Dálková cykloturistika. Vzkvétá, nebo zachází na úbytě?

V uplynulých letech byly investovány nemalé prostředky do budování cyklostezek a cyklotras i do návazné infrastruktury. Byly to ale účelně vynaložené prostředky, nebo jen utopené peníze, které se nikdy nevrátí? Je možný další rozvoj bez evropských zdrojů? A jsou vůbec cykloturisté atraktivní cílovou skupinou? Tyto a další otázky si dnes klade stále více lidí. Odpovědi na většinu z nich se hledají jen těžko. Jedno je ale jisté – vždy je to „o lidech“.

Dálkoví cyklisté – ohrožený druh?

Pro účely tohoto článku se zaměřme na hlavní uživatele cyklotras, tedy na dálkové cyklisty. Ty většinou poznáte na první pohled – jejich kola jsou ověšena bagáží jak vánoční stromek. Vše, co potřebují na svých cestách, totiž vozí s sebou. Potkáte-li někoho takového na českých cestách, půjde s největší pravděpodobností o cizince. A ze všeho nejpravděpodobněji německy hovořícího. Podle cykloprůvodkyně Radky Žákové je to tím, že v Německu je poněkud jiná situace než u nás. „Zatímco v Německu převažují dálkoví cyklisté, tedy ti, kteří jedou z bodu A do bodu B, tuzemští cykloturisté obvykle přijedou do určitého místa, z kterého podnikají hvězdicovým způsobem kratší výlety,“ všímá si hlavního rozdílu Žáková. Na březnové COTakhle snídani na téma „Cykloturisté – jací jsou a co potřebují“ nicméně doplnila, že zmíněný stav se podle jejích zkušeností začíná měnit a i mezi tuzemskými cykloturisty přibývá těch, kteří neváhají na kolo naložit věci na pár dní a vydat se na cestu. „Řekla bych, že do deseti let na tom budeme podobně jako v Německu,“ uvedla Žáková. Podle Daniela Mourka z Nadace Partnerství, viceprezidenta Evropské cyklistické federace, poslední analýza s názvem ADFC Radreise Analyse ukázala, že v Německu představují dálkoví cyklisté většinu všech účastníků. „Dříve byl poměr dálkových a destinačních cyklistů v Německu dlouhodobě vyrovnaný. U nás, už s ohledem na to, že síť dálkových tras není ještě zcela dobudována, převažují destinační cyklisté,“ doplnil Mourek.

Radka Žáková, Jaroslav Vymazal a Petr Čermák

Ten zároveň potvrdil fakt, že Česká republika je mezi německými cykloturisty v kurzu: „Dobrou zprávou je, že Česká republika se po určité pauze vrátila do TOP 10 nejoblíbenějších cílů německých cykloturistů, loni skončila na 8. místě.“ Dodejme, že největšímu zájmu německých cykloturistů se u nás těší Labská stezka. Logicky, vždyť její německá část je dlouhodobě nejoblíbenějším produktem svého druhu… K zájmu o její českou část přispívá svými aktivitami právě Nadace Partnerství, která nechybí na žádném důležitém veletrhu cestovního ruchu a vydává užitečně informační materiály. Naposledy třeba českou verzi oficiálního průvodce po Labské stezce.

Na růstu zájmu o dálkovou cykloturistiku se však neshodnou všichni zainteresovaní. Kupříkladu Josef Přib z Klubu pražských cyklistů a Asociace výrobců a dovozců jízdních kol a velomateriálu je úplně opačného názoru. „Na základě prodejů různých typů kol mohu konstatovat, že dálková cyklistika rozhodně neroste, spíše umírá,“ řekl na COTakhle snídani. Růst podle něj pozorují prodejci kol zejména u kol městských a klasických silničních.

Podle některých z dalších účastníků COTakhle snídaně ale nejde zájem o dálkovou cykloturistiku odvozovat od počtu prodaných typů kol. Fakt, že se dnes prodávají spíše městská a silniční kola než kola trekingová, vůbec nemusí znamenat úbytek dálkových cyklistů. Je třeba si uvědomit, že ne každý jezdí na „předepsaném“ typu kola. Stačí se postavit k jakékoli cyklostezce či cyklotrase a člověk rychle zjistí, že i na dálkových trasách se běžně pohybují cyklisté jak na trekingových, tak horských či silničních kolech. A dále je nutné vědět, že dálkové stezky zdaleka neslouží jen dálkovým cyklistům, zejména poblíž větších aglomerací jich zhusta využívají i místní obyvatelé, například při cestách do zaměstnání.

A zadruhé – fakt, že dálkových cykloturistů u nás přibývá, jasně dokládají data z automatických sčítačů umístěných na vybraných místech v České republice, doplněná o údaje z kvalitativního výzkumu. Celkem má Nadace Partnerství po republice asi stovku sčítačů a data z nich hovoří o stále vyšším využití cyklostezek. Především kolem velkých aglomerací, ale i na dálkových trasách. „Například údaje z Královéhradeckého kraje říkají, že loni se po tamním úseku Labské stezky svezlo více než 220 000 cyklistů,“ uvedl Daniel Mourek a připomněl, že studie prováděná na jižní Moravě ukázala, že průměrný počet cyklistů na tamních hlavních trasách se pohybuje kolem 200–250 tisíc osob ročně. Sčítač je také v Praze ve Vyšehradském tunelu. Momentálně je mimo provoz, nicméně data za rok 2013 ukazují 325 000 průjezdů. Jediná nevýhoda sčítačů je ta, že nedokážou rozlišit cykloturisty od těch, kteří místem projíždějí každý den za prací apod. Nadace Partnerství proto podle Daniela Mourka jednou za dva roky provádí doplňkové dotazníkovéšetření, jehož výsledky pomohou odkrýt kvalitativní parametry těch, kdo po stezkách projíždějí. Mimo jiné o jejich spotřebitelském chování, tedy i o výši jejich výdajů. To je klíčové pro zjištění ekonomického přínosu cykloturistiky a efektivitě budování cyklostezek.

Jsou cyklostezky efektivní?

„Dotaz, zda lze měřit ekonomický přínos cyklotras, padne vždy, když se ve městech či krajích rozhoduje o investicích do cyklistické či cykloturistické infrastruktury,“ poznamenal na COTakhle snídani Jiří Válka, vedoucí oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu Ústeckého kraje. A odpověď podle něj není vůbec jednoduchá. Přece jen ne v každém kraji jsou zatím k dispozici data ze sčítačů a z dotazníkových šetření. „My máme štěstí, že jsme stezkami napojeni na Sasko, kde je již delší dobu prováděn monitoring pomocí sčítačů, a tato data můžeme používat. A k dispozici samozřejmě máme i data z vlastní sítě sčítačů na Labské stezce a na Krušnohorské magistrále,“ připomněl Válka. V rané éře budování cyklostezek musel podle jeho slov úřad čelit určité nedůvěře a úvahám o tom, že nebudou stezky dostatečně využity. Jenže data ze sčítačů spolu s výsledky dotazníkových šetření ukazují, že obavy byly zbytečné. „Turisté k nám opravdu po cyklostezkách přijíždějí a jejich ekonomický přínos není vůbec zanedbatelný,“ řekl Válka. Přesná data ze sčítačů v Ústeckém kraji jsme ostatně přinesli již v minulém vydání v rozhovoru s Janem Szántó, členem Rady Ústeckého kraje. Jasně ukazují, že cyklistů na obou páteřních stezkách v kraji rychle přibývá.

Jiří Válka (vpravo) a Rostislav Hošek

Problematikou efektivity cyklostezek se dlouhodobě zabývá již několikrát zmiňovaná Nadace Partnerství. Daniel Mourek na COTakhle snídani zmínil pilotní projekt, který na jihu Moravy zpracovala společnost Monitoring návštěvnosti, a který řešil ekonomický přínos dálkových cyklotras. Data ukázala, že jih Moravy si díky dálkovým cykloturistům každoročně přijde zhruba na 190 milionů korun. Každý cykloturista tam denně utratí zhruba 50 eur. V současnosti pracuje Nadace s Vysokou školou ekonomickou v Praze na jednotném modelu pro celou Českou republiku.

Taková data samozřejmě ti, kdo mají na starosti rozvoj cyklotras, cyklostezek a návazné infrastruktury, nezbytně potřebují. Bez nich mohou jen těžko prosazovat své investiční záměry. Důležitost těchto podpůrných dat přitom stoupá nepřímo úměrně tomu, jak se snižují prostředky využitelné na podporu cestovního ruchu a tím i cykloturistických projektů. Z evropských fondů již na tyto účely v aktuálním programovém období nelze počítat s nijak velkou podporou – pokud už nějaké prostředky v Integrovaném regionálním operačním programu (IROP) budou, nepůjde o závratné sumy. Kraje jako Ústecký či Karlovarský mají šanci sáhnout si na finance z přeshraničních programů, ve většině oblastí České republiky ale připadají v úvahu jen národní či lokální (krajské) zdroje. A ty jsou samozřejmě velmi omezené.

Šance na podporu z IROP

Na jisté šance získat podporu z IROP upozornil na COTakhle snídani jednatel Asociace měst pro cyklisty Jaroslav Martinek. Pokud by chtěla města dosáhnout na podporu z evropských zdrojů, budou muset své projekty koncipovat tak, aby vyhověly podmínkám specifického cíle 1.2 Integrovaného regionálního operačního programu, který nese název Zvýšení podílu udržitelných forem dopravy. Na tento specifický cíl IROP, který počítá i s podporou „projektů rozvíjejících cyklodopravu“, je alokováno 473 mil. eur. „Zaklínadlem“ je dopravní obslužnost – projekty by měly v prvním plánu zlepšovat například možnosti dopravy obyvatel do zaměstnání. Nikde ale není psáno, že po stezce podpořené z tohoto zdroje nemohou zároveň jezdit i cykloturisté…

Podle Jaroslava Vymazala, předsedy Asociace měst pro cyklisty, se zlepšováním mobility obyvatel uvnitř měst dosáhne také toho, že se je podaří bezpečně vyvést mimo města, kde se budou moci napojit třeba na dálkové cyklotrasy apod. Vymazal mimo jiné zdůraznil jednu podstatnou věc – rozvoj cykloturistiky v daném městě, regionu či kraji je do značné míry ovlivněn nasazením konkrétních lidí. Je-li příslušný starosta či příslušný úředník pro věc zapálen, jdou často i věci na první pohled nemožné. Pro příklad netřeba chodit daleko – například Jaroslav Vymazal byl po dvě volební období primátorem Jihlavy a během těchto osmi let se mu podařil vpravdě husarský kousek. „Když jsem do funkce vstupoval, mí předchůdci se mi smáli, že v Jihlavě se nikdy na kole nejezdilo a jezdit nebude. Dnes už si to nikdo nedovolí,“ konstatoval Vymazal, sám nadšený cyklista. „Tehdy jsme měli ve městě půl kilometru cyklostezky, dnes už osmnáct. Nebyly možné cyklopruhy na silnicích, dnes je máme a chystáme další opatření,“ dodal. Během jeho úřadování ve funkci primátora se také podařilo iniciovat vznik dobrovolného svazku obcí Cyklostezka Jihlava–Třebíč–Raabs a vybudovat asi čtyřicet kilometrů této stezky. Díky tomu všemu se podařilo také změnit vnímání cyklistiky u vedení kraje, který dokonce jmenoval svého cyklokoordinátora a spustil grantový program na podporu cyklodopravy.

Jsou cykloturisté zajímavou cílovou skupinou?

Tuto otázku jsme jakožto anketní položili návštěvníkům zpravodajského portálu iCOT.cz. Výsledky ankety najdete na obrázku na této straně.

Výsledek je jednoznačný, víc než polovina respondentů považuje cykloturisty za výdajově zajímavou cílovou skupinu. Podobně se ostatně vyjádřila i většina účastníků březnové COTakhle snídaně. V článku již dříve zaznělo, že na jihu Moravy každý ubytovaný cykloturista utratí v průměru 50 eur za den. Pro srovnání přidejme data z Labské stezky, konkrétně její německé části – tam podle průzkumu ADAC Radreise Analyse dosahuje průměrná denní útrata asi 70 eur. Na české straně jsou výdaje nižší. To je podle Jiřího Války z KÚ Ústeckého kraje dáno jednak obecně vyšší cenovou hladinou v Německu, ale také skutečností, že na české straně ještě stále není dobudována potřebná infrastruktura, kde by mohli návštěvníci své peníze utratit. Situace se však rok od roku zlepšuje a podél tuzemských úseků dálkových cyklotras vyrůstají hotely, penzio­ny, kempy, restaurace a další podniky cílící na cyklisty. Tedy oni to jejich provozovatelé rádi tvrdí, leč realita bývá někdy poněkud jiná a nejsou výjimky, že se cyklista cítí spíš jako obtížný hmyz než jako vítaný host. Stává se dokonce, že v okamžiku, kdy recepční zjistí, že se host hodlá ubytovat pouze na jednu noc a ještě vyžaduje úschovu kola či dokonce nějaké další speciální služby, je hotel zničehonic „plně obsazen“.

Graf 1 – Výsledky cykloankety na serveru iCOT.cz

Za hoteliéry se k problematice na COTakhle snídani vyjádřil Petr Čermák, ředitel hotelu Studánka u Rychnova nad Kněžnou. Tento hotel, byť to na jeho webových stránkách není uvedeno, je jedním ze zařízení zapojených do certifikace Cyklisté vítáni. „Pro hoteliéra by měl být zajímavý každý host, tedy i cyklista. Žádný certifikát ale nezaručí, že se hosté budou v daném zařízení cítit dobře. Vždy je to otázka přístupu daného provozovatele a zejména jeho personálu,“ konstatoval Čermák. U hotelů cílících na cyklisty je podle něj ku prospěchu, je-li provozovatel sám cyklistou, protože se pak může lépe vcítit do potřeb této cílové skupiny. V případě Petra Čermáka tomu tak skutečně je, sám je cyklistou vpravdě zapáleným a cyklistické zkušenosti nemá jen z České republiky, ale i ze zahraničí. „Každý, kdo chce poskytovat služby tomuto segmentu, by podle mne měl navštívit třeba Nizozemsko, protože tam velmi dobře vědí, jak se k cyklistům chovat,“ přidal Čermák jeden zajímavý postřeh. Zajímavost cyklistů jako hotelových hostů podle něj vyplývá mj. z toho, že na kolech dnes jezdí lidé různých sociálních i věkových skupin. A rozhodně prý neplatí, že by všichni cyklisté utráceli jen minimum prostředků.

Certifikační kritéria Cyklisté vítáni pro ubytovací zařízení

Zdroj: Cyklisté vítáni

S touto teorií souhlasila i Radka Žáková, podle které se zejména mezi německými cykloturisty vyskytuje velké procento manažerů a dalších lépe situovaných jedinců. Důvod je prostý – cyklistika je ideálním prostředkem k „vyčištění hlavy“, což lidé pracující převážně hlavou čím dál víc oceňují. A situace se v tomto ohledu vyvíjí podobně (byť s určitým zpožděním) i v českých podmínkách.

Čeští vs. zahraniční cykloturisté

Čeští cykloturisté ale nejsou zajímaví jen pro české podnikatele. Ostudu nedělají ani v zahraničí, jak na COTakhle snídani potvrdil i Ernst Miglbauer, rakouský expert na problematiku cyklistiky a cykloturistiky. „Rakouští hoteliéři mají svým způsobem radši české než německé cykloturisty, protože konzumují více služeb a nekoukají na každou korunu,“ konstatoval Miglbauer. Pokud jde o poptávku po jednotlivých částech Rakouska, z důvodu dostupnosti samozřejmě nejvíc jezdí Češi do Dolního a Horního Rakouska, kde hojně využívají nabídek na prodloužené víkendy. U české klientely ale podle Miglbauera také velmi dobře rezonují Alpy, zejména u sportovněji založených jedinců. A poptávka je také po stezkách podél vodních toků, které umožňují vytvářet kombinace s vodáckým programem. Existují ale stále určité bariéry a rozvoj je stále tlačen poptávkou. Rakouští hoteliéři by mohli být podle Ernsta Miglbauera aktivnější, pokud jde například o tvorbu balíčků pro cyklobusové zájezdy. A určitým problémem je stále ještě jazyková bariéra.

Daniel Mourek (vlevo) a Ernst Miglbauer

Miglbauerovo vyjádření stran útrat českých cykloturistů je možná trochu překvapivé, protože čeští experti se většinou shodují na tom, že Češi za svými zahraničními protějšky výdajově zaostávají. „Asi nejzásadnější rozdíl mezi zahraničním a tuzemským cykloturistou je v tom, že ti zahraniční v mnohem větší míře nakupují různé služby, resp. jejich balíčky. Český cykloturista má stále pocit, že si vše může obstarat sám a že to dokáže výhodněji, než kdyby nakoupil u cestovní kanceláře nebo jiného zprostředkovatele,“ uvedl třeba Daniel Mourek. „Naši cyklisté jsou do jisté míry specifičtí v tom, že mají ve své mysli nastaven určitý cenový strop, přes který nechtějí při sjednávání ubytování a dalších služeb na svých cestách jít. Zahraničnímu cykloturistovi je naproti tomu mnohdy jedno, jestli na noc skončí v penzionu nebo ve čtyřhvězdičkovém hotelu,“ přidala se Radka Žáková.

Jak už bylo uvedeno, vodítkem pro cyklisty může být při volbě ubytovacího zařízení certifikace Cyklisté vítáni, kterou zabezpečuje Nadace Partnerství (www.cyklistevitani.cz). Certifikát dnes visí ve vstupních prostorech zhruba tisícovky subjektů v České republice. Pro srovnání – Německo, které je asi osmkrát větší než Česká republika, má do obdobného projektu zapojeno asi 5 500 zařízení. Podle Daniela Mourka by mohlo být v Česku do projektu zapojeno minimálně dvakrát tolik subjektů než dnes. „Těším se, až všechna zařízení podél cyklotras budou automaticky splňovat alespoň základní certifikační kritéria. Dnes to tak bohužel není, a tak certifikace a její komunikace mají stále význam,“ odpověděl na COTakhle snídani na dotaz ohledně významu certifikace Mourek. Zejména v cílových bodech cyklotras u nás podle jeho názoru chybí dostatek cyklisticky orientovaných zařízení, což může být jedním z důvodů, proč se dálková cykloturistika nerozvíjí tak rychle, jak by případně mohla.

Cyklostezky veřejně prospěšnými stavbami?

Bariér, které brání rychlejšímu rozvoji cykloturistiky v Čechách a na Moravě, je celá řada. Nejde zdaleka jen o nedostatek financí, malé nasazení odpovědných úředníků či neschopnost podnikatelů. Někde je problém s vlastníky pozemků. Ano, i cyklistika má své „statkářky Havránkové“, které se nechtějí vzdát pár metrů louky, a blokují tak stavbu nových cyklostezek. „V současné době je zásadní, aby cyklostezky byly v připravované novele zákona Ministerstva dopravy ČR vnímány jako veřejně prospěšné stavby,“ říká Rostislav Hošek z odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Cyklisté, především pak rodiny s dětmi nebo senioři, dnes vyžadují zejména bezpečnou cyklojízdu v regionech, což zaručují právě cyklostezky. A jejich délka (cca 2 500 km) je podle Hoška doposud zcela zanedbatelná k poměru značených cyklotras (36 119 km), což jsou lesní a polní cesty a účelové komunikace na komunální úrovni obcí a měst na území České republiky. „Cyklostezky jako veřejně prospěšné stavby v zákoně by byly přínosem pro řadu konfliktních jednání s majiteli pozemků o jejich vynětí pro stavbu cyklostezky, neboť v praxi končí řada cyklostezek v jetelině či travním porostu, jelikož soukromí vlastníci pozemků své parcely nehodlají prodat pro komfort cyklistické veřejnosti,“ vysvětluje Hošek. Proto je podle něj důležité zanést cyklostezky coby veřejně prospěšné stavby do územních plánů obcí a měst, aby se tuzemská infrastruktura pro cykloturistiku posunula na vyšší úroveň.

A pokud jde o dálkovou turistiku jako takovou, zapomínat nesmíme ani na marketing. Podle Daniela Mourka je pro rozvoj dálkové cykloturistiky u nás klíčové, aby měla každá dálková trasa svého koordinátora, který se bude starat o její rozvoj, marketing apod. Zkrátka a dobře, je-li někde položen asfalt, neznamená to automaticky, že po něm lidé začnou jezdit…

Foto: Thinkstockphotos.com a -pmu-

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor COT business
petr.ulrych@cot.cz