Díra plná peněz

Nedaleko lázeňského města Jeseník se nachází malebné, kdysi hornické městečko – Zlaté Hory. Těžba zlata zde probíhala nejméně od 13. století, až do devadesátých let století dvacátého. Zbohatnout se tu však dá i dnes. Likvidace kulturní památky a potenciální turistické atraktivity se tu dá pořídit za 100 milionů s DPH.

Propadlina Žebračka nedaleko Zlatých Hor vznikla v roce 1985 zřícením části stropu těžební komory. Její hloubka dosahuje až 35 metrů, i když původně byla ještě hlubší. Jedná se o jedno z mála míst (v České republice jediné), kde je možné na povrchu pozorovat stopy po dobývání rudního tělesa těžební komorou. Také proto byla propadlina v roce 1994 vyhlášena kulturní památkou, jako unikátní doklad sedm set let staré hornické historie Zlatých Hor. Najdete ji na turistických serverech a v televizním dokumentu „Podzemní Čechy" její výjimečnost přiblížil geolog a publicista Václav Cílek, ředitel Geologického ústavu AV ČR. Přesto letos vydal báňský úřad závazný příkaz k její likvidaci.

„Lokalita má potenciál vyvinout se v turistickou atrakci. Vzhledem k jejímu přírodovědnému a kulturně montanistickému významu doporučuji jednoznačně zachování propadliny. Zachování Žebračky by mělo být součástí určité vize dalšího rozvoje regionu," uvedl v dopise místním občanským sdružením doktor Cílek.

Pokusy o turistické využití podzemí, ať už ze strany města či místních obyvatel a občanských sdružení, probíhaly ve Zlatých Horách už od ukončení těžby v 90. letech 20. století. Vše však nakonec vždy ztroskotalo na nedostatku financí. Letos se tedy peníze našly – ne ovšem na turistické využití kulturní památky, ale na její likvidaci. Zasypání propadu přijde státní pokladnu na 100 milionů s DPH, přestože podle odborníků by důkladné zabezpečení a turistické využití stálo několikanásobně méně. Důl Žebračka se tak zřejmě stane učebnicovým příkladem toho, kam může vést špatně nastavená legislativa, která na zájmy cestovního ruchu nebere ohled.

Jádrem sporu je v tomto případě, jakož i v řadě dalších, zákonem chráněný obecný zájem, kterým je ochrana lidských životů a zdraví. Problém, o kterém již roky diskutuje speleologická veřejnost, je jeho přehnaně široká interpretace. Propadlina se totiž nachází v lese mimo zástavbu nebo komunikace a jediní lidé, které může ohrozit, jsou lovci dobrodružství, kteří do ní před veškeré zákazy vstupu lezou.

Ministerstvo financí, které celou likvidaci zaplatí z peněz určených na revitalizaci Moravskoslezského kraje, vyzvalo k jednání pět potenciálních dodavatelů s odůvodněním, že propadlina je nebezpečná a ohrožuje zdraví a životy lidí. Protože prý havarijní stav na lokalitě Žebračka zadavatel nemohl předvídat a hrozí nebezpeční z prodlení, přistoupilo ministerstvo k vyhlášení veřejné zakázky bez uveřejnění v souladu s ustanovením § 23, odst. 4, písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. „Předmětem díla je bezodkladná likvidace havarijní události v důsledku náhlého zhoršení stability propadu těžební komory," uvádí úřad ve výzvě k jednání. O náhlém zhoršení stability však nejsou žádné doklady.

Zpřístupnit nebo zasypat?

Proti rozhodnutí se staví především místní obyvatelé, ale i řada odborníků. „Pokud zde existuje bezpečnostní důvod, navrhujeme, aby byla propadlina oplocena," uvedl pro Deník.cz ředitel ostravské pobočky Národního památkového ústavu Matěj Miloš. Prohlášení dolu za památku podle serveru předcházel výzkum z poloviny 90. let, který na Jesenicku identifikoval nejvýznamnější příklady metod dobývání rud v průběhu staletí a důl Žebračka mezi ně patří.

Faktem je, že propadlina již oplocená je – ovšem běžným pletivem, k jehož překonání stačí obyčejné štípací kleště. Lokalita tak láká dobrodruhy z celé země i ze zahraničí, kteří se přes ni dostávají do štol zlatohorského podzemí.

„Na stránkách ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů – pozn. red.) je ke stažení dokument Ochrana a management podzemních lokalit významných pro netopýry, který byl k dispozici i na Setkání speleologů 2010 v tištěné podobě. Z publikace vydané ministerstvem životního prostředí a EUROBATS (Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů) je patrné, že vysoce efektivní a účinné zabezpečení Žebračky lze pořídit řádově za statisíce až několik málo milionů podle zvoleného materiálu," uvedla k nákladům Dagmar Zeiglerová ze základní organizace Českého svazu ochránců přírody Nyctalus.

Přírodovědci se o lokalitu zajímají, protože rozsáhlé podzemní prostory jsou mimo jiné velmi významným zimovištěm netopýrů. Podle dosavadních údajů se zde vyskytuje minimálně sedm druhů, které patří podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, mezi chráněné, kriticky ohrožené (netopýr černý, vrápenec malý, netopýr brvitý) nebo silně ohrožené druhy živočichů (netopýr vousatý, netopýr ušatý, netopýr vodní, netopýr večerní).

Technologie z podzemí

Podle Lukáše Falteiska z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je navíc důl Žebračka jedna veliká laboratoř. „Ve zdejším podzemí se nachází mimořádně zajímavý ekosystém extrémně kyselých důlních vod. V tom žije řada vědě dosud neznámých druhů bakterií, prvoků a hub, které zde svojí aktivitou uvolňují barevné kovy z rud. Zavezení propadliny by znamenalo jejich trvalé znepřístupnění pro seriózní výzkum," popisuje Falteisek vědecký význam lokality. Organismy, které zkoumá už více než pět let, mají podle něj značný potenciál při průmyslovém využití v těžbě chudých rud různých kovů.

Podle místních by se důl s podstatně nižšími náklady mohl stát turistickou atrakcí a zdrojem zaměstnanosti. „O zpřístupnění této atrakce jsme se zajímali již delší dobu. Je to jedno z mála míst, kde je důlní činnost vidět na denním světle," řekl podle serveru Deník.cz předseda Klubu přátel Zlatých Hor Vladimír Začal. Podle jeho názoru by miliony investované do likvidace dolu znamenaly mnohem větší přínos, pokud by se vynaložily na zpřístupnění podzemí turistům. „Na Zlatohorsku se nachází okolo 140 kilometrů důlních chodeb. Potenciál regionu v tomto směru je obrovský," je přesvědčen Začal.

Turistický potenciál lokality potvrzuje i státní agentura CzechTourism. Česká republika má podle agentury bohatou hornickou tradici, která je ve světovém měřítku unikátní a může být v destinačním marketingu významnou konkurenční výhodou.

„Podle našeho monitoringu turistických cílů je například Hornické muzeum v Příbrami třetí nejnavštěvovanější technickou památkou v České republice," uvedl Rostislav Vondruška, generální ředitel agentury CzechTourism. Podle Vondrušky jsou hornické skanzeny specifické tím, že sestup do podzemí je pro mnohé turisty intenzivním zážitkem. Turistické využívání hornických památek je navíc trendem i v zahraničí.

Život nadevše

Celý problém má nejméně dvě roviny. V konkrétním případě jde především o otázku, zda stav na lokalitě skutečně odpovídá podmínkám vyhlášení veřejné zakázky bez uveřejnění – tedy zda se skutečně jedná o nebezpečný stav ohrožující zákonem chráněný obecný zájem, který zadavatel nemohl předvídat, a zda skutečně z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku jinak. Uvážíme-li, že havarijní stav trvá na lokalitě v nezměněné podobě od roku 1985 a její zajištění připomíná oplocení opuštěné zahrádkářské kolonie, je taková otázka nanejvýš opodstatněná. Podle místních se na lokalitě v posledních nejméně pěti letech žádné zásadní změny neudály.

V obecné rovině ukazuje zkušenost s lokalitou Žebračka na hlubší problém legislativní povahy, který se úzce dotýká cestovního ruchu: Stávající báňská legislativa i praxe báňských úřadů se při zdůvodňování likvidace starých dolů odkazuje na „zákonem chráněný obecný zájem", jímž je především ochrana života a zdraví lidí. Tomuto zájmu je pak automaticky udělena priorita před všemi ostatními obecnými zájmy, jako je rozvoj cestovního ruchu, ochrana kulturního dědictví, či ochrana kriticky ohrožených druhů živočichů. Přitom ani zákonodárce, ani úřady nezohledňují klíčový faktor: Totiž zda se na ohrožení vlastního života konkrétní osoba aktivně podílela tím, že vědomě porušila zákaz vstupu do ohroženého prostoru.

Zájem na ochraně životů obyvatel před riziky vyplývajícími z následků hornické činnosti je z pohledu společnosti pochopitelný a neoddiskutovatelný – ovšem za podmínky, že se tito na vzniku příslušného rizika nebudou aktivně podílet. Oplocená díra v zemi, opatřená výstražnými tabulemi se zákazem vstupu není s to ohrozit život kolemjdoucího turisty či houbaře, pokud se nerozhodne příslušný zákaz porušit. Taková díra naopak může být cennou turistickou atraktivitou, kulturní památkou a zimovištěm netopýrů – její zachování a ochrana je také ve veřejném zájmu.

Je tedy třeba otevřít seriózní odbornou debatu mezi odborníky na cestovní ruch, památkovou péči, ochranu přírody, ale i báňskou historii a bezpečnost. Poškodit oprávněné zájmy cestovního ruchu, památkové péče, ochrany přírody a hospodárnosti při nakládání s veřejnými prostředky jen kvůli ochraně životů několika dobrodruhů, kteří se rozhodli svévolně porušit zákaz vstupu a vystavit se určitému riziku, je totiž nesystematické. De facto představuje takový přístup nepřijatelnou socializaci nákladů spojených s individuálním rizikovým chováním. Současná praxe v uplatňování báňské legislativy tak přenáší individuální odpovědnost za ochranu vlastního života z několika jednotlivců na stát, přičemž poškozuje jiné obecné zájmy, včetně zájmu na rozvoji cestovního ruchu.

Text: Jan Otava
Foto: Martin Kotas