„It’s a paradise,“ říká už dva dny Agnieszka, novinářka z Varšavy. Obvykle to říká při některé ze zpomalených chvil po skvělém obědě či večeři, které si pochopitelně nenecháme ujít. Dnes ovšem se ta slova stala skutkem. Popíjet po fantastické thajské večeři šampaňské v privátním bazénu v luxusní vilce resortu Vijitt na břehu indického oceánu, v nejjižnější části ostrova Pukhet, za mistrného koncertování cikád, se bezesporu ráji přibližuje.
Den ovšem byl velmi duchovní, alespoň v té první polovině – je onen skutečně první den thajského nového roku a ten drtivá většina zdejších obyvatel věnuje poděkování Budhovi. Chrámy jsou plné lidí zblízka i zdaleka, lotosové květy jdou na dračku. Kdyby vás zajímalo, proč zrovna ty, pak proto, že i ony jsou v Thajsku posvátné. Jejich květ připomíná sepnuté ruce. Když už jsme u reálií, posvátný je i strom sala, který má nádherné květy. Pod ním se Budha narodil. Ovoce stromu sala se ovšem nejí ne proto, že by bylo posvátné, ale proto, že moc dobře nechutná. Občas ho najdete v některém ze zdejších salátů, ale to je vše. Thajská rýžová whisky, ochutnal jsem Mekhong, taky není nic moc. Jackovi proto slibuji, že zůstanu věrný. Když jsme se chystali na odlet z Chiang Mai na Pukhet, rozhodli jsme se navštívit chrám možná nejdůležitější v celé provincii – 3 403 metrů nad mořem, v horách nad Chiang Mai, je mezinárodní budhistické vzdělávací centrum v klášteře Suthep. Více než stovka mnichů se stará o chrám a pořádá vzdělávací semináře. Není divu, že si to místo vybrali. Když ho opustí turisté, nastane klid a mír, který k meditaci přímo vyzývá. A nemají tam vůbec špatný kafe.
Co Čechy nepotěší je fakt, že silnici z chrámu do města, což je cesta autem na tři čtvrtě hodiny, postavili v roce 1938 za pět měsíců a dvaadvacet dnů. Pravda, stavělo ji čtyřicet tisíc dělníků, ale zase ručně. Buď jak buď, panu Ťokovi to radši neříkejte. Když už jsme u silnic, zvláštní je, že po thajských dálnicích jsme už něco najeli, ale nenarazili jsme na jedinou uzavírku, nikde nebyla doprava svedena do dvou pruhů. Netuším, jak to dělají. Nemají možná tolik odpočívadel a pump, nemají hezčí krajnice, nemají sjezdy a nájezdy, protože na dálnici jsou tu zcela běžné semafory, ale povrch fakt není horší než dé jednička. No nic…
Opouštíme Chiang Mai a přelétáme na Pukhet, protože krom severu si chceme užít i jihu. Vybrali jsme si východní část ostrova, byť turisté dávají přednost západní. Pokud by vám šlo jen o celodenní koupání, pak je západ vhodnější, na druhé straně je zase větrnější a víc tam prší. Proto volíme jih, celý den na pláži nás zas tak moc neláká, na to stačí Bibione. Pukhet je Thajsko v Thajsku. Jestli totiž je Thajsko multikulturní, pak Pukhet násobně – jsou tu silné čínské i evropské vlivy, na ostrov denně dojíždí na milion lidí, ať již těch, co tu pracují, nebo těch, co sem jedou jako turisté, je tu jiná mentalita, jiná kuchyně a je tu taky dráž než na severu. Nicméně, možná dvojnásob tu platí, že Thajsko je země po všech stránkách připravená na život.
Nechci končit nostalgicky, tak v předstihu přidám dvě gastronomické exkluzivity, protože o gastrospeciál vás neochudím – typickým severothajským jídlem jsou nedostižné smažené nudle s medovou krustou. Původně dezert se dnes ale podává i jako příloha a upřímně? Rýže není špatná, ale tyhle nudle máloco překoná. A pak totální úlet, grilovaná vejce Kao-Ping. Příprava je trochu piplačka – vejce vyfouknete jako u nás na kraslice, obsah rozmixujete s česnekem, chilli, solí a pepřem a pozor, vrátíte zpět do skořápky. A ugrilujete. Chutná to skvěle, na severu to dostanete u každého druhého stánku.
Zítra nás čeká návštěva ostrova Jamese Bonda, Opičí jeskyně, mořská jeskyně, rybářská vesnice a jistě řada nečekaných zážitků. A teď, krátce před půlnocí ještě ten bazén a zbytek šampaňského, když dovolíte…
Foto: Petr Karban
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
Ras Al Khaimah doslova znamená špička stanu. Tento emirát skutečně na mapě tvoří severní špičku Spojených arabských emirátů, s nimiž sousedí se všemi vyjma Abu Dhábí. Místo na špici má ovšem i z hlediska udržitelnosti a zážitků.
