Novelizace zákona č. 159/1999 Sb.

V poslední době se právní úprava cestovního ruchu často mění a o mnoha dalších změnách se permanentně diskutuje, kdy je třeba uvést hlavně novou evropskou směrnici k zájezdům nebo mnoho let připravovaný zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu. Koncem roku 2015 byl novelizován klíčový zákon č. 159/1999 Sb., což mělo v praxi výrazný ohlas.

Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, je v České republice (tedy alespoň zatím) jediným speciálním zákonem k cestovnímu ruchu. Upravuje hlavně řadu aspektů fungování cestovních kanceláří, a to ve vazbě na základní pojem zájezd, přičemž samotné živnosti v cestovním ruchu jsou vymezeny samozřejmě v živnostenském zákoně č. 455/1991 Sb. Klíčová smlouva o zájezdu je v novém občanském zákoníku, a její právní úprava stejně jako zákon č. 159/1999 Sb. vychází z práva Evropské unie, a to konkrétně ze směrnice 90/314/EHS. Tato vazba samozřejmě celou otázku zásadně komplikuje, protože evropské právo je ČR povinna respektovat, což se při diskusích např. o problému pojištění ne vždy chápe.

Zákon č. 159/1999 Sb. byl nyní novelizován již poosmé, takže vychází v průměru jedna novela na dva roky. V posledních letech byla ale tato právní úprava stabilní, protože od roku 2009 došlo jen k formální změně kvůli novému občanskému zákoníku. Tentokrát je ovšem novela opravdu rozsáhlá. Vedle mnoha dílčích úprav se zcela mění tři paragrafy a především devět nových do zákona vkládá. Přitom vlastní text zákona měl dosud jen jedenáct paragrafů, za nimi dost diskutabilně vložené tři další věnované horské službě a nakonec čtyři technického rázu. Schvalování této výrazné novelizace probíhalo velmi komplikovaně, a to i na české poměry, když se mj. na podzim 2015 silně projevil tlak pojišťoven, přičemž na novele se pracovalo již od roku 2010. Problémy způsoboval i vliv evropského práva, tedy úvahy vyčkat na novou evropskou směrnici č. 2015/2302 a spojit připravované úpravy se změnami, které bude vyžadovat nahrazení původní směrnice č. 90/314/EHS.

Změn je opravdu mnoho, takže je zde nelze rozebírat do detailů. Novela byla přijata jako zákon č. 341/2015 Sb. dne 24. listopadu, vyhlášena 14. prosince a účinná je od 29. prosince 2015. Úvodní ustanovení zákona č. 159/1999 Sb., kde jsou vymezeny klíčové pojmy, se mění novelou poměrně značně. Jde však spíše o formality způsobené hlavně definicemi obsaženými v novém občanském zákoníku a faktický posun není tak výrazný.

Mnoho změn se týká úpravy pojištění cestovních kanceláří. Ministerstvo pro místní rozvoj nyní povede podle § 5 odst. 5 veřejný seznam cestovních kanceláří s řadou údajů. V § 6 v novém odstavci 5 je mj. možnost pojišťovny vypovědět pojistnou smlouvu s osmidenní výpovědní dobou, pokud cestovní kancelář porušila povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika. Podle nového znění klíčového § 8 je dle odst. 2 cestovní kancelář povinna udržovat limit pojistného plnění v takové výši, aby v případě pojistné události byly uspokojeny veškeré nároky zákazníků a dle odst. 3 je povinna vést za každý kalendářní měsíc průkaznou evidenci o prodaných zájezdech včetně výše tržeb. Nový § 8a zavádí rozsáhlé informační povinnosti cestovní kanceláří i pojišťoven hlavně vůči ministerstvu, kde je důležitý hlavně odst. 1 písm. b., podle něhož kancelář musí „…v průběhu trvání pojištění bez zbytečného odkladu oznámit pojišťovně změnu pojistného rizika, zejména zvýšení tržeb z prodeje zájezdů nad výši, kterou cestovní kancelář sdělila pojišťovně před uzavřením smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku“, přičemž porušení je tvrdě trestáno.

Koncepčně zcela novým prvkem je možnost bankovní záruky, kterou přináší nový § 8b: „Pokud cestovní kancelář nemá sjednané pojištění záruky pro případ úpadku, je povinna sjednat bankovní záruku, která zabezpečí zákazníkovi na vrub cestovní kanceláře nebo třetí osoby právo na stejné plnění jako při pojištění pro případ úpadku…“ Po mnoha letech diskusí, kdy bylo často kritizováno, že ČR patří k nemnoha státům EU, kde je pouze povinné pojištění organizátorů zájezdů, je tedy i alternativní možnost bankovní záruky. Jak se však rozvine využívání této možnosti v praxi, je otázkou.

Další nový § 10a vymezuje dozor nad dodržováním zákona, přičemž obsahuje i možnost ministerstva zakázat cestovní kanceláři uzavírat smlouvy o zájezdu. Nejrozsáhlejší nová ustanovení zákona č. 159/1999 Sb. pak upravují správní delikty a přestupky v paragrafech 10b, 10c a 10d. Dosavadní možnosti sankcionovat porušování zákona č. 159/1999 Sb. byly omezené a spíše diskutabilní, zato nyní budou moci úřady postihnout takové nelegální postupy poměrně tvrdě, a to i pokutou až do výše milionu korun. Asi nejrazantněji působí sankce v § 10c: „Fyzická osoba se jako statutární orgán nebo člen statutárního orgánu cestovní kanceláře dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 9 odst. 4 nezajistí, aby cestovní kancelář neporušila zákaz uzavřít smlouvu o zájezdu…“, za což lze uložit až milionovou pokutu.

Poslední nový § 11d obsahuje financování základní činnosti horské služby. Nutno dodat, že samotné začlenění horské služby (které bylo před několika lety provedeno spornou novelizací) do zákona č. 159/1999 Sb., upravujícího podnikání hlavně cestovních kanceláří, patří k nejdiskutovanějším prvkům tohoto zákona.

Změn je tedy vcelku dost a zejména cestovní kanceláře se s nimi určitě musejí seznámit. Například i ACK ČR věnuje této otázce oprávněnou pozornost. Především nelze podcenit řadu novinek, hlavně u pojištění cestovních kanceláří (nově i alternativní možnost bankovní záruky), ale je třeba si uvědomovat i rizika sankcí, tedy vysokých pokut při porušování povinností ze zákona.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz