Není brána jako brána

V obranném systému středověkého města byly vstupy nejvýraznějším, ale zároveň nejzranitelnějším prvkem. I proto byla výstavbě městských bran věnována nejvyšší pozornost a péče. Snaha o maximální bezpečnost se pak odrážela v jejich originálních stavebních podobách. Dnes můžeme jen litovat, že podstatná většina branských věží padla za oběť vzrůstajícím civilizačním nárokům a nepochopení významu kulturního dědictví. Těch několik dochovaných, které přečkaly nepřízeň osudu, je dnes pýchou měst i významným turistickým lákadlem.

Podle odborníků měly brány historických měst kromě obranné a komunikační funkce také úlohu strážní, celní, reprezentativní a symbolickou (motiv brány ve znacích měst – například Prahy, Jičína, Hostinného nebo Trutnova). Jejich úkolem bylo tedy nejen chránit, ale také demonstrovat sílu a postavení měšťanstva v tehdejší společnosti. Zcela specifické poslání měly branky katovské, které ze všeobecně známých důvodů sloužily pouze jedné osobě „nečistého“ řemesla. Počet bran, kterými město disponovalo, byl závislý na geografických podmínkách, potažmo na počtu cest, které k němu vedly. Běžné bylo pojmenovávat brány podle míst či měst, ke kterým směřovaly. Tak třeba město Kouřim mělo bránu Pražskou, Malotickou, Olešeckou a Kolínskou. Na začátku jsme si řekli, že brány byly důležitou, ne-li nejdůležitější součástí městského opevnění. Tomu odpovídaly i důmyslné obranné prvky, které se na brány vázaly – ať už jde o padací mříže, podsebití, ochozy, padací mosty přes příkopy nebo různé formy předbraní či barbakánů (předsunutý opevňovací článek válcového nebo mnohobokého tvaru se střílnami, který oddaloval vstup do města a zamezoval přímé střelbě na bránu).

Valdická brána v Jičíně s točitým schodištěm

Na Pražské bráně v Berouně si můžete prohlédnout drážky pro spouštění padací mříže

Jak již bylo řečeno, bran se nám do dnešních dnů zachovalo poskrovnu. Jediným městem u nás, které má zachovány (i když v různě pozměněných podobách) všechny čtyři městské brány, je Třeboň. Nejpůsobivější a architektonicky nejcennější z nich je brána Svinenská, jejíž dnešní podoba se sgrafity a obloučkovými štíty vychází z renesančních úprav první poloviny 16. století. Město se třemi klasickými branami u nás bohužel nenajdete. Blízko k této metě mají Vysoké Mýto a Pelhřimov. V obou městech se dochovalo po dvou krásných branách, přičemž v Pelhřimově navíc najdete ještě tzv. Solní branku – drobnou fortnu, která ovšem neměla svou vlastní věž.

Ve Vysokém Mýtě se věž třetí (Choceňské) brány sice zachovala, chybí ovšem vlastní průjezd s menší věží. Dvěma starobylými branami se mohou pochlubit také Beroun (Plzeňská a Pražská), Rakovník (Pražská a Vysoká), Slavonice (Jemnická a Dačická), Kadaň (Svatá a Žatecká) nebo Stříbro. U posledních dvou jmenovaných měst je situace trochu komplikovanější. Žatecká brána v Kadani totiž není bránou v pravém slova smyslu, ale „pouze“ jejím barbakánem, ve kterém se příjezdová cesta v půlkruhu lomí pod úhlem zhruba 45 stupňů. Jedinečným urbanistickým prvkem je pak kadaňská Katovská fortna s navazující temnou, sotva metr širokou uličkou. Ve Stříbře je podoba a funkce bran ještě zajímavější. Zdejší Mostní brána je totiž vedle Staroměstské mostecké věže jedinou stavbou svého druhu v Čechách a jedním z nejpozoruhodnějších fortifikačních objektů vůbec. Vznikla v renesanci spolu s výstavbou mostu a chránila cestu od Prahy, odkud vedl hlavní přístup do města. Netypická je i druhá stříbrská brána (v tomto případě spíše branka), tzv. Koubkova. Stavba je součástí hradebního systému nového města a postavit ji dal na své náklady mlynář Koubek v roce 1574, aby mohl vozit mouku co nejkratší cestou od mlýna do města. Jedná se o jednopatrovou hranolovou stavbu s průjezdem a dřevěnou pavlačí v patře.

Louny se pyšní pozdně gotickou Žateckou branou, dodnes napojenou na městské opevnění

Strážní funkce předurčovaly brány k tomu, aby se stávaly výraznými dominantami měst. Nejvyšší branou na našem území je přes 60 metrů vysoká Zelená brána v Pardubicích, vystavěná mistrem Pavlem v roce 1507. Její ochoz dodnes slouží, jak jinak, vyhlídkovým účelům. Z daleka viditelná je také Valdická brána v Jičíně s úctyhodnou výškou 58 metrů (na vyhlídkový ochoz ve výšce 32 metrů vede 156 schodů). Prostory jičínské brány jsou v současné době vděčnou kulisou nejrůznějších kulturně-společenských setkání – sezonních výstav, koncertů či divadelních představení.

Zelená brána v Pardubicích – nejvyšší stavba svého druhu v ČR

Datování Pražské brány v Kouřimi spadá do šedesátých let 13. století

Nejstarší bránu v České republice, zakomponovanou do unikátně dochovaného městského opevnění, si můžete prohlédnout v Kouřimi. Masivní raně gotická věžovitá stavba ze šedesátých let 13. století byla původně o patro vyšší a kryla ji strmá valbová střecha. Přes všechny úpravy je dnes kouřimská Pražská brána nejzachovalejším příkladem branského stavení z období vlády Přemysla Otakara II. Další působivé brány s atmosférou středověku lze vidět například v Horažďovicích (Červená brána – druhá nejstarší na našem území), Domažlicích (Dolní brána), Vimperku (Černá brána), Táboře (Bechyňská brána) nebo ve Slaném (Velvarská brána).

Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal, archiv města Louny a CzechTourism