Dědictví UNESCO lze nejen vidět, ale i ochutnat

Památky zapsané na seznam světového dědictví UNESCO jsou pro turisty neuvěřitelným lákadlem. I proto mnoho destinací na světě vynakládá nemalé finanční prostředky a mnoho sil, aby se některá z jejich pamětihodností na tomto prestižním seznamu objevila. Věděli jste ale, že každá země může nominovat na seznam nehmotného dědictví i svou gastronomickou specialitu. Jaké byly do soupisky přidány loni a kdo aktuálně o zápis usiluje?

Mezivládní výbor UNESCO rozšířil v roce 2020 seznam nehmotného kulturního dědictví o 18 nových položek. Mezi nejrůznějšími tradicemi jako výroba hodinek ve Švýcarsku, velbloudí závody ve Spojených arabských emirátech nebo česká tradice výroby foukaných vánočních ozdob však byly hned čtyři národní jídla. Ta jsou totiž dle výboru nejen důležitou součástí národních kultur, ale navíc se pojí i se společenskými shromážděními, oslavami a rituály. Co vloni na seznam přibylo?

Singapurská kultura stravování Hawker

Chcete-li ochutnat pravou singapurskou kuchyni, musíte se jednoznačně vydat do jednoho z tradičních pouličních stánků nazývaných Hawker, které najdete prakticky na každém rohu. Singapurské stánky s jídlem jsou přirozenou součástí místní městské kultury a každoročně lákají neuvěřitelné množství turistů. Ti zde chtějí za velmi nízké ceny ochutnat speciality, kterou jsou kombinací indické, čínské a indonéské kuchyně. Historie této živé kultury pouličního stravování přitom sahá do 19. století, kdy se Singapur stal důležitým obchodním centrem britské říše. Lidé z celého regionu se vydávali do Singapuru s vidinou nových pracovních příležitostí, které rušné přístavní město tehdy nabízelo. A mnoho z nich se začalo věnovat právě přípravě a prodeji svých domovských pochutin na místních ulicích. A tak se zrodila singapurská kultura stravování Hawker.

Maltské bochníky chleba Ftira

Na první pohled nezajímavá chlebová bulka pomazaná rajčatovou pastou a olivovým olejem – to je jedno z nejtradičnějších maltských jídel, které by si neměl nechat ujít žádný návštěvník tohoto ostrova. A to nejen proto, že bylo v loňském roce zapsáno na seznam UNESCO. Ftira je mnohem více. Tento tradiční maltský chléb je považován za jeden z nejlepších na světě. Je plněný nejrůznějšími ingrediencemi od tuňáka a sýra z ostrova Gozo přes kapary či olivy až po nakládanou zeleninou a salát. A protože jej Malťané jedí téměř neustále, můžete jej najít prakticky ve všech místních kioscích i barech. I když by to mohlo vypadat, že ftira je obyčejným bochníkem chleba, nenechte se zmýlit. Bochník je připravován velmi specifickým způsobem, který se vyvíjel již od 16. století, a má tvar placky s dírou uprostřed, díky které z těsta při pečení uniká vzduch. Oproti běžnému chlebu je tak ftira upečená již za 20 minut.

Know-how výroby a konzumace kuskusu

I tento populární berberský pokrm si v loňském roce vysloužil své místo na seznamu UNESCO. O zapsání tradičního způsobu přípravy a konzumace kuskusu usilovaly ve společné nominaci Alžírsko, Maroko, Mauritánie a Tunisko, protože právě v těchto zemích patří k nejznámějším a nejčastěji připravovaným pokrmům vůbec. A samotný Mezinárodní výbor UNESCO jej označil za příklad mezinárodní spolupráce, která přináší příležitost k oslavě kultury, odlišností i toho, co zmíněné země spojuje. Je součástí severoafrické kultury natolik, že žádná svatba, oslava či rodinné setkání se bez kuskusu neobejde. Kuskus je v podstatě spařená a do kuliček tvarovaná krupice z pšenice, ječmene či prosa. Může se podávat teplý i studený, naslano i nasladko. Do Evropy se kuskus dostal se severoafrickými přistěhovalci a stal se i vyhledávanou ingrediencí v rámci národní kuchyně Izraele.

Rituál přípravy jihoamerického nápoje Tereré

Občas trochu opomíjený a přesto pyšný člen této vybrané společnosti. Tím je tradiční nápoj jihoamerických indiánů Guaraní hlásících se ke kultuře Pohã Ñana. Kořeny této kultury a tedy i Tereré lze najít Paraguayi. Bylinný nápoj s léčivými účinky je pro své osvěžující vlastnosti velmi oblíbeným pitím především v extrémně horkém létě. Tereré je v zásadě mixem tzv. yerba maté s ledovou vodou a jeho příprava je důvěrným rituálem, který má hned několik kroků a je potřeba jej přesně dodržovat. I proto je pro kulturu Pohã Ñana symbolem soudržnosti, ústy, přátelství, otevřeného dialogu i předávání si tradic. V rodinách koluje tento recept zhruba od 16. století.

Další zápis pro Francii?

I když je francouzská kuchyně jako celek na seznamu nehmotného dědictví UNESCO zapsaná již od roku 2010, země se rozhodla dostat do této význačné společnosti dalšího zástupce. Tím by se měl stát tradiční postup výroby francouzské bagety. Podlouhlé chleby se sice ve Francii pekly od 17. století, součástí každodenního jídelníčku Francouzů se ale bageta stala až v 19. století. Tehdy také získala svůj dnešní název. Počet řemeslných pekařů však ve Francii dlouhodobě klesá a většina baget je vyráběna průmyslově. I proto se země rozhodla nominovat právě bagetu na seznam nehmotného dědictví – slibuje si od toho propagaci pekařského řemesla a zvýšení zájmu o profesi pekaře. O zápisu bagety bude Mezinárodní výbor UNESCO rozhodovat na podzim příštího roku.