Orlické hory, návrat k přírodě

Návštěvník, který zavítá do těchto hor, nalezne místa povětšinou taková, jaká je sama příroda stvořila. Ale nehledejte tu štíty hor, vodopády či horská jezera. Nenajdete je. Zato naleznete zádumčivé hluboké lesy, mlžně přízračné hřebeny a ospale líné dny podhorských vesniček i samot. Snoubí se tu tajemná krása strmých údolí s barevně pokroucenými siluetami stařičkých buků, na horských loukách kvetou modré zvonky a trouchnivějící stromy halí příkrov všudypřítomného mechu. Změť opuštěných kamenů v louce dává tušit, že tu kdysi stával dům. Údolím se prodírá neposedná říčka plná blýskavých kamínků, které jako vzpomínku vtisknete někomu do dlaně. Tak nějak vám bude dopřáno poznat a vnímat krajinu zdejších hor. Ale i když se mnohým bude zdát poněkud nehostinná, stačí jen pochopit její zákonitosti a mnozí se rádi vrátí pro další příděl toho, čemu se dnes bez nadsázky říká návrat k přírodě.

Pravdou však zůstává, že tato oblast stála vždy jaksi stranou zájmu kolonizačních snah. Bylo tomu tak v dobách prvního osídlování a prospektorství i v dobách prvních turistických výprav za poznáním. V období jejich rozmachu ve XIV. a posléze v XVI. stol. došlo k výrazné devastaci zdejších lesů, spojené se sklářskou výrobou, těžbou rud a dřeva, což poznamenalo jejich další vývoj. Hory jsou sice protkány bezpočtem vesniček, ale jejich obyvatelé po ukončení těžby a výroby na dlouhá staletí přežívali pouze díky zemědělství, tkalcovství, paličkování krajek, provaznictví, foukání skleněných vánočních ozdob a nejrůznější domácí výrobě.

Orlické hory jsou chráněnou krajinnou oblastí vyhlášenou 28. 12. 1969. Oblast zahrnuje 19 maloplošných, zvláště chráněných území o celkové rozloze 415 hektarů. Horský masiv vytváří součást horské hradby, lemující přirozené hranice české kotliny. Dělí se do tří částí – Deštenská hornatina, Mladkovská hornatina a Bukovohorská hornatina.

Ale co by to bylo za hory, které nemají svého vládce. Podle dávných vyprávění vládne zdejším horám laskavá a milá dívka – Kačenka – předlohou jí byla patrně Sv. Kateřina Alexandrijská (289-307). Je dobrotivá a spravedlivá jako sama horská příroda. Spoluvládce hor Rampušák se objevuje teprve na počátku šedesátých let minulého století.

Řeky
Orlické hory jsou také labsko-oderským rozvodím. Odvodňují je Divoká a Tichá Orlice spolu s Olešenkou. Obě Orlice jsou napájeny vodami potoků a říček, jež stékají především ze západních svahů. Divoká Orlice pramení v Polsku v rašeliništích u Zielence a Tichá Orlice v západním temeni Jeřábu v Jesenické oblasti. Ale jmenujme i další známé řeky jako Kněžna, Zdobnice či Bělá.

Zimní i letní turistická střediska
Dnes, v míře a tempu takřka nevídaném, doznává krajina změn i z pohledu turistického ruchu. Celková rozloha Orlických hor 204 km2 v horských partiích spolu s oblastí Podorlicka nabízí ideální podmínky pro pěší turistiku, cykloturistiku a v zimních měsících pro všechny druhy zimních sportů. Vznikají tu skiareály s infrastrukturou služeb v tradičních letoviscích jako Deštné, Říčky a Zdobnice. Ale i v méně známých oblastech jako Rokytnice, Čenkovice, Neratov, Černá Voda, Orlické Záhoří, Kunštát, Jadrná, Bartošovice, Sedloňov a další.

Opevnění
Turistickou zajímavostí jsou pohraniční vojenská opevnění z r. 1938, která vznikala pod vlivem hrozícího nebezpečí ze strany fašistického Německa. Tato pevnostní linie tvořila součást opevnění státní hranice nejvíce ohroženého úseku od Bohumína po Krkonoše. Byly nově budovány i příjezdové komunikace až na hřeben hor, které ještě dnes jsou známy pod názvem „bunkrovky“. Některé z objektů jsou přístupné veřejnosti a k nejznámějším patří pevnosti Dobrošov, Bouda a Hanička.

Rozhledny
Rozhledny najdete na vrcholu Dobrošov (624 m), na Velké Deštné (1 115 m) nebo rozhlednu Rozálka u Žamberka (470 m). Na Suchém vrchu (995 m) stojí nejmohutnější rozhledna Orlických hor, která byla postavena v letech 1931 – 32 podle návrhu architekta Patrmanna.

Lokálky
Ke zdejšímu koloritu patří neodmyslitelně lokálky, které byly vybudovány téměř všechny v druhé polovině 19. století. Všude, kde již byly v provozu, přinesla železnice prudký rozvoj hospodářství. První lokálky Podorlicka byly vedeny z Častolovic přes Rychnov do Solnice údolím řeky Kněžny. Dnes dochází k recesi některých úseků zmíněných tratí jako turistického produktu.

Památky
Na památky je Orlicko opravdu bohaté. K nejznámějším hradům patří Žampach, Litice, Potštejn a Lanšperk, byly založeny v období kolonizačních snah na tomto území. Nejznámější zámky najdete v Rychnově nad Kněžnou, Častolovicích, Novém Městě nad Metují, Kostelci, Chocni, Doudlebech, Lanškrouně, ale i v dalších městech. Je tu bezpočet církevních památek, např. boží muka, sochy svatých, kapličky, zvoničky založené povětšinou v období baroka. Evropským unikátem zůstává poutní místo Homol s barokním pískovcovým schodištěm o 153 stupních lemované sochami. Zdejší krajině dominují také nejrůznější památné stromy jako známá borovice u Svídnice nebo Horákův buk nedaleko Lhoty u Potštejna. Na Rychnovsku i na dalších místech jsou roztroušeny menhiry, pamětníci dávného osídlení kmenem Bójů. Ale je tu také světově unikátní téměř současná památka, betlém v Třebechovicích pod Orebem. Prostě každý milovník historie si tu musí přijít na své.

Odkud a jak do hor
Velmi dobrým místem pro dopravu busem po Orlických horách je Rychnov nad Kněžnou. Město nabízí několik kvalitních ubytování přímo v centru a zdejší společnost AUDIS dopravuje ubytované nejen z tohoto města, ale i z dalších míst svými cyklobusy, skibusy a radiobusy po Orlických horách. Více na straně 22. Ideálním místem je také Nové Město nad Metují, kde začíná Jiráskova horská cesta končící až na hřebeni Orlických hor. Dalším místem je Deštné, dělící se v zimní sezoně o prvenství v návštěvnosti s Říčkami. Z Rokytnice v Orlických horách máte možnost dojít na Panské Pole a dále k pevnosti Hanička, nebo pokud vám více vyhovuje směr severozápad, pak si zvolte Mladkov, který slouží velice často jako východisko pro Jiráskovu horskou cestu, nebo opačným směrem pro naučnou stezku „Betonová hranice“ k dělostřelecké tvrzi Bouda. Značení zdejších turistických cest je poměrně husté a také civilizační záchytné body bývají nablízku. Ostatní je na vás.

Co nám říkají kroniky
Šumava má svého Karla Klostermanna a „Orličky“ svou kronikářku, výtvarnici, ilustrátorku a řezbářka Jarmilu Haldovou. Z její tvorby jsem si s laskavým svolením autorky vypůjčil několik úryvků o počátcích lyžování v Orlických horách.

Josef Colloredo Mansfeld si nechal poslat lyže na zkoušku a prostřednictvím svého nadlesního v Sedloňově se snažil zavést nový dopravní prostředek mezi lesní zřízence a drvoštěpy. První lyže vyráběl truhlář Hartman v Sedloňově. Lyže to byly širší, než známe dnes, s vázáním pozůstávajícím ze dvou železných ok, do kterých se vsunul ohnutý rákos ve formě boty. Vzadu na oblouku rákosu byl připevněn motouz, často i řemínek, kterým se bota k lyžím přitahovala. Místo hůlek se používalo jedné silnější tyče, často lískové, s okovaným bodcem, dole opatřené dřevěným kotoučkem, na kterou si lyžař při jízdě z kopce obkročmo sedl, rukama se pevně držel a tak brzdil.

Dále to byl už jen technický pokrok, ale podstata, podstata zůstala stejná. Dolů to frčí a nahoru to klouže stejně jako před 120 lety.

Správa parku

Jízdní kola: Provozování cyklistiky je usměrněno sítí cyklistických stezek po celé chráněné krajinné oblasti. Zákaz vjezdu platí pro vyhrazené cesty označené dopravními značkami. Na území I. a II. zóny CHKO platí zákaz pořádání soutěží na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.
Táboření: Na celém území CHKO je zakázáno tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.
Horolezectví: Je omezeno sítí zvláště chráněných území.
Sběr: Na území CHKO lze sbírat houby a rostliny jen pokud nejsou chráněnými nebo ohroženými druhy, nebo nerostou na ploše zvláště chráněných území. Ochranu druhů upravuje zákon o ochraně přírody a krajiny a Vyhláška č. 395/92 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení tohoto zákona. Ochranu archeologických objektů upravuje jiný zákon.
Střelné zbraně: Nošení zbraní režim ochrany CHKO neupravuje.
Odpadky: Na celém území CHKO je zakázáno zneškodňovat odpady mimo vyhrazená místa se souhlasem orgánu ochrany přírody. Pro turisty uplatňujeme základní pravidlo: Přivezené odpadky si odvezte zpět mimo CHKO.
Motocykly: Na celém území CHKO platí zákaz vjezdu s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená, kromě vjezdu vozidel zajišťujících běžné obhospodařování.
Domácí zvířata: Pro jejich pohyb platí obecné zákony.
Kouření: Kouření v CHKO není speciálně upraveno. V letních měsících je akutní nebezpečí vzniku požáru v lesích nebo lučních porostech za sucha.
Koupání: Koupání je vyloučeno ve zvláště chráněných územích.
Divoká zvířata: Na území byli velcí predátoři v minulosti vyhubeni. V oblasti se nachází značné množství spárkaté zvěře, ptactva a hmyzu. Turistům doporučujeme vstupovat mimo cesty se značnou ostražitostí pro zcela běžný výskyt jedovatých plazů – zmijí obecných.

A jak to chodí v Yellowstonu?

Jízdní kola: Jízda na kole není dovolena po pěšinách a dřevěných haťových chodnících, ale existují území, kde je jízda po nezpevněných cestách povolena – je dobré si to zjistit u správy parku. Doporučuje se mít přilbu, protože cesty v parku jsou křivolaké a oblečení v jasných barvách – můžete se potkat s velkými rekreačními vozidly, jejichž řidiči vás nemusí dobře vidět.
Táboření: V parku může jedna osoba tábořit v daném roce maximálně 30 dnů, z toho jen 14 dnů v průběhu letní sezony. Jídlo, nádobí, náčiní na vaření a odpadky se musí skladovat buď ve vozidle, nebo v nerozbitném kontejneru, který visí nejméně 5 stop nad zemí.
Horolezectví: Vzhledem k tomu, že skály jsou v Yellowstonském národním parku nepevné a drobivé, horolezectví se v parku nedoporučuje a v Grand Canyonu Yellowstonu je zakázáno.
Sběr: Sběr rostlin, hub, přírodních a archeologických objektů je nelegální. Jedinou věcí, kterou můžete sebrat, je suchá a na zem spadlá větev, kterou můžete použít na oheň, rozdělaný ve vyhrazených ohništích.
Střelné zbraně: Nejsou povoleny v žádném parku. Ale nenabité zbraně se mohou převážet rozebrané nebo jinak neschopné střelby, uložené v pouzdru ve vozidle, a to jen na některých přístupných cestách k parku a je k tomu nutné povolení. Střelivo se musí skladovat v oddělené části vozidla.
Odpadky: Zanechávání odpadků v parku je přísně zakázáno. Mějte na paměti, že když jste si je tam mohli dovézt, musíte je také odvézt zpět. Vhazování mincí či jiných věcí do termálních pramenů nebo gejzírů je rovněž zakázáno.
Motocykly: Jízda na motocyklech, skútrech a motorových kolech je povolena jen na silnicích parku. Nejsou povolena žádná vozidla, která jezdí mimo cesty. Pro jízdu v parku je nutno mít řidičské oprávnění a poznávací značku.
Domácí zvířata: Z pochopitelných důvodů musí být na šňůře, nesmějí do volného prostoru, na pěšiny, chodníky a do termálních území. Zodpovídáte-li za zvíře a necháte-li je samotné, porušujete zákon.
Kouření: Kouření je zakázáno v termálních oblastech, návštěvnických centrech, na stanicích strážců parku a na všech ostatních veřejných územích.
Koupání: Koupání nebo brodění je v Yellowstonském národním parku zakázáno v termálních oblastech nebo ve vodách, které z nich vytékají. Jedinou výjimkou je „Boiling River“ (Vřící řeka) poblíž Mammothu, kde si návštěvníci mohou dopřát teplou koupel, ale jen od svítání do soumraku a jen pokud nejsou jarní povodně. Koupání v Yellowstonském jezeře se nedoporučuje kvůli nízké teplotě vody a nevypočitatelnému počasí.
Divoká zvířata: Je zakázáno přibližovat se k medvědovi na vzdálenost menší než 100 yardů a k jiným zvířatům na méně než 25 yardů. Zakázáno je rovněž krmení zvěře, používání jakýchkoliv vábniček nebo jiných umělých způsobů k přilákání zvěře.

Co dodat závěrem? Snad jen, že važme si toho co se nám ze zdejší přírody dochovalo, a udělejme vše pro to, aby i příští generace turistů nalezli tuto oblast takovou, jakou ji sama příroda chce mít.

„Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus.“ neboli „Někdejší růže je tu již jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.“
Umberto Eco

-LGS-