Outgoing zažívá trendy, které jsou dány změnami ve společnosti. Mění se struktura poptávky, rozšiřuje a diverzifikuje se klientela. Lakonicky řečeno, i u nás jsou lidé ochotni za cestování utrácet, ale hledají styl, jedinečnost a odpovídající kvalitu. Keňa je typickým příkladem destinace, která ve své rozmanitosti nabízí nespočet příležitostí, které zatím neumíme tak úplně využít.

Červený písek savany a nad ním modré nebe, to jsou nejčastější barvy, na které narazíte

Na potvrzení předešlých slov bohužel neexistují tvrdá data – průzkumy tohoto typu nejsou zadarmo a přesahují patrně možnosti jednotlivých cestovních kanceláří či agentur. A zatím žádný takový kupodivu neproběhl ani pod hlavičkou MMR, ACK či AČCKA. Spolehněme se tedy na empirické zkušenosti profesio­nálů. „Podle našich vlastních zjištění mezi našimi členy, a těmi je naprostá většina touroperátorů na trhu, je jasný trend určité části populace vyměnit klasickou dovolenou za zážitkovou, nebo alespoň klasickou dovolenou okořenit zážitky,“ říká Jan Papež, mluvčí Asociace cestovních kanceláří České republiky. A budoucnost přinese podle něj další prohlubování těchto trendů: „Komunita cestovatelů se bude ještě více štěpit. Část klientů, především těch starších a vzdělanějších, bude dávat přednost poznávacím zájezdům, i v nich ale bude růst poměr zážitků. Část klientely bude stále více vyhledávat zážitky podle svých zájmů a koníčků a část zůstane konzervativně u klasické dovolené. Pokud cestovní kanceláře dokážou včas najít produkt a pokud jej dokážou nabídnout správným klientům, je to pro ně nová šance.“

Východní část parku je obývána především tisíci antilop a stovkami dalších typických zástupců africké fauny, lvy a leopardy nevyjímaje

Slova Jana Papeže potvrzují i příklady z praxe – katalogové nabídky renomovaných cestovních kanceláří dostávají konkurenci v podobě dynamických systémů, díky nimž si cestovatelé de facto sestaví svou dovolenou sami. Vyberou si termín, destinace i dopravu a už se jede. Odklon největšího českého leteckého dopravce, společnosti Travel Service, od charterových letů k pravidelným linkám, z nichž si cestovní kanceláře mohou koupit část kapacity, je zčásti reakcí na rozkolísanost turistického trhu v důsledku bezpečnostních rizik, zčásti pak reakcí na změnu struktury poptávky.

Kipalo, nevelký skalní kemp v západní části národního parku Tsavo, má překvapivě rodinnou, dokonce až romantickou atmosféru

Rizika zážitkové turistiky

Tvorba zážitkového cestování na míru skrývá tři úskalí. Prvním je samotný zážitek – málokdy vystačíte s jedním, síla je právě v jejich kombinaci. Důležitá je proto znalost destinace i zájmu zákazníků a pak ještě to těžko definovatelné umění zážitek vlastně vytvořit a přenést na ­klienta. Ani v těch nejatraktivnějších destinacích totiž zážitky neleží jen tak na povrchu. To samo o sobě představuje druhé úskalí. Příprava a celý servis zážitkové turistiky je prostě nákladnější a vyžaduje větší množství práce.

Kolem hlavních tahů a na všudypřítomných benzinových stanicích čile kvete obchod

Ovšem, tyto náklady pokryje vyšší cena. Pokud najdete zákazníka. A to je třetí úskalí – vyprofilovat a správně oslovit zákazníka je rovněž složité a drahé, main­streamový marketing tady nefunguje. Pokud se cestovní kancelář dokáže přenést přes tato tři rizika, má šanci uspět. Není náhodou, že nabídku služeb v segmentu zážitkového cestování tvoří mnoho menších cestovních kanceláří, které se zrodily z vlastního hobby a čirého cestovatelského nadšení – na začátku nebyl byznys, ale vlastní zážitek, poznání konkrétních míst a pak třeba snaha dát totéž prožít i přátelům a přátelům přátel… A z lásky se narodil byznys.
  

 
V budoucnu může být problémem většiny menších, specializovaných cestovních kanceláří jejich dosavadní přednost, totiž příliš úzké zaměření. Nabídka je i v tuzemsku bezesporu pestrá a zajímavá. Světem lze i z Česka cestovat pěšky, karavanem, vlakem, na raftech, na jachtách, na koních, na kolech, na motorkách. Dá se jet lovit, rybařit, potápět se, hrát golf, létat na paraglidu, lyžovat, surfovat, šplhat po horách, do divočiny, … Jenže když ­klient bude chtít skloubit více aktivit, umocnit své zážitky jejich kombinací, začne zjišťovat, že to tak snadno nejde. A klientela s takovými požadavky tu je a roste.

Na řece Tana potkáte rybáře v člunech dlabaných z kmenů

Ano, specializované průzkumy, které by to dokazovaly, u nás neexistují. Ale i běžné demografické statistiky a výzkumy nákupních zvyklostí dokazují, že se obecně na trhu profilují a rostou dvě výrazné skupiny, které chtějí poznávat a experimentovat, které se neuzavírají do jednoho stereotypu a které jsou zároveň ochotny kvalitu (a prožitek) i finančně ocenit. Tou první jsou mladí lidé, obvykle single či bezdětné páry, ve věku do třiceti, pětatřiceti let. Většinou si budují kariéru a většinou chtějí a potřebují aktivně odpočívat. Konzervativní konzumní dovolená není jejich ideálem. Tou druhou skupinou jsou naopak lidé ve věku 50+, často podnikatelé a manažeři. Věnovali dvacet či více let tvrdé práci, měli nadprůměrné příjmy, zabezpečili rodinu. A zjišťují, že tak trochu zapomněli na sebe. Přišel čas to napravit.

Podobných vesnic je všude v savaně nepočítaně. Nenajdete v nich nic než prosté chýše a zpravidla pár set metrů za vesnicí dětskou školku

Právě tyto dvě skupiny jsou typickou klientelou pro zážitkovou turistiku na míru. A objevuje se tu skupina zcela nová, skrytá za termínem bleasure travel. Typickým klientem je tu firma, působící na globálním trhu, jejíž manažeři a partneři se pohybují, jednají a pracují po celém světě. Spojení pracovních a obchodních cest se zážitkovým pobytem se přímo nabízí.
  

 
Keňa není produkt

Z informací dostupných na tuzemském trhu jednoznačně vyplývá, že o turistiku na míru mají největší zájem menší skupiny a cílem bývají zpravidla exotičtější destinace. Keňa je jejich typickým představitelem. Není to hotový produkt hodný katalogu. Je to ohromný potenciál, z nějž lze vytvořit naprosto unikátní cesty na přání, přičemž různorodost zážitků je v podstatě neomezená. Cokoliv si budete přát, Keňa nabízí. Safari a přátelští lidé jsou základem, k němuž lze přidávat doslova cokoliv. „Keňa rovná se safari. Nebo spíš safari rovná se Keňa, to samozřejmě platí. Ale je velká škoda, že zatím plně neumíme, až na čestné výjimky, produktově vidět více. Pokud je Keňa skutečně něčím jedinečná, pak je to její potenciál, který dovolí během jediné cesty, v jediné zemi zažít to, co lze poznat jen málokde na světě,“ říká Lenka Fidranská, která vede zastoupení Kenya Tourism Board pro Česko a Polsko. Měl jsem možnost letos v první půli prázdnin projet na pozvání této keňské vládní organizace jihovýchodní část země. A mohu její slova jen potvrdit.

Idylické krmení chovanců na motýlí farmě

V Keni totiž můžete jeden den spát ve skalním kempu v bohem zapomenuté pustině, do níž v období sucha dovážejí vodu i zvířatům, abyste druhý den na koních, na kolech či v džípu projeli parkem a potkávali se tváří v tvář se slony, žirafami, antilopami, zebrami, opicemi, lvy a leopardy. Usínat budete ten druhý den třeba sto metrů od napajedla, u kterého táboří stádo slonů a nedělí vás žádný plot. A další noc už můžete strávit na planině v deltě mohutné řeky a do snů vám místo sloních zpěvů bude narážet příboj oceánu. Pak stačí jen ráno dojít či dojet ke korálovému útesu, který je odlivem vytrvale obnažován a ztratit se ve fantaskním světě, v němž doslova na dosah budete mít korály, roztodivné ryby, chobotnice i delfíny. Keňa je země, kde jeden den můžete spát v luxusním hotelu s dokonalou gastronomií, druhý den si dáte light survival trip savanou a třetí den golfový turnaj na dokonalém resortu, kde ovšem krom souboje s greenem můžete hrát match i s drzými paviány, kteří občas rádi kradou míčky. A to nemluvím o tom, že cestou se můžete klidně oženit a užít si romantický posvatební víkend v místě podle svého gusta – svatební pobyty v Keni jsou natolik žádané, že se na ně některé hotely dokonce specializují. Ano, pořád platí, že keňské národní parky a rezervace, kterých je přes čtyřicet a každý je jiný, skrývají neskutečné poklady a každá minuta strávená na safari je pro tuzemce zážitkem. Ale největším překvapením pro mne bylo právě nabourání toho klišé, že Keňa rovná se safari. Ona se totiž rovná všemu, na co si vzpomenete. Nabízí vedle obligátní velké pětky na safari také divoké hory i horské řeky, nádherná jezera, skvělý terén pro bike trekking, fascinující podmořský svět, dokonalá golfová hřiště, luxusní hotelové a wellness komplexy na pobřeží i nejmodernější hotely vybavené pro kongresovou a byznys turistiku či historické památky chráněné UNESCO. A přitom si, na rozdíl od mnoha pouze turisticky nablýskaných letovisek, u nichž ani nepoznáte, ve které zemi jste, zachovává svou jedinečnou kulturu a možná bizarní či nepochopitelnou symbiózu, v níž se tradiční svět potkává s tím moderním. Keňa je drsná i romantická, divoká i luxusní. A především, je autentická, v čemž je její nekonečné bohatství.
  

Zapomeňte na mýty

Přes všechnu svou krásu a bohatství doplácí tato africká perla na mýty a polopravdy. Když v Praze řeknete, že jedete do Keni, obvykle následuje otázka. „A nebojíš se?“ Velkými strašáky jsou obecně bezpečnost a více či méně exotické infekční choroby. Choroby lze takřka pominout, protože kvalitní očkování, základní hygiena a obyčejná cestovatelská opatrnost v neznámém prostředí jsou dostatečnou prevencí před tím, s čím se lze v Keni běžně setkat. Bezpečnostní otázku v dnešním světě určitě pominout nelze, ale je až zarážející, jak jsme deformováni mediálním světem a informacemi ze sociálních sítí, u nichž často chybí integrita a autorizace zdroje. Obecná bezpečnostní situace v Keni totiž rozhodně není horší než v Česku. A rizika určitě nejsou větší než v Praze. Spíš bych řekl, že naopak – před městy s větším počtem obyvatel, před turistickými centry, před obchodními domy a bankami zpravidla neuniknete kontrole. Ta je důsledná, ale nikterak obtěžující a všichni ji berou jako samozřejmost. Stejně je tomu dnes v Paříži, Berlíně, Londýně i jinde. A byť si to třeba myslíme, bezpečnost už dávno není prioritou jen Evropy.

Satao je typický kemp uprostřed parku – v něm můžete usínat jen několik desítek metrů od stáda slonů, a to bez jakéhokoliv plotu

Druhým mýtem je, že Keňa neumí nabídnout služby. A třetí paradoxně tvrdí, že umí nabídnout jen exkluzivní služby pro top klientelu. Ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé. Vedle hotelů a kempů, kde se cena snadno vyšplhá i přes 800 USD za noc a osobu, lze bez problémů najít možnosti ubytování, kde jsou ceny třetinové, přičemž kvalita pořád odpovídá běžným standardům. Měl jsem možnost poznat a porovnat nejrůznější ubytovací možnosti od téměř intimního kempu Kipalo v Tsavo East přes typický safari kemp Satao či pouze po vodě přístupnou Delta Dunes Lodge na břehu oceánu až po luxusní pobřežní komplexy MedinaPalms na Watamu nebo v Mombase komplex Sarova Whitesands a asi nejnovější keňský hotel English Point Marina. Různá místa, různá atmosféra, různé zážitky a různé ceny, ale vždy dokonalá úroveň, zájem, servis i gastronomie. Pokud jde o služby a jejich kvalitu, je zkrátka problém narazit na to, že něco nejde. I kemp ztracený v savaně poskytne v rámci možností totéž, co šestihvězdičkový hotel. Velmi slušné jídlo, čisté a pohodlné přespání, fungující WC, teplou vodu v koupelně a ranní kávu v kolik si řeknete. Je třeba něco víc? I v srdci Evropy můžeme jen tiše závidět. Nikdo nikam nespěchá, ale všichni se vám snaží vyjít vstříc a s počtem hvězdiček to nemá co dělat.

Keňa je chudá země, živící se především zemědělstvím. V období sucha jsou ovšem pohublé i krávy

Nešťastné mýty potvrzuje i Jan Papež, který v nich zatím sám vidí jednu z překážek vyšší obliby: „Ohledně Keni jsem trochu skeptik, protože v poslední době není v médiích u nás tamní situace popisována podle skutečnosti, ale spíše negativně. Ohledně produktu je na tom Keňa velmi dobře a nabízí celou řadu produktů zážitkové dovolené, ale její mediál­ní obraz tu nabídku nezaslouženě degraduje.“

Ruiny Gede jsou nejrozsáhlejší a nejzachovalejší africkou památkou muslimské architektury. Základy staveb pocházejí ze 14. století a jejich vyspělost, prostorové uspořádání i technické finesy jsou v mnohém udivující

Nezbývá tedy, než ten mediální obraz změnit. Ostatně, aktivní při podpoře turistického ruchu obecně, a toho z Česka zvlášť, je v současnosti i Kenya Tourism Board. Měl jsem možnost mluvit při obědě s předsedou této vládní organizace Jimim Kariukim. Jeho rodina vlastní několik hotelových komplexů, v turistickém ruchu se tak pohybuje již dlouhou dobu a incoming zná dokonale. „My si uvědomujeme, že musíme investovat do infrastruktury, budujeme silnice, železnice. A investujeme i jinam, protože turistický ruch je významným zdrojem dolarových příjmů a budeme jej podporovat i ze zemí, které dosud nebyly v centru našeho zájmu. Ale musíme jej řídit, protože v žádném případě nechceme zničit své poklady. A nechceme se stát výhradně turistickou zemí. Hlavním zdrojem našich příjmů musí zůstat zemědělství, protože ono je zárukou rovnováhy v krajině,“ uvádí Jimim Kariukum.
  

 
Foto: Petr Karban