Jak se mění domácí cestovní ruch?

Domácí turismus je přirozeným základem cestovního ruchu. Relativně stabilním a známým, jakkoliv se vymyká všem statistikám. Jak jej uchopí nové vzorce chování IT společnosti – a jak se s tím vypořádají poskytovatelé služeb?

Co víme o domácím turismu

S jistotou víme, že účast roste. Jinak instinktivně víme skoro všechno, exaktně tak špičku ledovce. Domácí cestovní ruch si jde napříč a mimo statistiky. Nejjednodušší je sledovat ten s přenocováním. Za tři čtvrtletí loňského roku narostl oproti stejnému období předloňska o 9 procent. V hromadných ubytovacích zařízeních se loni od ledna do září ubytovalo 8 milionů tuzemských klientů, strávili tam skoro 23 milionů nocí. Tedy podobně jako o rok dříve necelé 3 noci na osobu, což není zas až tak moc. Velká část domácího cestovního ruchu se ale odehrává mimo hromadné ubytování. Fenomén chat a chalup je v Česku silný léta. Chaty a chalupy se spočítají snadno, ovšem kdo všechno a jak často se tam rekreuje, už ne. Dokud zůstává stejný model života, tak to vlastně ani tak moc nevadí. Jenže s revolucí IT se modely mění a budou měnit. Na jedné straně s home office přibude těch, pro koho se chalupa změní na regulérní letní sídlo, kde bude pracovat. Stráví tam víc času, ale s cestovním ruchem to bude mít pramálo společného, a to nejen podle definice. Nároky na služby budou úplně jiné. Aby se to v globálu vyrovnalo, množí se nabídka ubytování v soukromí včetně investic do apartmánů na pronájem. V takové Třeboni pomalu není domek, kde by nepronajímali, a v nedávno vybudovaných apartmánech přenocují prakticky jen turisté. Donedávna na základě úspěšné ústní propagace a nejvýš informačních webů, infocenter atp., teď se i tady rozjíždí ubytovací servery typu Booking.com a Airbnb.

Co na to cestovní kanceláře

Jeden celkem mladý muž z renomované instituce na COTakhle snídani prohlásil, že cestovní kanceláře jsou dinosauři na vymření, protože cestovní ruch se bude realizovat po síti. Ponechme stranou, že autor výroku asi nevzal na vědomí, že na síti jsou i cestovní kanceláře a že i na spojené cestovní služby bude koncese cestovní kanceláře potřeba. Počet cestovních kanceláří se ale určitě bude umenšovat celkově a u zaměření na domácí cestovní ruch zvlášť. Bezkonkurenčně největší nabídku zájezdů a dalších služeb domácího cestovního ruchu na našem trhu má cestovní kancelář Atis. Téměř třicet různých typů programového zaměření pobytů od víceméně obvyklých přes dovolenou s dětmi, bez dětí, se psem, s vozíkem, za babku, pro zralý věk, pro singly, pro velkou rodinu, retro ROH, na rybách, na houbách, pod rozhlednou apod. až po Policii Modrava. A to není vše.

Jako reakce na slevové servery nabízí vlastní Slevo Atis a dokonce i přímé webové propojení klienta na ubytovatele. Zeptali jsme se tedy na současnost a výhledy ředitele Atisu Petra Krče, který na otázku „Máte v rukávu ještě nějakou další možnost, kam by se mohla cestovní kancelář rozkročit, nebo už to půjde jako mírný pokrok v mezích dosaženého?“ konstatoval: „Na to je právě nyní těžko odpovědět. Hodně se to všechno odvíjí od moderních komunikačních technologií, které trvale sledujeme a snažíme se je do naší práce aplikovat. Ty nám umožnují hodně věcí vymýšlet nebo měnit. Určitě bude ale ATIS trvale rozkročený, aby byl pro své partnery a zákazníky stejně stabilní jako posledních 28 let. Smrt cestovním kancelářím již byla předpovězena několikrát. Ona taky opravdu trvale hrozí těm, které postrádají nezbytnou dávku partnerské a zákaznické empatie a které nesledují vývoj na trhu DCR. Dnes už cestovní kancelář nemůže nabízet jen lůžko se snídaní. To si najde na Bookingu každý sám. Klient považuje za naprostou samozřejmost to, že bude dobře jíst a dobře spát. Dnes se zákazník ptá po zážitcích, které mu pobyt přinese.“

Toulavé zájezdy a výlety Atis sám neorganizuje. Petr Krč k tomu říká: „Tento typ nabídky má velký regionální potenciál. Není to organizačně zajímavé pro touroperátora. Ten to ale potřebuje získat do nabídky od regionálního dodavatele. Je to příležitost pro místní cestovní agentury, informační střediska apod. Tyto subjekty by se měly napojit na místní ubytovatele, a garantovat si tak u nich nabídkou a sbíráním zájemců (z řad hostů) vytížení jednotlivých výletů k turistickým cílům. Podobně to dělávali programoví referenti na odborářských rekreacích a dodnes to vlastně organizují pro své pacienty např. v lázních. Touroperátor pak může tyto fakultativní programové výlety nabízet svým klientům k pobytu.“

Co víme o návštěvnících

Podle NPÚ činila celková návštěvnost památek do listopadu 5 167 000 návštěvníků. Hranice pěti milionů návštěv byla překonána v měsíci září, a to již podruhé za sebou, zatímco v roce 2015 s tímto číslem kasteláni zakončovali celou sezonu. Co nevíme, je, kolik z toho byli tuzemští a kolik zahraniční návštěvníci, ani jaká byla návštěvnost památek mimo sféru NPÚ. Něco podobného lze konstatovat o počtu klientů turistických informačních center, kde navíc nevíme, kdo jsou turisté a kdo místní obyvatelé.

Nabídka památek i informačních center je čím dál na vyšší kvalitativní rovině. Násobně přibylo památek, kde „to žije“, expozice muzeí jsou moderně pojaté, informační střediska jsou vybavena informačními materiály nejen na papíře, ale i přístupem na síti a někde mají i vlastní moderní expozice nebo prima nápady, jako je muzeum slánek na infocentru ve Slaném.

Co také nevíme, je, zda onu rostoucí návštěvnost tvoří stále noví turisté, nebo opakované návštěvy. Díky šíři nabídky je totiž co k vidění i poněkolikáté. Jsou místa a památky, kde v hlavní sezoně praskají ve švech a rozšiřovat už není kam (přinejmenším ty památky, infocentra by teoreticky rozšířit šlo, ale nevyplatilo by se to vzhledem k sezonnosti). Prostor pro rozvoj je tak buď v dosud okrajových částech, nebo v mimosezoně.

V létě plno, ale co mimosezona?

Přibývá památek, kde mají otevřeno i během zimních víkendů. A nejen otevřeno. Připravují atraktivní programy, aby návštěvníky přitáhly, a to i opakovaně. Nejen výstavy, ale i živé akce, například hradozámecký advent. Princip je jednoduchý: kdo má otevřeno, musí mít program a provozní dobu, kdy má šanci návštěvníky získat.

Složitější je to u informačních středisek. V mimosezoně naprostá většina (s výjimkou hor a specifických měst) funguje jen v pracovní dny, a to i v případě, že se ve městě konají zajímavé akce.

Na dotaz pro infocentra kolem Prahy „Jak vidíte využití potenciálu milionové metropole v dojezdové vzdálenosti ani ne hodinu i pro předvánoční, tříkrálové, masopustní a další zimní akce? (Spolupracujete po linii vhodných organizací x stačíte vytížit kapacitu svými občany x zatím nikdo neprojevil zájem, tak jste to nezkusili)?“ byly odpovědi rozpačité, pokud vůbec. Přitom se tam toho kolikrát vlastně děje docela dost, jenže se počítá spíš jen s rezidenty. Konec konců mnohá informační střediska slouží jako městská kulturní střediska, resp. jejich část. A informace o jejich akcích se dostanou nejdál na webové stránky infocentra. Potenciální návštěvník by tedy musel sám aktivně projevit zájem o město, namísto aby si je vybral, protože ho zaujalo, co se tam děje. Je to chyba – nebo vlastně o výletníky během místních akcí není až takový zájem? „Nemáme zájem o masový turismus, spíše se zaměřujeme na trvale udržitelný cestovní ruch,“ zněla jedna z odpovědí. Má to svou logiku. Jenže z dnešních návštěvníků masové akce se mohou rekrutovat ubytovaní turisté zítřka.

Foto: Shutterstock.com