Netřeba nám poučení?

Máme zájem o přehled konferencí připravovaných v zahraničí?
Je účast na konferenci pečlivě zváženou investicí nebo jen skrytoudovolenou?

Téměř v každém čísle tohoto měsíčníku jsou zveřejněny informace o nějaképrestižní zahraniční akci, jejíž zaměření je převážně komerčního nebo propagačníhocharakteru. Jde především o veletrhy, workshopy, prodejní výstavy. To jenepochybně velmi záslužné, zejména s ohledem na přínos pro rozvoj aktivitcestovního ruchu z perspektivy okamžité situace nebo krátkého období.

Zahraničním akcím spíše vzdělávacího a problémově zaměřeného charakteruje však věnováno (nejen v tomto časopise, ale především v realitě samotné)daleko méně prostoru, přesněji řečeno není po nich „poptávka“. V časopiseexistuje rubrika veletrhy, ale jsem přesvědčena, že „přihrádka“ konferenceby zde také našla své opodstatnění. Měla by poskytovat (přibližně s ročnímpředstihem) přehled významných zahraničních konferencí, odborných seminářůa v optimálním případě zpětně i závěry akcí, e-kontakt na jejich pořadateleatd.

Tato slova nejsou myšlena jako útok na vyváženost struktury časopisu,ale mají poukázat na fakt, že jeho skladba poměrně věrně odráží situaciv profesní rovině cestovního ruchu, především z hlediska přístupu k získávánínových znalostí, zkušeností a inspirací. Otázka zní, jaká je příčina tohotostavu. První variantou je, že si pracovníci v oblasti (nejen) cestovníhoruchu neuvědomují dlouhodobý přínos a význam akcí, jejichž podstata spočíváv předávání i získávání znalostí, výměně zkušeností a hledání východisekz obecně sdílených problémů spojených s rozvojem cestovního ruchu. Dalšívariantou je skutečnost, že „běh na dlouhou trať“ (investice s dlouhodoboua obtížně kalkulovatelnou návratností) dnes není jednoduše „moderní“ disciplínou,a to nejen na kolbišti cestovního ruchu. Běžíme-li, je dobré se dívat podnohy, ale je také důležité podívat se občas k horizontu, zda-li se ubírámesprávným směrem, jinak nám je k ničemu, že běžíme rychle. Avšak nejčastějizmiňovaným i pociťovaným důvodem je finanční nebo časová tíseň. Je pravděpodobné,že se jedná o vzájemně provázanou kombinaci všech tří variant. Je všakzajímavé, že některé (zpravidla státní) instituce, které si na nevyhovujícífinanční situaci stěžují nejčastěji, vysílají na takové akce své pracovníkypoměrně nahodile a nesystematicky, jen aby dostály nějakým požadavkům činepsaným pravidlům. Problematika dlouhodobé návratnosti je příliš nezajímá,neboť za „chvíli“ budou volby a nikdo neví, co přijde po nich. Pak je nutnépoložit si otázku, nakolik „zkypřená“ je z perspektivy vývoje cestovníhoruchu půda, na niž „drahé“ poznatky případně dopadají.

Konkrétní příklad
Jedenáct českých lokalit zahrnutých do seznamu kulturního a přírodníhodědictví UNESCO a další desítky městských a vesnických památkových rezervacía zón představují významný kapitál (zdroje) českého cestovního ruchu. Jakjsou však tyto zdroje opečovávány a kapitál zhodnocován destinačním managementemtěchto lokalit? S jakou profesionalitou, s jak velkou snahou hledat východiskaz problémů vyvstávajících ze zdánlivé rozpornosti mezi „dědictvím“ a cestovnímruchem? Kdo vlastně za toto „dědictví“ nese zodpovědnost, kdo je oprávněným„dědicem“, kdo a do jaké míry může rozhodovat o míře a způsobu jeho využití?Do jaké míry je místní komunita a její životní styl součástí návštěvníkynazíraného (v lepším případě obdivovaného, v horším konzumovaného) „dědictví“či marketingově pojato – destinačního produktu? Jaké to přináší důsledkypro obyvatele území, na němž se „dědictví“ nalézá? Jaké jsou k dispozicitechniky a nástroje, které by zajistily co největší přiblížení realityk tzv. „win-win“ situaci, tedy ke stavu, kdy „dědictví“ není ani živelněkonzumováno, ani mrtvolně petrifikováno, ale kultivovaně využíváno, a tos co největším přínosem pro obyvatele i návštěvníky „heritage“ destinace?

Na tyto a podobné otázky hledali a nalézali odpověď účastníci konferences názvem „The Tourist Historic City“, která se konala minulý měsíc (17.– 20. 3.) v Bruggách – konference o významu, vývoji a managementu cestovníhoruchu a kultury v historických městech a místech „dědictví“ . Opravdu byse v naší zemi nenašli žádní zástupci soukromých či veřejných subjektůsituovaných v lokalitách světového či národního dědictví (např. Sdruženíhistorických sídel Čech, Moravy a Slezska), ale i ze státní správy regionálnínebo centrální úrovně či univerzit, kteří by ke zmíněným otázkám měli coříci a dokázali něco důležitého vstřebat? Nebo o akci nikdo nevěděl? Pakteprve následují možné důvody jako nedostatek času, peněz, především všakzájmu a iniciativy.

Jediná z českých lokalit „dědictví“ světového (i národního či regionálního)významu přispěla k problematice této konference – díky osvícenému a flexibilnímupřístupu městského úřadu a destinačního managementu Českého Krumlova, jmenovitěMgr. Jitce Zikmundové (Českokrumlovský rozvojový fond). Město na této konferencipomocí prezentace problémů spojených s rozvojem a managementem cestovníhoruchu v historickém prostředí a rozborem procesu a efektů strategickéhoplánování přispělo svým dílem k poznávání komplexity, ale i jistých podobností(a tedy možností předávání zkušeností a uplatňování zobecněných poznatků)problematiky dynamického vztahu „dědictví“ a cestovního ruchu v různýchgeografických oblastech. Srovnání s ostatními případy světového dědictví,různé perspektivy, návody i metody a závěry živě diskutovaných problémůvyvěrajících ze vztahu zdánlivě protichůdných jevů socio-ekonomického rozvojea ochrany „dědictví“ – to vše znamená nevyčíslitelnou hodnotu ve forměpoznatků, podnětů i kontaktů – ovšem pro připravené jedince s odpovídající„absorpční kapacitou“.

Zkusíme tedy v budoucnu usilovněji pátrat a pečlivě volit účast na konferencinebo budeme dále pasivně čekat na pozvání či vyslání na akci pro nás relativněnezajímavou? Budeme aplikovat a šířit poznatky získané na těchto konferencíchnebo si jen schováme visačku, nenávratně někam zastrčíme pár vizitek az peněženky vychřestíme „pár“ Euro?

Ing. Martina Pásková

• postgraduální studentka UK – Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografiea regionálního rozvoje
• externí pracovnice MŽP – Samostatné oddělení ekologie urbanizovaných prostorůa cestovního ruchu

martina_paskova@env.cz