Moje hlavní kompetence je přesvědčovat

S koordinátorem rozvoje cyklistické dopravy o potřebě zbláznit lidi, o tom, jak pracovat s ješitností, nebo o tom, kterak je důležité si hrát.

Nehasit, hořím. Jak skvěle by tento televizní dokument pasoval na Ing. Jaroslava Martinka. Autor Národní strategie cyklistické dopravy, prvního závazného dokumentu, od jehož schválení (2004) se začala datovat vládní podpora cyklistiky v České republice, je prototypem zapáleného člověka. Energický odborník a neúnavný, až horlivý propagátor cyklodopravy se již přes půl roku činí v nové pracovní pozici zřízené ministerstvem dopravy.

Koordinátor rozvoje cyklistické dopravy – to zní vznešeně. Co přesně si mám pod touto funkcí představit?

Byť jsem byl jmenován koordinátorem rozvoje cyklistické dopravy v České republice, na mojí dosavadní práci se prakticky nic nezměnilo. Změnily se jen některé okolnosti. Jedna z nich spočívá v tom, že oficiálně vlastním novou vizitku, na které je napsáno, že jsem koordinátorem, a u toho jsou loga ministerstva dopravy a Centra dopravního výzkumu (CDV). To v praxi znamená, že jsem z cyklistického „podsvětí“ nebo chcete-li z pozice „šedé eminence“, která sleduje a řídí věci trochu skrytě, musel vyjít na slunce a nahlas říct – ano, byl jsem pověřen ministrem dopravy České republiky koordinovat záležitosti kolem rozvoje cyklistiky, a to jak v rámci cyklodopravy, tak z pohledu rekreační cyklistiky. Kdo mě zná, tak ví, že se cyklistikou zabývám intenzivně a dlouhodobě. Teď jen přišel příhodný čas, abych mohl být do této funkce jmenován. Jinak všechno v zásadě zůstává při starém. Kancelář mám stejnou, kontakty na mě se nezměnily… Další lehkou změnu pociťuji v tom, že si mohu zvolit svou neformální pracovní skupinu. Pokud totiž chci dělat svou práci seriózně a odpovědně, sám na to nestačím. Příklad – já nemám dar na češtinu a novinářskou práci vůbec. Proto potřebuji Radku Žákovou (editorka cykloportálu plzenskonakole.cz – pozn. red.), která má tyto věci v malíku. Dokáže napsat čtivý článek, má kontakty na média, vytváří newsletter, zkrátka vyzná se v oblasti PR. Dalším výrazným člověkem v našem týmu je třeba Slávek Syrový, který je za prvé výborný projektant a za druhé skvělý fotograf. Díky němu je fotogalerie na webových stránkách cyklostrategie.cz plná úžasných snímků z celé Evropy. Bohaté zkušenosti ze zahraničí má Dan Mourek z Nadace Partnerství. Díky němu nemusíme objevovat již objevené. Svými zkušenostmi s cykloturistickým portálem i jako novinářka a odborník v oblasti analýz výrazně přispívá také Jitka Vrtalová (editorka cykloportálu NaKole.cz – pozn. red.)

Takže jste zkrátka více vidět.

Dá se to tak říct, ale v tom je jádro pudla. V roli koordinátora cyklodopravy se sice nezměnila moje pracovní náplň, ovšem výrazně byla podtržena oficialita mé pozice. Transparentně vystupujeme jako tým a oficiálně chceme řešit problémy v rozvoji cyklistické dopravy. S tím paradoxně zjišťuju, jak je člověk zranitelnější. Zůstat ve skrytu bývá v mnoha směrech výhodnější. Když je člověk oficiálně jmenován, navíc ministerstvem, logicky musí více vystrkovat růžky, což se mnoha lidem nelíbí. Trefuje se do mě řada nejrůznějších rýpalů, kteří mi hází klacky pod nohy. S tím jsem ovšem počítal a peru se s tím celkem dobře. Na druhou stranu mám větší možnost něco změnit a ještě více vnímám, že moje práce má smysl. A to je důvod, proč jsem na funkci koordinátora kývnul.

Jaké jsou vaše hlavní kompetence?

Moje hlavní kompetence, která mi ovšem byla dána shůry a ne ministerským razítkem, je zbláznit, vyburcovat a přesvědčit klíčové hráče v oboru, že naše snaha má smysl a že je potřeba věci dotáhnout do úspěšného konce. Pokud chceme změnit například některé legislativní rámce, je opravdu nutné, aby nás nejen odborná veřejnost brala vážně. Aby pochopili, že naše snažení není jen výmysl několika šílenců, kteří chtějí více prostoru pro cykloturistiku. Chci, aby se lidé zamysleli a pochopili, že námi navrhované cyklistické projekty budou mít velmi pozitivní dopad na cestovní ruch v České republice. Musím být tak trochu psycholog (směje se).

Jakých institucí se toto „přesvědčování“ týká především?

Hlavními resorty, se kterými jednám, jsou v první řadě ministerstvo dopravy a ministerstvo pro místní rozvoj (otázky cestovního ruchu). Ruku v ruce s nimi vedou moje kroky na ministerstvo životního prostředí (ekologické záležitosti) a ministerstvo zdravotnictví. I to má svoje opodstatnění – lidé se dnes nepohybují a jsou více nemocní, což stojí stát obrovské peníze. Naší činností klademe důraz na dlouhodobou prevenci negativních jevů a zlepšení zdravotního stavu národa. Abych nezapomněl, spolupracujeme také s ministerstvem vnitra (například cyklistické značení) a ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (propagace sportu). Mým úkolem je propojit jednotlivé náhledy na problematiku a demonstrovat, že cyklistika je obor, který se dotýká různorodých oblastí. I proto vznikla funkce koordinátora cyklodopravy.

Jak se vám daří koordinovat rozvoj cyklistiky na nižších úrovních, například v krajích?

Pokud se kraje chtějí podílet na rozvoji cyklodopravy, doporučujeme jim angažovat vždy dvě osoby. Jednu, která má spojení s dopravou, a druhou, jež má vazbu na turistiku. Ve valné většině případů má však cyklistiku pod palcem jediný člověk, místní nadšenec, který jízdě na kole fandí a chápe její výhody. Pro nás je to v tu chvíli klíčová osoba, na kterou se obracíme. Pokud jsem na začátku mluvil o tom, že tvoříme tým, tak na krajské úrovni se snažíme udržovat vrstvu „podtýmů“ složenou z jednotlivých úředníků. Těm pak pomáhám, pokud je to v mých silách, prosadit některé věci „v horních patrech“. Znovu podotýkám, že se jedná o neformální pracovní skupiny, které jsme si vytvořili „od spodu“. Pokud chceme vytvořit národní marketingový produkt, bez spolupráce s kraji to zkrátka nejde. Mým úkolem je také motivovat k aktivitě ty kraje, které jsou z jakýchkoliv důvodů k cykloturistice rezistentní. Kvůli celkové provázanosti jsem skoro dva měsíce dával dohromady databázi kontaktů na příslušné osoby v krajích, mikroregionech, turistických oblastech nebo městech. Jim mimo jiné zasíláme náš newsletter. Posledním nápadem je rozeslat v něm nekomentovanou mapu České republiky, která by porovnávala míru krajských dotací čerpaných z fondů EU na cyklostezky. Za prvé kvůli přehledu, za druhé kvůli tomu, abychom méně aktivním krajům ukázali, že jinde to jde. Ale pozor – aby nedošlo k nedorozumění – my nechceme, aby si české regiony konkurovaly, ale toužíme po tom, aby celá Česká republika konkurovala ostatním evropským zemím.

S tím souvisí i společný projekt CDV a Asociace turistických regionů „Česko jede“, že?

Zcela jistě. Projekt jsme rozjeli ze dvou důvodů. Tím prvním je, že v poslední době bylo vloženo do cyklistické infrastruktury přes dvě a půl miliardy korun, což je obrovská částka, která se musí celorepublikově projevit. Už máme na to, abychom mohli Česko prezentovat jako cyklistickou destinaci, která má co nabídnout. Druhým důvodem je naprosto otřesná prezentace cykloturistiky na webech. Přitom internetové portály by měly být hlavní informační kanály směřující jak k tuzemským klientům, tak do zahraničí. A to je také jedna z mých priorit – zlepšit stav webových cyklistických prezentací. Rád bych v této souvislosti, budiž mi to v tomto případě prominuto, trochu pracoval s lidskou ješitností. To je sice nepěkná vlastnost, která ovšem některé méně úspěšné nebo ty pohodlné žene dopředu, aby se vyrovnali těm, kteří jsou v čele. A na mně je, abych uměl šikovně nakládat s takovými informacemi, které dokážou motivovat regiony k vyšším výkonům. Pokud jde o samotnou webovou prezentaci cykloturistiky, chybí mi například videoukázky, krátké sekvence, akční vizitky přímo z terénu natočené tak, aby vzbudily touhu přicestovat s bicyklem, zkrátka něco, co má šťávu a tah na branku (více o projektu „Česko jede“ najdete v lednovém COT business – pozn. red.).

V současné době vůbec neexistuje národní cykloturistická prezentace pro zahraničí a i v českém kontextu máme obrovské rezervy. Proto dál chci hledat myšlenky, nápady a cesty, jak to změnit. S tím souvisí i další, řekněme, výhoda mé práce – velká tvůrčí svoboda. Víte, já si musím pořád tak trochu hrát, mít vize, improvizovat, obklopovat se schopnými lidmi, s kterými je mi dobře a kteří chtějí něco zlepšit, vy-užívat šance a příležitosti. Přes všechnu odbornost a erudici, toto je podstatný klíč k mé profesi.

Jak jsme na tom ve vztahu se sousedními státy?

Bohužel místo abychom „dováželi“ zahraniční cykloturisty k nám, sami se stáváme zdrojovým trhem pro okolní země. Německo a Rakousko mají uživatelsky přívětivé a podrobné weby, propagační a informační materiály v češtině, disponují perfektní infrastrukturou, vyspělou certifikací a jsou, na rozdíl od nás, připraveny na různé cílové skupiny cyklistů (rodiny s dětmi, sportovci, bikeři, pohodáři a podobně). Zahraniční turistické centrály to vědí a jsou u nás stále aktivnější. Přes nepochybný rozvoj cykloturistiky v České republice jsou u nás tyto záležitosti ještě v plenkách. Je zkrátka zapotřebí důrazně zvýšit povědomí o efektivní propagaci. Je podstatné naučit ministerstva a našich čtrnáct krajů táhnout za jeden provaz. Partnerství, zvlášť v době krize, udělá daleko víc, než když si každý hraje na vlastním písečku. Pokud se tohle podaří, měla moje role koordinátora smysl.

Text: Jan Pomykal
Foto: Jitka Vrtalová