Návrat spadlého anděla

Člověk se odedávna při osidlování krajiny rozhodoval nejenom rozumem, ale také citem pro místo, a proto vyhledával oblasti nadprůměrných energetických kvalit. Dovedl dobře rozpoznávat působení přírodních sil soustředěných do energetických bodů. Mnohdy se jedná o místa geologických anomálií, a to buď nerostů, rudných žil, nebo spodní vody. Pro vytyčení hlavních opěrných bodů Písku použili Přemyslovi stavitelé linií vedoucích do dvou hlavních energetických bodů a na nich situovali nejdůležitější místa budoucího města.

Písecký most tak leží na spojnici kostel sv. Václava – Živec a kostel Narození P. Marie na přímce sv. Václav – Velký Mehelník. Samotný kostel sv. Václava stojí na místě původní svatyně z počátků neolitu. Druidové tu slavili svátek Beltine, o čemž svědčí směry dalších dvou linií směřujících na nedaleké kopce a odpovídajících směrům východu a západu slunce v tento den.

Most sám je dvakrát lomený a linie sv. Václav – Živec protíná středy jeho obou konců. Energetická čára je v tomto místě trojitá. Střední má hodnotu kladnou a obě krajní pak hodnoty záporné. Most má navíc ještě jednu zvláštnost. Výklenek u sochy sv. Jana Nepomuckého je bodovou svatyní se spojením do duchovního prostoru, spojením, které funguje. Možná proto se tu lidé cítí tak příjemně.

Tento most přes Otavu je naším nejstarším zachovaným raně gotickým kamenným mostem, který býval významnou dopravní stavbou na frekventované Zlaté stezce. Po mostu v německém Regensburgu je také nejstarším dochovaným mostem na sever od Alp. V půdorysu je, jak již bylo řečeno, dvakrát lomen, měří 111 m a široký je 6,25 m. Postaven byl již ve třetí čtvrtině 13. století, ale písemné prameny se o něm zmiňují až roku 1348 v souvislosti s výnosem Karla IV., který stanovil, že pokuty vybírané ve městě mají být použity na jeho údržbu. Osvícený panovník, že? Most nese znaky jihofrancouzské architektury a historici považují za prokázané, že most stavěla zvíkovská stavební huť. Na mostě stejně jako na píseckém kostele a zvíkovském hradě jsou tytéž kamenické značky.

Faktem zůstává, že má sedm oblouků – šest půlkruhových a jeden delší tzv. segmentový. Na jejich stavbu bylo použito žulových kvádrů založených v hloubce 1,8 m pode dnem řečiště. Pilíře jsou opatřeny proti proudu řeky klínovitými břity a proti ledovým krám je chrání ledolamy z pozdějšího období. V minulosti také míval dvě mostecké věže. První, na Pražském předměstí, se zřítila při povodni roku 1768 (i s hlásným) a druhá, zbudovaná po husitských válkách, byla stržena roku 1825 v zájmu dopravy. Ve 20. století byl most prohlášen za národní kulturní památku.

Výzdobu mostu tvoří sochy z 18. století. Jsou kamenné, v životní velikosti. Na pravé straně od centra je sousoší Kalvárie, které tvoří sochy Marie, Maří Magdalény a Jana, nad nimi z cínu zhotovený Ukřižovaný. Následuje sousoší sv. Jana Nepomuckého, na jehož podstavci je vytesán městský znak a sousoší dotvářejí dva andělé, kteří představují Čas mlčení a Čas mluvení. Na levé straně je sv. Anna Samotřetí s Ježíškem a dětskou postavou Marie. Poslední sochou je socha sv. Antonína Paduánského s knihou a Ježíškem.

Nesluší se opomenout také významný, a především finančně nákladný čin města, které nechalo zhotovit za bezmála 350 tis. korun kopii anděla ze sousoší Jana Nepomuckého, strženého při povodni v roce 2002 do Otavy. Pískovec na sochu pochází z Podkrkonoší a jejím autorem je sochař Jiří Kačer. Odhalení sochy proběhlo 26. 5. 2004 za účasti mnohých píseckých, potažmo „mosteckých“ patriotů. Je krásné navrátit něčemu ztracenou tvář, natož jedná-li se o takovou dominantu, jakou je písecký most.

Závěrem snad jen to, že až zavítáte do starobylého města na Otavě, do města Písek, udělejte si čas, zajděte na zdejší most a přijměte pozvání k rozjímání nad pomyslnou „řekou času“ o dobách minulých, přítomných i budoucích.