(Jiho)Korejší turisté v České republice

Česká republika má na korejském trhu podíl (spíš podílek) zvíci ani ne jednoho procenta. Z dvanácti milionů jihokorejských turistů, kteří každoročně zamíří za hranice vlasti a všedních dní, jich do českých zemí doputuje okolo 70 tisíc. To je asi tolik co Řeků nebo Ukrajinců. Rozhodně je to více, nežli k nám přijede Kanaďanů. A víte-li, kolik k nám přijede ročně Rakušanů, pak na tři rakouské turisty připadne jeden jihokorejský. Zkrátka, není to zase tak malé číslo, zvlášť, když je krize.

V roce 2008 vyjelo do zahraniční 11,9 mil. korejských turistů, což bylo o 10% méně než v roce 2007, kdy korejský cestovní ruch zaznamenal rekordních 13,2 mil. výjezdů. Do České republiky zamířilo v roce 2008 na 68 tis. korejských turistů, což bylo o 14 % méně než v roce předchozím.

Na korejském trhu můžeme výraznější zpomalení pozorovat přibližně od poloviny roku 2008, kdy světem začala hýbat hospodářská krize a spotřebitelský optimismus korejských (i jiných) turistů vzal velmi rychle zasvé. To se v následujícím období projevilo mimo jiné výrazným poklesem příjezdů korejských turistů do České republiky.

Graf 1: Počet výjezdů korejských turistů do zahraničí podle měsíců roku

Zdroj: Korea Tourism Organization

Slábnoucí postavení Česka na korejském trhu však bylo možno pozorovat již dříve. V roce 2007 sice díky celkové konjunktuře globální ekonomiky počet příjezdů korejských turistů do ČR meziročně vzrostl o 6,2 %, ovšem vnímat tento vývoj jako výrazný konkurenční úspěch českého incomingu asi není příliš na místě. Celkové výjezdy korejských turistů do zahraničí totiž v roce 2007 meziročně vzrostly o 14,7 %, a přihlédneme-li k marginálnímu podílu ČR na korejském trhu, je jasné, že růst byl spíše důsledkem vývoje korejské ekonomiky nežli zdařilého marketingu.

Uvážíme-li tržní síly, které se v tomto prostředí dávají do pohybu, není příliš pravděpodobné, že by je bylo možno nějakým zásadním způsobem ovlivnit. Lze samozřejmě (jako na každém trhu) do plachty marketingu zachytit vítr těch správných trendů a více či méně zdařile plachtit, ovšem přestane-li foukat, je vám sebelepší marketing k ničemu. To ostatně neplatí jen v cestovním ruchu a jen pro korejský trh.

Pokud jde o cestovatelské návyky korejských turistů, je při srovnání křivek sezonality velmi dobře vidět, jak Česká republika zapadá jako destinace do cestovatelských zvyklostí Korejců. Hlavní sezona má charakteristický průběh písmene M, s prvním vrcholem v květnu a druhým na přelomu srpna a září. Zejména v roce 2008 je podobný průběh křivek velmi dobře viditelný. Dobře patrný je také drobný „schůdek“ mimo hlavní sezonu – v září a říjnu.

Jak je však vidět z grafu 2, tato podobnost má jednu výjimku. Tou je prudký nárůst výjezdů korejských turistů do zahraničí v měsíci lednu, který se do návštěvnosti v České republice, na rozdíl od zbytku roku, promítá opravdu minimálně. Důvodem tohoto pravidelně se opakujícího jevu jsou tři dny volna, které jsou v Koreji spojeny s oslavami lunárního Nového roku. (Korejci jsou velmi praktičtí, proto slaví Nový rok pro jistotu dvakrát – solární i lunární.) Lunární nový rok (Seol-nal) je v Koreji spojen s cestováním, zejména s návštěvami rodných měst a vzpomínkou na zesnulé předky. (Asi jako naše „Dušičky“.) Díky těmto volným dnům vycestovalo během ledna 2008 do zahraniční na 1,3 mil. korejských turistů, což je o 300 tis. více než průměrný počet výjezdů připadající na jeden měsíc v daném roce.

Graf 2: Počty výjezdů korejských turistů do zahraničí a počty příjezdů korejských turistů do HUZ v ČR – srovnání

Zdroj: Korea Tourism Organization, ČSÚ a Mag Consulting

V průběhu posledních dvou let se meziroční změna výjezdů korejských turistů do zahraniční prakticky plynule meziročně snižovala. Zatímco začátkem roku 2007 byl každý měsíc ve znamení meziročního přírůstku výjezdů až o desítky procent, na přelomu roku 2007/2008 už se meziroční změny blížily k nule a v polovině roku 2008 definitivně spadly do červených čísel. Že se tento vývoj promítl i do situace v České republice, netřeba podotýkat.

Ve stylu cestování v České republice se korejští turisté v mnohém podobají turistům z ostatních asijských zemí, což je zřejmě dáno odlišnou kulturou a mentalitou regionu. Korejští turisté nejeví příliš velký zájem o atraktivity v destinacích vzdálených od Prahy, což plyne z povahy jejich itineráře. Asijský (tedy i korejský) turista se totiž často při cestě do Evropy neomezuje pouze na jeden stát. Korejští turisté tak mnohdy cestu do Prahy spojují s návštěvou Vídně či jiné evropské metropole. Vzhledem k tomu, že během své cesty navštíví řadu míst, ztrácet čas transfery do odlehlejších destinací je pro ně nepraktické. Nejraději se pohybují v okolí letiště, kterým do destinace vstoupili a ze kterého se opět budou vracet.

Na tomto místě je třeba podotknout, že zásadní nevýhodou České republiky je skutečnost, že má – pokud jde o pravidelné linky – prakticky jediný vstupní a výstupní bod, kterým je Letiště Praha. Nelze vyloučit, že kdyby korejským turistům bylo možno nabídnout pac­kage s příletem například v Ostravě či Karlových Varech a odletem z Prahy, bylo by možno nabídnout jim v rámci přepravy z jednoho letiště na druhé atraktivity regionů, o které jsou při statickém pobytu v Praze ochuzeni.

Jak je patrné z grafu 3, navštěvují korejští turisté nejčastěji hlavní město, Jihomoravský kraj, Středočeský kraj a dále následují kraje Olomoucký, Ústecký a Moravskoslezský. Jihomoravský, a především Moravskoslezský kraj však představují poněkud specifické regiony, neboť návštěvnost Korejců v tamních hromadných ubytovacích zařízeních velmi pravděpodobně souvisí spíše s korejskými investicemi na Moravě nežli s atraktivitami cestovního ruchu.

Graf 3: Podíl krajů na příjezdech korejských turistů (2008)

Jak bylo uvedeno v úvodu, korejský trh představuje pro Českou republiku velmi zajímavé příležitosti. Stačí si srovnat čísla: z České republiky vyjede ročně do zahraničí nějakých 6 mil. turistů, z Koreje dvakrát tolik. Do hromadných ubytovacích zařízení v ČR přijelo v roce 2008 necelých 13 milionů turistů. Kdyby k nám přijeli všichni Korejci, kteří v tomtéž roce vycestovali do zahraničí, budou mít hotely stoprocentní obsazenost a nikdo další se sem nevejde. Prakticky i ekonomicky je to samozřejmě nesmysl, ale pro představu o objemu korejského trhu to stačí. Dnes umíme z potenciálu, který korejský, resp. asijský trh vůbec nabízí, využít ani ne procento. Co by se asi tak stalo, kdybychom dokázali využít dvě?

Možná máme občas tendenci vnímat Koreu jako malou vzdálenou zemi, nepřirozeně rozdělenou dvěma politickými systémy. Přitom její trh cestovního ruchu představuje víc potenciálních zákazníků, než má Česká republika obyvatel. Možná i to stojí za zamyšlení.

Jan Otava, Mag Consulting