Moderní a konkurenceschopný cestovní ruch vyžaduje i nové přístupy ke vzdělávání!

Když se vážně zamýšlíme nad povahou odbornosti moderního pracovníka v oblasti cestovního ruchu, máme na mysli často ekonomický význam této dynamicky se rozvíjející služby. Ten, jak vyplývá z níže popsaných souvislostí a perspektiv, může hrát důležitou roli – ale zdá se mi, že důležitější, zvláště v budoucnu, je kultivační, a tím i vzdělávací význam cestovního ruchu.

Moderní kulturní a sociální antropologové zdůrazňují, že „běloch člověka jiné kultury možná nikdy ani neviděl, a když, tak poevropštěného“. Jestliže je zcestovalý, s velkou pravděpodobností objel svět, aniž bydlel jinde než v kosmopolitním hotelu. O způsobu života jiné civilizace než vlastní ví velmi málo (Benediktová 1999). (1) A není právě kultivační úlohou turismu poznávat a prožívat cizí kultury, zvyklosti, porozumět tradicím, náboženským a rodinným zvyklostem, umět ocenit zvláštnosti lidového umění, jiné vztahy, např. k dětem a rodinným vazbám? Zdá se, že jen v porozumění je základ tolerance v současném poněkud xenofobním světě! A to je jeden z výchovných cílů turismu, na který musí být odborníci připraveni speciálním způsobem. Tedy nestačí jen technické, manažerské a ekonomické vzdělání, ale vzdělávání výrazně zaměřené na kultivaci odborníka v cestovním ruchu. Ale použijme nejdříve slíbené ekonomické argumentace:

V roce 2003 přicestovalo do České republiky 7,7 mil. turistů, z nichž 37 % navštívilo ČR poprvé a pro 63 % to byla opakovaná návštěva! Za rok 2004 došlo k 15% zvýšení návštěvnosti. Pro rok 2005 se očekává další asi 10% růst. Z hlediska devizových příjmů z příjezdového cestovního ruchu bylo v roce 2004 dosaženo 108-110 mld. Kč a pro rok 2005 se odhaduje další vzestup o 6-8 mld. Kč. Potom jen už zbývá konstatovat, že se cestovní ruch podílí 12 % na zaměstnanosti a tvoří okolo 9 % HDP České republiky (COT Business, únor 2005) (2). V roce 1993 to bylo jen 5 %!! Například japonských turistů přijíždí ročně kolem 100 tisíc a utratí 147 dolarů za den. Průměrná doba pobytu je 4-5 dní.

Výjezdy českých občanů oproti roku 1988 vzrostly o 760 % již v roce 1996. Od roku 1994 se řádově drží na 35-44 milionech výjezdů s ročním vzestupem po roce 2002 asi 4 %.

V roce 1990 se cestovním ruchem zabývalo na 4000 cestovních zařízení, v roce 1998 to bylo něco kolem 1000 zařízení a v současnosti to je asi 850 cestovních kanceláří a agentur. Přitom 37,2 % produktů nabízí pět velkých kanceláří typu FIRO-tour, Čedok, Eso Travel, Exim Tours, Vítkovice Tours. I tak je srovnání např. s Rakouskem v tomto směru zajímavé. V Rakousku je jedna cestovní kancelář na 160 000 obyvatel . V České republice na 11 000 obyvatel. Již z toho plyne, že v současnosti nabídka cestovních kanceláří vysoko převyšuje poptávku po produktech cestovního ruchu. Nicméně konkrétní výsledky např. cestovní kanceláře ČEDOK v roce 2004 ukazují, že prostřednictvím této tradiční kanceláře vycestovalo více než 190 000 klientů a tržby dosáhly téměř 2,5 mld. Kč. Méně tradiční kancelář Exim Tours zvýšila objem svých zájezdů v roce 2004 o 35 % oproti roku 2003. Představovalo to cca 150 000 klientů.

I toto jsou důvody, proč je potřebné se zamýšlet nad určitou inovací vzdělávání odborníků v cestovním ruchu z hlediska dlouhodobé konkurenceschopnosti v této tak slibné oblasti činnosti moderních služeb.

V každém ohledu, i díky zahraničnímu srovnání nejen v Evropě, vycházíme z toho, že odborník v cestovním ruchu by měl být vzdělán na úrovni bakalářského nebo magisterského (inženýrského) studia, to znamená v tříletém až pětiletém studijním cyklu. V našich podmínkách jsou to tedy příslušné obory na vysokých školách s ekonomickým zaměřením nebo na specializovaných vyšších odborných školách.

Absolvent takového studia je v praxi určen pro výkon práce na středním a vyšším stupni řízení v cestovních kancelářích a agenturách, jako profesionální průvodce, jako pracovník odborů regionálního rozvoje obcí a měst – pověřených až krajských úřadů, jako odborný pracovník na odborech kultury a cestovního ruchu magistrátů měst, jako vedoucí nebo odborný pracovník informačních středisek. Absolventi mohou také vykonávat funkce spojené s modelováním aktivit v objektech přírodního a kulturního dědictví (tvůrci, odborní pracovníci a průvodci naučných stezek, pracovníci národních parků a biosférických rezervací, průvodci a manageři animace v kulturně-historických zařízeních, např. zámky, hrady, skanzeny). Současně lze předpokládat, že budou moci vykonávat odbornou činnost v kongresovém, lázeňském a rekreačně sportovním cestovním ruchu.

Tedy skutečně již nevychováváme pouhé pasivní prodejce zájezdů v cestovní kanceláři a polovzdělané, jazykově chabě vybavené nesmělé průvodce, kteří mnohdy i s dobrými úmysly spíše své klienty matou a podávají velmi zkreslené až nepravdivé informace. Zkušenosti z posledních let ovšem ukazují, že poměr kvalitních a nekvalitních průvodců se prudce změnil ve prospěch těch kvalitních.

U odborníka v oblasti cestovního ruchu je zapotřebí pěstovat snahu o takový vztah k odbornosti, který přesáhne běžné požadavky studia, zkoušek a zápočtů, obsahu doporučené literatury apod. Takový dobrovolně prožívaný stav téměř permanentního znalostního „neklidu“ tak může být cestou k tolik potřebnému tvůrčímu „sebepřesahu“, který má potom zcela přirozenou podobu celoživotního sebevzdělávání. Je především na vyučujících, aby tento ideál podpořili náležitou pedagogickou úrovní a stimulujícím obsahem, pochopitelně za maximálního využití moderních multifunkčních prostředků (internet, e-learning, multimedia).

Je nesporné a svým způsobem tradiční, že nezastupitelné místo ve vzdělávání pracovníků cestovního ruchu zaujímají předměty ekonomické, manažerské a technologické povahy. Patří sem jistě teorie a technika cestovního ruchu, informatika v cestovním ruchu, management a marketing v cestovním ruchu, metodika práce průvodce, projektování a praxe v cestovním ruchu. Méně tradiční jsou však předměty typu: udržitelný cestovní ruch, management neziskového sektoru, geografické informační systémy, ekonomika cestovního ruchu a práce cestovních kanceláří, tvorba produktů v cestovním ruchu, cestovní ruch a regionální rozvoj, etika a kultura podnikání v cestovním ruchu.

Ovšem za klíčové předměty tvořící podmínky pro skutečně odborně, ale zároveň kultivovaně připravenou osobnost považujeme předměty geografické, kulturologické a psychologické povahy. Ano, tyto předměty považujeme doslova za kultivační. Ze skupiny geografických předmětů jde především o nepominutelný propedeutický předmět, který lze pracovně označit jako Úvod do geografie s důrazem na geografii světového hospodářství a přehled světové ekonomiky. Zde se nejen sjednotí geografické vstupní znalosti (předmět se učí v prvním semestru I. ročníku), ale hlavně si posluchači osvojí dovednosti spojené s geografickým myšlením. Osvojí si také dovednosti spojené s kartografickým jazykem geografie. Může potom nastoupit stěžejní předmět, kterým je geografie cestovního ruchu Evropy, světa a České republiky. Tento předmět poskytuje především vhled do metody tvorby a využití potenciálů cestovního ruchu. Nejde v žádném případě o jednotvárný a suchý výčet atraktivit jednotlivých regionů cestovního ruchu – ale o nepřeberné možnosti přiblížení prožitků, které jednotlivé atraktivity a akce nabízejí. Zdá se, že takto pojatá regionální geografie aplikovaná na potřeby cestovního ruchu musí svým obsahem, rozsahem i zvolenými metodami dokazovat, že geografie takto zaměřená se musí opírat o znalosti z biologie, geologie, dějin umění a architektury, historické geografie, demografie, literatury, zbožíznalectví a dalších disciplín, jejichž aplikace vede k tolik potřebnému komplexnímu chápání významu a možností potenciálů cestovního ruchu.

Tyto přístupy jsou potom zúročeny v závěrečných geografických předmětech, jakými jsou např. politická geografie a soudobé mezinárodní vztahy a komparativní geografie a ekonomika.

Podobně jsou zaměřeny předměty kulturologické povahy. Jde především o dějiny kultury pro cestovní ruch, kulturní a historický seminář, animace atraktivit, komunikační metody v cestovním ruchu.

Za neméně důležité považujeme i předměty psychologické povahy, mezi které řadíme především geopsychologii a personální management v cestovním ruchu. Opět zde klademe důraz na získání dovedností spojených s prací s klientem jako zájemcem o produkt v cestovním ruchu i s klientem, který je obezřetně a nenápadně veden průvodcem zájezdu nebo delegátem v místě pobytu.

Solidní a velmi praktická jazyková příprava studentů až do úrovně tlumočnické je naprosto samozřejmou podmínkou odbornosti.

Ovšem vývoj soudobého cestovního ruchu především v oblasti rekreačně-pobytových zájezdů, kdy podle zjištění našich německých kolegů až 20 % účastníků vyžaduje doplňkový turistický nebo rekreačně-sportovní program, vyžaduje i aktivní vztah posluchačů k předmětům, které jsme pracovně nazvali pohybové aktivity. Je to soubor praktických, ale i metodických a teoretických disciplín, které umožňují získání takových dovedností, jež mají povahu tolik moderní animátorské činnosti. Ano, prostřednictvím absolvovaných aktivit v rekreačních sportech můžeme klientům umožnit hluboké zážitky pocitů sebepřekonání, sebepřesahu, a to je opět příležitost k velmi intenzivnímu prožívání. Ostatně praxe takových cestovních kanceláří, jako jsou např. Poznání, Livingstone, Cyklotour nebo China Tours, nás přesvědčují o úspěchu takto až outdoorově zaměřených programů.

Je zřejmé, že obor management cestovního ruchu patří do skupiny oborů ekonomických. Z toho plyne nezbytnost i obecných předmětů ekonomických, manažerských, právních i informatických.

Takové zaměření vzdělávání se může zdát na první pohled maximalistické. Ano, to je jistá nevýhoda. Ale je vyvážena pozdějšími odbornými úspěchy v konkrétní praxi. A o tom se můžeme přesvědčit soustavným sledováním absolventů studia cestovního ruchu. Dosavadní více než desetileté zkušenosti nám umožňují v této oblasti reálný, umírněný optimismus. Vychováváme kultivované, mnohostranně připravené odborníky, kteří mohou být jistou zárukou konkurenceschopnosti v oblasti, která se ve světovém měřítku rozvíjí snad s největší dynamikou.

Soubor těchto úvah si zdaleka nečiní nárok na to, že by tolik potřebné téma přístupů ke vzdělávání odborníků v cestovním ruchu nějak vyčerpal. Naopak je jen úvodním zamyšlením k diskusi, která je tolik potřebná. Je např. nutné se hlouběji, především metodicky zabývat jednotlivými předměty, včetně posouzení jejich konkrétních pojetí a obsahů. Je nutno promýšlet podíl klasických metod výuky, samostatné práce studentů, podílu praktiků na výuce, zařazení dalších potřebných disciplín do přípravy, problém délky studia, návaznosti studia, charakteru celoživotního vzdělávání. To jsou jen některé náměty, které by bylo žádoucí na stránkách odborného tisku podrobně rozebrat. I k tomuto účelu slouží tento úvodní materiál.

Jiří Štyrský
Foto: CzechTourism

Literatura.:
(1) Benediktová (1999): Kulturní vzorce, Argo, Capricorn. Praha, str. 20.
(2) COT Business (2005): Cestovní ruch poroste i letos, COT Business č. 2, roč. 2005, str.56.
ŠÍPEK, J. – ŠTYRSKÝ, J.: Kvalitní personální management v cestovním ruchu jako podmínka dlouhodobé konkurenceschopnosti, in sborník vědecké konference HRADECKÉ EKONOMICKÉ DNY 2005. Gaudeamus Hradec Králové, str. 246-251.