projektu, který má želvám vrátit klid. Zdejší ekosystém jim býval dlouhodobě nakloněn, časy se ale mění. Želvy potřebují čisté moře i pláže, klid a tmu. To všechno mizí. Od Indických břehů sem oceánské proudy zanášejí tuny odpadu, další přidávají turisté, kteří ve své bezohlednosti dokáží i horší kousky. Hoteliéři a developeři rozparcelovávají pobřeží pro moderní rekreační komplexy. Marina National Park je výsledkem práce organizace, v níž se všichni sdružují a podporují projekty na ochranu, možná spíš záchranu, zdejšího ekosystému. Mohl jsem vidět dvě želvy zelené, zachráněné 10. června na jedné ze zdejších pláží. Pohled na ně byl žalostný, bez odborné pomoci by nepřežily. Na želví polévku zapomeňte.

Druhou zastávkou byla místní továrnička na zpracování odpadu. Ten se stává značným problémem. Původním povoláním biolog tu učí zdejší využívat a recyklovat odpad – sklo, plasty, papír. Nejběžnějším palivem je tu dřevěné uhlí, které se prodává doslova na každém kroku, ale přitom se rozhodně nedá říct, že je tu dříví nadbytek. Projekt učí vyrábět dřevěné uhlí ze skořápek ořechů, kterých tu jsou naopak nevyužité tuny. Učí vyrábět bioplyn z kompostu či peletky z použitého papíru. Z plastů vyrábějí ojedinělé suvenýry. Pravda, nad některými způsoby srdce Středoevropana neplesá, nicméně třeba jde o nový výrazný prvek tradiční keňské architektury.

A když už jsme u architektury – pokud si budete někdy na pobřeží Keni zoufat nad tím, že nevíte, co s volným časem, vzpomeňte si na Watamu a zdejší unikátní rozsáhlý archeologický komplex Gede. O tom moc nemá smysl si vyprávět, staré kameny popisovat nebudu, nic byste z toho neměli, to je třeba vidět a zažít. Monument dokládá vyspělost zdejších obyvatel tisíce let nazpět a podtrhuje vazby na blízkou arabskou kulturu. Neplánovaným bonusem byla návštěva motýlí farmy. Tam si mnoho nepopovídáte, ale je to jedinečná ukázka velmi zvláštního projektu, který je využitelný i ekonomicky – motýly odsud posílají letecky do celého světa.

Takže se omlouvám, na noční život mi už nezbyly síly. Nicméně mohu potvrdit, že tu jsou desítky barů a dancing halls a sejít se na drink, k popovídání a tanci dokáží velmi poctivě nejen turisté, ale i místní. Čekali jste něco jiného?


Foto: autor