Zveme vás na cestu po známých i méně známých koutech Královéhradeckého kraje. Představíme vám velkolepost a eleganci památek, nahlédneme do bludiště Prachovských skal, navštívíme jedno pohádkové království, poveselíme se ve středověké krčmě, zajedeme za Albrechtem z Valdštejna, zúčastníme se afrického safari a zastavíme se v jednom z největších vojenských bunkrů u nás. Tak vzhůru!
Naši pouť začneme v obci Vesec nedaleko Sobotky. Že vám název vsi nic neříká? Přesto si troufnu tvrdit, že jste už zdejší malebné domky viděli. Vesecké chaloupky totiž posloužily jako kulisa k takovým filmovým hitům, jako jsou snímky Přijela k nám pouť, S čerty nejsou žerty nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku. Filmaři sem samozřejmě nezavítali bezdůvodně – Vesec je jedinečně zachovalou vískou z přelomu 18. a 19. století půdorysně vystavěnou ve stylu tzv. české okrouhlice. Soubor osmnácti půvabných roubených domků a usedlostí pojizerského typu symetricky obklopuje kruhovou náves s rybníčkem. V tomto „živém skanzenu“, ve kterém bydlí dvanáct stálých obyvatel (zbytek jsou chalupáři), si budete připadat jako v pohádce. Není divu, že byl Vesec v roce 1995 vyhlášen vesnickou památkovou rezervací.
Od Vesce, co by kamenem dohodil, stojí jeden z nejzachovalejších hradů u nás – Kost. Majestátní gotická pevnost byla vystavěna na velké pískovcové skále na „křižovatce“ tří údolí. Z hlediska celkového krajinného rázu se ovšem jednalo o lokalitu nevýraznou, schovanou za okolními kopci, strategicky skrytou očím nepřátelských vojsk, která často táhla po blízké komunikaci spojující Mladou Boleslav a Jičín. Stavebníci hradu tak důmyslně zvolili zdálky „neviditelnou“, leč ve výsledku velmi pevnou polohu. Mimochodem, na podobném staveništi byl za stejným účelem zbudován také hrad Okoř u Prahy. Kost založili Vartemberkové ve 14. století a během staletí ho vlastnilo několik dalších rodů a šlechticů, až skončil v rukách Albrechta z Valdštejna. Roku 1635 vyhořel, a definitivně ztratil rezidenční funkci. S podrobnějším dějinným vývojem se můžete seznámit na internetu, například na webu www.hrad-kost.cz .
 Hrad Kost – co dodat… |
Dominantou hradu je mohutná pětipatrová věž na lichoběžníkovém půdorysu. Její tvar je pozoruhodný už jenom tím, že z jednoho místa v podhradí (poradí vám průvodce) můžete vidět všechna čtyři nároží. Naproti věži byl vystavěn palác, v dalších částech nádvoří si ještě můžete prohlédnout kapli a starou budovu kuchyně. Stavby jádra doplňuje malá kruhová vížka, která chránila dnešní třetí bránu. Celek propojují vysoké hradby s ochozy a cimbuřím. Při okraji hradní skály vyrostly během renesančního období úřednické, provozní a hospodářské budovy, mezi kterými vyniká především působivá černá kuchyně. Ano, přesně ta, v níž ve filmu s Čerty nejsou žerty vylézají z mouky kaprál se správcem a shánějí se po peří. Na hradě se natáčely i další scény oblíbené pohádky. Kost vůbec přitahuje filmové štáby (a nejen ty české) a pro režiséry zůstává vděčným historickým prostředím. Hrad se veřejnosti otevírá od dubna do října a nabízí tři různé prohlídkové okruhy.
Další pozoruhodnou stavbou na Sobotecku je Humprecht, raně barokní lovecký zámeček s prvky pozdní renesance a manýrismu. Na výrazném vrchu ho dal ve druhé polovině 17. století zbudovat Humprecht Jan Černín z Chudenic (jeden z nejbohatších příslušníků české pobělohorské šlechty) podle návrhu italského architekta Carla Luraga. Budova stojí na elipsovitém půdorysu a je napodobeninou Galatské věže v Istanbulu. Kolem užšího, taktéž elipsovitého patra obíhá ochoz, ze kterého jsou krásné výhledy do okolí. Nejdůležitější místností zámku je centrální oválný sál proslulý svou skvělou akustikou. V dalších prostorách jsou k vidění expozice životního stylu šlechtického rodu Černínů i expozice muzea Sobotecka.
Pokud vás nadměrná koncentrace památek začne unavovat, zajeďte si pročistit hlavu do Prachovských skal. Jednu z našich nejvyhledávanějších turistických lokalit jistě netřeba dlouze představovat. Proto jen stručně. Jde o rozlohou nevelké, ale přírodně a horolezecky nesmírně bohaté skalní město s prehistorickými nálezy. Od roku 1933 je chráněno jako přírodní rezervace. Četné rokle, strže, úžlabiny, osamocené pískovcové věže, jehly i skupinové skalní bloky (soustředěné na poměrně malém prostoru jižně od hlavní komunikace) a další méně vyhledávané skály (v severní a západní části prostoru) vytvářejí z Prachovských skal významnou destinaci cestovního ruchu. Nejzajímavější partie skalního bludiště jsou snadno přístupné po bezpečných, turisticky značených cestách, které jsou „vyšperkované“ častými vyhlídkami. Mezi nejpopulárnější trasy patří tzv. Velký a Malý okruh; oba vedou samým srdcem chráněného území. Prachovské skály nejsou uzavřenou oblastí a jsou veřejnosti přístupné celoročně – u vchodů se v letní sezoně vybírá vstupné. Do skal ročně zavítá zhruba 300 000 návštěvníků – pokud tedy máte možnost, přijeďte sem raději mimo nejexponovanější termín červen–srpen. Mezi pískovcovými velikány se v tu dobu pohybuje daleko méně turistů a prohlídka je klidnější.
Ideální cíl rodinného nebo školního výletu – to jsou Staré Hrady u Jičína. Jedinečně dochovaný goticko-renesanční komplex hradu a zámku vznikl dlouhotrvajícím architektonickým vývojem, na jehož počátku byla drobná tvrz s poplužním dvorem. My se však zaměříme spíše na opačnou stranu časové přímky a nahlédneme pod pokličku současného starohradského dění. V roce 2007 koupili historický areál manželé Sukovi, kteří hledali adekvátní prostory pro uložení a zpřístupnění své rozsáhlé sbírky předmětů a mobiliáře z období vlády Františka Josefa I.
 Tolik pohádkových postaviček, kolik jich žije na Starých Hradech, vaše děti ještě neviděly |
Přes nemalé problémy se jim za tři roky podařilo cennou památku nejen zrekonstruovat, ale i vybavit nevšedními expozicemi. Ta první, s názvem „Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I.“, věrně přibližuje dobu aživotní styl našich prababiček a najdete v ní několik pozoruhodných exponátů. Druhé dva prohlídkové okruhy „Časem zpátky do pohádky I a II“ vás zavedou do zámeckého sklepení a na hradní půdu, kde ožívá na 150 pohádkových bytostí, skřítků, čarodějnic, čertů a vodníků z příběhů kouzelného dědečka Fábulína. Výpravné pohádkově laděné interiéry, výtvarně zdařilé postavičky strašidel, herecky nadaní kostýmovaní průvodci – to vše podněcuje a rozvíjí dětskou fantazii. Není se proto codivit, že před zámkem stojí čím dál tím více školních autobusů. Veškerépodrobnější informace o historii „hradozámku“ a o dětských programech získáte na webových stránkách www.starehrady.cz .
S úspěšným turistickým produktem přišly také v nedalekých Dětenicích. Na jednom místě zde můžete navštívit nádherný zámek, zajímavý pivovar s expozicí, originální středověký hotel a krčmu. Ale pěkně popořádku. Pozdně barokní „červenobílý“ dětenický zámek, tak jak ho vidíme dnes, vznikl na místě gotické tvrze za Jana Kristiána Clam-Gallase v letech 1762–1765 podle projektu stavitele Zachariáše Fiegerta. Dobou temna bylo pro zámeckou budovu období komunismu, kdy zde byla zřízena dívčí zahradnická škola a posléze zvláštní internátní škola (tzv. pasťák). Zámek byl postupně devastován, mobiliář rozkraden. Naštěstí přišel rok 1998, kdy zničenou památku koupili manželé Ondráčkovi a po rozsáhlé a velice šetrné rekonstrukci zpřístupnili interiéry veřejnosti. K vidění jsou dochované gotické, renesanční a barokní fresky i novější nástěnné malby. Bez zajímavosti není ani rokoková a klasicistní štuková výzdoba, sbírka obrazů, historických zbraní a loveckých trofejí, kachlová kamna a historický nábytek včetně doplňků.
 Ve středověké krčmě v Dětenicích není na nudu čas |
Historie vaření piva v Dětenicích sahá až do roku 1308, ovšem současné pivovarské budovy vznikly na přelomu 18. a 19. století. Poslední stavební úpravy proběhly koncem 19. století v období, kdy ves patřila maltézským rytířům. Toho času byla výroba pěnivého moku zvýšena na 8 000 hektolitrů ročně. Až do roku 1948 vlastnilo pivovar několik soukromníků, kteří úspěšně šířili věhlas dětenického zámeckého piva do širokého okolí. V období totality byl pivovar zrušen a chátral. Zlomem byl rok 2000, kdy ho koupili noví majitelé, kteří obnovili tradiční výrobu piva podle starobylé receptury a zbudovali pivovarské muzeum. Zajímavostí je, že dětenické pivo je k mání pouze ve zdejší středověké hospodě, nikde jinde (ani v láhvích na krámě).
Samostatnou dětenickou kapitolou je středověký hotel, který nabízí 41 velmi, ale velmi netradičně řešených pokojů s vlastním sociálním zařízením (cena za přenocování zahrnuje i bohatou středověkou snídani). Nebudu tu dlouze popisovat „dobové“ vybavení interiérů. Originální charakter ubytování dobře vystihuje již ten fakt, že byl hotel zařazen, jako jediné ubytovací zařízení v České republice, do světového řetězce „Unusual & Unique Hotels of the World“. Pravdou je, že noc ve zdejším hotelu se vám vryje pod kůži. Na recepci vás „přivítá“ kvílející žebračka, do pokoje vás doprovodí neurvalý trpaslík s lucernou a slabší povahy zaručeně vyděsí nekompromisní strašení uprostřed noci.
Nezapomenutelným zážitkem je hostina ve středověké krčmě, která vznikla v potemnělém prostředí bývalých pivovarských sklepů. Připravte se však na to, že zde panují mravy 15. století a personál se s hosty příliš nemaže. Otázka „budeš žrát nebo jen chlastat?“ patří k těm mírnějším. Kolorit je holt kolorit a každý ví, že dětenická krčma zkrátka není běžná restaurace. Na hliněné podlaze se válí sláma, z očouzených zdí hoří loučně, jí se bezvýhradně rukama a sem tam vás z míry vyvede žebrající trhan nebo vtíravá markytánka. Atmosféru umocňují šermířské souboje, vystoupení kejklířů a tanečnic, potulných zpěváků, plivačů ohně a dalších pochybných existencí. „Krčmu v průběhu roku navštíví přibližně 250 000 hostů. Největší zájem je především o naše večerní doprovodné programy, které pro velký zájem již čtvrtým rokem uvádíme pět dní v týdnu, od úterý do soboty vždy od 19 do 22 hodin. Středověká hospoda je také vyhledávaným místem pro firemní večírky, rodinné oslavy, svatby, gala večeře, rauty nebo bankety,“ pochlubil se ředitel zámeckého resortu Petr Jindrák.
Opusťme drsné prostředí středověku a posuňme se v čase nějakých 200 let dopředu, konkrétně do roku 1624. Tehdy malému provinčnímu Jičínu s dřevěnými domy a zámkem, poničeným nedávným výbuchem střelného prachu, vnutil Albrecht z Valdštejna rozvrh velkolepého sídelního města. Stopy megalomanského projektu císařského generalissima jsou v dnešním „městě pohádky“ vidět dodnes. Zastavme se alespoň u těch nejdůležitějších. Hlavní Valdštejnovou rezidencí byl jičínský zámek. Původní nevelkou budovu slavný vojevůdce trojnásobně rozšířil a zvýšil o jedno patro. Přibyla konírna, jízdárna, míčovna, zbrojnice a zámecká zahrada. Přestože byl areál v dalších stoletích několikrát přestavován, mohutnost stavby, která vyplňuje polovinu jižní strany náměstí, je dodnes výmluvná. V zámku nyní sídlí regionální muzeum, které vedle vlastivědné expozice nabízí také interaktivní návštěvnický okruh prezentující valdštejnskou historii objektu formou hry.
 Albrecht z Valdštejna (vlevo) se svým pobočníkem před jičínským sídlem. V pozadí Valdická brána, kostel sv. Jakuba Většího a zámek |
Významnou sakrální památkou vzniklou z Valdštejnova popudu je kostel sv. Jakuba Většího v těsné blízkosti zámku. Stavba byla zahájena v roce 1627 na půdorysu řeckého kříže s vloženými kaplemi ve stylu italského manýrismu. Plánovaná podoba chrámu se čtyřmi věžemi a kupolí nebyla nikdy dokončena. V roce 1767 byla oratoř kostela, kde se vévoda s rodinou účastnil bohoslužeb, spojena se zámkem krytou chodbou. Od svatostánku, respektive od Valdické brány, vede téměř dva kilometry dlouhá, čtyřřadá lipová alej s přibližně 980 stromy – další z Valdštejnových grandiózních počinů. Traduje se, že hromadné zasazení všech lip provedli vojáci v jeden okamžik po signálu, kterým byl výstřel z děla. Stromořadí končí u další pozoruhodné stavby – tzv. lodžie, která sloužila jako lovecký letohrádek a místo odpočinku. Součástí objektu je velkorysý park zvaný Libosad a čestný dvůr – soubor hospodářských a provozních budov. Mnoho otázek vyvolává samotné umístění památky s ohledem na astronomické souvislosti. Valdštejnská lodžie je v současné době rekonstruována a čeká na adekvátní využití. Lipová alej měla dále pokračovat ke komplexu kartuziánského kláštera ve Valdicích, který měl být, podle Valdštejnova přání, místem jeho posledního odpočinku. Velký stratég a diplomat byl v klášterním chrámu opravdu pohřben, po 150 letech byl však valdický církevní řád zrušen, vévodovy ostatky exhumovány a převezeny do barokní kaple sv. Anny v areálu zámku v Mnichově Hradišti. Komplex kláštera ve Valdicích v současné době slouží prozaičtějšímu účelu – funguje jako věznice.
Dalším bohulibým počinem jičínského pána byla výstavba Jezuitské koleje v prostoru za gotickým kostelem sv. Ignáce z Loyoly (mimochodem nejstarší dochovanou stavbou v Jičíně). V koleji měla, podle smělých Valdštejnových plánů, vzniknout univerzita. Celý areál, včetně semináře, lékárny a nemocnice, byl ovšem dokončen až roku 1692. Po zrušení řádu v roce 1773 byla kolej přeměněna na kasárna, později je využívala také armáda československá a v letech 1968–1990 okupační sovětská. Dnes se areál nachází ve velmi neutěšeném stavu. Část budov využívá Police ČR, zbytek se radnice snaží zrekonstruovat a opětovně zapojit do života města. Jak vidno, Jičínsko Albrechta z Valdštejna bylo „státem ve státě“. Zdejší okázalá raně barokní krajinná kompozice, která těžila z promyšleného využití
morfologie terénu a jeho dotváření výraznými architektonickými dominantami, nemá v Čechách obdoby. Přestože celý projekt nebyl nikdy v úplnosti dokončen, výmluvně svědčí o Valdštejnových mimořádných ambicích, a až chorobné ctižádosti.
Jedinou památkou, která by se, i když v mnohem menší měřítku, dala s urbanistickým uspořádáním Valdštejnova Jičínska srovnávat, je Kuks. Výstavba monumentálního barokního komplexu bývalých lázní, zámku a špitálu s kostelem Nejsvětější Trojice vtipně využila široce rozevřené labské údolí a na přelomu 17. a 18. století vytvořila při obou březích na svou dobu úchvatnou podívanou. Za vznikem historických budov stojí především dva muži – hrabě František Antonín Špork, který stavbu inicioval, a architekt Giovanni Battista Alliprandi, jenž plány z podstatné části realizoval. V roce 1740 postihla Kuks povodeň, která výrazně poničila lázně a další části areálu. Postupná devastace levobřežního barokního skvostu má svou tečku v demolici bývalého šporkovského zámku roku 1901 a poválečném odsunu německého obyvatelstva. Velká voda naštěstí nedosáhla všude. Dodnes tak můžeme obdivovat pravobřežní budovu Hospitalu, která sloužila jako útulek pro chudé a nemocné. Vévodí jí výše zmiňovaný kostel Nejsvětější Trojice s bohatě členěným průčelím, jehož hlavní oltář zdobí nádherný obraz Vzkříšení Lazara, a sochy světců a andělů. Pod svatostánkem se pak nachází rodová hrobka Šporků.
 Kuks |
Nejvýznamnější součástí špitálu jsou bezesporu proslulé pískovcové sochy v nadživotní velikosti stojící na přední terase – Anděl blažené smrti a 24 alegorických skulptur Ctností a Neřestí od Matyáše Bernarda Brauna. Je stěží uvěřitelné, že toto mistrovské dílo bylo vytvořeno v rozmezí dvou let. Na tomto místě je nutné dodat, že všechny venkovní plastiky jsou kopie, pravé sochy si můžete prohlédnout v jednom ze zadních traktů Hospitalu. Nakupení všech „alegorií“ v jinak prázdném prostoru působí ohromujícím dojmem. Braun tu povrch pískovce svým špičákem rozechvěl do dramatické hry světel a stínů. Z propracovanosti jednotlivých soch běhá doslova mráz po zádech a člověk se tu cítí jaksi menší a ještě menší… Návštěvníci na Kuks míří také kvůli Českému farmaceutickému muzeu, jediné instituci tohoto druhu u nás. Vzácná expozice barokní, funkcionalistické nebo „normalizační“ lékárny má své osobité kouzlo. Kuriozitou jsou některé starší lektvary a medikamenty vyrobené například z račích očí nebo kůstek jeleního srdce. A to zdaleka není všechno – v nedalekém, tři kilometry vzdáleném Betlémě v lese u Stanovic, můžete narazit opět na nevšední plastiky vytesané do pískovcových skal. V přírodní galerii nechal Braun vystoupit z kamene reliéfy a sochy, které tu srůstají s přírodou. Geniální výtvor je navržen na seznam UNESCO.
 Originály Braunových soch v zadním křídle Hospitalu |
Vynikající zpráva pro pomalu chátrající Kuks přišla nedávno z ministerstva kultury. Barokní památka totiž získá z Integrovaného operačního programu Evropské unie 440 milionů korun (v rámci projektu Kuks – Granátové jablko) a během čtyř let se promění v jeden z nejvýznamnějších turistických pokladů Královéhradeckého kraje. V rámci revitalizace obce se počítá také s obnovou lázeňských domů a dominantního schodiště, a také s rekonstrukcí cest a mostu přes Labe. V plánu je rovněž otevření turistického informačního centra. Podrobnější informace naleznete na www.revitalizacekuks.cz . Expozice Národní kulturní památky Hospital Kuks a Českého farmaceutického muzea si v sezoně 2009 prohlédlo přes 60 tisíc návštěvníků, dalších cca 25 tisíc navštívilo některou z loňských kulturních akcí (koncerty, výstavy, představení, trhy, mše atd.).
Nejnavštěvovanějším turistickým cílem Královéhradeckého kraje a zároveň sedmou nejnavštěvovanější lokalitou celé České republiky je proslulá královédvorská zoo. Ta se chlubí nejen největší rozlohou ze všech českých a moravských zoo, ale také unikátním africkým safari, které můžete absolvovat uvnitř nebo na střeše v dvouposchoďovém safaribusu. Projíždí mezi výběhy nejrůznějších zvířat černého kontinentu. Zoo Dvůr Králové chová více než 2 300 zvířat na ploše 64 hektarů.
 Safari kemp |
 Africké safari – hlavní atrakce královédvorské zoo |
Na české poměry existuje velmi originální možnost ubytování přímo v areálu zahrady. Kromě zaběhlého Hotelu Safari, lze strávit noc také v Safari kempu, který byl zprovozněn v letošním roce. Jeho hlavní devíza spočívá v tom, že můžete přímo ze svého bungalovu, stanu nebo karavanu pozorovat antilopy a zebry, a večer bezpečně usínat za romantických zvuků divočiny. Zkrátka dovolená v Africe, a přitom na půdě východních Čech.
Příznivci vojenské historie by neměli vynechat návštěvu obří předválečné pevnosti Stachelberg nedaleko Trutnova. Betonová stavba tvořila součást pohraničního opevnění proti hitlerovskému Německu. Byla rozestavěna v říjnu 1937 jako největší československá dělostřelecká tvrz a jedna z největších obranných bašt svého typu v celosvětovém měřítku. Její výstavbu přerušila mnichovská dohoda a podstoupení pohraničí Německu v říjnu 1938.
 Stachelberg – betonový obr na prahu Krkonoš |
Součástí tvrze mělo být dvanáct menších objektů (bunkrů) vzájemně spojených rozsáhlým podzemím. Za necelý rok výstavby se podařilo vylámat podzemní prostory a na povrchu vybetonovat „jen“ jeden z nich. O pevnost pečuje místní občanské sdružení, které má na starosti prohlídky areálu, expozici militarií a údržbu zajímavé, asi sedm kilometrů dlouhé, naučné stezky.
Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal, CzechTourism, Jana Myslivečková a archiv Královéhradeckého kraje
(s využitím materiálů Královéhradeckého kraje a Interregionu Jičín)
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
