Madrid – město slunce a vášně k životu

Letadlo klesá stále níž a níž, pod křídly lze rozeznat zpola zasněžené čepice vrcholků pohoří Sierra de Guadarrama, chvíli poté i pole a zelené plochy keřolesů, které se téměř v ničem nepodobají těm středoevropským. I půda, na severu sytě hnědá, má tady temně oranžový nádech dobře vypálené cihly. V palubním prostoru letounu klesá tlak a pilot se chystá na přístání. Bienvenidos a Madrid.

Do historických městysů se dříve vjíždělo na koních a branami, dnes je pro cizince snad nejčastější vstupní branou mezinárodní letiště Barajas. Geniálně jednoduchá a přehledná koncepce letištních gatů, které jsou laděny v paletě barev a řazeny do kilometr dlouhého housenkovitého pásu, usnadňuje orientaci a madridské letiště tak nepůsobí chaoticky ani během odbavovací špičky. Za ojedinělý architektonický návrh celého komplexu stavby – při modelování střešních krytin se designéři inspirovali tvary vlaštovčích křídel – udělila v roce 2006 Britská královská asociace architektů (RIBA) hlavnímu architektovi stavby Richardu Rogersovi a jeho kolegům prestižní Stirlingovu cenu. Stejně jako je tomu u letištních terminálů ve švýcarském Curychu, i zde jsou terminály mezi sebou dopravně spojeny podzemní dráhou, která ovšem postrádá řidiče. Není proto divu, že dostat se na letišti Barajas od konkrétního gatu k branám letiště a zamířit do centra města bývá otázkou několika minut.

Paseo de la Castellana, tepna historického srdce velkoměsta

Vyjma několika severních regionů je Španělsko jednou z nejsušších geografických jednotek v rámci celé Evropy a je dokonce tou nejhornatější. Snad nikoho tedy nepřekvapí, že řeku Manzanares, která Madridem – namísto teče použijme raději protéká, nelze v evropském měřítku považovat za opravdovou řeku. Kde ale hledat tepnu jinou, když ne vodní, pak tedy tepnu, která by byla stěžejním životabudičem jak pro dopravní, tak pro obchodní, hospodářský či politický život Madridu? Jedna tu je a máme ji přímo před nosem. Paseo de la Castellana. Několik kilometrů dlouhá úsečka na mapě hlavního města má přímo ideální polohu. Zázemí tu v mnoha hotelích najdou jak turisté mířící do historického jádra Madridu (ideální kombinaci komfortu, příjemné atmosféry a polohy nedaleko historického centra poskytuje například čtyřhvězdičkový Intercontinental), tak obchodníci po ránu směřující do svých business offices. Kromě nich se zde přes centrum pravidelně dopravují obyvatelé, a to jak autobusy, tak několika linkami metra. První historické vozy se v Madridu projely neuvěřitelně již v roce 1919! Slavnostně je ve stanici Cuatro Caminos uvedl do provozu král Alfonso XIII, kdy otevřel první úsek podzemní dráhy, která se do dnešních dnů přetvořila v rozsáhlou síť s téměř 300 kilometry, a je tedy jedna z nejdelších na světě. Mimochodem, míříte-li v Madridu kamkoliv, stačí si koupit nepřestupní jízdenku v hodnotě jednoho eura a nevystoupit, dokud nejste v cíli. Jízdné tedy není limitováno ani časem, ani počtem stanic, jízdenka je pouze nepřestupní, nelze tedy v rámci jednoeurového jízdného kombinovat více spojů autobusu či linek metra. Kromě hromadné dopravy lze samozřejmě použít i taxi, což jsou zde lehce identifikovatelná bílá auta s červeným pruhem.

Pár kroků Madridem a špetka historie k tomu

V průběhu dějin Madrid nežil v pouze v katolické víře, vždyť ještě v 9. století fungoval jako protektorátní država Maurů a v celém regionu tedy převládalo muslimské vyznání. Katolická víra do Madridu dorazila koncem 11. století, kdy město získala kastilská královská linie a historie se začala ubírat jiným směrem. Stopy po tomto dramatickém vývoji jsou ale v historickém jádru Madridu k vidění dodnes, vždyť i na cihle – nejzákladnějším stavebním materiálu, který se zde v minulosti používal – lze přečíst arabské vlivy. A u bočních zdí kostelů či chrámů, kde jsou tenké cihly kombinované s robustním kamenem, už ani laik nezakolísá, vskutku, něco je tu jinak. Samotné historické jádro Madridu není nijak rozsáhlé, s trochou „drajvu“ ho lze projít de facto za jeden den.

Mezi nejznámější pilíře turistiky po španělském hlavním městě se určitě řadí královský palác Palacio Real de Madrid, který byl zbudován v roce 1734 namísto původního vyhořelého maurského paláce Mayrit, z jehož názvu byl později odvozen dnešní Madrid. Královský palác, který údajně dosahuje až desetinásobných rozměrů londýnského Buckinghamského paláce, je považován za oficiální sídlo španělské královské rodiny. Ta zde sice nesídlí, nicméně tento objekt vlastněný státem stále využívá k oficiálním státním příležitostem.

Palacio Real de Madrid, původní sídlo královských dynastií

Madridským centrem na slovo vzatým je ale jinak Puerta del Sol neboli Sluneční brána se sousoším medvěda šplhajícího na arniku, oficiální historický znak města. Můžeme se zde zatoulat do četných obchůdků či restaurací a není bez zajímavosti, že toto náměstí je považováno za jakýsi symbolický počátek španělských silnic a dálnic, paprskovitě se rozbíhajících do všech koutů země. Nedaleko od Sluneční brány můžeme najít nejmalebnější madridské náměstí Plaza Mayor. V osmnáctém století, kdy zde došlo k velkému požáru, bylo nutné opravit téměř všechny domy, z architektonického pohledu se tedy jedná o ucelený komplex budov, které vytvářejí různorodá malebná zákoutí. Na balkonu domu Casa de la Panaderia je vyobrazen královský znak a právě z tohoto balkonu panovníci sledovali vše, co se tu v dávných dobách odehrávalo, např. hromadné popravy, býčí zápasy, jezdecké souboje, divadelní představení apod. V současnosti se tu konají různé kulturní festivaly a o vánocích velké trhy.

Madrid je také proslulý velkým množstvím vodotrysků, fontán, kašen a podivných vodních variací, a tak lze jen obdivovat to, co se po projití ulicí Paseo de Recoletos nachází na Plaza Colon. Toto náměstí pojmenované po Kryštofu Kolumbovi (je zde i jeho socha) jako by chtělo ukázat, kde tento slavný mořeplavec prožil většinu svého života. Vodní kaskády a komplex velkých vodotrysků nás ohromí nejen za bílého dne, ale hlavně večer, kdy je vše nasvíceno množstvím světel. Nádherná je také fontána na náměstí Cibeles.

Fajnšmekři a znalci umění

Madrid není nazýván jenom městem pohnuté historie, mezi jeho neopomenutelné atributy patří rovněž výtvarné umění a umění vůbec. Nejznámější galerii ve městě a jednu z nejznámějších na světě nalezneme právě zde. Muzeo del Prado vlastní jednu z nejlepších sbírek evropského umění od dvanáctého po devatenácté století. Kolekce vychází z dřívější španělské královské sbírky, bylo založeno jako muzeum maleb a soch. Sbírka obsahuje více než 5 000 maleb, 2 000 fotografií, 1 000 mincí a medailí a téměř 2 000 dekorativních předmětů, sochařství je zde zastoupeno více než 700 díly.

Mezi nejznámější autory zastoupené v této Mekce výtvarnictví patří El Greco, Diego Velázquez či Francisco Goya. Pokud je obrazůmilovný turista stále neukojen, nelze než vypravit se do dalšího podobného úložiště, a sice Musea Nacional Centro de Arte Reina Sofía. V muzeu, umístěném v budově bývalé nemocnice, má svůj domov sbírka umění dvacátého století, mimo jiné Guernica či Žena v modrém od Pabla Picassa, Portrét II od Joana Miróa, Krajina v Cadaquésu od Salvadora Dalího a další podobné kousky.

Alcalá de Henares

Zhruba 30 kilometrů severovýchodně od Madridu, a pro ideální půldenní výlet tudíž jako stvořené leží univerzitní městečko Alcalá de Henares, jehož historické jádro je zapsáno jako jedna z památek UNESCO. Mezi nejvýznamnější atraktivity této dnes zhruba dvousettisícové aglomerace je určitě nutné počítat fakt, že se zde narodil Miguel Cervantes, jeden z nejvýznamnějších španělských literátů. Ostatně, pokud máte času nazbyt, zavítejte do jeho rodného domu, kde budete mít možnost nasát vůni historie, ale i intelektuálského prostředí, které Cervantese obklopovalo. Možná se také budete chtít na malou chvíli zastavit na Plaza de Cervantes, které je literátu věnováno i se sochou v životní velikosti. Příjemně se zde relaxuje, a to jak na slunci, tak v některé z blízkých neodolatelných hospůdek. Neoddiskutovatelným orientačním bodem celého města je univerzita, díky které město žije pestrým studentským životem. Univerzita dnes sídlí ve dvou areálech. První je na severní straně Alcaly. Tento školní areál zahrnuje většinu oddělení vědy a studentské ubytování (stejně jako jeho vlastní, oddělená RENFE stanice). Druhý, centrální školní areál, ubytovává většinu humanitních oborů a oddělení společenské vědy včetně právnické fakulty. Jestli vám na prohlídku Alcalá de Henares zbude ještě chvíle času, určitě si nenechte ujít tamní Cathedral de Santos Ninos, zpestřením jsou i protější domy, kde si s oblibou na komínech staví svá hnízda čápi. Kuriozitou města je pak také malířský ateliér umělce, který si říká Toro Bravo. Své malby, kterých je požehnaně, zároveň využívá i jako dekorace zdí a stropu malého a krapet temného příbytku. Protože ale barvami nešetří, celkový dojem je více než příjemný.

Palác v Aranjuez a zvonivé tóny španělských kytar

Necelých padesát kilometrů jižně od Madridu nalezneme další celosvětově známý skvost zdejšího regionu, městečko Aranjuez, ležící na soutoku dvou říček, Taugus a Jarama. Dominuje mu královský palác se zahradami, místo také dalo vzniknout proslulé skladbě Concerto de Aranjuez, jejímž autorem je Joaquin Rodrigo. Monumentální stavba Palacio Real de Aranjuez přivítá návštěvníky neméně rozlehlým náměstím Plaza de Armas.

Pohled z balkonu Aranjuezského paláce je opravdu malebný

S průvodcem lze zvolit několik návštěvních okruhů a zažít ojedinělou atmosféru královského prostředí s mnoha rozmanitými salonky, zcela originální je například ten arabský. Nehodny opominutí by byly i královské zahrady, komplex parků je zavlažován speciálně zkonstruovanou sítí potrubí tak, aby i v parných létech zahrady vítaly turisty i místní ke strávení mnoha chvil v příjemném prostředí.

Starobylé Toledo

Pokud jste se při toulkách Madridem necítili dostatečně spjati s historií a vánek a vůně prohánějící se madridskými „calles“ nebyly dostatečně zašlé časem, nabídneme vám jedno místo, kde si zaručeně přijdete na své. Vyhraďte si den času a jeďte do Toleda. Toto místo, kde je historie cítit téměř v každé zdi, vás do sebe vtáhne. Už jen pohled z nedalekých kopců na krajinu i Toledo samotné je fascinující, pro Středoevropana je snad jediným minusem právě kopcovitá krajina, jejíž keřovité a travnaté porosty i v rozpuku jara volají po vláze. Leč k prastarým monumentům mnoha toledských příbytků tato suchost a vyprahlost tak nějak patří, a tak si cizinec brzy zvykne.

Jeden z nejúchvatnějších pohledů na Toledo je z nedalekých kopců

Historie Toleda je pohnutá, po tři staletí (od pátého až po osmé) a pak později od jedenáctého bylo sídlem arcibiskupa a hlavním městem Kastilie a zároveň i epicentrem židovské a arabské kultury. Od 16. století v Toledu zapustili kořeny i členové španělské královské dynastie, po jejich přesídlení do Madridu však postupně nastala kontinuální degradace kulturního, politického i hospodářského života v Toledu. Mnohem později, ve třicátých letech dvacátého století, se pak během španělské občanské války město stalo dějištěm prudkých bojů mezi republikány a frankisty. Přijměte ale nyní pozvánku k prohlídce několika nejzajímavějších toledských památek. Snad nejpoutavější je toledská katedrála Santa Maria de Toledo, kterou můžeme najít v centrální části města. Vyrostla na místě, kde původně stávala muslimská mešita i křesťanský kostel, a její původ se datuje do roku 1226, kdy na popud tehdejšího arcibiskupa Jiméneze de Rada došlo k položení základních kamenů stavby. Největší španělská katedrála postavená v období gotiky je pětilodní a její rozloha dosahuje 140 x 130 metrů. Obdivovat uvnitř můžeme velkou sbírku obrazů s podobiznami nejen všech toledských arcibiskupů, ale i díla Goyi či van Dycka.

Zlatnický mistr při práci v jednom z mnoha toledských obchůdků

Univerzitní městečko Alcalá de Henares láká ke chvílím odpočinku

Typickou dominantou v panoramatu města je také toledský hrad Alcázar. Jeho vznik spadá do období 3. století, kdy býval palácem Římanů, poté se stal sídlem a pevností Vizigótů, ještě později sídlem kastilských panovníků a po přesunu dvora do Madridu sloužil alespoň jako státní vězení. V průběhu staletí několikrát vyhořel a často byl přestavován, což dokládají i jeho fasády − jižní je barokní, západní renesanční a východní středověká. Dnes zde můžete zhlédnout expozice vojenského muzea. Další kulturní památkou, která jistě stojí za zmínku a kde najdete sbírku děl malíře El Greca, je Museo De Santa Cruz. Jeho nejvýznamnější obraz – El Entierro del Seňor de Orgaz – se však nachází na jiném posvátném místě, v kostele Santo Tomé. Tento malíř tu zanechal pevné stopy, které spolu se stylovým nábytkem a předměty doby, kdy zde žil, můžete vidět v jeho domě a museu Casa – Museo de El Greco v židovské čtvrti, tzv. Juderii. Kromě muzea je tato část města hojně navštěvována i kvůli dvěma nejvýznamnějším synagogám. Starší z nich, Santa María la Blanca z 12. století, je ukázkou nádherného muderajského slohu. Mladší, nesoucí název Sinagoga de El Tránsito, pak pochází ze století 14. a dnes je z ní muzeum sefardských Židů, mapující jejich život na Pyrenejském poloostrově.

Španělsko je země, na kterou se nezapomíná. Máte-li dostatek času a prostředků, vracejte se tam tak často, jak jen je to možné. Znovu a znovu budete poznávat různorodost jeho obyvatel, znovu a znovu budete pronikat do tajů přímočaré, energické, ale zároveň i tak trochu tajemné španělské povahy. Ostatně španělský národní tanec flamenco je nádhernou ukázkou svých tvůrců, z mužů čiší odvaha a snad i trochu samolibá přímočarost, hrdé ženy se pak rády nechají dobývat a obdivovat. Španělské flamenco tak není jenom národním tancem, je zároveň i rytmem, energií, která prostupuje všechno, co z této krásné země pochází.

Text: Jan Holý; www.euruj.cz ;www.euro26.cz
Foto: Jan Holý a www.tourismomadrid.es

www.turismomadrid.es,www.spain.info

Pro informace o turistických zajímavostech, možnostech ubytování, stravování i volnočasových aktivitách v Madridu zkuste zavítat na www.turismomadrid.es .
Najdete tam kompletní informace i odkazy na další zajímavosti.

Pokud míříte do kterékoli části Španělska, může vám být velmi kvalitním informačním zdrojem web www.spain.info