Nové předpisy pro CK a CA

Letos se vyrojilo povícero dokumentů, které více či méně ovlivňují i činnost cestovních kanceláří a agentur. Kromě velmi diskutované novely zákona č. 159/1999 Sb. se jedná zejména o několik nařízení resp. zákonů týkajících se letecké přepravy, které mohly uniknout pozornosti. Pokusíme se proto shrnout, jaké povinnosti plynou z těchto dokumentů pro cestovní kanceláře a agentury.

První je již dobře známé nařízení ES č. 261/2004 o povinnostech leteckých dopravců týkající se náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu. Realita ukázala, že nejvíce se uvedené nařízení týká právě zpoždění leteckých linek. Ne všechny cestovní kanceláře jsou si však plně vědomy jednak platnosti tohoto nařízení i na zpoždění letů charterové přepravy, kde tato zpoždění mohou dorůstat velkých rozměrů, a zvláště toho, že v tomto případě jsou to ony, které zodpovídají zákazníkovi za náhrady. Naštěstí podle zkušeností vše celkem funguje, a pokud dochází ke zpoždění letu, nabízí již většina leteckých společností adekvátní náhrady ve formě občerstvení a dalších náležitostí automaticky. Poměrnou novinkou je nový zákon č. 225/2006 Sb., o civilním letectví s účinností od 1. července 2006, jímž se přesouvá dohled nad výše uvedeným nařízením ES č. 261/2004 pod Úřad pro civilní letectví. Úřad kromě dohledu má na starosti i vyřizování stížností na porušování povinností z nařízení vyplývajících.

Druhým je nařízení ES č. 2111/2005 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství a o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce. Účelem tohoto nařízení je jednak zamezit leteckým společnostem, které nedbají ani na základní požadavky údržby a oprav letadel, provozování jejich letů do nebo ze zemí Evropské unie a vytvoření tzv. celoevropsky platné jednotné „černé listiny – Black List“ takto nevyhovujících dopravců a dále pak zajištění informovanosti cestujících, se kterou leteckou společností vlastně jejich let bude uskutečněn.

Pro cestovní kanceláře je nejdůležitější článek 11. tohoto nařízení, který nabyl účinnosti dnem 16. července 2006. Podle tohoto článku má cestovní kancelář nebo cestovní agentura povinnost již při rezervaci informovat klienta o totožnosti leteckého přepravce, a to bez ohledu na způsob provedení rezervace. Nadto se ukládá zahrnout tuto informační povinnost do všeobecných prodejních podmínek organizátorů zájezdů. Pokud organizátor v době rezervace ještě nezná totožnost leteckého přepravce, pak musí klienta informovat bezodkladně poté, co je mu totožnost známa. U provizních prodejů je důležité předat tuto informaci proviznímu prodejci a mít vždy dohodnuto, že tuto informaci předá obratem klientovi. Obdobný postup platí také při situacích, kdy dojde ke změně leteckého přepravce. V takových případech je opět nutné okamžitě informovat klienta nebo pokud byla rezervace učiněna prostřednictvím provizního prodejce, pak informovat tohoto prodejce a opět ošetřit, aby tento provizní prodejce informoval klienta obratem. Mohlo by se zdát, že to je mnoho povyku pro nic v tuto chvíli, ale každý členský stát Evropské unie má povinnost zajistit dodržování těchto pravidel a nejpozději do 16. ledna 2007 stanovit sankce za jejich porušování, přičemž požadavek Společenství je, aby sankce byly přiměřené, účinné a odrazující. S touto ve většině případů zbytečnou zátěží se tak musí i cestovní kanceláře a agentury vyrovnat.

Skutečný smysl nařízení a s ním další nepříjemnosti nastávají ve chvíli, kdy je letecká společnost zařazena na tzv. „černou listinu“ nebo kdy klient požaduje přelet ve vzdálené destinaci mimo území EU pomocí takového přepravce. V prvém případě má cestovní kancelář povinnost klienta přesměrovat na jiný let nebo má cestující právo na náhradu škody, a to i v případě, že se rozhodne tímto spojem neletět. U druhého případu je věcí sebezáchovy nechat si od klienta stvrdit, že objednává na své riziko přepravce, který je uveden na „černé listině“ Společenství a že cestovní kancelář či agentura se tímto zprošťuje odpovědnosti. Cestovní kanceláře organizující letecké zájezdy však může překvapit, že jako „smluvní letecký dopravce“ mají povinnost mít tuto „černou listinu“ na svých internetových stránkách nebo ve svých provozovnách. Pokud právě nyní s hrůzou zjišťujete, že vám v provozovně nebo na internetových stranách chybí, náprava je jednoduchá. Odkaz naleznete na stránkách Úřadu pro civilní letectví (www.caa.cz).

Pro rozvoj kongresové turistiky

Kongresová turistika představuje jednu z nejefektivnějších forem cestovního ruchu, vyžaduje ale široký okruh kvalitních služeb a aktivní přístup celého teritoria. Proto je na ni kladen důraz v dlouhodobé koncepci rozvoje cestovního ruchu České republiky a v souladu s tím Ministerstvo pro místní rozvoj ČR pověřilo agenturu Mag Consulting a Asociaci cestovních kanceláří ČR zmapováním podmínek a předpokladů pro další rozvoj kongresové turistiky, především v regionech. ACK v současné době dokončuje analýzu na základě průzkumu mezi organizátory, týkající se hlavních překážek dalšího rozvoje, námětů na jejich odstraňování a na podpůrná opatření ze strany státu i regionů.

Pokud chcete svými zkušenostmi přispět k postupnému odstraňování toho, kde nás v této oblasti bota tlačí, neváhejte nás kontaktovat na tel.: 224 914 543, resp. adrese ackcr@ackcr.cz.