„Tož vitaj na Valachoch!" praví strýc Janek a s bodrým úsměvem mi podává ruku. Jen co odložíme batohy a trošku se otřepeme, zve nás do sklepa. Tam v nízké neomítnuté místnosti probíhá každoroční rituál stáčení domácího vína, které bude Janek zítra prodávat na tradičním mikulášském „Jarmeku". Do Valašských Klobouk se totiž zítra sjede pěkná řádka návštěvníků z celé země.
Parta kamarádů rozjela v nízké neomítnuté místnosti pozoruhodnou manufakturu – štíhlé lahve se plní pampeliškovým i bezinkovým vínem, zátkují se a hrdlo i se zátkou zalévá Janek rozpuštěným včelím voskem. Úplně nakonec se na lahve lepí etikety z ručního papíru, na které předtím holky natiskly kresbu pampelišky, nebo bezového květu.
Honza je mládenec asi třicetiletý, a přestože už nějakou dobu žije v Brně, do Valašských Klobouk se stále rád vrací. Domácí víno dělá spíš pro radost než na kšeft – peníze co utrží, mu pokryjí náklady na výrobu. Pokud něco zbude, nebude to moc. Na špatný odbyt si ale stěžovat nemůže. „Minulý rok jsem měl ve dvě hodiny všecko prodané," říká.
Valašský mikulášský Jarmek je dnes už tradiční společenskou akcí, která každoročně oživí pětitisícové město Valašské Klobouky a přitáhne stovky návštěvníků. U zrodu Jarmeku stála na počátku devadesátých let minulého století základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka společně s Valašským sdružením Dúbrava. Oběma spolkům se podařilo oživit mikulášskou tradici a obnovit zvyky, které se na Valašsku po staletí udržovaly. Díky tomu jste první prosincovou sobotu mohli ve Valašských Kloboukách potkat nefalšované čerty, Mikuláše a další čarodějné bytosti.
První ročník Jarmeku se konal v roce 1992. Od té doby vznikla tradice, kterou žije celé město a široké okolí. V roce 2002 ocenila aktivity organizátorů i Česká národopisná společnost, která Jarmek označila za nejvýznamnější počin roku. Největší kouzlo tradiční mikulášské akce však spočívá v tom, že v sobě dokázala ve vzácně vyváženém poměru skloubit tržní, společenský i environmentální význam. Turista, který do Klobouk na Jarmek zavítá, nejenže utratí slušný peníz za tradiční zboží, pečené maso „z barana", „kyselicu" a další dobroty, ale zažije také opravdovou valašskou pohostinnost. Kde jinde vám při vstupu do muzea nabídnou na přivítanou panáka slivovice?
„Díky zájmu mladých lidí, studentů gymnázia a obchodní akademie, se nám podařilo pro letošní Jarmek vypravit skutečně kompletní mikulášskou skupinu, jak vypadala před mnoha lety. Tvořily ji nejen tradiční masky Mikuláše, anděla a čertů, ale také postav, které jsou typické pro moravsko-slovenské pomezí a obzvláště náš kraj," uvedla Pavlína Kolínková, členka organizačního výboru. Událost, která přivede do města stovky návštěvníků tak kromě ekonomického přínosu přispívá k udržení místní kultury, tradic a zvyků. Cestovní ruch zde tak vlastně napomáhá zachovat nehmotné kulturní dědictví.
Podle Kolínkové je pro místní kraj pokud jde o masky specifická například postava Turka. Ten má ruce až po lokty nabarvené načerveno na znamení, že se kdysi při nájezdech Turci koupali v klobucké krvi. Františkán ve své dlouhé hnědé kutně zase symbolizuje pokoru a žehná kolemjdoucím. „Známá je i pentlemi ozdobená postava laufra, neboli ‚skakúna‘, která v průvodu chodívala mezi prvními a ohlašovala příchod Mikuláše. A po několika letech mohli lidé znovu potkat i historické masky smrtek," doplnila Kolínková s tím, že pro tradiční mikulášskou skupinu poskytl masky archiv Kosenky. Ve stejném složení se družina mimochodem představila i o týden později ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.
Příběh valašského Jarmeku ilustruje jednu z možných variant vzájemného vztahu cestovního ruchu a kulturního dědictví. Možností, jak může vazba mezi památkami a turismem v praxi vypadat, je však nekonečně mnoho – počínaje tvrdou, někdy až bezohlednou komerční utilizací hmotných i nehmotných památek po optimální vyvážení zájmu turistů, rezidentů i poskytovatelů služeb. V tomto kontextu lze v uvedeném příkladu vysledovat několik charakteristických okamžiků, které se zdají být typické pro „rozumný" cestovní ruch:
Tyto klíčové faktory pak umožňují návštěvníkovi zažít skutečně autentickou zkušenost setkání s místní kulturou – což je pro významnou část turistů jeden z klíčových motivačních faktorů.
Na druhou stranu se ale v žádném případě nejedná o ryze nekomerční záležitost. Celé náměstí je zaplněno stánky, ve kterých místní i přespolní prodávají všelijaké pochutiny, ale třeba i ponožky, tradiční rukodělné výrobky a další zboží. Koupit můžete dokonce i ručně dělaný dřevěný sud a na kraji náměstí má svou výheň zástupce řemesla kovářského. K dostání je i opravdu luxusní zboží – čepici z ovčí vlny pořídíte od tisícovky nahoru. Všechno to ale tak nějak zapadá do zdejšího prostředí – strašidla, věci i lidé. Konzistence – to je asi rozhodující charakteristika dobře udělaného eventu, ale i destinace jako takové. Stav, kdy lidé, věci, legendy, kultura i krajina jsou ve vzájemném souladu. Matrjošky ani svítící rohy tu nekoupíte, zato na náměstí místo plynových ohřívačů hoří naříznutá polena.
Zkušenost z Valašských Klobouk nás nutně musí přivést k zamyšlení, zda se na přínosy cestovního ruchu nedíváme optikou platební bilance poněkud jednokolejně. Na úrovni státu dokážeme dnes s pomocí satelitního účtu vyčíslit, jaký přínos měl cestovní ruch k tvorbě HDP či pracovních míst v ekonomice (i když HDP je sám o sobě údaj značně ošemetný). Dokážeme ale vyjádřit jak turismus přispívá k zachování kultury, coby nezbytného znaku národní identity? Máme k dispozici nástroj, který by nám při formulaci strategie umožnil zahrnout do rozhodování také neekonomické přínosy a nároky cestovního ruchu? Prozatím to vypadá, že jsme spíše odkázáni na různé formy intuitivního rozhodování.
Strašidla můžete potkat leckde. Problém je v tom, že v turisticky velmi exponovaných destinacích jsou zpravidla strašidla jenom jako. Z dálky vypadají sice opravdu hrůzostrašně, ale při bližším pohledu odhalíte gumové bradavice a rohy z umělé hmoty. Takové strašidlo je pak spíš k smíchu. Nejsou v souladu s kulturou destinace – tudíž výsledný produkt je všechno, jen ne konzistentní. A turista si toho pochopitelně všimne. V destinaci, která si svých strašidel opravdu váží, strašidla nepotkáte. Na jarmarku, s Mikulášem nebo v masopustním průvodu potkáte spoustu masek, čerty, smrtky a kdo ví co ještě. Každý samozřejmě ví, že jsou to převlečení strejcové, kteří na sebe vzali roli strašidla jen pro tento den. Protože jsou (strejcové i strašidla) součástí místní kultury, skutečně žitých tradic. A vy dobře víte, že maškary jsou vlastně něco jako ikony. Že pouze znázorňují, zastupují ta skutečná, opravdová strašidla. A že ta strašidla v těch horách, chalupách a lesích skutečně někde jsou. Protože proč by si na ně jinak lidé tři sta let hráli?
Nefinanční externality cestovního ruchu prokazatelně existují. Běžte se projít po Václavském náměstí nebo kolem Karlova mostu. Jenže s nimi neumíme počítat. Důsledkem toho je situace, kdy příliš často zapomínáme na to, že jednou z hlavních funkcí cestovního ruchu je už od dob založení Klubu českých turistů edukace obyvatelstva a podpora rozvoje občanské společnosti. V době, kdy řada evropských vlád vědomě asistuje při postupné demontáži suverenity národních států, může mít zanedbávání této funkce fatální důsledky.
Text: Jan Otava
Foto: Hana Jiráková
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Webové stránky destinace Český Krumlov Region zabodovaly jako jedny z nejlepších v republice v soutěži Zlatý erb. V kategorii měst a obcí se umístily na druhé příčce v rámci Ceny místopředsedy vlády pro digitalizaci za nejlepší turistickou prezentaci. Ocenění se předávala...
