Česká republika je z pohledu milovníka historie mimořádným turistickým cílem. V rámci Evropy zcela jistě zaujímá jedno z prvních míst mezi zeměmi s nejpočetnějším památkovým fondem. Podstatnou část tohoto fondu tvoří velké množství zachovaných šlechtických sídel s dobovým mobiliářem. A přestože se do dnešních dní nedochovalo vše, může dnes konkurovat proslulejším a vyhledávaným francouzským a anglickým aristokratickým historickým rezidencím. Proto se domnívám, že je v zájmu všech, aby památkové objekty zůstaly v plném rozsahu zachovány budoucím generacím. Jedním ze způsobů, jak jejich údržbu financovat, jsou akce komerčního charakteru.

Komerční doprovodné programy a komerce vůbec není na památkových objektech jevem nikterak ojedinělým a lze ji rozdělit do několika základních skupin. Hojně rozšířené jsou občanské a církevní svatební obřady. Občanské jsou v režii místní samosprávy a nemají žádných přísných pravidel a komplikací, snad kromě pořadníku exponovaných objektů.
Církevní obřady mají podstatně přísnější pravidla i delší průběh přípravy především z hlediska církevních zákonů, jež kladou důraz na splnění všech ceremonií před vlastním aktem. Nutný je křest budoucích novomanželů, ohlášky, ale i vysvěcení kaple. Hojně jsou v současnosti rozšířeny i sňatky cizích státních příslušníků. Poplatky za oba typy obřadů se podle význačnosti objektu pohybují řádově od stovek do tisíců korun.
Zcela odlišnou komerční oblastí je filmování a fotografování, které se dělí na pořizování záběrů v exteriéru a interiéru objektu. Záleží také na jejich komerčním nebo nekomerčním využití. Exteriérové nekomerční fotografování a filmování není správci objektů nikterak omezováno a je jen výjimečně zpoplatňováno. K lítosti správců to dost dobře neumožňuje platný autorský zákon. Ale to neplatí o komerčním filmování a fotografování, které díky náročnosti přípravy, nutnosti využití zdrojů energie, vstupu do objektu mimo návštěvní řád a podobně je již lehce správci finančně vyčíslitelné.

Podstatně jinak tomu je u filmování a fotografování komerčního i nekomerčního charakteru v interiérech historických objektů. Zde se již jedná o tvrdý byznys i snahu správců vytěžit z této příležitosti co nejvíce. Ovšem pouze za předpokladu, že obolus takto získaný bude přesunut do rozpočtu objektu. V opačném případě se nejspíše nedohodnete. Proč? Prostě proto, že pro správce objektu to je neefektivní ztráta času bez vyhlídky na zisk. Ceny za pořízení komerčních záběrů v interiérech se většinou pohybují od stovek do tisíců za jeden pořízený snímek. Nekomerční pořizování záběrů se zpravidla řídí návštěvním řádem a příplatkem ke vstupnému.
Také je nutné říci, že objekty se fotografují a filmují nejen z reklamních a publikačních důvodů. Mnohdy se může jednat o scénáře košilatého charakteru, nebo o záběry exponátů vysoké historicko-umělecké hodnoty, o které je na černém trhu stále značný zájem. Pořízené snímky pak slouží k nabídce krádeží na objednávku. Odhalit pravý záměr zájemce je věcí správce objektu.

Poslední oblastí komerčních příjmů jsou doprovodné programy a prodej suvenýrů. Doprovodnými programy se zpravidla rozumí živé obrazy během prohlídek, šerm, tanec, jarmarky a tržiště, rytířská klání, divadelní představení a podobně. Vše je povětšinou citlivě zasazeno do období korespondujícího se stavebně-historickým vývojem objektu. Příprava, financování vstupních nákladů, technické a personální zajištění těchto akcí je náročné úměrně k očekávanému výsledku. Agentur a skupin živících se touto činností je relativně mnoho, což ztěžuje jejich vhodný výběr. Výběr levné skupiny neznamená vždy nízkou kvalitu a naopak, což tuto volbu ještě ztěžuje.
Prodej suvenýrů se zpravidla v těchto objektech soustřeďuje na takové předměty, které se více či méně tematicky váží ke konkrétnímu objektu. O jejich vkusu a umělecké hodnotě se dá jistě polemizovat, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Přimlouvám se za to, abychom alespoň prodávali takové předměty, které místopisně a historicky odpovídají naší oblasti, případně státu. Neměli bychom tedy mást návštěvníky ze zahraničí carskými vajíčky, řády a doplňky uniforem sovětských soldátů, matrjoškami, tričky KGB a podobně. Jinak si cizinci budou myslet, že se ocitli v Rusku.
–LGS-