Cyklotrail starého Magdona

Po slezském bardovi Petru Bezručovi*, o kterém se vlastně dodnes pořádně neví, kdo to byl a co doopravdy napsal, je pojmenována turistická stezka (měří 25 km), ba i vyhlídka v Hradci nad Moravicí. Jméno jeho hrdinky Maryčky Magdonovy nese jedna celá dlouhá ulice Ostravě-Radvanicích a přilehlý kopec. Jen starý Magdon nemá nic. Jak je možné, že tento patron všech poutníků, kteří nikdy nedojdou svého cíle, tak strašlivým způsobem ostrouhal kolečka? Je načase tento potupný stav radikálně změnit.

Šel starý Magdon z Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdonova.

Tak praví nejrozšířenější verze Bezručovy básně Maryčka Magdonova. Je to smutný příběh, který všichni znáte: je plný utrpení, pocitu beznaděje a zahanbení a končí sebevražedným skokem Maryčky Magdonovy do rozbouřené Ostravice.

Proslavená ostravská Stodolní ulice

Šel starý Magdon z Ostravy domů… Magdon měl domov ve Starých Hamrech, ze středu Ostravy je to více než padesát kilometrů – podle toho, kudy jdete. Dost těžko se dá předpokládat, že takovou štreku absolvoval pokaždé před šichtou i po ní. Spíše bydlel v nějakém ostravském privátu a do Starých Hamrů se vypravoval toliko o víkendu, který tehdá obnášel pouze neděli. I tak to byl výkon hodný smeknutí klobouku.

Při rekonstrukci Magdonovy trasy bylo klíčovým úkolem zjistit, kde byla bartovská harenda. Při zevrubném prozkoumání mapy Ostravy se naskytne její jedna městská část, zvaná Bartovice. Místní mi potvrdili, že v ostravském nářečí se přípony -ická a -ská velmi často zaměňují, takže je vysoce pravděpodobné, že bartovská harenda stála v Bartovicích. Odteď už je další pokračování jasné: z Bartovic přes Sedliště do Frydku (tenkrát – tedy v 70. letech 19. století – ještě nebyl spojen s Místkem) a proti proudu řeky přes Frýdlant a Ostravici do Starých Hamrů.

Při volbě přesunového prostředku bych důrazně nedoporučoval následovat Magdona, který chodil pěšky. Vhodnějším se mi jeví velociped, je rychlejší a při jeho použití člověk vidí více pamětihodností a zajímavostí než při přesunu pěším. Další věcí, pro kterou se musíte rozhodnout, je konkrétní bartovská harenda. Ta původní s největší pravděpodobností zmizela z povrchu zemského a já vám žádnou radit nebudu, protože bych narušoval hospodářskou soutěž.

A teď už se můžeme věnovat zajímavostem, na které po cestě natrefíte.

Než se ale vydáte na cestu, je dobré porozhlédnout se trochu po samotné Ostravě.

Zámek ve Frýdku-Místku

Můžete například zhlédnout největší veřejné mořské akvárium v Moravskoslezském kraji, které se nachází na výstavišti Černá louka v pavilonu Z. Nabízí stálou expozici mořské a sladkovodní fauny, mezi níž nechybí ani žralok útesový (Carcharinus melanopterus), muréna tygrovaná (Echidna tesselata), mořský koník (Hippocampus kuda), jedny z největších piraní na světě (Collosoma brach. sp.), lidožravý krokodýl nilský (Crocodilus niloticus) a spousta další mořské havěti.

Jak je psáno v Maryčce Magdonově, matka Magdonova pracovala v dole, kde ji krátce po smrti jejího manžela zabil důlní vozík. Koho zajímá, jak to v takovém dole vypadalo, měl by určitě navštívit Hornické muzeum Landek. Landek není jen muzeum, ale i národní přírodní památka s bohatou vegetací i zvířenou, takže je to takový výlet do přírody. Rozprostírá se nad soutokem Odry a Ostravice a je to zároveň světově známá lokalita z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Zde byla nalezena takzvaná Landecká Venuše – torzo ženy vyřezané z krevele, které se svým takřka kubistickým tvarem zcela liší od jiných paleolitických Venuší. Popravdě řečeno, je to jediná štíhlá Venuše v Evropě.

Pokud máte v Ostravě volný večer, je záhodno navštívit proslulou Stodolní ulici. Dříve prý to bylo nepříliš vábné místo, inu, Stodolní. Dnes je to centrum ostravského nočního života. „Dobrých 25 minut jsme kráčeli Stodolní a uličkami s ní rovnoběžnými i na ni kolmými (protože Stodolní by nebyla dost Stodolní bez těchto uliček, v kterých se schovává přibližně polovina pokladu). Když jsem jí tak procházel, necítil jsem se vůbec špatně, ba naopak, skládala se ze samých hospůdek, barů a music barů… Podniků zde najdete opravdu mnoho a nové neustále rostou. Je to neuvěřitelné, ale ať jsem strčil nos kamkoli, bylo tam prostředí, které se v Praze těžko hledá, moderní stylová hudba, která hraje většinou dobře nahlas, nebo jukebox, kde se dá hudba navolit, a číšníci se k vám chovají přívětivě… Za jediný víkend jsem si užil víc než dost, navštívil jsem zde asi osm podniků a odjel jsem maximálně spokojený. Kdo si chce pořádně zakalit, velice doporučuji,“ píše Marek Ertelt na www.stodolni.cz. Tady by se starému Magdonovi určitě líbilo. Ovšem dlužno podotknout, že tu jsou i četné kavárny a restaurace, které nabízejí i snídaňová menu, setkávají se zde i businessmani na pracovní jednání a že Stodolní zdaleka neznamená jen pařební záležitost.

Od bartovské harendy tedy vyrážíme na jih a po patnácti kilometrech máme před sebou Frýdek-Místek. Je to dvojměstí, rozdělené řekou Ostravicí. Jak Frýdek (na pravém břehu), tak Místek (na levém) si žily svým vlastním životem až do ledna 1943. Frýdek i se svým hradem vznikl v první polovině 14. století na důležité obchodní trase z Olomouce do Těšína a dále do Krakova. Frýdek byl vždycky průmyslovější než jeho soused, postupně v něm vznikaly první textilní manufaktury a později železárny. Jeho historickou dominantu tvoří zámek s proslulým Rytířským sálem. V zámku působí rovněž Muzeum Beskyd. Jinak vyniká Frýdek pozoruhodnou sbírkou malebných církevních staveb (poutní chrám P. Marie Frýdecké se šesti bočními kaplemi, renesanční kostel sv. Jošta, kostel sv. Jana Křtitele apod. Bezruč psal Frydek vždy zásadně s krátkým y.

Vesnice na místě Místku existovala již roku 1267. Dnešní město bylo založeno před rokem 1389, ale Místek se začalo nazývat až od roku 1708. Bylo centrem místeckého panství olomouckých biskupů a k jeho zajímavostem patří fakt, že nikdy nebylo opevněno.

Jinak na náměstí ve Frýdku-Místku najdete Beskydské informační centrum, kde vědí o Beskydech úplně všechno.

Z Frýdku-Místku, jak již bylo řečeno, vyrážíme proti proudu Ostravice. Její tok tvoří důležitou historickou hranici mezi Moravou a Slezskem (slezský břeh je pravý). Po vedlejší komunikaci se dostáváme do Bašky. Býval tady hamr a v době, o níž Bezruč psal, tedy přesněji od roku 1806 do roku 1906, tu fungovala vysoká pec, v níž našla zaměstnání spousta horalů. V roce 1960 byl přehrazen tok potoka Baštice a vzniklo tak jezero s oblíbeným rekreačním areálem. Bude-li horko, využijte této příležitosti a vykoupejte se, protože když to odložíte na později, zapláčete.

Dalším městem proti proudu řeky je Frýdlant nad Ostravicí. V roce 1777 byla původní ves povýšena na městys, ten pak v r. 1948 na město. Frýdlant má slavnou železářskou tradici – první hamry tu klapaly už v 16. století a železárny v pravém slova smyslu se tu objevily v roce 1819. Zdejší farní kostel sv. Bartoloměje pochází z r. 1665, novobarokní radnice z r. 1894. Bývalý novogotický klášter slouží jako domov důchodců. Baška a Frýdlant byly v Magdonově době v podstatě jen výhněmi, které dštily oheň a jiskry.

Ostravice vznikla spojením osad Ostravice, Beskyd a Hamrovice, které se vyvrbily kolem menších hamrů u roztroušených nalezišť železné rudy. Dochovala se tu barokní budova fojtství z roku 1789, kostelík z roku 1874 a řada staveb se znamenitou lidovou architekturou.

V bývalých Hamrovicích stojí srub Petra Bezruče, který spravuje Slezské zemské muzeum. Obytná část srubu byla ponechána v původní podobě i se zařízením interiéru, který si Bezruč sám navrhl. V přilehlém dřevníku byla v roce 1983 zbudována expozice s názvem „Krajem Petra Bezruče“.

V posledních letech se Ostravice stala základnou pro pěší turistiku v oblasti Beskyd. Zvláště je východiskem pro pěší túry na Lysou horu, Smrk. V okolí obce jsou také vyznačeny trasy pro příznivce horské cyklistiky.

Ostravice je také východištěm do lesů markýze Gera, do kterého se Bezruč v každé druhé básni tak vehementně strefuje. „Bez konce jsou lesy markýze Gera. Otcové když v jeho robili dolech, smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš, Maryčko Magdonova?“ Do těchto lesů zašla Maryčka, aby mohla zatopit mrznoucím sourozencům, a tam ji také při činu přistihl práskač Hochfelder.

Vodní nádrž Šance

Kdože byl markýz Gero? Jeho pravé jméno bylo arcivévoda Friedrich Maria Albrecht von Habsburk-Lotringen a byl to politik, vrchní velitel císařské rakousko-uherské armády, ale také vlastník řady průmyslových podniků – zejména na Těšínském Slezsku a na Ostravsku. V Bezručově podání to byl původce nejtvrdšího politického a národnostního útlaku v regionu. V jiných kruzích byl ovšem znám jako dobromyslný milovník domácího štěstí a také vášnivý lovec. V roce 1895 se stal vlastníkem rozsáhlých zalesněných území, včetně pralesa Mionší. Ve svých lesích si v roce 1904 nechal postavit loveckou chatu, v níž trávil volné chvíle při lovu tetřevů a jelenů.

Ještě jednou věcí je pozoruhodná obec Ostravice. Kdysi tudy totiž vedla místní železniční trať ze stanice Frýdlant nad Ostravicí do Bílé, kterou postavila a provozovala společnost Místní dráha Frýdlant–Bílá (FBD). Trať byla uvedena do provozu v srpnu roku 1908 měřila 19,7 km, v roce 1945 byla zestátněna a ČSD ji provozovaly až do 10. ledna 1965. Ten den byl ukončen provoz mezi Ostravicí a Bílou, protože nad Ostravicí začala růst sypaná hráz vodní nádrže Šance. Na opuštěné části trati zanikla zastávka Ostravice-Mazák, pod hladinou přehrady zmizely zastávky a nákladiště Řečica, Růžanec, Staré Hamry zastávka a železniční stanice Staré Hamry. Vysoko nad nádrží potom zůstala opuštěná koncová stanice Bílá. Stanice Ostravice se tak stala koncovou stanicí.

Co se dá z bývalé dráhy najít? Dole pod hrází přehrady zůstaly ojedinělé pražce a jeden kamenný propustek v místech, kde je těleso využito jako cesta. Za nádrží je ale nad řekou těleso prakticky v celé délce patrné jako rovná rampa, místy použitá jako cesta. A kdo chce vidět zatopené nádraží ve Starých Hamrech, nechť si na internetovém Seznamu.cz zaklikne Mapy, zadá Ostravici, přesune se na vodní nádrž Šance, patřičně si ji přiblíží a překlikne na leteckou mapu. Pod vodou jsou vidět nádražní budovy i rozsáhlé kolejiště.

Tím se tedy dostáváme do finální části našeho výletu, k přehradě Šance.Z turistického hlediska je to objekt k ničemu a leda tak na vztek. Slouží jako rezervoár pitné vody, je tam zákaz vstupu, koupání i jakékoliv jiné sportovní nebo rekreační činnosti. Vodní dílo bylo dokončeno v roce 1970, jeho sypaná hráz je 65 m vysoká a 342 m dlouhá. Přehradní jezero má rozlohu 333,5 ha a dosahuje hloubky až 62,5 m.

Pěšky nebo na kole se dá dostat leda na hráz, po které lze přejet do Masarykova údolí a odtud do Starých Hamrů, což bude i náš postup, protože hlavní silnice směrem na Bílou je šlakovitě frekventovaná. Tady si zase užijeme nějakého toho stoupání. Správa přehrady umožňuje ve výjimečných případech exkurze do prostoru přehrady (i s výkladem), a to odborné veřejnosti nebo školám. Na velký příliv turistů tu nejsou zařízení.

Pravý břeh Ostravice, ale zcela jistě o hodně níž – to bylo s největší pravděpodobností místo, odkud se Maryčka vrhla ze skal do Ostravice, když ji žandáři odváděli do Frydku. Jinde, než pod dnešními vodami přehrady, totiž ty skály být nemohly.

Pomník Maryčky Magdonovy ve Starých Hamrech

Z bývalých Starých Hamrů zůstalo toliko torzo. Své jméno dostaly podle hamrů, které zde byly doloženy už v roce 1639. Dnes je to soubor víceméně zajímavých usedlostí porůznu roztroušených po kopcích. Dole blízko vody najdete u silnice pseudogotický kostel se hřbitovem a s památníkem Maryčky Magdonovy. Je to reliéfní plastika od Augustina Handzela, která tu byla slavnostně odhalena v roce 1933. V průvodci se ve spojitosti s tímto pomníkem píše, že příběh Maryčky Magdonovy je smyšlenkou, k níž autora inspirovala právě přírodní scenerie řeky Ostravice. Místem, kde budete moci zapít úspěšný konec cesty, je například restaurace na Samčance na druhé straně vody.

Je to do kopce, ale lze jet i opačně

Když se propletete okrajem Ostravy a dostanete se do Václavovic, čeká vás mírné stoupání k Sedlišti, sjezd do Frýdku-Místku a pak už je to pořád do kopce – Samčanka leží o celých 250 metrů výš.

Už jsem starý a líný a od té doby, co byly vynalezeny cyklobusy, jezdím jenom z kopce. Kdo jste stejné krve, udělejte to také tak. V sobotu a v neděli jede cyklobus v 7.30 z Ostravy-Svinova, na Samčance vás vyloží v 8.47. Nebo se svezte kdykoliv v týdnu v 11.20 z Frýdlantu, ale počítejte, že autobusy jezdí jen v sezoně.

Ve Starých Hamrech pozdravte Maryčku a vydejte se hezky s kopce k místu skonu starého Magdona.

Jenže – kde to bylo? Jak dlouho ještě a kam až šel Magdon, než s rozbitou lebkou do příkopy pad? To se v běžně dostupných vydáních Slezských písní nepraví. Ale správný bádatel se nesmí jen tak vzdát. Prolezl jsem několikero antikvariátů, až jsem narazil na vydání Slezských písní z roku 1951 (Československý spisovatel). A tam jsem našel verzi Maryčky Magdonovy, která vysvětluje vše:

Šel starý Magdon od Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou z ní vyletěl ven.

Takže je jasno – ten správný konec je zase u hospody.

Dean Valášek
Foto: Štefan Špic, Radka Čánková, Martin Boháč, archiv Odboru regionálního a ekonomického rozvoje KÚ Moravskoslezského kraje a archiv obce Staré Hamry