Havano, máme problém! aneb Kubánské raketě dochází palivo

Příjezdy na „Ostrov svobody“ lámou v posledních třech letech rekordy. Statisíce turistů z celého světa míří na Kubu, aby destinaci zažili dřív, než ji turismus změní k nepoznání. Jenže tamní infrastruktura není podle všeho na takový boom připravena a nedostatek kvalitních ubytovacích kapacit může rozvoj turismu zbrzdit.

V loňském roce zavítaly na Kubu asi 4 miliony zahraničních turistů, zhruba o 13 procent víc než v roce 2015. Kuba se tak stala po Dominikánské republice druhou nejpopulárnější karibskou destinací. Fascinující je přitom zejména tempo, jakým se cestovní ruch na ostrově rozvíjí. Stačí si uvědomit, že před dvaceti lety se v kubánských statistikách v kolonce příjezdů objevovala zhruba čtvrtinová hodnota. Cestovní ruch zkrátka v posledních letech na Kubě roste dvouciferným tempem.

Graf 1 – Mezinárodní příjezdy na Kubu dle regionů (2016)	Graf 2 – Prognóza vývoje mezinárodních příjezdů na Kubu v letech 2011–2020 (v tis. osob)

Tento boom je pochopitelně provázen růstem zaměstnanosti v oboru a zvyšujícími se příjmy země z cestovního ruchu (ty se mají do roku 2020 vyšplhat na téměř 6 mld. USD ročně), na druhé straně začínají cestovní kanceláře i jednotliví turisté pociťovat nedostatek ubytovacích kapacit a tím pádem také poměrně výrazný růst cen. Chcete příklad? Zatímco v roce 2015 stál pokoj v havanském Hotelu Seville (druhdy oblíbeném útočišti chicagského mafiána Al Caponeho, dnes součásti světového řetězce Accor Hotels) 120 dolarů, loni už 180. A na konci loňského roku dokonce ještě o 100 dolarů víc.

Turisté jsou, postele ne

Paradoxně způsobuje Kubě problém to, kvůli čemu tam mnozí turisté míří. Totiž patina jedné z posledních výsep komunismu, která ještě nebyla postižena masivním cestovním ruchem. Země začíná pociťovat problémy v důsledku několika desítek let zanedbávaných investic do infrastruktury. A socialisticky řízená ekonomika se (pokolikáté už?) ukazuje jako totálně neefektivní. Přestože v zemi působí řada zahraničních hotelových řetězců, mnohé velké hotely jsou ještě stále vlastněny státem a často řízeny firmami ovládanými armádou. Za pětihvězdičkové ceny přitom nabízejí jen průměrné služby.

 
Menší hoteliéři se pak na Kubě potýkají s řadou omezení ze strany úřadů. Je pro ně například těžké (v řadě případů až nemožné) nakoupit v zemi potřebné hotelové vybavení a kvůli mezinárodnímu embargu a státnímu monopolu nepřipadá v úvahu ani jeho dovoz ze zahraničí. Záleží tedy na kreativitě každého ubytovatele, jak si s touto situací dokáže poradit. Někteří například využívají výjimky, která umožňuje dovoz nábytku a dalších věcí rodinám, které deklarují, že se vracejí do země ze zahraničí.

Tab.: Prognóza vývoje klíčových hotelových ukazatelů na Kubě v letech 2011–2020

Zdroj: Canadean, National Statistics of Cuba (zpracování vlastní)

Nové hotely se na Kubě sice stavějí (do roku 2020 má země disponovat cca 68 tisíci lůžek a vládní plány počítají s tím, že do roku 2030 bude vybudováno cca 108 000 nových hotelových pokojů), ­ovšem tempo výstavby se vůbec nemůže rovnat tempu přírůstku příjezdů. Největší nedostatek hotelů je zejména v pětihvězdičkovém segmentu, což je pro Kubu velká nevýhoda v porovnání s ostatními karibskými destinacemi. Z regionálního hlediska je největší neuspokojená poptávka po ubytovacích kapacitách v oblasti Varadera a zejména pak v Havaně, jejíž návštěva nechybí na itineráři žádného z turistů. Zejména těch amerických, kteří ani po Obamově částečném uvolnění podmínek pro cestování nesmějí do země přijíždět za turistikou, tedy ani na klasickou plážovou dovolenou.

Kubánský trh s ubytovacími službami se neobejde ani bez drobných soukromých ubytovatelů. I přes veškeré potíže s internetem a s podnikáním zahraničních firem funguje na Kubě třeba aplikace Airbnb. A kubánský trh je z hlediska této služby nejprogresivnější. Začala na ostrově fungovat v dubnu 2015 a v září loňského roku již mohli uživatelé vybírat z cca 8 000 nabízených pokojů, bytů a domů. Jenže ani tento segment to nemá v zemi jednoduché. Žádný Kubánec totiž podle stávajících předpisů nesmí vlastnit víc než dvě nemovitosti. Šanci živit se pronájmem bytů a domů tak má jen málo z těch, kdo vůbec disponují prostředky volnými k investování do koupě bytů. Ti, kdo (třeba díky příbuzným v USA nebo dosavadnímu podnikání v turismu) peníze mají, tak své nemovitosti často registrují na své příbuzné.

Jedna revoluce stačila

Pokrok samozřejmě nejde zastavit ani na Kubě, nicméně naděje na opravdu výrazné zlepšení situace v dohledné době prakticky není. Předpokládalo by to totiž ještě větší otevření kubánské ekonomiky zahraničním investorům (ti dnes mohou na Kubě působit jen formou společných podniků s účastí kubánské vlády) a další uvolnění amerických sankcí vůči Kubě. Ani jedno z toho není na pořadu dne, přičemž u amerických sankcí je po červnovém projevu Donalda Trumpa, v kterém prezident oznámil přehodnocení dosavadní politiky otevřenosti, očekáván spíše opačný vývoj.

 
Pokud jde o změnu podmínek na Kubě, je otázkou, jak bude situace vypadat po únoru 2018, kdy má Raúl Castro předat vládu stávajícímu viceprezidentovi Miguelu Díaz-Canelovi. Určité reformy jsou za jeho vlády pravděpodobné, rozhodně ale nepůjde o změny takového rozsahu, jaký by kubánská ekonomika potřebovala. Ty by totiž byly bolestivé, vedly by k pádu cca dvou třetin státních firem a ve finále by připravily o práci asi dva miliony Kubánců. S takovým odhadem přišel alespoň ekonom Juan Triana, kterého citoval The Economist. Na druhou stranu by politická změna mohla Kubě přinést do roku 2030 až trojnásobek současného počtu turistů. Spočítal to think-tank Brookings Institution, podle kterého by tím Kuba získala 10 miliard dolarů, tedy dvojnásobek toho, co dnes plyne do její pokladny z exportu zboží.

Za současného stavu je ale víc než pravděpodobné, že spíše než další revoluci může Kuba očekávat jen velmi pomalou evoluci. Tržní principy nakonec zvítězí, ale cesta to bude ještě dlouhá. Určitě delší, než mnozí očekávali. A do doby, než se situace zlepší, bude Kuba čelit mnoha rizikům ohrožujícím její image turistické destinace. Pakliže turisté nedostanou za své peníze adekvátní službu, vracet se nejspíš nebudou. A kubánská turistická raketa, která v současnosti svojí rychlostí bere dech většině konkurentů, se začne zpomalovat…

Foto: Shutterstock.com
(Článek čerpá mj. z dat poskytnutých agenturou CzechTourism.)

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz