S jedním kouzelným místem jsme se ráno po snídani rozloučili, abychom do možná ještě kouzelnějšího k obědu dorazili. Posunuli jsme se blíže obdivovaným africkým zvířatům. Vybrali jsme si možná méně známý, ale přesto jedinečný národní park Tsavo East, v němž volně žijí stovky slonů, zeber, antilop, lvi, paviáni, leopardi a mnoho dalších obdivovaných tvorů černého kontinentu. A na jeden den se nám domovem stal okouzlující Satao Camp.

Jestliže skalní camp Kipalo si romantiky získá rodinnou, takřka až intimní atmosférou uprostřed divoké a drsné savany, pak Satao oslovuje úplně všechny, kteří touží zažít africkou přírodu zblízka. Je to camp, položený doslova uprostřed národního parku a zvířata od něj nejsou nijak oddělena.

Jste v divočině, přesto vám nabídnou luxus dokonalého servisu. Stany či sruby, nazvěte je jakkoliv, jsou vybaveny střídmě a ve stylu safari, leč dokonale. Toaleta a teplá voda ve stylové koupelně, kterou bych si uměl představit i v moderním evropském rodinném domku, to jsou jen praktické detaily, uspokojující naši pohodlnost. Servis a ochota zdejšího personálu, radost, se kterou pro vás udělají cokoliv, to je nedostižná meta pro české číšníky a prodavače patrně ještě na mnoho let. Pardon, těm sedmi, kterých se to netýká, se tímto za poněkud příkré zobecnění omlouvám. Těm ostatním zopakuju: „Nejezděte do Keni za divočinou, jeďte se tam učit…“

Ale zpět do divočiny. A upřímně, usínat sto metrů od stromu, pod kterým táboří početná sloní rodina, je nepopsatelný pocit. Stejně jako hrát s paviánem na verandě hru na to, kdo tu má větší domovské právo. Trošku možná kazí radost, že žirafy jsme viděli opravdu jen zdálky a lvy dokonce vůbec, ale na druhou stranu, nečekejte, že přijedete do národního parku a všichni jeho obyvatelé se k vám okamžitě seběhnou s touhou se seznámit. Příroda prostě chce od vás jediné – trpělivost. Ostatně, Tsavo East je labyrint cest, jejichž délka se nepočítá na kilometry, ale na stovky kilometrů. To jen abyste neměli představu, že to dáte za půlden jako českou zoo.

Zítra je taky den. A ačkoliv máme namířeno k Indickému oceánu na východní pobřeží, cestou můžeme očekávat cokoliv. A vy, s mírným zpožděním, samozřejmě můžete být u toho. Více slov, dnes, předpokládám, netřeba. Ani popisky k fotkám nejspíš nebudete postrádat. A jen pro pořádek, vstáváme ráno se slony, v půl šesté. Už jsem si na tu hodinu objednal konvici skvělé keňské kávy. Dobrou českou noc…
Čtvrtý díl je pro vás připraven ZDE.
Zážitky z druhého dne si můžete přečíst ZDE.







Foto:autor
Petr Karban