S využíváním informačních technologií v oblasti cestovního ruchu neodmyslitelně souvisí e-mailová komunikace mezi poskytovateli služeb cestovního ruchu navzájem i mezi nimi a jejich klienty.
V praxi jsou e-mailem zasílány obchodní nabídky i sdělení, že klient s nabídkou souhlasí a kupuje. Jsou k nim přikládána potvrzení o zakoupení nebo všeobecné obchodní podmínky. Jak je to ale po právní stránce? Může po e-mailu vzniknout jakákoli smlouva? A jsou poskytovatelé cestovních služeb a jejich příjemci chráněni stejně, jako kdyby komunikace týkající se uzavření smlouvy probíhala formou předání výtisků dokumentů z ruky do ruky nebo zasláním obyčejnou poštou? Odpovědi na položené otázky je třeba hledat v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále v zákoně č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.
Nový občanský zákoník obecně akcentuje neformálnost právního jednání. To znamená, že právní jednání lze provést v zásadě jakoukoli formou – ústně, písemně nebo konkludentně. Konkludentně znamená jednání učiněné jinak než ústně nebo písemně, které zřejmě vyjadřuje vůli jednajícího (kývnutí hlavy, potřesení rukou, dodání služby, nevyjádření protestu).
Výjimky ze zásady neformálnosti stanoví v konkrétních případech zákon anebo si je mohou ujednat strany smlouvy. V této souvislosti považuji za užitečné zmínit, že písemnou formu nevyžaduje smlouva o zájezdu, smlouva zprostředkovatelská, smlouva příkazní, smlouva o ubytování, smlouva o přepravě ani smlouva o prodeji jiných služeb cestovního ruchu. Nezbytnost písemné formy občanský zákoník stále stanoví u smlouvy o obchodním zastoupení. Písemné také musí být aspoň potvrzení o zájezdu.
U uvedených neformálních smluv v zásadě stačí, aby bylo z okolností zřejmé, že osoba odsouhlasila konkrétní učiněnou nabídku (zájezdu, ubytování, zprostředkování, cesty atd.). Tyto smlouvy mohou platně vzniknout „mimo papír“, a proto je pro jejich uzavření bez významu, zda e-mailová komunikace naplňuje znaky písemnosti nebo ne. V případě sporů o uzavření smlouvy nebo o jejím obsahu je obsah e-mailové zprávy minimálně důkazem o jednání stran, což je v porovnání se smlouvami uzavřenými „mimo papír“ telefonicky nebo jinak ústně nesporná výhoda. Další důkazní výhodu s elektronickou komunikací spojuje ust. § 566 občanského zákoníku, které zavádí domněnku, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám, jsou spolehlivé.
Pakliže byste nicméně hodlali ve své praxi využívat e-mailové komunikace jako nástroje nikoli k neformálnímu, nýbrž k písemnému právnímu jednání, pak musíte uvážit následující.
V souladu s ust. § 561 občanského zákoníku předpokládá písemná forma právního jednání existenci písemnosti a podpisu, přičemž písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby, který na rozdíl od textu písemnosti musí být v zásadě vlastnoruční. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost podepsat, stanoví zákon o elektronickém podpisu.
Ten rozlišuje obyčejný elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Obyčejný elektronický podpis je definován jako údaje v elektronické podobě připojené k datové zprávě, které jsou s datovou zprávou logicky spojeny a slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Zaručený elektronický podpis je podpis, který je navíc jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat.
Podle ust. § 562 občanského zákoníku je písemná forma právního jednání zachována i při jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
Požadavek zachycení obsahu jednání
e-mailová zpráva bez problému splní. Klíčovou otázkou navazující na zmíněné zákonné předpoklady zůstává, zda pouhé uvedení jména na konci textu e-mailu je aspoň obyčejným elektronickým podpisem a zda pouhý obyčejný elektronický podpis slouží k naplnění znaků písemnosti.
Ačkoli mám své pochybnosti a obdobné lze vyčíst také z komentáře k příslušným ustanovením občanského zákoníku, rozhodl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3210/2007 v tom smyslu, že k platnosti smlouvy, která vyžaduje písemnou formu, je potřeba podepsání e-mailu zaručeným elektronickým podpisem. Případ je pro cestovní ruch o to aktuálnější, že se týkal uzavírání cestovní smlouvy, která tehdy vyžadovala písemnou formu.
Proto, jestliže si chcete být jisti, že vaše jednání po mailu bude považováno za jednání písemné, nezbývá vám, než si u příslušných autorit obstarat zaručený elektronický podpis. K písemnému uzavření smlouvy by ovšem i v případě vaší vybavenosti tímto podpisem jednoznačně došlo teprve tehdy, pokud by stejně vybavena byla také druhá smluvní strana.
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Krajský soud v Brně potvrdil pokutu 8,3 milionu korun, kterou rezervačnímu portálu Booking.com uložil v roce 2019 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Vyplývá to z rozsudku zveřejněného na elektronické úřední desce soudu.
Ministerstvo pro místní rozvoj pracuje na novele, která umožní obcím regulovat sdílené ubytování typu Airbnb na jejich území, ale také jasně odliší příležitostný pronájem od hotelových apartmánů. V tiskové zprávě o tom informoval mluvčí ministerstva pro místní...
