Kypr je škoda redukovat jen na plážovou turistiku

Spektrum zájezdů do středomořských destinací se v drtivé většině soustřeďuje na rekreaci na plážích doplněnou nabídkou fakultativních výletů, které turisty zavedou do některých nejznámějších míst, doplněno zpravidla o ukázku místně typické produkce spojenou s případnými ochutnávkami a nezbytným nákupem suvenýrů. Masy turistů se zájmem o relaxační letní dovolenou ani nic jiného nehledají, pomineme-li dnes už samozřejmé plážové atrakce a vyjížďky lodí. Všeobecně zaměřené před a posezonní poznávací zájezdy vymírají na úbytě.

V souvislosti s tendencí úspor, diktovaných ekonomickou krizí, která se dnes už neprojevuje jen v médiích, ale přímo v peněženkách, se poptávka těchto turistů orientuje tam, kde je pro ně nejvýhodnější poměr rekreace/cena, a to jak co do destinace, tak i období. V tomto srovnání má Kypr dva trumfy a dvě nevýhody. Tou první nevýhodou je vzdálenost, která prodraží leteckou dopravu, a tou druhou stigma vyšší cenové hladiny (což neplatí dnes už tak úplně všeobecně, ale proti stigmatu se těžko bojuje). Výhodou je naopak delší sezona (teplé moře od dubna/května do přinejmenším října včetně) a prakticky absolutní bezpečnost včetně hygienických hledisek a jako třešnička na dortu pohostinnost a přátelskost tamějších obyvatel, kteří si umějí užívat života a dopřávají to i druhým.

Nabídka zájezdů orientovaných na plážovou turistiku je na českém trhu plně saturující poptávku; do mimosezonních termínů se rozkročily dotované zájezdy, ať už vyhrazené pro seniory nebo nabízené paušálně. Těm však určitě chybí větší zdůraznění a orientace na něco víc než jen výběr hotelu, pláže, písek, skály a moře. Informace o dalších možnostech jsou sice uváděny a v podrobnější podobě dostupné na internetu – ale k plnému prodejnímu úspěchu patří nespoléhat se na to, kdo si co najde, ale vykřičet to do světa. S nadšením, které si pozoruhodný ostrov Kypr zaslouží. Kdo tam absolvoval obvyklou letní dovolenou, vůbec netuší, jak krásně tam je třeba na jaře. Místo vyprahlé půdy a polosuché vegetace v nezavlažovaných místech se každý kousek rozzáří květy mimóz, divoké hořčice a žlutými svícemi majestátních stvolů fenyklu, o ostatních květech ani nemluvě. Málokdo tuší, že Kypr vlastně není suchý; kdysi sem dokonce dovezli k vysoušení bažin eukalypty – ve vnitrozemí jsou jezera a nádherné horské scenérie a lesy. Vybudovaná a označenáje rozsáhlá síť stezek pro cyklisty i pěší – a protože si i Kypřané rádi vyjedou do přírody, jsou tam docela velkoryse vybudovaná místa pro pikniky výletníků, často i s pitnou vodou.

Téměř zcela nevyužitá je na našem trhu oblast tematicky orientovaných zájezdů, které svou povahou mohou těžit právě z příznivějších mimosezonních cen ubytování a nabídnout střední vrstvě i náročným klientům zajímavý a komfortní produkt, u nějž bude moře nikoliv cílem, ale milým doplňkem k jiným dojmům. Prostě obrátit gard. Je to pracnější, při plném zaměření na tematiku použitelné vždy jen pro užší vrstvu potenciálních zájemců, ale při tlaku na trhu je to cesta pro menší cestovní kanceláře, které mohou přežít vedle těch velkých právě díky specializaci. A také lze nabízet mix, zlatou střední cestu mezi poznáním a volnem na vstřebání zážitků. Konec konců i během volna může turista, pokud chce, poznávat i na vlastní pěst, protože na Kypru je velmi dostupná autobusová doprava – za pouhé 1 euro se dostanete docela daleko i do vnitrozemí. Půjčit si auto už je maličko náročnější nejen finančně, ale také tím, že na Kypru se jezdí vlevo. Zvyknout si není úplně snadné ani pro chodce, natož pro řidiče.

Co lze na Kypru nabízet a na které období?

Prakticky kdykoliv a kamkoliv zájezd pro labužníky. Kypřané si na dobré jídlo potrpí a stojí za to si to vyzkoušet, což lze skutečně jen na ostrově. Plná penze v hotelu, byť vařil sebelépe, je na turistech spáchaný hřích. I u nás je dost lidí, kteří si rádi pochutnají a kteří na to mají. Proč je nepozvat, aby místo internacionální kuchyně zkusili objevovat kyperské taverny a typické „meze" vpravdě bezmezné, tu rybí na mořském pobřeží, jindy masité v malebných horských vesničkách. Dokonce i stejný pokrm chutná na každém místě jinak – a všude výtečně. K pouti za dobrým jídlem není problém přiřadit návštěvu nějaké výrobny místních specialit (sýra halloumi, kandovaného ovoce, cukrovinek, mandlového soudzoukos) vína či proslulé comandarie, pokochat se krásou krajiny a případně objevit některý z četných klášterů či půvabných kostelíčků – výhodou je, že je jich tam tolik, že se i v rámci itineráře dá improvizovat podle momentálních přání a časových možností.

Pouť po místech víry. V poslední době se poutní místa u nás docela dost propagují. Pokud jde o zahraničí, zájezdy do Svaté země už absolvovalo hodně lidí, o těch do Říma a Španělska ani nemluvě. Co zkusit jiný zájezd po biblických místech, počínaje stopami apoštola, jehož první misie vedla na Kypr a který právě tam přijal jméno Pavel? Doplňte jej o ikonu, kterou údajně maloval evangelista Lukáš, o hrob svatého Lazara, o svatou Helenu, díky jejíž návštěvě na cestě z Jeruzaléma nejeden kyperský kostel uchovává dřevo z Kristova kříže a o historku, proč na ostrov přivezla kočky, jichž je dnes na každém kroku plno. Kyperská turistická organizace zmapovala několik náboženských stezek vedoucích z hlavních turistických středisek od kostela ke kostelu a kláštera ke klášteru s cennými uměleckými památkami – ale doporučila bych držet se jich tak v programu pro kunsthistoriky. Ty ostatní doporučuji nepřehltit a radši vybrat z jednotlivých stezek jen některé objekty, skombinovat je – a přidat k nim příběhy. Vzdálenosti jsou únosné – a turista současně projede krásnou krajinou. Po umělecké stránce je mnoho kostelů a klášterů opravdu parádním muzejním kouskem, ale nejen to. Kypřané jsou po většině zbožní, takže tam nejsou pouhé muzejní exponáty, ale živá skutečnost, kde potkáte věřící, třeba prosit se zapálenou svící. Impulsem může být i mezinárodní konference o církevní turistice, která letos na Kypru proběhne.

Kultura. Každý ví, že na Kypru se jezdí také za jinými než církevními památkami. Antickými i středověkými, když pomineme odkryté hroby nejstaršího osídlení, které také nepostrádají zajímavosti. Antických památek je tolik, že je ještě na Kypru ani nestačili všechny restaurovat – a ty méně známé jsou přístupné dokonce zcela volně. Většina památek je dislokována tak, že si turista současně užije buď pohledů na moře, nebo na horské scenérie. Kulturní fajnšmekři si mohou dopřát divadlo přímo v antickém amfiteátru v Kourionu a užít si kulturních festivalů, třeba v září divadelní festival na hradě v Páfu.

Ve všech případech lze využít, že vzdálenosti na Kypru jsou malé. Všecko se tedy dá kombinovat s koupáním, většinou v moři, v zimních měsících v hotelovém bazénu, jakož i s dalšími programy, jako kyperské tance, polodenní rurální výlet s výukou jízdy na oslíku ke kostelíku (večer obdržíte na památku „řidičák" na osla), pozorováním ptáků, výukou tradičních řemesel. Další tipy, vč. na hotely si necháme na nějaké hotelové téma, aby to nebyla propagace, ale tak trochu průmyslová špionáž. I na Kypru lze okoukat něco šikovného. Třeba v Páfu u řetězce Constantinou Bros Hotels.

Na Kypru se dají sehnat i české průvodkyně, přičemž kyperská turistická organizace dbá na to, aby měly odpovídající znalosti. Prostě – je co využít. I proto chystá ACK ČR na Kypr podnikatelskou misi svých členů. Do té doby mohou čerpat osobní doporučení a tipy v rámci ACK a veřejně na www.ack.travel .

Text: Eva Mráčková
Foto: Thinkstockphotos a archiv autorky