V letní sezoně roku 2016 vyvrcholily problémy cestovního ruchu způsobené zejména několikaletou nestabilitou v arabském světě, následovanou rozsáhlými migracemi a mnoha teroristickými útoky posledního roku. Reakce veřejnosti na nestabilitu a zejména teroristické útoky bývá často přehnaná, ale s tím musí tento obor počítat. Obavy turistů, a to i z ČR, vedou k omezování zahraničních pobytů, a to hlavně v klíčovém Středomoří, tedy v jeho jižní části patřící převážně do islámského světa.
Nejenom pro řadu zemí, kde se dostal cestovní ruch do hluboké krize, ale vzhledem k zásadnímu významu regionu, se jedná o mimořádný problém pro toto odvětví v celé Evropě. Zasažena je hlavní letní sezona, zatímco zimní, třeba v Alpách, ohrožena není. Jižní Středomoří lze jen těžko nahradit, reálné jsou sice přesuny do jihoevropských oblastí, které jsou v zásadě klidné, ale výpadek mnoha muslimských zemí je zásadní. Vzdálenější regiony jako subsaharská Afrika, Karibik nebo Tichomoří jsou často bez infrastruktury a doprava bývá nákladná.
V tomto regionu byla v posledních desetiletích řada nebezpečných krizí či dokonce velkých konfliktů, jako byly války v Perském zálivu mezi Irákem a Íránem (1980–1988) nebo Iráku s mezinárodním společenstvím (1990–1991). Současná složitá situace v oblasti tedy není něčím neobvyklým, avšak nyní je krizí příliš mnoho najednou a dochází i k rozsáhlé migraci do Evropy. Zásadní roli zde má tzv. Arabské jaro, tedy vlna nepokojů, povstání a revolucí od prosince 2010. První bylo Tunisko, na regionální poměry vyspělé, umírněné a turisty oblíbené, kde po necelém měsíci nepokojů padl autoritativní režim, a úspěšně byly nastoleny demokratické poměry. To podnítilo vlnu nestability v nemalé části arabského světa, především v Alžírsku, Libyi, Egyptě, Jemenu, Jordánsku, Sýrii, Bahrajnu a Ománu, tedy v zemích často také oblíbených turisty.
Někde vedly protesty k drobným reformám, jako v Jordánsku a Ománu, ale bohužel často přerostly v krvavé občanské války a rozklad, což pokračuje dodnes. Nejde přitom jen o tzv. Islámský stát zabírající část Iráku a Sýrie, kde navíc bojuje mnoho různých skupin, ale také o Jemen a Libyi. Právě tyto do značné míry rozložené státy, kde vláda kontroluje často jen zlomek území, jsou největším rizikem. Řádí zde islámští radikálové, což vyvolává spolu s rozsáhlými boji vlnu uprchlíků. Také ale nefunkční státní aparát nebrání rozsáhlým migracím, což je typické pro Libyi, kterou procházejí proudy osob nejen ze subsaharské Afriky.
Stále je třeba připomínat, že krize na Blízkém východě je velmi složitým problémem, který nelze zjednodušit jen na oživení islámského fanatismu, konflikt mezi šíity a sunnity nebo dokonce reakci na vojenské zásahy Západu (hlavně USA, ale zapojena je i ČR). Problémem politiky, publicistiky, ale někdy i odborné literatury je, že se běžně sebevědomě snaží tvrdit, že zná pravdu nebo dokonce i jednoduché řešení. Ve skutečnosti se mnohé často pradávné problémy navzájem propojují, což řešení nebo spíše přijatelnou stabilizaci velmi komplikuje. Zásadní jsou také ekonomické a sociální problémy, prohloubené demografickým vývojem.
Hluboká migrační krize přibližně od dubna 2015 a teror islamistů posledních let nejsou sice zdaleka tak propojené, jak se někdy může zdát, avšak při ovlivňování veřejnosti včetně odstrašování potenciálních turistů působí společně. K násilnostem a teroristickým útokům islamistů dochází i mimo proudy migrace třeba v Tunisku a Egyptě a v západní Evropě nebyly neobvyklé i před současným příchodem uprchlíků, avšak tento až pozoruhodně rychlý příliv muslimů do zemí EU vedl k mimořádné citlivosti problému.
Sílící migrace se spolu s Arabským jarem projevovala již dříve, ale mnoho utopených uprchlíků ve Středozemním moři na jaře 2015 vedlo k úvahám o řešení v rámci EU. Balkánská trasa migrací se pak mimořádně zaktivizovala, což vrcholilo v září a říjnu. Na podzim docházelo po velkých diskusích k uzavírání hranic. Za rok 2015 pak státy EU přijaly milion a čtvrt žádostí o azyl (dvojnásobek proti roku 2014), které se navíc koncentrovaly jen v několika státech. Snahy o přerozdělování uprchlíků narážejí na velký odpor, a to často právě v zemích bývalého sovětského bloku včetně ČR, kde dosud obvykle nežily početnější muslimské komunity.
Mimořádný mediální ohlas migrační krize zásadně prohlubovaly sílící teroristické útoky islamistů, i když jen část spáchali nově příchozí. K nejvýznamnějším došlo v listopadu v Paříži, v březnu 2016 Bruselu, v červenci v Nice a na několika místech jihu Německa. K dalšímu extrémnímu nárůstu počtu migrantů, intenzifikaci terorismu či nemalým zmatkům na hranicích jako v létě a na podzim 2015 již sice v současnosti nedochází, což ale rozhodně neznamená nějaký stabilní stav.
Násilnosti, ale i pouhá nestabilita či komplikace při překračování hranic, samozřejmě cestovnímu ruchu nesvědčí. Terorismus běžně vede k okamžitému úbytku turistů, kdy však není vyloučené poměrně rychlé oživení. Zde je přitom zásadní si uvědomovat, že ke státům zvláště zasaženým Arabským jarem či migrační krizí a terorismem patří často právě nejoblíbenější destinace, a to především pro letní sezonu. Dokonce se zdá, že v některých zemích jsou právě turisté terčem útoků, protože ty tak mohou zásadně podkopat ekonomiku a prohloubit chaos vyvolávající další radikalizaci. Není tedy asi žádnou náhodou, že vedle center politických, tedy Paříže a Bruselu, kam ovšem míří i mnoho turistů, byla 14. července 2015 těžce zasažena právě Nice, centrum oblíbeného Azurového pobřeží, takže se leckdy hovořilo doslova o atentátu na cestovní ruch.
Útoky na turisty v muslimských zemích mají dlouhé tradice, které pramení ze střetu osob jiné víry a kultury, ale v posledních letech byla někdy zjevná i snaha zasáhnout cestovní ruch jako klíčové odvětví ekonomiky. Bylo tomu tak zejména v Egyptě a Tunisku, k čemuž přispěla i nestabilita a změna režimů, v poslední době i v Turecku, ale bylo také patrné úsilí místních úřadů a většiny obyvatel takovýmto incidentům zabránit. Úbytek turistů, ale současně i hrozivý pokles cen pobytů znamenají pro tyto státy těžký úder.
Je obtížné odhadovat další vývoj z hlediska bezpečnosti a cestovního ruchu, protože současná politická situace je velmi složitá, jak až groteskně ukazuje zejména mnohostranný konflikt v Sýrii. Krize arabského světa i migrace a terorismus zřejmě přetrvají řadu měsíců, ale spíše let, takže specializace na turistiku v této oblasti má zásadní rizika, na což by měly i české cestovní kanceláře pamatovat. Na druhou stranu si země v regionu orientující se z nemalé části na cestovní ruch, jako je třeba Tunisko, dobře uvědomují potřebnost turistů a snaží se zvýšit jejich bezpečnost. Nelze ostatně přehlížet, že ve světě je běžná kriminalita i riziko úrazů a nemocí pro turistu obvykle nebezpečnější než fanatismus islamistů. Potenciál jižního Středomoří je přitom mimořádný, ve spojení např. s unikátními památkami třeba v Egyptě je v podstatě nenahraditelný, takže zájem turistů se oživí, jakmile se situace alespoň zčásti stabilizuje. České cestovní kanceláře by tedy na vytvořené kontakty neměly rezignovat.
Po teroristických útocích z posledních let docházelo k rychlému poklesu počtu turistů, ale oživení přicházelo již v řádu měsíců. Je ale otázkou, jaká bude reakce na velké množství incidentů z poslední doby. Nemalé množství teroristických útoků s mnoha oběťmi hlavně ve Francii se přitom v pohledu veřejnosti propojuje s krizí v arabském světě, ale i s velmi diskutovanými migracemi, v domnělou celkovou nestabilitu. U Čechů je zjevná obava z cest do zahraničí, především do arabského světa, a dochází k celkovému oživení domácího cestovního ruchu, k čemuž přispívá hodnocení ČR jako jedné z nejbezpečnějších oblastí světa. Mění se preference regionů, kdy zásadně slábne zájem o Tunisko či Egypt, zčásti i Turecko, roste naopak typicky o Španělsko, Portugalsko, Bulharsko nebo Řecko. Problémem samozřejmě je, že tento přístup má analogie v celé Evropě, takže ceny v jihoevropských a balkánských destinacích hrozivě rostou. Pro české cestovní kanceláře jde o složitou situaci, která navíc přišla poměrně krátce po několikaleté světové ekonomické krizi.
S rozsáhlým terorismem se vyrovnávaly státní struktury v historii mnohokrát. Pro současnost má největší význam islámský terorismus, kde největší byly útoky z 11. září 2001, v posledních letech pak následky krize arabského světa, které uvolnily – nutno dodat, že nijak pevná – pouta omezující radikály. Vrcholem je pak vznik svérázného islámského státu (IS) v části Sýrie a Iráku na přelomu let 2013 a 2014, který se oficiálně hlásí k teroru a odolává vojenskému tlaku světa. I ČR je jím označována za součást nepřátelské „křižácké“ koalice. Naopak „tradiční“ terorismus Evropy téměř vymizel, separatisté hlavně v Severním Irsku nebo Baskicku převážně složili zbraně, radikalismus levicový či pravicový je již přes dvě desetiletí bez většího významu.
Protiteroristická opatření v ČR provádějí bezpečnostní složky a vycházejí z českého práva, kde jde mj. o trestní právo, ale vliv mají i normy evropského (EU) a mezinárodního práva. Přes občasné úvahy třeba o zpřísnění trestů je vcelku právní úprava přijatelná, boj proti terorismu je však samozřejmě náročným úkolem pro bezpečnostní složky i veřejnou správu, které s ním nemají zkušenosti. Česká republika má vytvořenu i řadu koncepčních dokumentů týkající se bezpečnosti obecně i protiteroristických opatření. Významným rozdílem proti řadě západoevropských států je jen minimálně početná muslimská komunita v ČR, která v některých evropských zemích tvoří alespoň zčásti stát ve státě, nerespektující pravidla většinové společnosti. Jenže v rámci schengenského prostoru, kam patří většina EU (ČR od prosince 2007), lze překračovat hranice obvykle bez jakýchkoliv kontrol, takže možnost proniknutí islámských radikálů i do České republiky je vysoká.
Z hlediska cestovních kanceláří patří ke klíčovým právním problémům informovanost klientů a případné rozhodnutí o zrušení zájezdu, tedy hlavně, kdy se již oficiálně nedoporučuje zájezd uskutečnit. Tato otázka dosud nebyla dořešena. Přitom je třeba si stále uvědomovat, že česká právní úprava se bude muset do konce roku 2017 nemálo změnit s ohledem na novou klíčovou evropskou směrnici týkající se zájezdů, která má význam i z hlediska bezpečnosti klientů. V průběhu zájezdů, v nyní často složitých poměrech v muslimských zemích, nároky na delegáty či průvodce rostou.
Pro všechny osoby cestující do zahraničí má nemalý význam systém Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí DROZD. Podívejme se na něj poněkud důkladněji, protože ukazuje nové přístupy a možné přínosy moderních technologií. Občané mají možnost přes jednoduchý formulář vložit základní informace o sobě a své cestě, které pak „… slouží Ministerstvu zahraničních věcí k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinně organizovat pomoc v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů. Systém umožňuje rozesílání hromadných e-mailů a SMS všem zaregistrovaným osobám, které se v daném cizím státě nacházejí, a tím jim poskytovat důležité informace nebo je včas varovat před hrozícím nebezpečím.“ (https://drozd.mzv.cz/) Systém funguje již od června 2009, náklady na něj jsou dle oficiálních prohlášení zcela minimální a jeho přínos je přitom značný.
Vcelku lze stručně shrnout, že cestovní ruch je současnou krizí arabského světa, migracemi a terorismem výrazně ovlivněn, což klade na profesionály oboru nemalé požadavky. Největší rizika, a tedy i odborné nároky, se týkají cestovních kanceláří orientující se na arabské země, ale nebezpečí nyní hrozí i v mnoha státech EU. Pro podnikatele v domácím cestovním ruchu přináší současná krize nárůst zájmu z ČR i ze zahraničí, na který je ovšem vhodné adekvátně reagovat.
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
