Děti v restauračním podniku

V minulosti nebylo příliš často zvykem vzít s sebou děti do restaurace. Doba se mění a již dávno neplatí, že děti do restauračních podniků nepatří. Ať už vlivem vývoje společnosti, životního stylu rodiny, či v souvislosti s vývojem gastronomie bychom rodiny s dětmi a dětskou klientelu jako zákaznický segment měli brát v úvahu. Jsou restaurační podniky, které o tyto zákazníky nestojí, a naopak je mnoho podniků, kde jsou rodiny s dětmi hlavním zdrojem příjmů. Pojďme se podívat na problematiku dětí v restauračních zařízeních z pohledu provozovatele, z pohledu zákazníka s dětmi a z pohledu zákazníka bez dětí.

Segment rodin s dětmi je pro některé provozovny velmi důležitý. Je nezpochybnitelným faktem, že děti, ať už přímo, či nepřímo, ovlivňují své rodiče a rozhodují o tom, jaký podnik rodina navštíví. Jde nejen o to, aby se všichni dobře občerstvili, ale aby si návštěvu gastronomické provozovny užili děti i jejich rodiče či prarodiče. V České republice žilo dle ČSÚ v roce 2014 ve věkové kategorii 0–26 let celkem 2 978 339 obyvatel. Z toho je v kategorii dětí předškolního věku (0–6 let) celkem 807 605 dětí (27 %), v kategorii dětí školního věku (7–15 let) 860 241 dětí (29 %), v kategorii středoškolské a učňovské mládeže (16–19 let) 289 483 osob (13 %) a v kategorii vysokoškolské a pracující mládeže (20–26 let) 921 010 osob (31 %). Věková struktura je uvedena v grafu.

Provozovatelé restauračních podniků by měli řešit tři základní aspekty, kterými jsou vybavení podniku, zábava pro děti a nabídka občerstvení. Pro děti by měly být k dispozici menší stolečky a židličky, polštářky, dětské sedačky, dětské příbory a talíře, prostor na kočárek, na toaletách přebalovací pult. Rodiče těch nejmenších jistě přivítají i mikrovlnnou troubu, kde mohou ohřát dětskou výživu nebo mlíčko. Z hlediska zábavy je téměř nezbytný dětský koutek, připraveny mohou být i omalovánky, skládačky, knihy, kvízy či stolní hry pro starší děti. U venkovních zahrádek rodiče určitě přivítají pískoviště, klouzačky, prolézačky, trampolínu nebo třeba i malý skákací hrad. Samozřejmostí jsou nekuřácké podniky.

Také nabídkou občerstvení bychom měli zaujmout. Jsou restaurační podniky, kde v podstatě nabídku pro děti nezohledňují. V jídelním lístku je uvedena skupina dětských pokrmů nebo jen poznámka, že dětské porce se účtují ve výši zpravidla 70 % z ceny. Jiné podniky vytváří samostatný dětský jídelní lístek, který může být velmi atraktivní, může mít podobu omalovánek, skládačky a dítě si ho může odnést domů jako malý dárek.

Výběr vhodných pokrmů v restauracích zpravidla pokulhává. V nabídce dětských pokrmů převažují smažené úpravy. Mezi nejčastěji zařazené dětské pokrmy patří smažený kuřecí řízek, smažený sýr, smažené kuřecí nugety, smažené rybí prsty, a to vše nejčastěji se smaženými hranolky, kroketami nebo s bramborovou kaší z prášku. Dále se často v ­nabídce objevuje svíčková na smetaně s houskovými knedlíky, špagety či jiné těstoviny s kečupem a sladké pokrmy – palačinky, ovocné knedlíky, šišky s mákem, velkým lákadlem je zmrzlina a různé dortíčky. Na obhajobu provozovatelů restauračních podniků je nutné uvést, že tyto pokrmy jsou u dětí zpravidla velmi oblíbené a objednávka těchto pokrmů převažuje. Mnozí rodiče však v nabídce postrádají např. zeleninové rizoto, těstoviny se zeleninou, zeleninu připravenou v páře nebo dobrou zeleninovou polévku. Je třeba zmínit, že se rodiče v tomto směru dělí na dvě skupiny. Někteří složení stravy pro děti v restauraci prostě neřeší, nabídka jim vyhovuje, hlavní je, že to dětem chutná a u stolu je chvíli klid. Na druhé straně jsou rodiče, kteří se snaží omezit příjem cukrů a tuků, vyhýbají se masným, smaženým a slaným jídlům. Ti si často nemají z čeho vybrat, s obsluhou se domlouvají o možných kombinacích vhodných pro děti, návštěvu restauračních zařízení omezují a nevyhledávají je a raději vaří doma. Výběr nealkoholických nápojů je zpravidla velký, děti často preferují a vyžadují sladké limonády.

Mnoho podniků dává najevo, jak je pro ně rodinná a dětská klientela zajímavá a důležitá. Příkladem je organizování zvýhodněných nabídek pro rodiny s dětmi, organizování nedělního brunche s programem pro děti nebo nabídka na uspořádání dětských narozeninových oslav. Pocit spokojenosti z návštěvy pak překonává v dětech i v rodičích ještě dlouhou dobu a je velká pravděpodobnost, že se budou do těchto podniků vracet i v budoucnu.

Provozovatele restauračních podniků lze z hlediska vztahu k dětské a rodinné klientele rovněž rozdělit do dvou táborů. Některé podniky jsou svým zaměřením pro dětskou klientelu úplně nevhodné, z různých pochopitelných důvodů se orientují na jiný segment zákazníků. Jsou to především kuřácké restaurace, zážitkové restaurace, pivnice, večerní a noční podniky. Takové podniky by rozhodně rodiče s dětmi vy­hledávat neměli, zakázat jim to ale nikdo nemůže. Dokonce je znám případ, kdy provo­zovatel restauračního podniku dostal pokutu, že do svého podniku zakázal vstup dětem, což bylo považováno za dis­kriminaci. V zahraničí je často u vstupu do podniku uve­deno „baby-­friendly“ nebo „baby-unfriend­ly“. U nás označení restauračních podniků „děti vítány“ nebo „není vhodný pro děti“ není zatím rozšířené. Existuje internetový portál „restaurace vstřícné dětem“, kde je možné předem zjistit vybavenost a vhodnou nabídku pro děti. Rozhodně je vhodnější vybírat takové podniky, ve kterých s návštěvou dětí počítají.

Graf – Věková struktura dětí a mládeže podle věku v České republice v roce 2014

Zdroj: Vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ, 2016

Odborníci tvrdí, že až dítě zhruba ve věku od šesti let je schopné v klidu zvládnout kompletní oběd v restauraci. Děti mladší se v běžné restauraci s největší pravděpodobností budou nudit, čekání na jídlo, hovor dospělých, ale i samotné konzumování jídla bývá pro ně zdlouhavé. Obsluha musí počítat s tím, že se děti mohou nečekaně zvednout od stolu, že nedokážou dlouhou dobu v klidu u stolu sedět a čekat na jídlo, že něco rozlijí a že mohou dělat hluk. Děti se v jiném prostředí chovají někdy úplně nezvykle, často ještě zvýší svoji aktivitu a jídlo spíše zkoumají, než aby ho jedly.

Děti je vhodné nejen zabavit, vhodně je oslovit, usmát se na ně a vzbudit u nich důvěru. Důležité a dobré je přinést dětem jídlo co nejdříve, bez delšího čekání. Samozřejmě velkou roli zde hraje míra vychovanosti jednotlivých dětí a přizpůsobení se situaci. Určitě by rodiče neměli dětem dovolit, aby jídlo plivaly či házely na zem nebo je nechat bez povšimnutí ječet a volně pobíhat. Není ani dobré, když unavené a ospalé dítě budeme do jídla nutit či k čemukoliv ho přemlouvat. Obsluha si nejčastěji stěžuje, že někteří rodiče dětem nevěnují dostatečnou pozornost, a ty poté volně pobíhají a ohrožují sebe i okolí. I otázka bezpečnosti je zde na místě. Samozřejmě je rozdíl, zda jsme s dětmi na zahrádce nebo v luxusní restauraci.

Někteří provozovatelé restauračních podniků nemají zájem o dětskou klientelu nikoliv z výše uvedených důvodů, ale jejich argument tkví v tom, že matky s dětmi si jdou spolu jen popovídat a že málo utrácejí.

Třetím pohledem na dětskou klientelu v restauraci je pohled zákazníků bez dětí. Ti se přišli do podniku v klidu občerstvit, popovídat si, odpočinout nebo si vyřídit pracovní schůzku. Prostě nechtějí být rušeni nebo nemají zrovna na děti náladu. Křik dětí, nekontrolovatelný pohyb a často nezájem rodičů o uklidnění svých potomků, to jsou časté připomínky a důvody ke stížnostem nebo i k dřívějšímu odchodu z podniku. Někdy se objevují i argumenty, že děti do restaurace nepatří. Na druhou stranu v podnicích „baby-friendly“ bychom s dětským ruchem počítat měli.

Řešením soužití klientů s dětmi a bez dětí v restauračním podniku je určitě vyšší míra tolerance a vstřícnost ze všech stran. Obsluha může nabídnout pro bezdětné zákazníky klidnější oddělené prostory, pokud zákazníka chování dítěte obtěžuje, měl by na to upozornit a rodiče by měli mít na paměti, že restaurace není hřiště.