Jsou jedinečné, protože jsou nejstarší

Každý český nebo moravský region má svá „nej“, kterými se opakovaně chlubí na stránkách propagačních tiskovin nebo v komerčních prezentacích. Pátrání po nejstarších dochovaných stavbách v jednotlivých krajích nám ovšem přineslo nejedno úskalí. Zkrátka a dobře – někde byla situace jasná, jinde jsme se při „objevování“ prastarých památek museli obrnit značnou trpělivostí. Nejenže na jejich specifickou „roli“ tvůrci krajských materiálů často zapomínají, ale špatně se informace o jejich identitě dohledávali také na internetu nebo v odborných publikacích. Takřka detektivní práce však přinesla své ovoce a my vám, s nezastíranou dávkou hrdosti, předkládáme přehled nejstarších, do dnešních dob alespoň částečně stojících historických objektů. Poučené asi nepřekvapí, že začneme rotundami…

Praha

Vyšehradská rotunda sv. Martina sloužila mimo jiné jako obydlí chudiny

Nejstarší pražskou stavbou na území hlavního města je rotunda sv. Martina na Vyšehradě, která byla vystavěna na konci 11. století (vyloučit ale nejde ani časnější datování). Kostel, který stál při vstupu do vyšehradského hradiště založeného v druhé polovině 10. století, měl poměrně barvitý osud – sloužil během času mimo jiné jako prachárna, skladiště nebo jako obydlí chudiny. Jeho dnešní podoba je výsledkem opravy a obnovy z konce 19. století. Na jižní straně byl vytvořen novorománský portál podle motivů převzatých z Vyšehradského kodexu. Z téže inspirace vycházeli i Antonín König a Jan Heřman v nástěnné malbě Krista uvnitř rotundy. Novorománský oltář je ze sliveneckého mramoru a oltářní obraz vytvořil František Sequens. Svatomartinská rotunda je nejstarší ze všech čtyř pražských rotund (těmi zbylými jsou kostel sv. Maří Magdalény v Přední Kopanině, kaple sv. Longina v ulici Na Rybníčku a kostel sv. Kříže Menšího na rohu ulic Karoliny Světlé a Konviktské).

Středočeský kraj

Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči je jedinou dodnes stojící památkou velkomoravského stáří na našem území

Nad obcí Zákolany nedaleko Kralup nad Vltavou se rozprostírá rozsáhlé přemyslovské hradiště Budeč z 9. a 10. století, jedno z největších v raně středověkých Čechách. Na jeho nejvyšším místě, na akropoli, stojí dodnes rotunda sv. Petra a Pavla. Stavebně-historický průzkum prokázal, že stojící loď kostela je od základů až po klenbu původní stavbou z konce 9. století, vybudovanou na hradišti knížetem Spytihněvem. Rotunda sice prodělala od 11. do 17. století několik stavebních úprav, ve své podstatě však jde o jedinou dodnes stojící památku velkomoravského stáří na našem území. Jedná se tedy zaručeně o nejstarší dochovanou stavbu v České republice, která si navíc udržela svoji funkci od počátků až dodnes. Zajímavým a nápadným prvkem zvyšujícím stabilitu kostela je jeho kónický tvar – zdi se směrem dolů rozšiřují. Podkovovitá apsida přiléhající k východnímu obvodu rotundy ustoupila v pozdější době stavbě pravoúhlého kněžiště se sakristií, mladší přístavbu představuje i čtverhranná věž vybudovaná ve 12. století. Budečský kostelík, němý svědek raného budování českého státu, obklopený hřbitovem a v širším horizontu loukami s pásy slovanských valů, má nezaměnitelný genius loci a patří mezi klenoty naší národní historie.

Ústecký kraj

V této podobě už rotundu sv. Jiří na Řípu neuvidíte. Stavba byla nedávno kompletně omítnuta

Snad nejjednodušší situace je v kraji Ústeckém. Zdejší nejstarší stavbou je samozřejmě rotunda sv. Jiří na památné hoře Říp, která pravděpodobně pochází již z přelomu 11. a 12. století. Poprvé se připomíná roku 1126, kdy ji nechal kníže Soběslav I. na paměť vítězství v bitvě u Chlumce opravit a rozšířit o západní kruhovou věž. Současná podoba kostela je výsledkem puristické přestavby, která proběhla v letech 1869 až 1881. Při ní byl nově proražen jižní portál (předtím se do rotundy vstupovalo dnes zazděným vchodem na západní straně), byla romanizována fasáda a zřízena velká okna v ­lodi. Zhoršující se stav historického opukového zdiva, na kterém se negativně podepsaly především povětrnostní vlivy, byl v roce 2009 důvodem k omítnutí kvádříkové fasády.

Plzeňský kraj

Historie Plzně se začala psát v obci Starý Plzenec, která leží na břehu Úslavy jen pár kilometrů jihovýchodně od současného krajského města. Nad vsí jsou dodnes patrné pozůstatky starého přemyslovského hradiště z 2. poloviny 10. století, nejdůležitější západočeské lokality knížecích Čech. Dominantou raně středověké pevnosti na úzké klesající ostrožně je zdaleka viditelná rotunda sv. Petra. Počátky této románské stavby byly jednoznačně kladeny už do 10. století, v poslední době se však ukazuje, že kostel může být i o něco mladší. Ani to mu však neupírá primát nejstarší stavby Plzeňského kraje. A to přesto, že z původní rotundy nezůstalo v autentické podobě mnoho. Vzácná památka totiž prošla poměrně složitým vývojem, byla několikrát pobořena a dostavována a ve 20. století nově rekonstruována. Pro úplnost dodejme, že na hradišti jsou vykopány základy dalších dvou sakrálních objektů – gotického chrámku sv. Vavřince, který leží na místě původního kostela z druhé poloviny 11. století – a románského kostela sv. Kříže pravděpodobně z první poloviny téhož věku.

Starý Plzenec, rotunda sv. Petra

Pardubický kraj

Kostel sv. Kateřiny v České Třebové – nejstarší památka východních Čech

Pozdně románská rotunda sv. Kateřiny, nejvýznamnější architektonická památka České Třebové a jediná dochovaná románská stavba ve východních Čechách, pochází z první poloviny 13. století. Byla postavena v centru osady založené na výšině nad pravým břehem řeky Třebovky po roce 1200 během tzv. české kolonizace prováděné klášterem v Litomyšli. Samotné město Česká Třebová bylo založeno až ve druhé polovině 13. století během tzv. německé kolonizace za vlády Přemysla Otakara II. Během více než 750 let své existence byla rotunda mnohokrát opravována (například gotika tu zanechala svoji stopu v podobě křížové žebrové klenby v apsidě) a také přestavována. V 16. století byla doplněna zvonicí, která slouží zároveň jako brána do prostoru okolo kostela. Sakrální areál, jehož součástí byl až do roku 1905 také hřbitov, je obehnán kamennou zdí. Obyvatelé České Třebové nazývají rotundu prostě „Kostelíček“. V ulici „U Kostelíčka“, která se vine mezi domky pod rotundou, se každoročně v listopadu na svátek svaté Kateřiny koná „Jabkancová pouť“. Při ní se nepečou obvyklé koláče, ale sladké bramborové placky plněné tvarohem, nazývané „jabkance“.

Jihomoravský kraj

Znojemská rotunda ukrývá unikátní galerii nástěnných maleb z roku 1134

Poslední rotundu coby nejstarší stojící stavbu navštívíme ve Znojmě. Zdejší přemyslovské hradiště patřilo k nejvýznamnějším moravským opevněným lokalitám a navazovalo na velkomoravskou sídelní tradici, která se zrodila na nedalekém Hradišti sv. Hypolita. Rotunda sv. Kateřiny, jediný pozůstatek kdysi výstavného opevněného areálu z druhé poloviny 11. století (na jehož místě dnes stojí zámek a pivovar), byla vystavěna patrně na počátku 12. století. Přestože se k ní novověké dějiny zachovaly více než macešsky (fungovala jako chlév pro dobytek, tančírna, výčep piva nebo košíkářská dílna), uchovala si ve svém nitru jeden z nejcennějších historických pokladů – známé nástěnné malby mariánského a přemyslovského cyklu z roku 1134. Unikátní galerie českých knížat je svým zaměřením na ideologii státu výjimečná v celém románském umění Evropy.

Karlovarský kraj

Chebsko bylo definitivně připojeno k Českému království v roce 1322. Díky tomu jsme „získali“ také vynikající románskou památku v podobě císařské falce v Chebu

Nejstarší dochovanou stavbou Karlovarského kraje je Chebský hrad. Jeho předchůdcem bylo slovanské hradiště, na jehož akropoli si postavili kamennou pevnost páni z Vohburgu, za nichž se Chebsko stalo součástí bavorské marky. I toto opevnění bylo radikálně přestavěno, a to samotným císařem Fridrichem Barbarossou, který relativně skromný hrad proměnil v 70. a 80. letech 12. století ve výstavnou falc, jejíž architektonická podoba udivuje dodnes. Jejími nejcennějšími prvky jsou čtverhranná Černá věž, natočená nakoso proti vstupu a vystavěná z bosovaných kvádrů, dále velký palác s císařským sálem v patře, který osvětlovala tři sdružená pětidílná a jedno dvoudílné okno, a patrová kaple. Ta je nejhonosnější a nejkrásnější stavbou falce a jednou z nejcennějších pozdně románských památek na našem území vůbec. Pokud jde o nejstarší stavby Karlovarského kraje, zapomenout bychom neměli na románské hrady v okolí Chebu (Skalná, Ostroh, Starý Hroznatov), které byly vystavěny kolem roku 1200. Jejich zakladateli byli tzv. ministeriálové (zbohatlá nižší šlechta na území římsko-německé říše, která vstupovala do služeb světských i církevních velmožů) vázaní právě na chebskou falc.

Olomoucký kraj

Nádherně zdobené sdružené okno ve Zdíkově paláci, v českém prostředí naprosto ojedinělé, bylo možná němým svědkem vraždy krále Václava III. a zániku rodu Přemyslovců

Jedna z předních historických lokalit českého státu je areál přemyslovského hradu v  Olomouci s katedrálou sv. Václava. Z původní románské pevnosti se zachovala především velká okrouhlá věž vystavěná z přitesaných kvádrů a výrazné torzo Zdíkova paláce, který dal koncem 40. let 12. století postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík (1126–1150). Skvostná palácová stavba, bohatě zdobená kamenickými detaily, je nejstarší budovou Olomouckého kraje. Přestože se ze vzácného objektu dochovala jen severní a západní obvodová zeď, kvalita sochařské výzdoby sdružených dvojdílných a trojdílných románských oken svědčí o vynikající kultuře a životním stylu stavebníka. Máme tu před sebou nejvýznamnější románskou stavební památku palácového typu v českých zemích, která na dlouhá staletí upadla v zapomnění a byla „objevena“ až v roce 1867 při opravě části svatováclavského chrámu.

Zlínský kraj

Románský portál kostela sv. Václava v Hulíně má patrně na svědomí velehradská stavební huť

Nejstarší, alespoň částečně dochovanou stavbou na východní Moravě je velehradský cisterciácký klášter, jehož prvopočátky se vztahují k roku 1204. S vlastní kamennou románskou stavbou se pravděpodobně začalo v roce 1210 a o 20 let později již stála podstatná část klášterního areálu včetně kostela (vysvěcen byl v roce 1228). V dalších staletích prošel rozsáhlý komplex budov několika zásadními přestavbami, přičemž ta nejrazantnější proběhla v období baroka. Monumentální klášterní kostel přesto nese zásadní prvky románské stavební etapy, které jsou patrné především na východní straně (apsidy) a v podzemí chrámu, kde si kromě reliktů původní stavby můžete prohlédnout také lapidá­rium překrásných architektonických artefaktů. Stavební činnost na Velehradě nezůstala dlouho bez ohlasu – klášterní huť začala záhy působit na dalších objektech, ať již světských nebo církevních. Příkladem první skupiny jsou hrady Lukov nebo Brumov, jejichž románská jádra lze datovat do 2. čtvrtiny 13. století; druhou kategorii zastupuje například kostel sv. Václava v Hulíně z konce 1. čtvrtiny stejného věku, který se pyšní nádherně zdobeným portálem vytvořeným ze světlého pískovce.

Moravskoslezský kraj

Románských památek je v Moravskoslezském kraji jako šafránu. Podle odborníků je nejstarší stavbou v regionu kostel sv. Benedikta, který se nachází v městské části Krnov-Kostelec. Podle nejnovějších archeologických výzkumů pochází jeho sakristie z prvé poloviny 13. století a byla kněžištěm a apsidou původního středověkého kostela. Tato románská část byla při barokní přestavbě (1769–1772) oddělena přizdívkou od hlavního chrámového prostoru. Pozdně románské čtvercové pole presbytáře bylo ve 14. století zaklenuto křížovou klenbou s jemnými žebry. Nejedno překvapení přinesl rozsáhlý archeologický průzkum, který skončil před osmi lety. Restaurátoři zde odkryli pod vápennými nánosy pozdně románské, gotické a renesanční fresky. V sakristii obnovili malby znázorňující sedm skutků milosrdenství a sedm smrtelných hříchů. Dále byl odkryt cyklus ze života sv. Benedikta, výjev korunování Panny Marie a scéna Proměnění na hoře Tábor. Tyto náročné restaurátorské práce se děly za významného přispění Moravskoslezského kraje a na celé akci se finančně podílelo rovněž město Krnov.

Vysočina

Rekonstrukce velmožského dvorce v Jemnici-Podolí. Z původní zástavby z počátku 12. století zůstala stát pouze věž rotundy

Mimořádně zajímavá je nejstarší stavba kraje Vysočina, kterou najdete v  Jemnici, konkrétně v příměstské části Podolí. Na počátku 12. století zde ležel opevněný velmožský dvorec, který kromě dřevěných stavení tvořila rotunda neznámého zasvěcení s podkovovitou apsidou a okrouhlou věží (celek tak připomínal rotundu sv. Jiří na Řípu) a kamenný palác. Na počátku 13. století byl jižně od rotundy zbudován kostel sv. Jakuba Většího (někteří historikové se domnívají, že vznikl přestavbou paláce) a v této podobě zůstalo středověké sídlo až do počátku 16. století, kdy bylo ke svatojakubskému kostelu přistavěno nové kněžiště. Výstavbě renesančního presbytáře musela bohužel ustoupit loď i apsida původní rotundy, avšak její věž zůstala zachována do dnešních dnů. A právě tato stavba, která později sloužila jako zvonice, je nejstarším stojícím objektem na Vysočině a zároveň, spolu se znojemskou rotundou, nejstarší moravskou stavbou vůbec. Pokud jde o rotundy, málokdo ví, že na území kraje Vysočina najdete čtyři dochované exempláře – sv. Václava ve Štěpkově, sv. Michala v Moravských Budějovicích, sv. Máří Magdalény v Šebkovicích a sv. Barbory v Častohosticích. Prvně jmenovaná pochází již z 12. století, ostatní vznikly v první polovině 13. věku. Zaměříme-li pozornost na nejstarší venkovské tribunové kostely, jeden z nejstarších příkladů (konec 12. století) najdeme v obci Březník poblíž Náměště nad Oslavou. Z románské budovy se zachovala čtyři podlaží hranolové věže a obvodové zdivo obdélné lodi.

Liberecký kraj

Asi nikoho nepřekvapí tvrzení, že majestátní Bezděz patří mezi nejvyhledávanější turistické cíle v Čechách. Jen málokterý návštěvník se ovšem zastaví u  kostela sv. Jiljí ve stejnojmenné obci stulené na úpatí hradního vrchu. A přitom zde se v podstatě započala historie středověkého symbolu Máchova kraje. Kolem nevelké románské svatyně z poslední čtvrtiny 12. století se rozkládala prostá víska, jejíž součástí byl pravděpodobně drobný zemanský dvorec. Ves Bezděz tak představovala malý ostrůvek „civilizace“ uprostřed nekonečné lesnaté oblasti. Po polovině 13. století pak jistě tvořila hospodářské a technické zázemí pro výstavbu královského hradu. Ač byl bezdězský kostelík výrazně barokně přestavěn, jeho románský původ je stále patrný (obloučkový vlys, lizény, zubořez). Koho by napadlo, že se pod oprýskanou fasádou na první pohled nezajímavé památky skrývá nejstarší stavba Libereckého kraje…

Královéhradecký kraj

Kostel sv. Jakuba Většího ve Vysokém Újezdu na Dědinou je patrně nejstarší dochovanou stavbou Královéhradeckého kraje

Obci Vysoký Újezd nad Dědinou dominuje kostel sv. Jakuba Většího z počátku 3. čtvrtiny 12. století, který je obecně považován za nejstarší památku kraje Královéhradeckého. Románský chrámek byl založen z popudu cisterciáckého kláštera „Svaté Pole“, který od roku 1149 sídlil v nedaleké vsi Klášter nad Dědinou (roku 1420 klášter zničili husité a dnes po něm nezůstala jediná stopa). Jedná se o jednolodní tribunový kostelík s půlkruhovou apsidou, na severní straně je zazděný pravoúhle odstíněný portál z doby kolem roku 1200. Tribunu uvnitř podpírají dva románské sloupy s krychlovými hlavicemi. Svatojakubská venkovská svatyně byla několikrát přestavována, přesto si zachovala základní znaky románského členění. Zůstaneme-li ještě v Královéhradeckém kraji, k nejstarším památkám patří také kostel sv. Bartoloměje v Lanžově z počátku 13. století s dochovanou románskou lodí.

Jihočeský kraj

Asi nejhorší situace při pátrání po nejstarších stavbách na nás čekala v Jihočeském kraji. Na jeho území se totiž nachází hned několik vzácných sakrálních objektů s románským jádrem. Nejstaršími z nich ­budou patrně sakristie gotických kostelů sv. Havla v Myšenci na Písecku a sv. Jana Křtitele v Zátoni na Českokrumlovsku, které jsou zbytkem původních svatyní z konce 11. století. Několikrát upravované relikty prastarých kostelíků však optikou tohoto článku nelze klasifikovat jako „opravdové“ stavby. Primát nejstarší jihočeské památky tak patrně spadne do klína kostelu sv. Mikuláše z poloviny 12. století, který stojí v prostoru zaniklé obce Boletice. Ves byla zničena při zřízení stejnojmenného vojenského újezdu v roce 1947. Boletický kostel naštěstí intenzivní devastaci přežil a ministerstvo obrany v současné době pracuje na jeho obnově (novém zastřešení). Z původní budovy se dochovala věž se dvěma patry sdružených oken a západní část lodi. Ve třetí čtvrtině 13. století byl postaven nový presbytář a nedlouho poté byla v lodi prolomena gotická okna. Kolem roku 1400 vznikla díky činnosti zlatokorunské huti sakristie připojená k severnímu boku kněžiště. Kostel je dostupný jen ve volných dnech (soboty, neděle a svátky) od 7 do 21 hodin. Autem se dá legálně dojet po silnici z Kájova (Boletická ulice) do vzdálenosti asi 1,5 kilometru od kostela. Zde je možné zastavit u střežené závory a dál pokračovat pěšky nebo na kole (cyklostezka 1254). Výlet do bývalých Boletic se každopádně vyplatí – už jen z toho důvodu, že solitérní kostelní stavba obklopená hlubokými lesy vojenského újezdu dokonale evokuje raně středověký krajinný ráz.

Kostel sv. Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou patří mezi nejstarší památky Jihočeského kraje

Mezi nejstarší jihočeské památky patří bezesporu také kostel sv. Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou, který byl postaven ve 3. čtvrtině 12. století. Jedná se o jednolodní románskou stavbu, ve které se z nejstaršího období dochovala půlkruhová apsida, sdružená okna v patře věže, tribuna sklenutá křížovou klenbou a fresky na klenbě presbyteria (apsidy) znázorňující Poslední soud. V 18. století byl kostel zbarokizován, při této přestavbě byl zaklenut strop lodi valenou klenbou. Další stavební úpravy proběhly v 1. polovině 19. století. Kostel obklopuje hřbitov, který je zcela unikátní díky své ohradní zdi (budované od jara roku 1841), jež se skládá ze 108 kapliček s lidovými malbami a veršovanými náhrobními nápisy. Když byl veškerý možný prostor kapličkami zabrán, začaly se další stavět přímo na zdi kostela. Pokud bychom měli jmenovat další objekty pocházející ze 12. století, zapomenout bychom neměli například na románské jádro kostela sv. Martina v Radomyšli, kostel sv. Bartoloměje v Červené nad Vltavou nebo na areál premonstrátského kláštera v Milevsku se staröím kostelem sv. Jiljí.

Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal, archiv Ústeckého kraje,
wikipedie.cz, stredovek.com a CzechTourism
(Zdroj: wikipedie.cz, stredovek.com)