Památky UNESCO zůstávají konkurenční výhodou Slovenska

Slovensko, stejně jako Česká republika, slaví v letošním roce řadu významných jubileí. Kromě uplynutí sta let od založení Československa je to kupříkladu i 25. výročí zápisu první památky na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Do dnešního dne má země zápisů celkem sedm a všechny jsou velmi populárními turistickými cíli.

Od hradu až po pralesy

Slovensko má na seznamu UNESCO aktuálně zapsáno pět kulturních a dvě přírodní památky. Celkově je tvoří 21 různých atraktivit, z nichž se valná většina nachází ve východní části země. Jako první byly již v roce 1993 na seznam zapsány hned tři památky. Těmi jsou bývalé královské báňské město a centrum historické těžby Banská Štiavnica, vesnice Vlkolínec tvořená 45 dodnes obývanými tradičními dřevěnými domky a tzv. „Spišské klenoty“. Kromě Spišského hradu, který patří k největším v Evropě, mezi ně náležejí i Spišská Kapitula přezdívaná „Slovenský Vatikán“ a kostel sv. Ducha v obci Žehra. V roce 2009 bylo ke „klenotům“ přiřazeno i středověké královské město Levoča, respektive jeho historická část s bazilikou minor sv. Jakuba se vzácným dřevěným křídlovým oltářem Mistra Pavla, který je s výškou 18,62 m největším na světě.

Dalšího rozšíření se země pod Tatrami dočkala společně s Maďarskem již o dva roky později, kdy byly na seznam zapsány jeskyně a propasti Slovenského a Aggtelekského krasu. V roce 2000 přibylo mezi památky UNESCO i město Bardejov, respektive jeho historická část s kostelem sv. Egídia a židovským suburbiem. Společně s lokalitami v Německu a na Ukrajině se zápisu o sedm let později dočkaly i staré bukové lesy a pralesy Karpat, které tvoří chráněné oblasti Štužica, Rožek a Havšová v národním parku Poloniny a Vihorlatský prales. Poslední položkou, která rozšířila řady světového dědictví, se v roce 2008 stalo celkem osm vzácných dřevěných kostelíků ležících ve slovenské části Karpatského oblouku.

Za osmnácti památkami do Košického kraje

Srdcem památek UNESCO nacházejících se na Slovensku je především Košický kraj. V dojezdové vzdálenosti do sto minut od Košic se totiž nachází více než čtyři pětiny ze všech slovenských atraktivit světového dědictví. A tuto svou přednost začal region výrazně využívat jako specifickou konkurenční výhodu, a to především v marketingové propagaci a komunikaci lákající k návštěvě jak domácí, tak zahraniční turisty. „Z Košic je možné se dostat během 100 minut až k 18 památkám světového dědictví UNESCO. Je to velká rarita, a kdyby příchozí chtěl vidět denně jednu památku světového dědictví, má vystaráno o program na tři týdny,“ vysvětlila ředitelka organizace Košice Region Turizmus Lenka Vargová Jurková.

V loňském roce proto zmíněná krajská organizace zaštítila projekt s jednotným tématem a značkou „UNESCO na dosah“. A ten se setkal s úspěchem v podobě výrazného růstu počtu návštěvníků v jednotlivých lokalitách a na památkách světového dědictví. Jeskyně Slovenského krasu evidovaly v loňském roce nejvyšší návštěvnost za uplynulou dekádu a na Spišský hrad zamířilo v roce 2017 rekordních 212 000 návštěvníků. „S tématem ‚UNESCO na dosah‘ souvisel i koncepční rozvoj tzv. menších návštěvnických území skrze nové nástroje finanční podpory. Například kostel v Ruské Bystré potřeboval kvalitnější průvodcovské služby, které se nám v spolupráci s obcí podařilo zabezpečit, díky čemuž téměř okamžitě stoupla jeho návštěvnost,“ zmínila jeden příklad za všechny ředitelka organizace Košice Region Turizmus.

Památky UNESCO na území Slovenska

Marketingová podpora kontinuálně roste

Právě na Košickém regionu lze z mnoha důvodů velmi dobře ilustrovat, co značka UNESCO pro dané lokality znamená a jak se na nich tato „nálepka“ projevuje. Je nepopiratelným faktem, že zařazení mezi světové dědictví přináší památce i jejímu okolí řadu benefitů. Reálné výsledky ukazují, že se těmto místům a památkám bezprostředně po úspěšném zápisu skokově zvyšuje návštěvnost, která ani v následujících letech nijak výrazně neopadá. Spíše naopak. To však návazně vytváří tlak na dobrou dopravní dostupnost, kvalitu infrastruktury a širokou nabídku doprovodných služeb cestovního ruchu.

Všechny tři zmíněné parametry se navíc musí neustále zlepšovat tak, aby dokázaly rostoucí poptávku uspokojit. To si naštěstí slovenští vládní představitelé i místní zástupci začali v nedávné době velmi dobře uvědomovat, díky čemuž se nyní památkám UNESCO dostává výrazné marketingové podpory. V loňském roce například Košický kraj vyhradil na rozvoj infrastruktury v okolí těchto památek 100 000 eur. A pro letošní rok byl tento obnos ještě o polovinu navýšen. Navíc jsou při každé prezentaci této destinace na veletrzích či mezi odbornou veřejností a médii jednotlivé památky světového dědictví neustále zdůrazňovány. Stávají se tak konkurenční výhodou nejen samotného Košického regionu, ale vlastně celého Slovenska.

Vše ale možná není tak růžové

Co ale druhá strana mince? Zvyšující se koncentrace turistů v jednom regionu či lokalitě s sebou nese i řadu negativních dopadů. Tím nejpodstatnějším, s nímž se potýká řada památek po celém světě (a to ani nemusí být označené za světové dědictví), je fenomén overtourismu a jeho dopadu na rezidenty. Místní totiž čím dál častěji vysoce turistifikovaná místa opouštějí. Právě s tímto problémem se kupříkladu potýká rezervace zachované lidové kultury Vlkolínec. Přestože v obci reálně chybí téměř veškerá infrastruktura, zavítalo do ní např. v roce 2016 kolem 60 000 turistů. Dle zástupců oddělení regionální politiky Městského úřadu Ružomberok by se přitom po plánovaném vybudování parkoviště, přístupové cesty či veřejných toalet a zajištění občerstvení mohl počet návštěvníků této památkové rezervace až ztrojnásobit. Takto vysoká koncentrace turistů má pak samozřejmě dopad na rezidenty. Jak již bylo zmíněno, obec tvoří 45 dřevěných domků, v nichž ještě poměrně nedávno žili po celý rok lidé. Ti však v současnosti téměř vymizeli, jelikož neustálé „vpády turistů přímo do kuchyně“ výrazně ovlivňovaly kvalitu jejich života. Z obce se tak reálně začal stávat skanzen, v němž však chybí lidé reprezentující onu lidovou kulturu, pro niž byl Vlkolínec mezi světové dědictví původně zapsán.

Foto: Shutterstock.com