Dlouholeté spory o nový památkový zákon

Význam památek, a tedy i jejich právní úpravy, jsou pro cestovní ruch v řadě zemí včetně České republiky zásadní. Jenže český turismus je již řadu let doslova přetížen častými zásadními právními změnami, a tak bohužel nepřekvapí, že zájem o tuto významnou problematiku mezi odborníky cestovního ruchu převážně chybí.

O otázce již autor informoval v číslech COT duben 2015 a červenec-srpen 2017. Ostatně zájemce se může o přípravě zákona informovat z veřejných zdrojů, kdy mj. ministerstvo kultury má k tomu speciální stránku.

Vytvoření nového památkového zákona je již mnoho let považováno za aktuální úkol, ale česká legislativa zde opakovaně selhává. Byly dokonce již připraveny nové zákony v roce 2008 a 2017, jenže schváleny nebyly. Zvlášť ostudná situace nastala 12. července 2017, kdy poslanecká sněmovna zamítla připravený vládní návrh zákona, proti kterému se postavila i nemalá část koaličních poslanců. Od února 2018 se v přípravě nového zákona (probíhající soustavně již od roku 2011) pokračuje. Památková péče je tedy dlouhodobě v nepříjemném stavu stálého vyčkávání na nové právní řešení, což přináší mnoho problémů, a přitom nikdo neví, kdy se můžeme nového pojetí reálně dočkat. Na druhou stranu nelze přehlížet, že z právního hlediska je úprava památkové péče náročnou otázkou. I přes snahy o kontinuitu s dosavadním řešením a inspirace ze zahraničí (hlavně Rakousko, Slovensko, Francie) jsou i mnohé zásadní otázky otevřené. Obtížným oříškem je nezbytné začlenění do systému veřejné správy, která je přitom v České republice ve špatném stavu.

Na zastaralosti dosavadní právní úpravy, což je dosud zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se odborníci shodnou, ale na nové koncepci nikoliv. Stačí připomenout, že zákon z roku 1987 ve své původní podobě počítal s úplně odlišným postavením majitelů památek, které se po roce 1989 zcela změnilo. V současnosti se předpokládá předložení návrhu tzv. zákona o ochraně památkového fondu, který by nahradil zákon z roku 1987, k projednání vládě v září 2018. Při přípravě se ovšem projevují mnohé spory, kdy jde často o boj různých zájmových skupin, což je běžné u mnoha zákonů. Jak autor již mnohokrát varoval, bývá vliv turismu bohužel minimální, přestože zde nejde jen o nějaké zájmy podnikatelů v cestovním ruchu, ale i o potřeby podstatné části veřejnosti, které jsou shodné! V praxi mezi sebou válčí hlavně investoři a stavaři (kteří často nebývají ochotní respektovat kulturní tradice), s ochranáři usilujícími nejednou i o omezení turismu.

Dlouhodobé diskuse vyvolává základní koncepce dvojí koleje, kdy odbornou složku památkové péče představuje památkový ústav, ale rozhodují hlavně orgány obcí s rozšířenou působností. Z dalších jde třeba o tradiční spory o ochranu uceleného charakteru historických měst, kde nelze chránit jen některé stavby ale zejména celek, nebo také tzv. fasádismus, kdy někteří stavaři sice zachovají průčelí staveb, ale ničí zachovalé vnitřní struktury.

Památková péče je dlouhodobě v nepříjemném stavu stálého vyčkávání na nové právní řešení, což přináší mnoho problémů.

K nejnápadnějším aktuálním prvkům patří diskuse o rozsahu připravovaného zákona, který je opravdu značný (předpokládá se 150 paragrafů a orientačně přes 80 stran textu). Zákon je také dosti složitý, ale ministerstvo kultury upozorňuje, že v současnosti nelze i kvůli mezinárodním závazkům vytvořit stručnou právní úpravu.

Další spory se týkají zejména postavení spolků v památkové péči, z detailů lze zmínit § 104 návrhu, který vyžaduje prokázání právních znalostí potřebných k získání oprávnění k výkonu regulovaných činností. Velkou roli v zákoně hraje archeologie, což vyvolává mnohé specifické problémy.

Kdy, a zda vůbec, se dožijeme nové právní úpravy, je ve hvězdách. V současnosti je plánovaná účinnost nového zákona od 1. ledna 2021. Nelze tedy rozhodně přehlížet – jako jakési dožívající – současné právní řešení. Ostatně kontinuita připravované právní úpravy je značná. Mnohé problémy se týkají fungování památkové péče v praxi, kdy špatnou pověst mívá zejména situace v Praze. Nejaktuálněji lze uvést spory o zastavění volného prostranství u ulice Pařížská před hotelem InterContinental. Přestože význam cestovního ruchu je pro ekonomiku zásadní (a větší než např. u zemědělství), problémy s památkami jsou v celém státě a jejich využití pro cestovní ruch se často přehlíží a podceňuje.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz